29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
romca999 napsal(a):
Amriano, tvoje poznámka je celkem na místě. Máš pravdu, asi to u mě nebude zase tak v pohodě, jinak bych to sem vůbec nepsala a nechtěla to řešit! Možná jsem jenom chtěla slyšet názor někoho jinýho na tohle téma..... nevím ....
to je první krok ...a já Ti tleskám ... přiznat, že něco skřípe a není ok je velkej pokrok .... a slyšet názory ? To seš tu dobře ... tady se dozvíš věcí ... jen si to pořádně čti, přemýšlej si o tom a je jen na Tobě, co si z toho vybereš ... hodně holek Ti psalo jaký to ve vztahu se žárlivcem bylo, jak to dopadlo ..to může být moc užitečný ... já vím že seš zamilovaná a bojuješ o ten vztah ... chceš toho chlapa ..jasně, jenže nejdůležitější člověk ve svým životě seš ty .. vyber to nejlepší pro sebe ...
Upravil(a) Amriana (26. 3. 2008 14:40)
Není tady
Fanny5 napsal(a):
Nicolas napsal(a):
Naprosto bezproblémový = naprosto žádný problém nevnímá ON
nebo...
Naprosto bezproblémový = je to jen nálepka a ty si to nemyslíš a naopak vidíš, že ON má nějaký problém v tvých očích.
Co si myslím upřímně? Nic není nemožné. Lidé se dostali na Měsíc. Přeplavali La Manche. Cyrano ukecal nějakou ženskou. Ježíš vstal z mrtvých. Johnny Depp bral drogy, chlastal a vymetal vecirky a ted je to milující taťka...ale přesvědčit druhou lidskou bytost, aby dělala něco ze své vlastní svobodné vůle je jedna z nejtěžších věcí...
Komunikuj. Laskavě, ale rozhodně. Když tě to už bude začínat prudit, tak to jasně řekni. Chraň si své teritorium - mobil, diář, sny...Každý má svoji míru, co vydrží.
Když tě to po 5,5 letech přestane bavit a budeš zoufalá, je načase říct: miláčku, tvoje neopodstatněné žárlení me už se.re. Dříve jsem to brala jako projev zájmu o mě. Nyní to beru jako přítěž a obtíž v našem vztahu. Urážíš mě neustálým podezíráním. A já nechci žít s partnerem, který mě neustále uráží. Potřebuji alespon elementární úctu a prostor. Pokud to nezvládáš, je pro mě lepší, abych odešla. Měj se pěkně.ON tvrdí, že nemá žádný problém, on je úplně v pohodě.
Nejspíš je to zbabělost v tom smyslu, že pokud se problém otevřeně nevysloví (tudíž navenek neexistuje) nemusí ho řešit.
Jak přesvědšit někoho takového, že problém existuje a měl by se začít řešit?
1. Nauč se číst - viz tučně mé dřívější poznámky
2. Nauč se říkat věci jasně a srozumitelně - žádný kecy okolo.
3. Neříkej, TY máš problém. Ale, že ti vadí CHOVANI. Ne jeho samotná osoba.
4. Vytrvej. Nejméně 3x v horizontu jednoho měsíce to musíš zopakovat. Pokud to je nutné, tak i písemně - to pomáhá velmi - protože se tvůj milý může k psanému textu vráti - ovšem za předpokladu, že vládne schopností číst a rozumět psanému textu. A také za předpokladu, že ty vládnes schopností formulovat své přání do psaného projevu.
5. Pokud nebude chtít porozumět psanému textu, přivaž ho obojkem ke stolu a nedávej cca 4 dny jíst. Jen vodu se špetkou soli. Pak začne kňučet.
6. Pak mu znovu nech přečíst text se svými přáními.
7. Tou dobou již bude přesvědčen.
Držím palce.
Není tady
Nicolas napsal(a):
Fanny5 napsal(a):
Nicolas napsal(a):
Naprosto bezproblémový = naprosto žádný problém nevnímá ON
nebo...
Naprosto bezproblémový = je to jen nálepka a ty si to nemyslíš a naopak vidíš, že ON má nějaký problém v tvých očích.
Co si myslím upřímně? Nic není nemožné. Lidé se dostali na Měsíc. Přeplavali La Manche. Cyrano ukecal nějakou ženskou. Ježíš vstal z mrtvých. Johnny Depp bral drogy, chlastal a vymetal vecirky a ted je to milující taťka...ale přesvědčit druhou lidskou bytost, aby dělala něco ze své vlastní svobodné vůle je jedna z nejtěžších věcí...
