Kerrin napsal(a):

Nabuko, nšjak jsme psaly současně, nestohl jsem přečíst tvůj příspěvek.
Poprvé jsem zjistila an vlastní oči, že jel k ní min. týden. Tak to jsem si fakt připadala na dne. ted zase nějak ne. Asi mě balamutí jen tím, že je tady.
Nejdraději bych si to místo, které by rádo řešilo a pitvalo, vyzmizíkovala z mozku!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

To dokáže málokterá z nás. Vem si příklad z Vanilky. Ta byla šikovná. :-)

U nás to vše bylo komplikovanější tím, že jsem byla těhotná. Když jsem se o nevěře dozvěděla, byla jsem v šestém měsíci. Hodně dlouho mi tvrdil, že je to jen bližší kamarádka, že je mu s ní fajn, ale nic víc, že si občas napíší něco hezkého a tak (zjistila jsem to tak, že mi omylem přišla sms, ve které bylo napsáno "miluji Tě nejvíc na světě"). Zkoušela jsem mu to věřit, ale nešlo to. Intuice byla silnější. V dubnu jsme jeli na nějakou akci s kamarádáma a já mu vlezla do mobilu (a nejen to, nastavila jsem mu, aby se ukládaly odesílané sms) a zjistila, že tam má fotku jejího přirození (vyfocenou 10 dní před jejím porodem - má syna jen o 3 měsíce staršího než já) a v sms objevila zprávu o tom, že se nemůže dočkat, až se spolu budou moct pomilovat (končilo jí 6nedělí) a že na něj už to prasklo tak musí udělat něco pro to, aby to neprasklo i na ni. A to už jsem neustála - vzbudila jsem ho ve čtyři ráno s tím mobilem, ječela na něj a dala mu ultimátum - buď já (my) nebo ona. Řekl, že se jí nikdy nevzdá, že ji miluje. Za hodinu řekl, že to s ní ukončí, že ví, co je jeho povinností. No a od té doby už to jelo. Každý týden ukončoval, přísahal, sliboval, obviňoval mě z paranoi apod. a já mu překládala důkazy a pátrala a slídila (máme společné známé a kolegy, takže informace většinou přicházely i samy od sebe). Myslela jsem si, že porod něco změní. Ani nápad. Naopak - začali spolu spát - předtím prý ne, protože prý nechěl, abych jako těhotná něco chytila. A tak to šlo pomalu a jistě do kytek. Týden to bylo fajn a pak jsem zase bouchla. Od září se odstěhoval na ubytovnu s tím, že se rozhodne, co bude dál. Potom mi řekl, že slečně oznámil, že se mu na ubytovně nelíbí a že se buď vrací domů nebo začne žít s ní. Noo, a slečně se prý zamyslela a řekla, že tedy s ní. ... Pak uběhlo ještě pár měsíců než s ním žít skutečně začala, oznámila to svému příteli, s kterým má chlapečka a nastěhovala se k manželovi. Teď tráví ona každý druhý víkend se svým bývalým a synem (plus několik dalších dnů) a buduje hnízdo s mým manželem.

Nabuko to je teda síla.

ANO JE TO HNUS ŽIVOT VE TŘECH TAKY SE NEUMÍM O SVOU POZICI DĚLIT JEŠTĚ S NĚKÝM DALŠÍM JSEM PLNÁ LÍTOSTI,VZTEKU A VČŠECH EMOCÍ A VĚŘTE,ŽE BYCH TO TAK PŘÁLA ZAŽÍT TĚM CHLAPŮM A,ABY CÍTILI TAKY TU DĚSNOU BOLEST CO MUSEJÍ ZAŽÍT JEJICH MANŽELKY.VDÁVALA JSEM SE Z LÁSKY A I,KDYŽ JE TO NEMODERNÍ A O CHLAPI NOUZI NEMÁM TAK JSEM CHTĚLA,ABY TO BYLO NAPOŘÁD V DOBRÉM I ZLÉM V NEMOCI I VE ZDRAVÍ JSEM ASI Z JINÝ DOBY

Ahoj, děkuju Vám všem za názory.
Kdybych se sem nedostala, tak bych asi už dávno byla v blázinci!! Jwnom náhoda, že jsem objevila tyhle stránky, taky než jsem přišla na to jak to tady funguje.

