|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Holki zajímalo by mě jestli některá máte poměr se ženatym mužem a co tady čtu tak je Vás docela dost. Jak to vy, jako milenky ženáče berete a cítíte,když víte,že má doma ženu a třeba děti ,nebo dokonce miminko.A zajímali by mě případy,kdy nejste s milencem domluvení,že budete spolu.Co od toho čekáte,jetli teda něco čekáte,nebo to berete prostě jako úlet a až to skončí tak to skončí.A ještě by mě zajímal názor na to ,kdyby Vám bylo 28let a táhli by jste to se ženáčem,neměli by jste děti,neměli by jste nic jenom práci a stačilo by Vám to k životu mít jenom toho ženáče.Nehledali by jste vážný vztah?
Není tady
Nemám sice ženáče, ale to je asi jedno. Zadaný jako zadaný. S touto slečnou nemá děti a podle jeho slov (ještě před tím, než jsme spolu začali) s ní ani děti mít nechce, budoucnost s ní neplánuje.
Nejsem s ním na ničem domluvená. Naši budoucnost nikterak neplánujeme, nemluvíme o ní. Resp. on občas ano, já se takovému tématu spíše vyhýbám. Pokud to nějak řešíme, tak spíše ve vtipu.
Co od toho čekám? Nedokážu říct. Chvíli lásku na celý život, chvíli vyplnění času jako převozník ... Neřeším to. A pokud někdy ano, tak jen hluboko v sobě. Občas se nechám ukolébat představou, že mám zase normální vztah, který se vyvíjí. Jindy si zase říkám, že mám báječného chlapa do postele. Fakt jak kdy.
Není tady
Byla jsem milenkou ženatého muže necelé dva měsíce. Sešli jsme se na kafi, popovídat si, znali jsme se z babinetu. Zamilovala jsem se do něj. Doufala jsem, že budeme spolu žít. Taky jsem časem začala mít výčitky svědomí vůči jeho ženě a dítěti. Jak čas plynul, měla jsem víc a víc pocit, že jeho chování a povídání jsou jenom krásná slova, aby si mě udržel. Nedokázala bych na něj čekat léta, jestli odejde od rodiny, když vyroste jeho syn. Zničily by mě mé výčitky. Proto jsem to ukončila. Těch pár dní bylo nádherných. Zatím to ještě bolí.
K tomu, kdyby mi bylo 28 let atd. se nedokážu vyjádřit. Nevím, co bych dělala.
Upravil(a) majkafa (4. 4. 2008 18:06)
Dřív jsem říkala zadaného/ženatého nikdy. Už neříkám. Přeju si, aby mě to nepotkalo, protože vím, že kromě chvilek radosti bych se hlavně trápila.
Ale co bych opravdu neočekávala, je skutečnost, že kvůli mně opustí svou partnerku/ženu/děti/rodinu a bude žít se mnou. Žila bych pak ve strachu, že to samé jednou udělá i mně.
A nečekala bych, že je to láska životní a na věky, a to ani v případě svobodných a nezadaných, zejména po krátkodobé (u mě cokoli pod jeden rok) známosti. Pro mě toto poznání a vědomí přichází až časem, ta jistota, že by to mohlo být ONO.
Nejsem tak naivní, abych si myslela, že právě já jsem ta pravá a dokonalejší, lepší, než partnerky jiných.
Upravil(a) Alosek (4. 4. 2008 18:15)
Majko,
KDYBY vůbec neřeš.
Honění BYCHA je ztrátou času. A patlání se v hypotetických příbězích pak obvzláště 
Není tady
Jé, v tom případě to mám taky samé bychy... 
No co, nezažila jsem... sorry, prchám. 
/quote/pandorra/ tak mi řekni svůj názor Pan,jestli máš teda zájem
Není tady
Romin napsal(a):
/quote/pandorra/ tak mi řekni svůj názor Pan,jestli máš teda zájem
Romin, nesnaž se Pan provokovat ... 
Není tady
Koho provokuju já bych chtěla vědět její názor.Tady už člověk fakt nemůže nic říct,aby jsi si to ted konkrétně ty Nabuko nepředělala podle svého.Fakt už zírám.A ty jsi její poradce nebo co?Jestli tě to téma nezajímá tak se neplet.
Není tady
Romin, a umíš vůbec něco přijmout s nadhledem a humorem? Zkus neútočit... když už chceš něco vědět, jde to i mírněji, ne?