Komunikuj. Laskavě, ale rozhodně. Když tě to už bude začínat prudit, tak to jasně řekni. Chraň si své teritorium - mobil, diář, sny...Každý má svoji míru, co vydrží.
Když tě to po 5,5 letech přestane bavit a budeš zoufalá, je načase říct: miláčku, tvoje neopodstatněné žárlení me už se.re. Dříve jsem to brala jako projev zájmu o mě. Nyní to beru jako přítěž a obtíž v našem vztahu. Urážíš mě neustálým podezíráním. A já nechci žít s partnerem, který mě neustále uráží. Potřebuji alespon elementární úctu a prostor. Pokud to nezvládáš, je pro mě lepší, abych odešla. Měj se pěkně.ON tvrdí, že nemá žádný problém, on je úplně v pohodě.
Nejspíš je to zbabělost v tom smyslu, že pokud se problém otevřeně nevysloví (tudíž navenek neexistuje) nemusí ho řešit.
Jak přesvědšit někoho takového, že problém existuje a měl by se začít řešit?1. Nauč se číst - viz tučně mé dřívější poznámky
2. Nauč se říkat věci jasně a srozumitelně - žádný kecy okolo.
3. Neříkej, TY máš problém. Ale, že ti vadí CHOVANI. Ne jeho samotná osoba.
4. Vytrvej. Nejméně 3x v horizontu jednoho měsíce to musíš zopakovat. Pokud to je nutné, tak i písemně - to pomáhá velmi - protože se tvůj milý může k psanému textu vráti - ovšem za předpokladu, že vládne schopností číst a rozumět psanému textu. A také za předpokladu, že ty vládnes schopností formulovat své přání do psaného projevu.
5. Pokud nebude chtít porozumět psanému textu, přivaž ho obojkem ke stolu a nedávej cca 4 dny jíst. Jen vodu se špetkou soli. Pak začne kňučet.6. Pak mu znovu nech přečíst text se svými přáními.
7. Tou dobou již bude přesvědčen.
Držím palce.
tento bod lze neomezeně aplikovat vlastně téměř na jakoukoliv situaci....
Upravil(a) Amriana (26. 3. 2008 15:23)
Není tady
Nicolasova pravidla partnerské komunikace (lepím na lednici)
1. Nauč se číst - viz tučně mé dřívější poznámky
2. Nauč se říkat věci jasně a srozumitelně - žádný kecy okolo.
3. Neříkej, TY máš problém. Ale, že ti vadí CHOVANI. Ne jeho samotná osoba.
4. Vytrvej. Nejméně 3x v horizontu jednoho měsíce to musíš zopakovat. Pokud to je nutné, tak i písemně - to pomáhá velmi - protože se tvůj milý může k psanému textu vráti - ovšem za předpokladu, že vládne schopností číst a rozumět psanému textu. A také za předpokladu, že ty vládnes schopností formulovat své přání do psaného projevu.
5. Pokud nebude chtít porozumět psanému textu, přivaž ho obojkem ke stolu a nedávej cca 4 dny jíst. Jen vodu se špetkou soli. Pak začne kňučet.
6. Pak mu znovu nech přečíst text se svými přáními.
7. Tou dobou již bude přesvědčen.
Děkujeme za podrobný návod, vyzkouším to. Bod 5. jsem ještě nezkoušela.
Jinak se snažím říkat na rovinu, co mi vadí a již jsem zkusila i písemný projev. Pokroky jsou znatelné, takže tvůj návod můžu vřele doporučit. Škoda, že jsem se k tomu nepropracovala mnooohem dřív, mohla jsem si ušetřit moře trablů.
Není tady
Fanny5 napsal(a):
Holky, já Romču fakt chápu. Měla jsem možnost poznat toho mladého muže osobně a je opravdu milý, velmi inteligentní a hezký. Kdybych to nevěděla od Romči, nikdy by mne ani nena padlo, že by byl schopen takového chování. Třeba je možnost, že by se srovnal.
Fanny, nepíšeš náhodou o mém bývalém manželovi? I on navenek vystupoval tak, že by to do něj nikdo neřekl. Taky jsem to zpočátku tolerovala a snažila se nazavdat příčinu k výstupů. Jediným výsledkem ale bylo to, že jsem se pomalu přestávala stýkat se známými i rodinou. A o to jim jde.
