|
6. prosince : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 6. prosince : Objevte kouzlo brambor po římsku. Jednoduchý recept, když vás tlačí čas i finance! 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Když tady na babinetu čtu, kolik je je nevěry, říkám si, že nemůžu očekávat, že se mi taky nestane.
Vždyť párů, co si je věrných celý život, je tak málo, že je to spíš vyjímečné... Já spíš předpokládám, že jí jednou řešit budu, prostě nevěra je součást života jako je život a smrt.
Tak proč se vždycky divíme, že se to stalo? Je to vždycky špatně? Nevím. Ale přijde mi opravdu naivní, myslet si, že mi manžel či přítel bude celý život věrný. Prostě i ze statistického hlediska to není pravděpodobné.
Mluvím tu o situaci, kdy se v životě muže nebo ženy vyskytne osoba sexuálně přitažlivá, ale v jiných ohledech nepřijatelná pro partnerský život, ať už z jakéhokoli důvodu. Tuhle nevěru spíše praktikují muži, mají ji danou v genech, ale nelze říct, že jí nedělají i ženy. VSEOBECNE.
Průšvih je, když tušíme, nebo na to přijdeme. Pak asi my, ženy, moc nevěříme tomu, že to byl jenom úlet. A tam už to vzniká. Pochybnosti, nejistota, zklamání, představy... A třeba je to opravdu tak, že to je jenom úlet. Ženy o tom více mluví a více jí řeší, než muži.
Ale uvěřit a odpustit a zapomenout, to je ten problém. Lepší je nepátrat, nevědět a v nejlepším případě netušit.
JE TO JEN JEDEN VZOREC nevěry, o kterým si myslím, že je nejčastější a nejvíc se řeší.
Upravil(a) IlonaN (28. 3. 2008 4:31)
Není tady
Podle mě, nevěra je jenom důsledek toho, že v manželství/partnerství něco nefunguje a my to neřešíme. Možná, že vědomě ani nevíme, že je něco špatně, možná jenom, že si to nechceme připustit.
Prostě, když budu v partnerství/manželství spokojená, proč si budu přidělávat starosti s tím, být nevěrná, navazovat další vztah (i když milenecký) - jeden vztah je dost náročný na psychiku, dva - to už se snad ani nedá zvládnout.
No a řešení - pracovat na sobě (univerzální recept že jo), komunikovat ve vztahu... a hlavně si dobře vybrat partnera, což se dobře napíše, hůř udělá. Ale zase, partnera si "přitáhneme" takového, jací jsme sami - takže snažit se být lepším člověkem, abychom si mohli toho "lepšího" člověka přitáhnout. :-)
Není tady
Právě v tu chvíli, kdy jsi spokojená ve svém současném vztahu a naskytne se ti ještě něco pěkného, něco navíc... proč to na chvíli nezkusit... Takhle to vnímají i muži, si myslím, a jak jsem psala, je to jen JEDEN VZOREC.
A pak je průšvih, že se to dozví ten druhý (ať muž či žena) a nechápe...
Není tady
Martinka, očakávať, že budem v partnerskom vzťahu celý život rovnako a štandardne 100% spokojná, že strašne naivné, podľa mňa. Ani v singl živote nemáš všetky dni krásne, nie? Tak prečo čakať, že v páre to bude nejako diametrálne odlišné??? Sínusoida je podobná a potom sa môže stať, že keď máš raz opäť prepad(a môže to byť kvôli blbine alebo veci nesúvisiacej so vzťahom), tak podľahneš - alebo tvoj partner. Stáva sa to. C´est la vie.
Není tady
Ale možná pro ty,které nevěru ještě nemusí řešit mohou udělat něco proto,aby se jim to nestalo zkusit žít tak,aby to u nich nevyšumělo a tak trošičku si to hlídat,když se to už stane já zářný příklad,která na to ani nepomyslela je to děs atrhá to srdce to mi věř.
Není tady
Tak tak, nemyslet si, že mě se to nemůže stát....A když se to nestane (nebo alespoň já si to budu myslet) a prožiju celý život s jedním člověkem, můžu se zařadit mezi to málo procento šťastných.
