Pořád jsem nechápala, že moje "americká máti" bere všechno s takovou lehkostí a bez vztekání, protože já se snad hroutila ze všeho. Když jsem se jí na to ptala, tak mi odpověděla, že to co opravdu nemůže změnit, to prostě nechává ležet a běžet, tak jak to je. Převzala jsem to do svého repertoaru a fakt to funguje (aspoň pro mě)

Sally napsal(a):

Nejhorší je srážka s blbem 
Co nechceš aby jiní činili tobě, nečiň ani ty jim
Kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem

... toto je můj taneční prostor, toto je tvůj taneční prostor...
... nech brouka žít...

(poslední dvě věty jsou "výňatky" z dialogů ve filmech)

S tím chlebem a kamenem je to sice moc pěkné,ale já se tak chovat k potenc.švagrové,tak já jsem ukamenovaná.

Usmívejte se ! Zítra bude hůř.

Nevýhoda optimisty je, že nemůže být ničím příjemně překvapen.

Je lepší být krásná než chytrá, protože muži líp vidí než slyší...

"Nikdy neříkej nikdy"

Mockrát na sobě otestované


a

" Co dáš, to dostaneš"

Upravil(a) Santala (1. 4. 2008 9:33)

Žij a nech žít....

Jaký si to uděláš, takový to máš.... (každý si svou vojnu dělá sám...)

Ber vše s nadhledem.....  (s tímhle moudrem se však ještě občas potýkám )

a když koukám na shidena - tak mě napadá, měj vždy barometr nálady aspoň na polojasnu

Upravil(a) Račice dračice (1. 4. 2008 10:13)

Už jsem to tu někde psala - docela dost mě ovlivnil tento text Roberta Fulghuma:

Robert Fulghum: Všechno, co potřebuji znát jsem se naučil v mateřské školce...

"Po mnoho let jsem se vždycky na jaře rozhodl, že sepíšu svá osobní přesvědčení – takové krédo. Když jsem byl mladší, zabíral můj seznam několik stránek; snažil jsem se nic nevynechat, zabrousil jsem do všeho. Připomínalo to soudní spis, jako kdyby slova mohla vyřešit všechny rozpory smyslu bytí.

V posledních letech je krédo stále kratší – někdy je cynické, někdy komické, jindy laskavé, ale pořád na něm pracuju. Nedávno jsem si předsevzal, že krédo zjednoduším, aby se mi vešlo na jednu stránku. Plně si uvědomuju, jak je tohle předsevzetí naivně idealistické.

Že bych měl být stručnější, mě napadlo u benzínové pumpy. Naplnil jsem nádrž svého starouška superskvělou vysokooktanovou šťávou. Moje rachotina si s tím nevěděla rady a běžel jí z toho mráz po zádech - na každé křižovatce prskala a při jízdě z kopce se ozývalo říhání. Chápal jsem to. Mému mozku a mojí duši se občas stane něco podobného. Přesycení informacemi a po zádech mi pak běhá existenciální mráz - prskám na každé křižovatce života, kde se musím nějak rozhodnout, a buď toho vím příliš, nebo naopak málo. Zmapovaný život není žádná legrace.

Tehdy jsem pochopil, že už znám většinu z toho, co je ke smysluplnému životu zapotřebí – a že to není až tak obtížné. Všechno to znám. A znám to už velice dlouho. Žít podle toho – to už je něco jiného, že? Tohle je tedy moje krédo:

VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, JSEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLCE. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:

- O všechno se rozděl.

- Hraj fér.

- Nikoho nebij.

- Vracej věci tam, kde jsi je našel.

- Uklízej po sobě.

- Neber si nic, co ti nepatří.

- Když někomu ublížíš, řekni promiň.

- Před jídlem si umyj ruce.

- Splachuj.

- Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.

- Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.

- Každý den odpoledne si zdřímni.

- Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.

- Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.

- Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku – všichni umřou. My také.

- A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE.

Všechno, co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život.

Vyberte si kterékoliv z těch pravidel a řekněte to složitými dospělými výrazy a vztáhněte si na to svůj život v rodině nebo práci, na svou vládu nebo svůj svět a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to. A představte si, oč lepší by byl svět, kdybychom si všichni – na celém světě – každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod hlavou. Nebo kdyby základní politikou všech vlád bylo vždycky vracet věci nazpátek a uklízet po sobě.

A stále ještě platí – bez ohledu na to, kolik vám je let -, že když vyrazíte do světa, nejlepší je chytit někoho za ruku a držet se pohromadě."