Není tady
Kouká mi do telefonu, hlídá mě s kým chodím o polední pauze na oběd, když někam odjedu, jede si mě zkontrolovat, jestli tam opravdu jsem.
Tak jestli tomuhle říkáš "náš vztah je úplně v pohodě", tak ti není pomoci
Není tady
Môj bývalý žiarlil síce menej a skôr situačne(ale rovnako absurdne: vyčítal mi, že mi chlapi čumia do výstrihu, ako keby som mala ich oči na diaľkové ovládanie ), ale pritom ma veselo podvádzal. Takže heslo "Podľa seba súdim teba" u nás platilo 100%. Žiarlivosť som mu postupne zarazila, resp. otupila, sporadické nevery som neriešila. Vo vašom vzťahu by som trvala na spoločnej návšteve manželskej či psychologickej poradne s tým, že treba niekoho tretieho, aby sa na vás pozrel nezaujato a pomohol vám rozpliesť vzťah. Keby odmietol, odišla by som. Sám od seba, bez impulzu zvonka a bez pádnej príčiny sa dospelý človek nezmení... podľa mňa. A hlavne k tomu potrebuje radu a pomoc, aby vôbec pochopil vo co gou - ak bude chcieť.
Není tady
Tak holky, včera byla příležitost (byť jsme zdaleka), že jsme poseděli ve třech v báru. Pěkně jsme mu prohovořila do duše , chudák malá (teda mladá), skoro všechno, co jste včera radili jsem mu oklikou řekla (jako že mluvím o někom jiném).
Paličák je to, pořád chtěl bojovat. Tvrdil, že když někdo žárlí, že je to důkaz lásky. Ujistila jsem ho, že je to jen nedostatek sebevědomí, to se mu teda ale vůůůůbec nelíbilo.
Po chvíli rozhovoru jsem se ho zeptala, jestli se teda na ten vztah s Romčou nechce vykašlat, než se pořád rozčilovat a to teda fakt nechtěl. Pak začal přemýšlet. Řekla jsem mu, ať si něco o žárlivost počte a zkusí s tím něco udělat, že to není normální.
Myslím, že je nadějný......
Není tady
Fanny ty jsi tiskový mluvčí? nebo to mám popletené. Kdo s ním chodí?
Není tady
Klubko napsal(a):
Fanny ty jsi tiskový mluvčí? nebo to mám popletené. Kdo s ním chodí?
já jsem pouze kybic .......
Sorry, poradila jsem Romče, aby se zkusila s vámi poradit, páč jsme neměla žádnou zkušenost. No a on si za ní včera přifičel, takže si pěkně naběhl.
Není tady
Zkus mu kouknout TY do telefonu, ověřit si kam a s kým chodí v poledne na oběd, třeba mu to dojde....
Není tady
romca999: Bude to jen a jen horší, pokud on si nepřizná, že není v pořádku a nezabojuje proti tomu (v sobě), půjde váš vztah do háje. ... Já žila s žárlivcem víc než 11 let a 4 roky jsem s ním předtím chodila. Myslela jsem si, jak mě miluje, když se mnou chtěl být každý den (puberťačka). Nedošlo mi, že mi tak kontroluje všechen volný čas. Když jsem po škole chtěla vyrazit do zahraničí, najednou jsme se dohodli na miminku a já byla ta nejšťastnější máma pod sluncem. Můj choť chodil domů pozdě, dělal si, co chtěl. Já nesměla ani jednou za týden vyrazit třeba se psem na cvičák, mezi kamarády (to si našel vždycky důvod, proč musel do práce a nemohl hlídat). Postupně mě odsekal od rodičů (tvrdil, že mě nemají rádi, když si dovolili nás slušně, ale přece jen vyhodit z domu a říkal, abych tam teď přece nechodila...tak jsem rok nechodila...pak jsem je začala zase vídat, i s dvouletou dcerou a tos neviděla ty řeči a ksichty, co on dělal), postupně jsem se nechala zbavit kamarádek (jemu se všechny zdály buď divné nebo dětinské nebo ... cokoli zkrátka), když jsem chodívala cvičit, čekával na mě na minutu