Ffly....... máš pravdu v tom, že je lepší se kousnout do jazyka. Chci zatím bojovat o toho svého a nechci jí ho nechat!
Takže lepší držet h.u.b.u.   a krok. Vždyt ono jí to také nemůže do nekonečna bavit a žít na sms-kách přes den a čekat, kdy na ní bude mít M čas.
nechci být zase až tak neořející, ale at si to užije, když se dala do ženatýho chlapa. nebo jen čeká na to ho dostat a pak jí to bude fuč.
"Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají"

Nabuko - to jak popisuješ, že i teď máš tendenci dělat tu hodnou kamarádku, co se zeptá jak Zuzka vaří špagety, to tě uklidním - to je normální a častá reakce :-). A rozhodně lepší, než kdybys s ním odmítala komunikovat. Ale že je to blbej pocit, to ti věřím. Já to totiž dělala taky - v době kdy jsme už byli rozvedení, ale ještě jsem s ním bydlela, než se odstěhuju. Taky jsem hrála jakoby chápavou, že o nic nejde, zeptala jsem se kam jedou na víkend, upečenou buchtu mu nabídla s sebou, ať mají k snídani .... no a pak bych si dala přes hubu, proč to dělám, proč se tak chovám, jako bych mu to přála, když to vůbec není pravda. Asi by to uměl vysvětlit psycholog - je to zřejmě nějaká obranná reakce.

JO TO JÁ JSM PLNÁ EMOCÍ A JEN VYBUCHNOUT TAK SE UČÍM SEBEOVLÁDÁNÍ.DNES JSEM KUPODIVU NĚJAKÁ KLIDNĚJŠÍ A TO UŽ NENÍ DOMA ANI NEVÍM KAM JEL,AL PŘEMÝŠLET SE MI O TOM NECHCE PAK SI JEN ZBYTEČNĚ UBLIŽUJU.ASI CHCI NĚCO CO UŽ NENÍ.VÍTE ČEMU,ALE NEROZUMÍM PROČ ON NECHCE NIKAM PUSTIT MĚ! MOC MU VADÍ,KDYŽ SE JEN O CHVÍLI ZDRŽÍM,ALE ON MŮŽE VŠECHNO A JÁ TO PŘECE MUSÍM TOLEROVAT,PROTOŽE ON JE NEMOCNÝ.VÍTE MOC MĚ MRZÍ I JAK SE POSLEDNÍ DOBĚ CHOVÁ K NAŠÍ DCEŘI JE JÍ 12 A VŠECHNO UŽ CHÁPE LÉPE NEŽ JSEM SI MYSLELA.NĚCO NA NÍ CHTĚL UDĚLAT NA PC ONA TO HNED NENAŠLA TAK JÍ POSLAL NĚKAM ON SE TAKHLE DŘÍVE NECHOVAL.ŽILI JSME TAK,ŽE JÁ VYCHOVÁVÁM,UČÍM SE SNÍ A ON BYL VŽDY JEJÍM ZASTÁNCEM.ON NA NÍ TOTIŽ VLASTNĚ NIKDY NIC NECHTĚL TO JÁ BYLA TA ZLÁ,PROTOŽE JÁ NA NÍ UČ SE,UKLID SI ATD.ZVÝŠILA JSEM NA NI HLAS A ON UŽ SVÉ HOLČIČCE SPĚCHAL NA POMOC A DNES UŽ JE MU TAKY JEDNO TO MĚ MRZÍ JEŠTĚ VÍC NEŽ,KDYŽ TOTÁLNĚ ODMÍTÁ MĚ_

