Heluško, sice ses  obrátila na Pandoru, ale doufám, že nebude vadit, když k tomu taky něco přidám, protože jsem o tvých slovech přemýšlela a snažila se tu situaci procítit. Napadlo mě k tomu toto: že já přeci nebudu partnerovi určovat ,co má nebo nemá  v životě dělat....., takže tvá slova: " tak si jdi...."   bych asi v těchto souvislostech nevyslovila. On ode mě nepotřebuje souhlas k tomu,  co dělá a já  od něj taky ne...(poradní hlas jistě, to nevylučuji)... ale výše zmíněná věta spíš souvisí s tím, že TY  bys za svého muže něco měla v tu chvíli řešit nebo  rozhodnout a  s tím  už nesouhlasím.

Heluško, já nevím, jestli si mne správně pochopila. Vůbec ani náhodou neříkám, že by mi nebylo ouvej, kdybych byla konfrontovaná s nějakým vážným vztahem mého muže s nějakou další dámou, nebo jeho rozhodnutím se mnou už nežít. Já nejsme schopna říct jak bych se chovala, jenom jsem chtěla vyjádřit obdiv ženám, které umí žít. Babi žila s alkoholikem celá léta, chovala se k sobě velmi špatně..., pak si našla jiného pána (kterého já znala jako dědu a strkal mi pod polštář cukrkandle:)) a ten měl zálet a byl odejit- plakala a měla hrůzu v očích a my děti ho už nikdy neviděly (s tím já třeba nesouhlasila a také jsem jí to řekla, umřel brzo po té a dost tragicky) a když začala žít sama, tak se staly ty zázraky. Celý život byla skvělá ve svém oboru a práci milovala (typicky šílená žena- práce, domácnost, výchova dětí, nošení uhlí v těhotenství a podobná "paní dokonalá"), ale jako by se bála jít "do světa". Jenže "na stará" kolena vyrazila- založila si jazykovou školu. Měla artrózu, asi patnáct operací očí, ale jak ta kvetla a jakým způsobem se změnila v duši a názorech, šlo se s ní bavit o všem v báječné pohodě. Začala cestovat za svými zálibami. Pánové ji oslovovali a ji to těšilo a jak říkala- tak jsou přeci pro radost. A v 80ti dochovala vlastního syna s rakovinou a pak umřela. A to jsem ještě ledacjaké její závažné životní libůstky\hrůzy vynechala. Takže já mám před očima ji a i když vím, že každý člověk prožívá jinak, tak ten vnitřní postoj kníkám, a proto kontroluji, zda se muž s dostatečným odporem dívá na jiné ženy a "hlavně aby mi ho nějaká neurvala" , mi připadá bizarní a možná paradoxně proti přírodě (proti sama sobě určitě).

Upravil(a) Nharte (3. 5. 2008 17:01)

moc hezky se to tu čte

Selima: "Terci, ja osobne budem kľudne milovať aj smradľavého bezdomovca, pokiaľ poznám jeho kladné stránky a pokiaľ si ho budem vážiť ako človeka... Veci ako špina, smrad alebo nedostatok peňazí sú dočasné a riešiteľné. Podstatnejšie sú veci ako charakter, názory, postoje... u mňa rozhodujú tie. A ľudí, mužov ako aj ženy, si vážim na základe iných vecí než toho, či práve voňajú(napr. v nemocnici po operácii), alebo koľko práve zarábajú..."

Jo, Seli, tak to já na rovinu říkám, že já bezdomovce ne. Kladné stránky? Jo, bezdomovec může být třeba upřímný člověk, který by nic neukradl. Fajn, hodnotím kladně. Ale to předpokládám i u těch lidí, které znám jako spořádané spoluobčany .
Charakter, názory a postoje - stejně jako Ty hodnotím velmi. Ale nemyslíš, že právě ty Tebou zmiňované a možná obdivované "postoje" způsobily, že z toho člověka je bezdomovec? Ne, tohle mi nekoresponduje - že bych mohla zapáchajícího bezdomovce za něco obdivovat tak, abych ho "milovala". Já opravdu ne. Právě proto, že všecko se vším souvisí.
Nepsali jsme totiž o "vážení" si lidí, psali jsme o "bezpodmínečné LÁSCE".