přesně...když jsem chtěla jít jednou za rok na podnikový večírek, tak kontroval slovy "Nechápu, co tam s "nima" chceš dělat, ´dyk je ani neznáš...", když jsem přesto šla, čekal na mě ve tři ráno a šmíroval auto, které mě vezlo domů....jednou jsem ho viděla asi v 11 večer šmírovat za okny restaurace, kde večírek byl...když jsme měli sraz ze školy, opět se "náhodou" objevoval v restauraci s dotazem, zda něco nepotřebuju...když mě milostivě pustil s kamarádkou na kafe, tak jsem si mohla být jistá, že se opět dostavil ("náhodou" šel kolem)...naši dceru mezitím odložil k mým rodičům, co mě tak nenáviděli (na hlídání děcka mu byli dobří)... vrchol všeho byl, když mi jednou přišla smska od jednoho kolegy, jestli nejdu na kafe. Z kolegy jsem měla prču (byl trochu jednodušší) a rozhodně jsem s ním nikam jít nešla....napsala jsem zamítavou odpověď, dala odeslat a ....koukám jako blázen - odesílané číslo bylo totožné s číslem mého muže ... on jednoduše vlezl do mého mobilu, věděl, že když přijmu sms, tak vidím jen jméno a ne číslo, a pak zkoušel, jestli se dám nachytat na švestkách .... nebo jednou mi na ICQ dělal návrh jistý neznámý muž....ze stylu psaní a z toho, jak popsal svůj vzhled, jsem usoudila, že to je můj bývalý... když jsem vážně přemýšlela, jestli manželství ukončit rozvodem nebo jestli se jít oběsit a vylívala si srdce na internetu, vyšmejdil moji zpověď a reakce na ni a začal přispívat o tom, jak nic není černobílý a jak ta svině jsem vlastně já....hodně lidí mu to tenkrát uvěřilo a začali pochybovat, že jim tam vůbec říkám pravdu.... jednou jsem si od psycholožky přinesla v kabelce svůj obrázek z terapie. Byla jsem na něm já a moji nejbližší lidi....On asi dva dny poté začal vykřikovat, co to tam mám nakreslený?! Kdo že je ten chlap tam vedle mě a holky???!!! Mě a dceru poznal dobře, jen toho "chlapa" nikoli. To byla moje kamarádka, která nosí ježka a je poněkud prostorově výraznější...on na tom obrázku ani nebyl.... na můj dotaz, co mi leze do kabelky, mi bezelstně sdělil, že kabelka spadla, otevřela se a obrázek vypadl a on že se chtěl podívat, protože si myslel, že dcera něco malovala.... Když jsem mohla jet do zahraničí na služebku, byl "zásadně" proti...já stejně jela (nadšená, že firma mě po třech letech dala důvěru a můžu vyrazit)....půl roku na to mi řekl, že tím odjezdem jsem všechno zničila. Byla jsem pryč 3 dny, zato s kolegou - kolega chtěl pro syna počítač a protože bývalý v tom dělal, chtěla jsem mu dodat kšeft...předala jsem telefonní čísla a za pár dní mi bývalý povídal "Tak mi volal ten tvůj milenec kvůli počítači pro kluka..." ....
Dlužno říct, že jsem ho kdysi podvedla, ovšem to jsme si vyříkali (aspoň já si to myslela) a dalších asi 10 let jsem mu byla opravdu věrná. On ale žárlil už dávno předtím, než jsem ho podvedla (ostatně která by nepodvedla, když by bydlela ve 3+1 u jeho rodičů s malým děckem, na mateřské, manžel by chodil domů kolem deváté večer, peníze by jí na domácnost přiděloval po stokorunách a zakazoval by jí navštěvovat vlastní rodiče....to, že se najde duše, která mě bude chlácholit a že já na to budu slyšet, to byla otázka času....ale to jsem vlastně psát nechtěla, ale mazat to už nebudu).
romca999: STAČÍ?
Není tady
Eva: pěkný... tak aspoň Romča ví, co ji čeká...