Upravil(a) Alosek (4. 4. 2008 18:50)
Romin napsal(a):
Koho provokuju já bych chtěla vědět její názor.Tady už člověk fakt nemůže nic říct,aby jsi si to ted konkrétně ty Nabuko nepředělala podle svého.Fakt už zírám.A ty jsi její poradce nebo co?Jestli tě to téma nezajímá tak se neplet.
Jééé, tak sorry. Nemyslela jsem tím nic zlého. Boge, boge. 
Není tady
Víš Romin, co mě nejvíc baví ... Když si vzpomenu, jak přesně stejně mě Pan před rokem iritovala. Jak jsem si vždy říkala - co se do mě ta bába naváží, proč někdy neřekne radši něco k tématu .... No a teď čekám na každý Pandořin příspěvek. Ne vždy s ním souhlasím, ale v každém případě si z něj většinou něco vezmu. I když se zdá, že je zdánlivě od věci.
Jdu si radši udělat brambory s tvarohem a podmáslím. Mňam. 
Upravil(a) Nabuko (4. 4. 2008 19:02)
Není tady
Když mi tady někdo úplně zbytečně napíše,že někoho provokuju tak to teda z humorem brát neumím.Proto jsem tam dodala jestli má Pan zájem po té výměně názorů co jsme tady kdysi měli.Nijak zle jsem to nemyslela.
Není tady
Když mi bylo dvacet, vůbec mě nenapadlo začínat si se ženáčem (ale byla jiná doba), předpokládám ale, že kdyby u mě nastala ta popisovaná situace, určitě by mi práce a ženáč k životu nestačili.
A jaké to bylo se zadaným? Když jsem byla vdaná, tak v pohodě. Ani jeden jsme nechtěli nic měnit, existenci jeho ženy jsem vůbec neřešila, děti už měl dospělé. Často jsme si i o našich rodinách vyprávěli, co kdo dělá, jak se komu daří. On nikdy svojí ženu nepomlouval, já manžela taky ne - tak nějak to bylo, že doma bydlíme s dobrými kamarády a zamilovanost máme spolu :-)).
No a s tím zadaným "převozníkem" to bylo horší. Byl ženatý, ale s manželkou už několik let nebydlel, to bylo v pohodě. Ale bydlel s mladinkou přítelkyní, o které mi nejdřív vůbec neřekl a později jen to, že to byl jeho omyl z doby odchodu od ženy, ale že udělal tu chybu, že si jí nastěhoval a teď se jí nemůže zbavit. Tak bylo pravda že spolu netrávili téměř žádný čas, nic spolu nepodnikali, spali každý v jiném pokoji (ale věděla jsem že sex tam ještě občas je) a hlavně jsem pořád věřila, že stojí o mě a že to všechno časem nějak vyřeší. Já byla po rozvodu, hrozně moc jsem toužila po tom, aby pro mě nějaký chlap byl ochotný dělat to, co ex pro tu jeho. Ale bohužel. Tenhle pán byl moc fajn, ale o nějaké soužití se mnou nestál. Chtěl se občas vídat, občas někam vyrazit, ale hlavním smyslem jeho života byla jeho práce a jeho koníčky, určitě ne já. A ta holčina u něj zůstávala i po roce. Tak jsem to s velkou lítostí skončila já.
Není tady
Romin napsal(a):
Když mi tady někdo úplně zbytečně napíše,že někoho provokuju tak to teda z humorem brát neumím.Proto jsem tam dodala jestli má Pan zájem po té výměně názorů co jsme tady kdysi měli.Nijak zle jsem to nemyslela.
No, jenomže to s humorem bylo myšleno z mé strany.
Není tady
Salen napsal(a):
No a s tím zadaným "převozníkem" to bylo horší. Ale bydlel s mladinkou přítelkyní, o které mi nejdřív vůbec neřekl a později jen to, že to byl jeho omyl z doby odchodu od ženy, ale že udělal tu chybu, že si jí nastěhoval a teď se jí nemůže zbavit. Tak bylo pravda že spolu netrávili téměř žádný čas, nic spolu nepodnikali, spali každý v jiném pokoji (ale věděla jsem že sex tam ještě občas je) a hlavně jsem pořád věřila, že stojí o mě a že to všechno časem nějak vyřeší. Já byla po rozvodu, hrozně moc jsem toužila po tom, aby pro mě nějaký chlap byl ochotný dělat to, co ex pro tu jeho. Ale bohužel. Tenhle pán byl moc fajn, ale o nějaké soužití se mnou nestál. Chtěl se občas vídat, občas někam vyrazit, ale hlavním smyslem jeho života byla jeho práce a jeho koníčky, určitě ne já. A ta holčina u něj zůstávala i po roce. Tak jsem to s velkou lítostí skončila já.