Heluška napsal(a):

Taky nejsem dominantní osoba a o společný prostor jsem se chtěla s partnerem podělit. Jenže začal ovládat stále více místa a já se s tím neuměla srovnat. Bylo mi nepříjemné vystrčit lokty proti osobě, kterou jsem velmi milovala, i když jsem věděla, že on s tím problém nemá vůči nikomu.
Po dvojité gyn.operaci on chtěl pokračovat v sex. životě tam, kde jsme před operací skončili , ale já už jsem nemohla ustát jeho požadavky.
Kdo
si tyhle operace prošel i s překotným nástupem přechodu ve 37 letech, bude vědět své.
Ano, bála jsem se , že odejde s jinou a já zůstanu na všechny starosti s domácností, dětmi i mými osobními problémy sama bez pomoci toho, kdo teď má ukázat, jak fungují dobré vztahy nejen ve zdraví, ale i v nemoci.
Ano, nedělej druhým, co sama nechceš. Neodešla bych ze vztahu jen proto, že je manžel delší dobu nemocný a proto mě bolelo, že on to udělal.

Heleško, pozor.
Tohle je ovšem jiná.
Muž, který TAKHLE zklame svou partnerku, tedy není s ní v době její nemoci, není jí OPOROU v době, kdy trpí fyzicky i psychicky,nestojí za nic. Toho bych opustila. Ovšem ne proto, že si to, co mu nedám já, hledá jinde, ale proto, že je to nespolehlivý zmetek.
Pochopím, když si v této situaci muž najde milenku, nepochopím, když opustí manželku, nechá ji samotnou na nemoc, na děti. To je hanebná zbabělost.
Pro TAKOVÉHLE "nevěrníky" jsem pochopení neměla a věru nemám.
Vždycky jen mluvím o lidech, kteří dovedou dostát svým závazkům, dovedou nést svůj díl zodpovědnosti.
Ovšem jako závazek nevnímám "věrnost" tak, jak je obecně vnímána a tak, jak si ji snoubenci slibují na úřadě nebo před oltářem.
Rozumíme si?

Tercila napsal(a):

Jo, Seli, tak to já na rovinu říkám, že já bezdomovce ne. Kladné stránky? Jo, bezdomovec může být třeba upřímný člověk, který by nic neukradl. Fajn, hodnotím kladně. Ale to předpokládám i u těch lidí, které znám jako spořádané spoluobčany .
Charakter, názory a postoje - stejně jako Ty hodnotím velmi. Ale nemyslíš, že právě ty Tebou zmiňované a možná obdivované "postoje" způsobily, že z toho člověka je bezdomovec? Ne, tohle mi nekoresponduje - že bych mohla zapáchajícího bezdomovce za něco obdivovat tak, abych ho "milovala". Já opravdu ne. Právě proto, že všecko se vším souvisí.
Nepsali jsme totiž o "vážení" si lidí, psali jsme o "bezpodmínečné LÁSCE".

No, poznám bezdomovca, ktorý je pôvodne inžinier, dobrý kolega a pracovník, a poznám aj okolnosti, za ktorých sa stal bezdomovcom... Neviem, či obdiv a lásku, ale súcit a pochopenie cítim rozhodne. Ono niekedy aj vonkoncom slušný alebo povedzme "normálny" človek má len krôčik k tomu stať sa bezdomovcom. Môj otec bol perzekvovaný za socíku, nesmel byť nejaký čas zamestnaný, ani pôsobiť inak či inak si zarábať. Keby ho vtedy nebola podržala rodina(a hlavne moja mama), mohol by kľudne aj on byť medzi bezdomovcami. Viem, že by som ho mala rovnako rada ako "domovca", práve preto, že kvôli prachom a výhodám nezaprel svoje zásady a presvedčenie. TO je pre mňa podstatnejšie ako mamon.