Není tady
Martinka1: viď ? No, mohla bych pokračovat takhle ještě pár stran... ale na druhou stranu - taky byla moje blbost či naivita, že jsem to nestopla, že? Inu, chybami se člověk učí
Není tady
Romco,
mám kamarádku, která kdysi začala chodit s manželem své kamarádky, láska až za hrob, rozvedla se( býv. pil), byli jak dvě hrdličky, všude spolu i nakupování rohlíků probíhalo v páru.....a časem a pomalinku, ale jistě zůstávali furt doma, nikam nechodili mezi lidi, ona nikam nesměla ani k sousedce na kafe, hned jí byl v patách, dále obdobné popis. viz Eva 36. Já k ní "směla " chodit, ale ona recipročně ke mně ne, protože mám doma muže a v baráku ještě 2 švagry! Prostě žárlivec na entou. Po x letech se s ním před rokem rozvedla, jenže nic platné, když spolu bydlí pod jednou střechou...neustálé kontroly na denním pořádku, byly jsme si jednou sednout na véču v sousední vsi, dorazil tam, scénka jak z filmu, jindy jsme jely do hospody do jiné vsi, nakukoval oknem, dovnitř se jít netroufal....takže ona pro klid raději neustále sedí doma je naštvaná z toho na celý svět, syn 15 let z trucu přestal chodit do školy( 9. třída)
a co víc, s kámoškou, když jsme někam vypadly, opravdu jsme u stolu seděly samy, opravdu jsme si chtěly jen pokecat...on to tedy i oknem viděl, ale prostě jsme mu "nevysvětlily", že tam na někoho nečekáme...pochopitelně obě, haha
Možná jsem trochu odbočila, jen jsem chtěla naznačit, že žárlivost je prostě nemoc, ale ne neomluvitelná, takže bych radila taky bič a pryč, ale Romco, vím a chápu, jak é je to radit zamilované bytosti, která furt doufá, že co kdyby se změnil atd, atd....věř, bude to jen horší!!!!
Takže žije s ním furt, ať s papírem, či bez papíru, jsou chvíle, kdy jí podezírám, že by jí bez něho a jeho věčného slídění asi v životě cosi chybělo, nevím. Jsou spolu cca 20 let, samozřejmě zpočátku to bylo nepatrné, ale posledních 12 let, jak popisuju
Není tady
No jo, je to těžký, příběhy, které píšete jsou právěže až moc extrémní a do takových mezích bych to nenechala dojít! To, že by mi zakazoval nebo dokonce nedovolil se stýkat s mou rodinou, tak tohle opravdu nehrozí. S kamarádkama na kafé chodit můžu, to je taky bez problémů, ba naopak, to mi říkal, že je naprosto v pořádku, a že nechce, abych se s kamarádkama přestala vídat. Ovšem kafé s chlapa v podstatě nepřichází v úvahu, tohle bych asi neprosadila. I když, možná ano, ale musel by prý vědět kde jsme, jak dlouho tam budeme a kdy skončíme.
Není tady
romca999 napsal(a):
No jo, je to těžký, příběhy, které píšete jsou právěže až moc extrémní a do takových mezích bych to nenechala dojít! To, že by mi zakazoval nebo dokonce nedovolil se stýkat s mou rodinou, tak tohle opravdu nehrozí. S kamarádkama na kafé chodit můžu, to je taky bez problémů, ba naopak, to mi říkal, že je naprosto v pořádku, a že nechce, abych se s kamarádkama přestala vídat. Ovšem kafé s chlapa v podstatě nepřichází v úvahu, tohle bych asi neprosadila. I když, možná ano, ale musel by prý vědět kde jsme, jak dlouho tam budeme a kdy skončíme.
Nenechala dojít - právě že to jde postupně, polehoučku... a už jsi tam. Sice jsem vztah s extr. žárlivcem neměla - ale pamatuju, kdysi jsem chodila s klukem (cca víc než 10 let zpátky) - a ten mi taky říkal, že naši mě nemají rádi, a že jenom on je ten, kdo mě má rád...
Tak pozor na to :-)
Ani se nenaděješ, přestaneš se stýkat s kamarádkama, kamarády můžeš odepsat už teď - jak to píšeš... já mám býv. kolegu z práce, a s tím jdu pokecat k němu domů (má byt ve stejném domě) a přítele by ani nenapadlo, aby mi to zakazoval - i když samozřejmě ho rád nemá. Ale to ho neopravňuje k tomu mi to zakazovat...