Dle statistik (četla jsem to někdy v ML) se nejvíce nevěry objevuje v době mateřství, a potom v době dospívání dětí... Tzn: taková ta druhá míza, většinou se objevuje u mužů...
Není tady
taky tu neustále čtu o nevěře a nějak to dobře nechápu..co se děje stěma lidma??? ...musí to být??? . Proč si lidi jsou nevěrní,aby utužili manželsvtí,????
Myslím,že by měli spolu hodně komunikovat,být k sobě tolerantní,aby k tomu vůbec nedocházelo!!!!..i když jsou lidi ,kteří bez toho nemůžou být a v jejich vztahu to funguje..Já osobně nevěru neuznávám a doufám,že k ní nikdy nedojde;)
Není tady
Já taky nevěru neuznávám, byla bych hodně nešťastná, kdyby se to stalo a já se to dozvěděla. Fakt to musí být rána, když si člověk myslí, že je všechno v pořádku, všechno klape, a pak bum. Pokud něco neklape, tak to neklape, o tom to tu není.
Je otázka, jak se k tomu ptom postavit:
- stalo se to proto, že druhý si potřebuje odskočit jinam (a může být pravděpodobné, že se odskočka bude opakovat) nebo klopýtnul a lituje toho?
- řešení: a)odpustit, b)odejít, c) smířít se s tím.
Není tady
Ilono, ale to jsou dvě různé věci
druhý si potřebuje odskočit jinam (a může být pravděpodobné, že se odskočka bude opakovat)
S odskakovačem toho moc nenaděláš. Pokud si "potřebuje" odskočit či odskakovat častěji, většinou si nedělá starosti s tím, že svoji "potřebu" naplňuje na úkor druhého/druhých. Takže tam je možnost buď to skousnout a smířit se s tím, když máš jiné důvody, proč s ním být, anebo hrdě odejít středem, když víš, že se nechceš dělit.
nebo klopýtnul a lituje toho?
Tohle se může stát každému - taky se tomu říká "kouzlo okamžiku". Jsme jenom lidé a sebemorálnější zásady a zdravý rozum holt někdy v boji s emocemi prohrajou. To jsou ty úlety na služebních cestách, večírcích atd., kdy si dotyčný hříšník hned druhý den ráno přeje, aby se to nikdy nestalo. A protože osud je zlomyslný, velmi pravděpodobně to praskne. Tady se myslím odpustit dá.
Není tady
IlonaN napsal(a):
Já taky nevěru neuznávám, byla bych hodně nešťastná, kdyby se to stalo a já se to dozvěděla. Fakt to musí být rána, když si člověk myslí, že je všechno v pořádku, všechno klape, a pak bum. .
A proč by to nemohlo jako klapat a být vše v pořádku a přesto se nevěra stat?
Upravil(a) shiden (11. 4. 2008 9:29)
shiden napsal(a):
IlonaN napsal(a):
Já taky nevěru neuznávám, byla bych hodně nešťastná, kdyby se to stalo a já se to dozvěděla. Fakt to musí být rána, když si člověk myslí, že je všechno v pořádku, všechno klape, a pak bum. .
A proč by to nemohlo jako klapat a být vše v pořádku a přesto se nevěra stat?
To bych chtěla vidět, jak říkáš partnerovi - miláčku, všechno je v pořádku, strašně Tě miluju a klape nám to - jenom jsem se vyspal se sousedkou :-) Ale nic si z toho nedělej, nic to neznamená... Miluju jenom Tebe... 
Chci vidět, jak v tomhle případě by to pro tu partnerku bylo v pořádku a vztah by klapal...
(i kdyby byla hódně tolerantní, minimálně by se ptala sama sebe - kde jsem udělala chybu, že už partnera nepřitahuju že má potřebuju souložit s jinýma?)
Není tady
Martinko, ona se občas nevěra "přihodí" ani nevíš jak (viz úlet na služebce třeba). Klidně i v klapajícím vztahu s milovaným a milujícím partnerem - to s tím totiž někdy vůbec nesouvisí.
Není tady
Je to všechno o tom, jak se k tomu postavíme a jaké jsme povahy.