Heluška napsal(a):

Pandorro,
Každý jsme vězněm něčeho jiného. Kdyby to tak nebylo, asi bychom byli jinde s čistou duší, bez zátěže bychom toto lidské hemžení sledovali třeba jako andělé.

Že by mě na starší roky  postihlo moralizování? Fuj. To se mi nelíbí.

Moc toho o Tvém soukromí nevím  a ani nežádám info servis. Nevím, jestli máš partnera, či ne.
Řekněme , že máš. V našem věku není moc jednoduché vytvořit už po několikáté dobrý pár. Tak si jen tak sama pro sebe upřimně odpověz na otázku.
Když Ti bude právě teď současný partner  (nebo imaginární)nevěrný, jsi opravdu tak svobodná, aby to s Tebou nic neudělalo?
Jsi dominantní a máš dost silného egouška, několikrát jsi to  tu připustila . Jak se srovnáš s tím, že se dělíš o partnera s jinou?
Vážně se nebudeš trápit tím, že by mohl odejít jinam?
Vážně budeš tak velkomyslná a řekneš- jdi. Bylo to fajn, já jsem si Tě užila a teď  ať je s Tebou hezky jiné.

V tom případě smekám.

Nie som Pandorra, ale toto ma zaujalo. V takejto alebo podobnej situácii som povedala: "Trhá mi to srdce, ale je neodškriepiteľný fakt, že sme si zrejme dali všetko, čo sme si mohli dať. Keby to tak nebolo, nemuseli by sme riešiť túto situáciu, lebo by si buď nemal druhú ženu, alebo by si to dokázal ukočírovať bez toho, že by som to musela riešiť. Keďže som nútená - a pripúšťam, že v tom nebolo ani zbla dobrovoľnosti - spoluúčastniť sa tejto drámy, robím to, čo cítim ako jediné správne, a totiž že končím svoju účasť a želám vám(vlastne NÁM) všetkým zúčastneným veľa šťastia do ďalšieho života. Howgh!" Podotýkam, že som nežiarlila, nepátrala a nezháňala informácie, ale bohužiaľ nešlo niektoré fakty ignorovať.

Sel,
už jsem se rozcházela s partnerem i jako mladá a bezdětná. Nevyhovovaly mi nějaké věci a okolnosti, tak šmytec. Trochu jsem si poplakala, on byl smutný, druhou šanci jsem vztahu neuměla dát. Už jsem s ním prostě nechtěla být.

Jenže v dlouholetém vztahu se třemi dětmi je to opravdu jiné. Ten poddajnější se tvaruje pro klid v rodině tak dlouho, až ten přetlak někde vybouchne a u mě to byly gyn problémy. Nechci tady vytahovat, s čím to souvisí. Kdo zná souvislosti nemocí těla, ten mě  má přečtenou.

A když se nahromadí drobné či větší bolístky, křivdy a jiné negace, může člověk natrénovat sebepozitivnější pózy, pořád si to někde tahá sebou.

Asi ještě vyleze mnoho kostlivců. Nestačí říct, že je dobře, že odešel a uvolnil mě pro něco nového.
Pokud zůstává vzpomínkám negativní emocionální náboj, je to jako rozbuška, co čeká na správný spouštěč. No a jeden jsem na tomhle  vlákně našla a reagovala.

A co se týká lízání smetany. Každý  to máme na základě svých zkušeností a svého naturelu jinak
Když nemám potřebu se milovat, nebudu dělat zbytečné chutě partnerovi (pokud ho budu mít) , když mu nemám následně co nabídnout.  Pak by tu smetanu nabídl jiné ženě.
I takový je život ženy.

Upravil(a) Heluška (5. 5. 2008 20:33)

Na kurzu EFT vyprávěla lektorka Sindy o životě v Japonsku.
Lidé- někteří- vystresovaní denodenní honičkou  se rozhodli, že je čas začít žít. Pomalu se záměrně stávají bezdomovci. Nejprve si pod most odstěhují pokoj a pak postupně odkládají pohodlné přebytky. Je jich tam prý hodně. Vysedávají, povídají si a užívají konečně život bez koncernů, šéfů, beze strachu, že něco nestihnou a nepostoupí o příčku výš.