No a i z druhé stránky - když jsem hodně žárlila na přítelovu kamarádku - řekla jsem mu, že si nepřeju, aby se s ní stýkal - pokud u toho já nebudu. Nelíbilo se mu to, ale slíbil to - kvůli mně. No asi po 14 dnech se mi to rozleželo v hlavě, jaká je to kravina, a zrušila jsem to. Přítel s kamarádkou sice zašel do čajovny, beze mě... ale mně to už tak nevadilo, vyříkaly jsme si to i s tou kamarádkou... a paradoxně mi přítel říkal, že když už se s ní může scházet jak chce - že už ho to tolik ani netáhne a neláká!!! Prostě chce mít tu možnost. Teď se chce sejít s dvěma "starýma" kamarádkama, nejdřív jsem dělala smutnou, proč mě nechce s sebou - ale pak jsem řekla "jdi" - nato jedna onemocněla takže zatím stejně nikam nešli...
Ty kamarády bych si asi zakazovat nenechala... I když, kdo ví. Protože jestli se mu postavíš (příteli), tak může váš vztah skončit. Pak záleží na tom, na čem Ti záleží víc - jestli na vztahu nebo na tom, aby ses mohla stýkat s: kamarády, kamarádkami, rodinou...
Ty příběhy jsou tak extrémní právě proto, že ty ženský žárlivce nepoznali hned - nebo si řekli, že to tak daleko nikdy nenechají dojít - jenže s ním byly tak dlouho, že než se nadály, příběh je extrémní.
Moje teorie vztahů je - NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE, DOBŘE SI VYBRAT.
Upravil(a) Martinka1 (27. 3. 2008 15:44)
Není tady
Martinka1 napsal(a):
Moje teorie vztahů je - NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE, DOBŘE SI VYBRAT.
Jj, Martinko, naprostá pravda! akorát to, jak si dobře vybrat, je na tom to velice velice obtížný...
Není tady
Opheliaa napsal(a):
Martinka1 napsal(a):
Moje teorie vztahů je - NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE, DOBŘE SI VYBRAT.
Jj, Martinko, naprostá pravda! akorát to, jak si dobře vybrat, je na tom to velice velice obtížný...
To máš pravdu - dobře si vybrat, to je těžký...
Právě proto, že partnery si nevybíráme vědomě, ale podvědomě.
Podvědomě si vybereme partnera, který k nám sedí.
Proto asi jediná cesta, která je (k vybrání "lepšího" partnera) - je ta, být "lepší" sám/sama. Tzn. pracovat na sobě, poléčit si svoje bolístky... a ten pravý člověk pak přijde sám.
Zkušenost - jsem s partnerem 2 roky. A předtím než jsme se seznámili (mi přítel vyprávěl) byl u kartářky a ptal se na slečnu :-) a kartářka mu řekla, že přijde - ale až bude ten správný čas, že ještě není. Mám pocit že to bylo cca 3/4 roku (velmi zhruba) než jsme spolu začali chodit.
Seznámili jsme se (teda viděli jsme se už asi 2x předtím, ale nějak jsme se "přehlídli") přesně v dobu, kdy jsem přebírala svůj byt :-) Bylo to dobře načasované, protože předtím jsem já bydlela na ubytovně a on u rodičů... to bysme asi nezvládli :-)
A mně nějak došlo, že kdybych si byt nepořídila, asi bysme se nepotkali... (možná by to všechno bylo jinak) - prostě to bylo tak, jak mělo být.
Jo a taky jsem na sobě začala pracovat - navštěvovat kurzy jednoho lektora - a tam jsme se potkali :-) Takže - práce na sobě je úspěchem ve vztazích! :-)
Není tady
romca999: Přesně jak píše Martinka1. Je to polehoučku...vlastně nakonec na to přijdeš ty sama, že se ti za tou kamarádkou ani moc nechce - však ona je...taková...no divná.... a rodiče....no ty jsou taky divný, když vlastně neudělali to či ono.... To je právě hrozně nebezpečný, že si to ani neuvědomíš a za pár let jseš jako vězeň. Doslova a dopísmene. Já navíc už měla docela slušnou stíhu po těch skoro 12 letech...já se třeba zastavila s někým na cestě z knihovny, prohodili jsme pár slov a já cítila, jak se moje nervozita stupňuje a začala jsem se bát, aby mě nikdo neviděl, že stojím na chodíku a kecám a nedonesl to muži (on mi totiž pravidelně vymýval mozek tím, že má spoustu známých a že ti mu všechno řeknou - známých má hodně, to jo, jestli by řekli, to možná taky - ale co je špatnýho na tom pokecat čtvrthodinu s někým někde na chodníku?....jenže já z toho fakt měla nervy nadranc...)... Nebo jsme jeli někam na služebku a kolegové, že půjdem večer na kafe nebo projít město (fakt byli slušňáci jen nás nikoho nebavilo sedět na hotelu a čučet do zdi nebo do bedny, určitě by mě nebalili) a já šla a seděla tam a bála se, jestli o tom neví můj muž... No tak takovýho debila jsem ze sebe nechala udělat.... k podivu, že? A bylo to, jak říkám, pomaloučku, polehoučku, s úsměvem, dobře míněnými radami, nikdy žádné násilí, křik, výhrůžky typu "zabiju tě" příp. "zabiju se" nebo "seberu ti dítě"...vůbec ne... a já pomalu podléhala, až jsem nakonec neměla nikoho kromě něj... a byla jsem uvězněná, sama v pasti, do který jsem se nechala dobrovolně chytit....