Upravil(a) Míša Kulička (1. 4. 2008 10:07)

a teď jsem koukla na přísloví u Míši Kuličky....a to je myslím bez diskuze

"Všecko móžeš ztratit, ale humor si uchovaj". Valašské přísloví

(a to jsem ho ještě neslyšela )

Míša Kulička napsal(a):

Už jsem to tu někde psala - docela dost mě ovlivnil tento text Roberta Fulghuma:

Robert Fulghum: Všechno, co potřebuji znát jsem se naučil v mateřské školce...

"Po mnoho let jsem se vždycky na jaře rozhodl, že sepíšu svá osobní přesvědčení – takové krédo. Když jsem byl mladší, zabíral můj seznam několik stránek; snažil jsem se nic nevynechat, zabrousil jsem do všeho. Připomínalo to soudní spis, jako kdyby slova mohla vyřešit všechny rozpory smyslu bytí.

V posledních letech je krédo stále kratší – někdy je cynické, někdy komické, jindy laskavé, ale pořád na něm pracuju. Nedávno jsem si předsevzal, že krédo zjednoduším, aby se mi vešlo na jednu stránku. Plně si uvědomuju, jak je tohle předsevzetí naivně idealistické.

Že bych měl být stručnější, mě napadlo u benzínové pumpy. Naplnil jsem nádrž svého starouška superskvělou vysokooktanovou šťávou. Moje rachotina si s tím nevěděla rady a běžel jí z toho mráz po zádech - na každé křižovatce prskala a při jízdě z kopce se ozývalo říhání. Chápal jsem to. Mému mozku a mojí duši se občas stane něco podobného. Přesycení informacemi a po zádech mi pak běhá existenciální mráz - prskám na každé křižovatce života, kde se musím nějak rozhodnout, a buď toho vím příliš, nebo naopak málo. Zmapovaný život není žádná legrace.

Tehdy jsem pochopil, že už znám většinu z toho, co je ke smysluplnému životu zapotřebí – a že to není až tak obtížné. Všechno to znám. A znám to už velice dlouho. Žít podle toho – to už je něco jiného, že? Tohle je tedy moje krédo:

VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, JSEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLCE. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:

- O všechno se rozděl.

- Hraj fér.

- Nikoho nebij.

- Vracej věci tam, kde jsi je našel.

- Uklízej po sobě.

- Neber si nic, co ti nepatří.

- Když někomu ublížíš, řekni promiň.

- Před jídlem si umyj ruce.

- Splachuj.

- Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.

- Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.

- Každý den odpoledne si zdřímni.

- Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.

- Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.

- Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku – všichni umřou. My také.

- A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE.

Všechno, co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život.

Vyberte si kterékoliv z těch pravidel a řekněte to složitými dospělými výrazy a vztáhněte si na to svůj život v rodině nebo práci, na svou vládu nebo svůj svět a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to. A představte si, oč lepší by byl svět, kdybychom si všichni – na celém světě – každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod hlavou. Nebo kdyby základní politikou všech vlád bylo vždycky vracet věci nazpátek a uklízet po sobě.

A stále ještě platí – bez ohledu na to, kolik vám je let -, že když vyrazíte do světa, nejlepší je chytit někoho za ruku a držet se pohromadě."

Míšo, po téhle knížce sahám vždycky, když si potřebuju urovnat myšlenky

Damila napsal(a):

Tiffany napsal(a):

Nevím, jestli je to nějaké moudro, ale prostě věřím tomu, že všechno špatné, co v životě úmysně uděláš, se ti vrátí...
Aneb boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Nejen špatné, ale i to dobré.
A vrací se to trojnásobně.. Obojí.
To není žádný trest nebo odměna. To je normální zákon příčiny a následku.

Ano a tím se vlastně souvisí, že jakákoliv moje překážka, bolest, ztráta, protivenství - je vlastně odměna - očista - protože tím už se otáčí kolo vlastního osudu. A prevencí i lékem  je láska a dobro.

Fulgum Jo, já od něj přečetla všechny povídky, co vydal. Balzám na duši.

Jen s jedním bodem nesouhlasím a to jsou Teplé koláčky a studené mléko. Mě to dělá střevní potíže

Klubko napsal(a):

Fulgum Jo, já od něj přečetla všechny povídky, co vydal. Balzám na duši.

Jen s jedním bodem nesouhlasím a to jsou Teplé koláčky a studené mléko. Mě to dělá střevní potíže

Já zase nemůžu teplé mléko

Hlupák, kdo není králem alespoň ve svém malém království.
(Seton: Rolf zálesák)

Co můžeš udělati dnes, můžeš udělat i zítra.