Ty jo, Salen, jak přes kopírák. Jen ten konec ještě neznám ...
Není tady
Nabuko já chtěla taky jen její názor a že to byl humor, no moc mi to nepřišlo.Nebo nevim v jakym smyslu jsi to myslela.
Není tady
Romin napsal(a):
Nabuko já chtěla taky jen její názor a že to byl humor, no moc mi to nepřišlo.Nebo nevim v jakym smyslu jsi to myslela.
Romin, to je fuk. Jsme každá na jiné vlně.
Není tady
Romin, co jsem od poměru se ženáčem očekávala?
Téměr nic hlubokomyslného - kromě občasných chvilek, nádherného šimrání v břiše, nabití pro mě životapoteřbnou energiíí, ....
Když jsem se nacházela v "citově mrtvém" období, stačilo pohlednout ženáčovi do očí a už jsem v tom lítala (má mooooc krásná očka) , stačilo třeba jen pár hodin v týdnu, stačily sms - a člověk se cítil nabitý, plný života....
Neočekávala jsem ani nechtěla jsem jeho odchod od rodiny, při žádném setkání na toto téma nepadlo ani slovo. Nechtěli jsme spolu žít - neplánovali jsme nic. Prostě a jasně jsme se vzájemně nabíjeli tím, co nám jinak v té době oběma chybělo. Byly to vždy nádherné chvíle, na které jsme se OBA moc těšili. 
Po každém setkání jsem "létala", při každé sms jsem se usmívala jak debílek .... Mě tohle všechno stačilo, já osobně jsem to dělala pouze pro tyto krásné nezaměnitelné chvíle a pocity. 
O jeho ženě jsme mluvili velice kladně (no chvíli si postěžoval, ale nic významného), děti jsme probírali celkem pravidelně.
Podle mě to má ale každý jinak. Právě proto, že vstupuje do takového vztahu s jiným cílem. Já ten cíl měla jasný - prostě jsem se potřebovala dobíjet. A bylo fajn, že jsme s protějškem tento cíl měli stejný. Problém by asi byl, kdybych chtěla něco jiného (regulérní vztah, trávení více času, legalizaci...atd.) NIC z toho jsem já nechtěla. Proto jsme se oba cítili moc krásně a neubližovali si navzájem.
Potřebuješ ještě něco vědět? Ptej se, milá Sally.
Upravil(a) petra72 (4. 4. 2008 20:09)
Romin napsal(a):
... kdyby Vám bylo 28let a táhli by jste to se ženáčem,neměli by jste děti,neměli by jste nic jenom práci a stačilo by Vám to k životu mít jenom toho ženáče.Nehledali by jste vážný vztah?
Když mi bylo osmadvacet, měla jsem před rozvodem a před státnicemi, s malým dítětem jsem bydlela v pronajaté garsonce, snažila jsem se zajistit bydlení trvalejšího rázu a vybavení domácnosti při permanentním nedostatku finančních prostředků a pokoušela jsem se skloubit časově náročné zaměstnání se svým mámotátovským posláním. Takže ženáč byl především má duševní opora - člověk, se kterým jsem prožívala krásné chvilky, který mi dával neustále pocit, že jsem milována, a který mě byl ochoten kdykoliv ubezpečit, že to zvládám a zvládnu, a že bude líp ... Od začátku bylo jasné, že jednou bude muset být konec. Nikdy jsem nepočítala s tím, že odejde od rodiny, a že budeme žít spolu. Ale díky němu jsem zvládla dost těžké období ve svém životě. Jen mám dodnes tak trochu výčitky vůči jeho manželce, která se o nás skrze "hodné přátele" dozvěděla a pokusila se spestřit náš vztah demonstrativní sebevraždou ... nicméně se jí tím podařilo ukončit náš vztah a v podstatě mi uvolnit ruce pro navázání nového "perspektivnějšího" vztahu se svou současnou (a dodnes svobodnou ) drahou polovičkou.