Já:
1)stalo se to proto, že druhý si odskočí jinam (a nemusí to být záměrně!) - na služebce, na večírku, prostě někoho potká prostě přeskočí jiskra - dozvím se to - druhá strana lituje - jsem ochotna odpustit, klopýtnout může každý
2)odskočí si jednou, dvakrát, já se dozvím nebo to tuším - může litovat, nemusí - nejsem ochotna odpustit, protože bych nebyla schopna s ním vést normální život,
3)nejhořší situace - vedeme spokojený život, stane se nevěra a druhý chce odejít, protože se zamiloval....
TO JE SHIT...
A myslím si, že se to nestává jen mužům,
Myslím, že je to podobné, i jak napsala Helena:
druhý si potřebuje odskočit jinam (a může být pravděpodobné, že se odskočka bude opakovat)
S odskakovačem toho moc nenaděláš. Pokud si "potřebuje" odskočit či odskakovat častěji, většinou si nedělá starosti s tím, že svoji "potřebu" naplňuje na úkor druhého/druhých. Takže tam je možnost buď to skousnout a smířit se s tím, když máš jiné důvody, proč s ním být, anebo hrdě odejít středem, když víš, že se nechceš dělit.
nebo klopýtnul a lituje toho?
Tohle se může stát každému - taky se tomu říká "kouzlo okamžiku". Jsme jenom lidé a sebemorálnější zásady a zdravý rozum holt někdy v boji s emocemi prohrajou. To jsou ty úlety na služebních cestách, večírcích atd., kdy si dotyčný hříšník hned druhý den ráno přeje, aby se to nikdy nestalo. A protože osud je zlomyslný, velmi pravděpodobně to praskne. Tady se myslím odpustit dá.
Upravil(a) IlonaN (11. 4. 2008 12:51)
Není tady
helena napsal(a):
Martinko, ona se občas nevěra "přihodí" ani nevíš jak (viz úlet na služebce třeba). Klidně i v klapajícím vztahu s milovaným a milujícím partnerem - to s tím totiž někdy vůbec nesouvisí.
Nesouhlasím, že by se nevěra jen tak "přihodila" - to jako že manželovi náhodou zastaví auto u motorestu, kam ani nechtěl jet, náhodou jeho nohy (aniž by to on věděl) ho odnesou do pokoje, náhodou se mu samo svlékne oblečení, a náhodou se mu ztopoří penis a náhodou se strefí přesně do vagíny milenky? Nehledě nato, že "náhodou" se s ní někde musel seznámit a domluvit se, že do tý postele vlezou.
Tolik asi k tomu "přihodí".
Dospělý člověk je zodpovědný sám za sebe a musí vědět, co dělá, a co chce dělat. Nemůže se mu něco "přihodit" pokud on sám k tomu nedá svolení!!! Vědomě.
Ale na tom se asi neshodneme...
Chlap se prostě musí rozhodnout, jestli chce být věrný nebo ne... a když chce, tak ani zástup prostitutek ho nepřesvědčí aby si s nima zasouložil - leda by ho samy svázaly a znásilnily.
Není tady
Martinko - ty jsi NIKDY neudělala nic, čeho bys později litovala? Opravdu NIKDY?
Není tady
Martinka, mne sa deje kopec vecí(skoro každý deň), ktoré si pritiahnem PODVEDOME, ale ktoré s mojím VEDOMÍM nemajú nič spoločné... 
Fascinuje ma tvoje presvedčenie, že svoj život máš pevne v rukách a nič ťa nemôže zaskočiť(a teda to "netoleruješ" ani u durhých).
Není tady
helena napsal(a):
Martinko - ty jsi NIKDY neudělala nic, čeho bys později litovala? Opravdu NIKDY?
To jsem fakt napsala? NE.
Můj názor je, že můžeme udělat cokoli - POKUD SI ZA TO VEZMEME ODPOVĚDNOST.
A slova: "přihodilo se mi" o zodpovědnosti nesvědčí.
Brala bych to, kdyby bylo napsáno: "udělal/a jsem, a beru si za to odpovědnosti".
Mně vadí pouze, když člověk svaluje odpovědnost za svoje rozhodnutí na "přihodilo se mi" - tzn. "já za to nemůžu". Tak teda kdo?