Vando,

uvědomuji si, že jsem otravná, když chci "něco" stále řešit. jenomže to "něco " se tady už táhne nějakou dobu, dnes už mohu ríct, skoropřes 8 měsíců, aspoň co vím a jak dlouho to trvá u mého M. Přišla jsem na to cca o 3 měs pozdeji.
Je těžký to neřešit - vrátil se po vánocích  a je s náma doma (pozn- věci má stále u své matky), nijak se k ničemu nevyjadřuje. Když chce, tak se jde pobavit nebo k někomu jede a já se tady užírám, kde tak dlouho je a proč.
Nějakou tu šanci na náš vztah jsme si dali nekolikrát, ale vlaně se nic - změna neděla.nejdříve do konce ledna, pak s náma začal bydlet, nechala jsem to být, pak jsme to zase probírali a z jeho strany jsme se k ničemu nedobrali.
Když jsem před několika dny viděla důkaz, tak to přiznal,že u ní byl.Řekkla jsem mu at odejde, ale nešel, nešel ani druhý den. Tak sakriš já už jsem blázen. pořád to tady dokola omýlám. Když tedy neodešel, tak jsem vyvolala debatu co a jak, furt, že neví \)to jsme se nebavili o té milence), ale i nás dvou. Pak že kdyby to šlo, tak si dáme čas. Já jsem mu řekla, že na nějaký divadlo a aby se zase na čas odstěhoval  že už takhle ne...... a vzheledm k prckovi, kterýmu  v tom nechchci v tom dělat hokej . Mezi těma debatama prohlásil, že asi chce být sám........zůstal, neodešel.
Za několik dní, opět co a jak........protože to na něm vidím...... chvíli má náladu fajn a pak jako když mávne proutkem.
To řekl, že mě nechce trápit a ubližovat mi, že si uvědomuje jak se ke mě chová v poslední době. Já jsem mu řekla, že mě ubližuje to když nebo kdyby jel  za ní. A že bude lepší pro nás oba, když se fakt odstěhuje......zatím je s náma a neodešel. Ještě tam vznikla otázka, zda se bojím rozvodu?
Takže takhle se má situace. Kolikráýt bych chtěla vědet co třeba budeme dělat behem víkendů, alůe zase se bojím zklamání, že  přijede večer z práce a zmizí na pivo bud dnes nebo zítra, možná oba dny. Ty návraty by byly v pohode, kdyby třeba nechodil domů pozdě.Odejít v 8 večer a vrátit se ve 3? Na to fakt nemám a hrozně mě to vnitřeně bolí.
To mu fakt tu volnost dávám, jen on to bere tak, že rekne, že jde někam (pivko, nebo jede ke znánýmu), alebohužel ty návraty mě spíše utvrzují v tom, že je tam stále ona a kdy jondy by si měl krást čas? Totož ne všichni na něj mají pořád čas. Co se týáče te mílenky, tak jsme to nějak moc  nerozebírali......jen to, že on musí vědět na čem s ní je, co tam cítí a k tomu se něvyjadřuje nebo řekne že o to nejde.(o vztah, o se x? - tem mi tvrdí, že je semnou na max spokojený?, o komunikaci a postěžování si někomu jínému, kdo mu bude přitakávat?)
Jsem bezradná.
A když jsem nadhodila to, že na vztahu musí oba, ne jenom jeden, tak neřekl a ni zmínku......zda má zájem pracovat na našem vztahu, nebo jak by si to ze své strany předstacoval. Rekla jsem mu, že at si klidně spí v jiném pokoji atd. Nevím jak se už chovat, nechci být nemožná a proto Vám se raději napíšu.