Dotyčný ženáč dodnes žije se svou zákonitou manželkou, ale udržuje si i jiné kontakty - zda i pro ně občas zahraje jeho paní sebevražedné divadýlko, to opravdu nevím 
.
Není tady
A jak to Petro dopadlo???
Není tady
Mě to raky Petro zajímá jak to dopadlo,nebo to pokračuje?
Není tady
Romin napsal(a):
/quote/pandorra/ tak mi řekni svůj názor Pan,jestli máš teda zájem
Romin,
svůj názor jsem tu za ty dva roky už vyjádřila mnohokrát.
Žádný, ale opravdu ŽÁDNÝ papír, glejt či smlouva, neřku-li posvěcení kněze, ti nezaručí vlastnictví druhého člověka.
A plakat nad tím, že mi můj milovaný "zahnul", to nic jiného, než projev majetnických práv podle mého názoru není.
Řeči o manželském slibu, zklamané důvěře, bla bla bla, to jsou jen řeči toho, kdo moc očekával.
Konec konců naše generace se vdávala a ženila ještě v telecích letech, houby jsme věděli, do čeho jdeme, dnes jsme zcela jiní lidé.
A řekla bych, že ta dnešní generace na tom není o moc líp. Oni se dokonce pod tíhou té obrovské zodpovědnosti plynoucího z "papíru" raději nežení a nevdávají vůbec. Žijou sami nebo na "psí knížku" - naivně si nechávají otevřená zadní vrátka.
Nikdy jsem nedělila své milence na ženaté a neženaté. To mne ani nenapadlo.
Nikdy jsem neřešila milencovu rodinu či nedejbože "nevěru".
Také jsem se snažila nikdy nic neočekávat a když přece mně to postihlo, byla jsem po zásluze potrestána a vztah skončil.
Vždycky to byl vztah. Teda vyjma jednoho případu, kdy mi život dal za vyučenou pro mé "NIKDY muže ne jednu noc". Takže jednou jsem si to vyzkoušela a vím, že tohle už opravdu nemusím, nicméně ani teď bych netvrdila, že nikdy. Kdo ví, co příjde?
Nu a pokud tě zajímá mé svědomí???
V pohodě. Mé vztahy se nikdy fatálně "neprovalily", protože nebyl důvod.
Vím zcela jistě, že pokud jsem kdy komu ublížila, ublížila jsem vždycky především sobě.
A vlastně ani to ne, protože jsem svým způsobem zmoudřela, našla svou vlastní cenu, získala nadhled a ztratila chuť někoho zatracovat, vykládat něco o nechutných pudech a nemorálnosti.
Vím, že nejsem soudce nejvyšší a nemám na to právo.
Pravda, někdy mne ještě napadne něco o zabedněncích a hlupácích, kteří si koledují o životní lekci, ale to si už raději nechávám pro sebe. To je totiž zase jen moje nepokora a netrpělivost 
Vztah, jiskření, touha a láska mezi dvěma lidmi se nedá naplánovat ani sešněrovat do jasně daných pravidel.
Pokud to má někdo jako ty, je to v pořádku. Ovšem podle mého názoru pak tahle pravidla platí jen pro něj a nemá právo kohokoliv odsuzovat, že to má jinak.
Ohánění se nějakými obecně platnými morálními zásadami je podle mne pokrytectví nejvyššího řádu.
Fyzická nevěra konec konců nijak obchodně-společenskou smlouvu, tedy manželství (co si budem nalhávat, nic jiného to v podstatě není), jako takové neohrožuje.
To je ohroženo buď už dávno před "nevěrou" a nebo po provalené nevěře tím, jak to někteří ze zúčastněných nezvládají. Nezvládají svoje ego, ukřivděnost, pocity zrady, zhroucení iluzí, které si o druhém a sami o sobě vytvořili......bla bla bla!
Znám naopak mnoho mužů a žen, kterým "nevěra" jako jasný a krajní signál, že něco S NIMI, nikoliv jen s partnerem, není v pořádku, otevřela oči, vedla k jejich sebepoznání, k lepšímu poznání partnera a zkvalitnila jim vztah či život bez onoho "nevěrného" partnera.
V duchu pořekadla "všechno zlé je pro něco dobré" jim pomohla najít sami sebe a konečně žít přítomností, postavit se na vlastní nohy.