Smutný je, že to fakt nebylo tím, že jsem ho podvedla. On je teď znovu ženatý a vím, že jeho žena o něm taky říká, jak je velmi žárlivý....mmch jeho otec šmíroval svou ženu dalekohledem (koukal k ní do krámu) nebo např. na jedný pařbě poslal za manželkou kamaráda, který ji jako sváděl a tchán čekal dole pod otevřeným oknem, jak ona bude reagovat....k poblití.....(a že ho pak podváděla, to si piš!)
Není tady
romca999 napsal(a):
No jo, je to těžký, příběhy, které píšete jsou právěže až moc extrémní a do takových mezích bych to nenechala dojít! To, že by mi zakazoval nebo dokonce nedovolil se stýkat s mou rodinou, tak tohle opravdu nehrozí. S kamarádkama na kafé chodit můžu, to je taky bez problémů, ba naopak, to mi říkal, že je naprosto v pořádku, a že nechce, abych se s kamarádkama přestala vídat. Ovšem kafé s chlapa v podstatě nepřichází v úvahu, tohle bych asi neprosadila. I když, možná ano, ale musel by prý vědět kde jsme, jak dlouho tam budeme a kdy skončíme.
Romísku ... on NECHCE aby ses s kamarádkama přestala vídat ???!!! Jakože nezní ti to minimálně divně ? Ty bys mu v podstatě měla bejt vděčná, že on nechce ? a kafe s kámošema už zakázal ....hmmmm
Přečti si Evu 36 pozorně ...
Není tady
No.. já myslím,že chorobní žárlivci na první pohled vidět nejsou..... tak např. .jsem měla společné známé- manželé- úžasný pár, on přátelský, vysmátý, spokojená rodinka ,všude spolu, syn, desetiletý vztah.. co víc si přát..... a najednou bác--- rozvedli se...
co ??????????????????? vždy on byl tak super kluk,co se věnuje rodině a ona taková pohodová holka---
tak pohodová holka začala žít s mým bráchou :-) ...a postupně jsem se dovídala,že její úžasný bm jí kontroloval kalhotky, špicloval autem, když chtěla jít nakoupit do tesca,tak ji ztropil scénu... kontroly mobilu...... hádky... děs....(proto byli všude spolu---- prostě kontrola) ... a ty scény,co přišly po tom,co se rozvedly a ona začala žít s mým bratrem..tak to mi potvrdil i brácha,že by v životě neřekl,že on-bm by se tak mohl chovat !!!!!
(
a jak to je dál ??? bm jí neustále bombarduje uražlivýma smskama ještě dva roky po rozvodu a na mě její bm působí neustále jako skvélý patrner pro život.... ale ouha- jeho pravou tvář znám díky nastávající švagrové :-)
Není tady
musel by prý vědět kde jsme, jak dlouho tam budeme a kdy skončíme
Tak tyhle informace jsem naposled požadovala od svých tehdy nedospělých dětí.
A co by se stalo, kdyby ses třeba zdržela, nebo v původně plánované kavárně meli sanitární den a šli jste jinam? Asi si to dovedu představit - obratem bys slyšela, že jsi neříkala pravdu, porušila pravidla a tudíž ti nelze věřit. Tak takhle ne, holčičko, příště nikam nepůjdeš.
Není tady
vany27 napsal(a):
...a postupně jsem se dovídala,že její úžasný bm jí kontroloval kalhotky...
Podobnýho týpka má za manžela moje kamarádka - ten jí občas po návratu z práce zkontroluje, jestli má na sobě stejné kalhotky jako měla ráno
Není tady