Není tady
Selima napsal(a):
Martinka, mne sa deje kopec vecí(skoro každý deň), ktoré si pritiahnem PODVEDOME, ale ktoré s mojím VEDOMÍM nemajú nič spoločné...
Vkládáš mi do písmenek slova, která jsem nenapsala.
Já samozřejmě VÍM, že podvědomí je silnější než vědomí. Ale co to má co společného s mou odpovědností na moje činy?
Jakože: "může za to moje podvědomí, ale já ne?" - podvědomí je přece součástí mě samé. Takže já mám zodpovědnost i za svoje podvědomí. Ty ne?
Že mám svůj život pevně v rukách a nic mě nemůže zaskočit - Tos napsala Ty, možná to tak máš Ty, já ne. Ani jsem to nenapsala - za tím si stojím - možná ale že Ty to v mých slovech vidíš (svědčí to o mně nebo spíš o Tobě?) - bez urážky.
(Možná jsem Tvoje zrcadlo?)
Netoleruju - druhým toleruju tolik, co sobě. Takhle to přece funguje ne?
A téma se jmenuje: ... názor, diskuse - tak proč všichni berete moje slova jako něco, co je svaté a co se musí vyvrátit? (Otázka spíš pro mě, že, co to zrcadlí mně).
Ještě jednou: pro mě je to o zodpovědnosti a ne o tom, házet zodpovědnost za svoje činy na podvědomí, které je stejně mojí součástí. Slova jako: "prostě mi ujely nohy, já za to nemůžu, že otěhotněla" (tzn. může za to moje podvědomí? (to ji ale neošukalo, že jo) - prostě neberu.
Není tady
helena: "Martinko, ona se občas nevěra "přihodí" ani nevíš jak (viz úlet na služebce třeba). Klidně i v klapajícím vztahu s milovaným a milujícím partnerem - to s tím totiž někdy vůbec nesouvisí"
Martinka1: "Nesouhlasím, že by se nevěra jen tak "přihodila" - to jako že manželovi náhodou zastaví auto u motorestu, kam ani nechtěl jet, náhodou jeho nohy (aniž by to on věděl) ho odnesou do pokoje, náhodou se mu samo svlékne oblečení, a náhodou se mu ztopoří penis a náhodou se strefí přesně do vagíny milenky? Nehledě nato, že "náhodou" se s ní někde musel seznámit a domluvit se, že do tý postele vlezou."
Trošku jsem se tu při těch názorových střetech zasmála.. Jsem už (bohužel) dost stará na to, abych věděla, že si člověk skutečně řadu věcí nenaplánuje. Ale tentokrát souhlasím s Martinkou. Uvažuje hodně logicky. (I když má třeba zatím málo zkušeností)
Ani pro mě totiž nikdy za těch zhruba 23 pracovních let neexistoval žádný úlet na služebce, a že těch mlsných a hezkých chlapů kolem mě bylo 
. Jednak nejsem tak laciná, jednak jsem nikdy nebyla sexuálně tak "hladová" a hlavně bych se zpětně před pracovním partnerem dost styděla. Každopádně se nemůže nevěra "přihodit", pokud já sama nechci, že.... Úlet je u mě prostě jen otázkou slabosti anebo prachobyčejného vědomého chtění. Kdyby se přihodilo něco, co nechci, bylo by to znásilnění, nicht wahr?
Pozor, nikoho za jeho úlety neodsuzuji, jen se přidávám do statistiky těch, co se kloní na stranu "bezúletovou" U mě totiž sex souvisí výhradně!! s milovaným partnerem. A nejen kvůli nemocem.
De facto jsem asi náročná , pokud se mi někdo až tak líbí, rozhodně by mi "chvilka" s ním nestačila . A pokud ten můj obdiv není přílišný, nestojí za to se svlíkat .