Upravil(a) Kerrin (28. 3. 2008 8:31)

Tak, jo, Kerrin, já to zkusím..jak to vidím já, ber to jako můj pohled.
Jediné, co teď můžeš, je začít měnit sama sebe. Zkus si v každé situaci představit, kdyby to, co řekneš a jak řekneš ty jemu, řekl on tobě. Zkus ho pořád nesledovat, kdy a kam jde, co si myslí, jak se tváří...ale prostě bydli, a jak už tu mockrát zaznělo, dělej sama sobě drobné denní radosti, nauč se vnímat třeba venku, jak je každý lísteček jiný, jak je každý den větší, choď cvičit, něco, co ti dělá potěšení...prostě pořád ú.p.orně nepřemýšlej jen o vašem vztahu. Zkus být laskavá a milá, a HLAVNĚ "neřešit". Jde to hodně ztuha. Časem si třeba všimneš, že se chováš jinak, a i odezva manžela tě možná překvapí. Vypadá to jednoduše, ale je to dost na to, abys toho měla plný kecky. Po čase zhodnoť výsledek...uvidíš. Já teda jinou cestu nevidím, pokud ho nechceš odradit úplně a chceš vztah pokusit zachránit.  Ale nezampomeň na svou sebeúctu...nepřipusť jakékoli řeči o milence, když o ní mluvíš, jakobys ji pouštěla domů....když už to nevydržíš, tak mluv jen o vás, vysvětli v klidu a jen jednou svůj pocit a postoj...a všechno má své meze.
Prosímtě, neber to ale jako návod nebo tak, jen jak to vidím já.

jsem ještě chtěla - samozřejmě že člověk ve vztahu by měl tomu druhému říct, co se mu líbí, co ne, co by chtěl. Ale něco jiného je to tomu druhému sdělit a pak nechat na něm, co s tím udělá a něco jiného je nutit ho do určitého chování. Spíš by člověk měl sledovat toho druhého reakce na taková sdělení a zachovat se pak podle nich než druhého se snažit měnit a vychovávat k obrazu svému... je zajímavé že takhle se chovají ti, co jsou ve vztahu citově závislejší...

Upravil(a) Vanilka69 (28. 3. 2008 9:20)

A nechci se hádat kvůli kravině. Jak se tedy zachovat v té situaci..........dělat, že s tím počítám, že vždy na sobotu má  tu svou zábavu (což je sobecké----když bude hlídání, můžu jít taky, když ne jde sám).
Za dalsí vím, že toho využije a tradáááá ....navrátil domů k ránu.

Kerrin napsal(a):

A nechci se hádat kvůli kravině. Jak se tedy zachovat v té situaci..........dělat, že s tím počítám, že vždy na sobotu má  tu svou zábavu (což je sobecké----když bude hlídání, můžu jít taky, když ne jde sám).
Za dalsí vím, že toho využije a tradáááá ....navrátil domů k ránu.

Ne, nedělej, že s tím počítáš. Prostě s tím počítej. A když budeš chtít nekam vypadnout, tak se sežeň hlídání a jdi. Když se ti chtít nebude, tak buď holt doma, ale neber ohledy na jeho plány, plánuj sama.

Vando díky tisková mluvíčí, ano přesně tak jsem to myslela, nedržet hubu a krok, ale nerozebírat...
Kerrin já vím, že jsi netrpělivá, vím, že ti to přijde jako dlouhá doba - tolik měsíců - mě přišla dlouhá doba i minuta a byla jsem z toho na kaši. Ale opravdu jediná rada, která funguje je UKLIDNIT SE. Hezky se to radí, vím, že to je v týhle situaci jako kdybych ti řekla, že máš na balkoně mimozemšťany....ALE jde to, né naráz, jde to pomalu, každý den o pidikousíček a za pár měsíců z tebe bude skvělá, krásná a hlavně KLIDNÁ ženská.
Já jsem dělala spousty věcí (sorry opakuju se): koupila si tulipány, umyla okna, šla si koupit květináč...a dávala si denně malý úkol, který jsem splnila. A měla ze sebe radost.
Zkus se odpoutat o toho každominutovýho přemítání o tom, co on, co kdy, co kde, co s kým, ale začni přemítat CO TY!!!

Upravil(a) ffly (28. 3. 2008 9:47)