Nikdy jsem neřekla, že bych vedle sebe snasla muže, který by skákal z postele do postele, užíval si života a mně přivázal k vařečce a dětem. Tloukl mne a ponižoval. Tohle totiž není vůbec o nevěře, ale o sebevědomí a důstojnosti. A vidíš. I takové ženy se tu najdou a jediné, o co mají starost je to, aby ten jejich vejlupek náááhodou nezasunul někde jinde.
Nechápu to.
Ale je to jejich volba.
Podle mého mínění jejich "agrese" je stejná, jako "agrese" onoho muže, který je podvádí, připravuje o peníze a bije. Jejich "agrese" je totiž "trpitelská". Jsou to profesionální oběti a já s nimi moc soucítím. Většinou si nechtějí nechat pomoci. Jejich postižení je hluboké a vyžaduje odborníka. Dostaň k němu ale ženu, která je přece svatá, to ten její je hajzl......
Průšvih je, když taková žena skončí před soudem, protože do toho svého tryznitele po letech vrazila kudlu...
Neosvobodila bych ji.
Mám pro ni pochopení, ale i ona by měla nést důsledky svého činu- dlouholetého nic nedělání a trpitelství.
Šokující?
Nu ano.
Nicméně můj názor.
Myslím, že to Zklanmaná tu napsala: když žena nechce, muž nedostane.
A tady to neplatí?
Když žena nebude trpitelkou, muž nebude agresorem.
A pochopitelně i naopak.
Všechny moje vztahy mne něčím obohatily a jsem si jistá, že i já obohatila životy těch několika můžů, kteří prošli tím mým. Zůstali jsme příteli.
Pro mne je podstatné, abych se na partnera mohla v těžkých chvílích spolehnout, aby si mne vážil, respektoval moji svobodu, respektoval mne jako lidskou bytost a dovedl mne podpořit.
Pokud je vnitřně tak bohatý, aby mohl rozdávat i jinde, je to jeho volba.
Stejně tak jako mám já volbu, zda i za těchto okolností chci zůstat s ním.
Ovšem nemám volbu ho soudit, vyčítat, naříkat.... To mi nepřísluší.
Už jsem to tu několikrát napsala: každý bychom chtěla orla, kterého by nám ty ostatní záviděly.
Nedej bóóóže ale, aby náš orel potěšil i některou jinou ženu, že? To ho pak začneme rvát do bačkor a časem máme opelichaného kohouta, kterého nám nezávidí nikdo!
Smůla.
Nemůžeme mít ale všechno.
Osobně obdivuji páry, které spolu žijí dvacet třicet let, neřeší, kdo co kde s kým, láska, která je mezi nimi je naprosto hmatatelná a hluboká - jejich přátelství je tak těsné a silné, že je nerozdělí nic.
Takže podle mne: není důležité, že si orel či orlice zaletí jinam, důležité je, aby se vrátil.
A to je makačka na bednu, já vím...
Lepší a lehčí je na hlavu toho druhého hrnout výčitky za vlastní zpackaný život, svolávat hromy blesky a pak se podivovat nad tím, že nejen že si odskočil, ale už se ani nevrátil...
Každý máme svůj život v rukou. Je to na nás, koho si přitáhneme. O tom jsem naprosto přesvědčená. Funguje to nejen u mne, ale i kolem mne.
Nu a i já znám pár, kde si myslím, na 100% to nevím, že si oba zachovali věrnost po celý život a jsou spolu i po třiceti letech šťastní a spokojeni. Jenže ty bych poslala do Pelhřimova. Ne prto, aby si tam prohlédli krematorium, které tam prý stejně není, ale aby je tam místní spolek šprýmařů zapsal do své Knihy rekordů.
Nepovažuji to za úzus, ale za vyjímku. Pochopitelně záviděníhodnou
Tihle lidé se potkali, protože k sobě prostě patří. A měli tolik lásky a tolerance jeden k druhému, že si spolu vystačili. (Jo a taky jsou oba děsně pohodlný, ale to by bylo na dlouho )
Chtělas názor, tady je. Pochopitepně s ním vůbec nemusíš souhlasit, ale to naprosto není podstatné.
Stejně tak jako je šumák, pokud já nesouhlasím s tím tvým 
Není tady
Jo díky napsala si to moc hezky.Začínám tě nějakým způsobem chápat,ale prostě ta nevěra,když se to člověk dozví,je to moc těžké to překousnout,ale jak píšeš každý máme volbu bu dzůstat,nebo jít.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