Já myslím, že to záleží především na povaze jednotlivců. Někdo se svlíkne, ani o tom nepřemýšlí, pudy prostě zvítězí, a někdo zase váhá, jestli ukázat, co má pod šatama, protože víc promýšlí důsledky 
. Pamatuji si, jak jedna mámina známá kdysi mlela cosi o tom, jak si bere na zábavy (kam chodila se svým manželem) prezervativy, kdyby prý náhodou za rohem někdo jiný měl zájem.... Dodnes vidím moji máti (jinak velmi společenskou a veselou ženskou) jak ji hnala z bytu, coby děv.ku .
Ty názory na tohle budou vždycky různé a asi je nejdůležitější, aby si hezky žil každý podle těch svých.
Upravil(a) Tercila (12. 4. 2008 23:36)
Není tady
Marti, písala som o sebe a o tom, že ma tvoj názor fascinuje. nič viac a nič menej. Ak mi niečo zrkadlíš - alebo ja tebe - tak nejako nedostatočne... Podľa mňa to je ešte sátle diskusia, nie boj o "správny" názor alebo o pohár za vedomosti. Pravdupovediac, riešim také veic, že tvoj názor na neveru a jej výskyt mi nijako žily netrhá. (A rozhodne nejde o neveru.)
Není tady
nevěra by se opravdu neměla stávat,,ale jak píšete úlet na večírcích apd..no nevím!!!
Neumím si to dost představit,,přesně jak tu již bylo zmíněno..dospělý člověk by měl být zodpovědný a měl by vědět co délá a nebo dělat chce..
Já prostě nevěru neuznávám....a řešení..asi bych odešla!!!!neuměla bych stím žít..
Není tady
Holky moje - to, že vy to máte nastavené takhle, přece neznamená, že všichni jsou (nebo by měli být) zodpovědní, i když jsou dospělí. Někomu chybí zodpovědnost, někomu určitá rozumová korekce v daném okamžiku, někdo si jen řekne "vždyť se nemůže nic stát". Trochu je to jako s alkoholem za volantem - občas i takzvaně "slušný člověk" to riskne, no a buď se to povede, nebo má neskutečný malér. Ano, taky je rozhodnutí jenom na něm, jestli pojede nebo ne... no a někdy se prostě rozhodne špatně. To, že se pak snaží říkat "já za to nemůžu... stalo se mi...", to je jen určitý pokus o omluvu, někdy i před sebou samým, aspoň v tom prvním momentu (šoku, překvapení), než se s tím srovná. Skutečně dospělý se pak k následkům průse.. postaví čelem, akorát slaboch nepřizná, že ujel.
Já se spíš snažila říct, že se každému někdy opravdu může "přihodit" něco, co (pod)vědomě realizuje, i když si stejně (pod)vědomě uvědomuje, že by to nemuselo dobře dopadnout... ale co kdyby ano ?
Upravil(a) helena (17. 4. 2008 6:40)
Není tady
Né,že bych neriskovala,ale rozhodně né to,že bych byla nevěrná a nebo sedla za volant,když se napiju...
To radši autem nejedu,a když sním chci jet tak prostě nepiju..a to samý je z nevěrou,,když to přeci nechci dělat tak to dělat nebudu......
lidi by měli být za svoje činy zodpovědní,,někdo si to uvědomí hned ,někdo časem a někdo vůbec néé....
Upravil(a) sisi21 (15. 4. 2008 17:58)
Není tady
Co oči nevidí, srdce nebolí. Když nevěra, tak zapírat, zapírat, zapírat! Kdo by chtěl žít s nevěrnym partnerem? Přiznání se stejně vede ve finále do kytek....bud rozhcod, nebo prošlo mi to jednou, ted to projde taky, že? Tak když ujedu, tak proč něco riskovat, pokud mám jinak pěknej vztah. Sice jsem nevěrná ještě nebyla, ale přijde mi málo pravděpodobný, že dva lidi by spolu měli vydržet celej živto a být si věrní a štastní, to snad ani není možný. Láska stejně není věčná a život je krátkej.
Není tady
Co oči nevidí, srdce nebolí..to máš pravdu..,ale myslím si ,že se na to stejně přijde!!!
ale přijde mi málo pravděpodobný, že dva lidi by spolu měli vydržet celej živto a být si věrní a štastní, to snad ani není možný........a proč by to nemohlo být možný???
tomu bych docela věřila..
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.