Jenže tihle bezdomovci mají jistě něco ulito pro případnou změnu. A nedá se to srovnat s těmi, co do toho vlítli nechtě, nebo těmi , kteří svou střechu nad hlavou i své sny  vyměnili za čučo.

A co freegans? Dva znám a jsou to bezvadní lidé. Tady je o freegans něco na youtube http://www.youtube.com/watch?v=2z4dst6PwFE . Kdo si vleze do odpadkáče pro večeři? A Terci- nemalá část freegans za léta svého "běžného" života vyděla na desítky těch nejrychlejších žihadel;). V tomto případě platí, že hladový nevěří sytému. Mě občas taky přepadne hamižná po nějaké pěkné věci a moc dobře vím, že to je to u mne spíš projev vnitřní nespokojenosti a jen výjimečně radosti. Rychlá a parádní auta se mi líbí spíš jako projev lidské dovednosti, možná proto, že v tomhle smyslu jsem byla nasycena jako mladá (a děkuju za to). Když se někdo dře proto, aby splácel bourák a je z toho celý hýn, že se kvůli tomu za ním kdokoliv otáčí, tak to mi přijde docela srandovní. Na druhou stranu chápu, když na to autí člověk prostě má, je jezdec a užívá si ho jako relax.

Upravil(a) Nharte (6. 5. 2008 22:53)

Tercila napsal(a):

Tak znova Seli, protože jedeš v jedné koleji :

"Nepsali jsme totiž o "vážení" si lidí, psali jsme o "bezpodmínečné LÁSCE"."

Vím, že špatně může dopadnout kdokoliv (třeba někdo po rozvodu atd.), ale jak říkám, vážit si ho, ráda ho mít, pomoct mu, cokoliv - to ano, to všechno ano, ale ZAMILOVAT se do něj - to už je jiné kafe. Vážně si naprostou bezpodmínečnost zamilování a lásky (tedy v tom partnerském smyslu) představuji jen těžko.

Zamilovanie je pre mňa len JEDNA forma bezpodmienečnej lásky, iná je láska k dieťaťu, rodičom, atď. etc. Pre MŇA je aj TOTO bezpodmienečná láska, je pre mňa skôr o ľudskosti než o telesných vášňach a je BEZPODMIENEČNÁ. Zamilovanosť je iné kafe, iste, ale ja som skôr mala na mysli: Ak sa zamilujem do človeka v jeho konjunktúre a on potom z nejakých dôvodov(asi skôr iných ako osobná lenivosť, povedzme) padne na dno, neprestanem ho bezpodmienečne milovať a neopustím ho. Ak pravda neurobí niečo, pre čo si ho prestanem ĽUDSKY VÁŽIŤ. To je u mňa totiž prvý predpoklad onej bezpodmienečnej lásky - a niekedy je láska dokonca taká silná, že prekoná aj onu stratu úcty... Ale tak to mám ja a ty to zrejme máš úplne inak, čo je samozrejme len a iba prínosné v rámci diskusie.
A pripúšťam, že som jednokoľajka, možno dokonca úzkokoľajka , ale to som proste ja... Na svete je toľko nádherných iných tratí, stačí len vykročiť, nikoho nedržím.

Upravil(a) Selima (6. 5. 2008 18:09)

Tercila napsal(a):

Tercila: Bezpodmínečná láska neexistuje.
Samozřejmě, že ano, ty jí jenom nejsi schopna. Jak by taky moralista mohl, že?

Milý Axi, neurážej tady a přiveď na příští sraz babinetu nějakou z hlaváku..... když jsi schopen bezpodmínečné lásky Stejně Ti tu nevěřím ani slovo

Pravda přece nemůže nikoho urážet, ne? A jestli se z mojí dcery nebo manželky někdy stanou bezdomovci, nemyslím si, že by se v mém vztahu k nim něco změnilo. Nejsem ty.