29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj Peto neomlouvej se, tyhle věci musí vždycky ven. S chlapama je to vždycky těžký. Nevím co ti poradit, zatím, ale určitě povolí. Kolik je příteli?
Není tady
34. Mě 30. Spolu žijeme 5 let.
On mě chápe, mluvíme o tom. Ale nemá ten "impuls". A já nevím, jak dlouho ještě budeme čekat.
Není tady
Petro - čekání na impuls může být taky čekání na Godota...Je to hodně těžké, chápu Tě. Nám vždycky tikají hodiny trochu rychleji než chlapům. Když na něj budeš tlačit, tak se nejspíš zapře. Ale uvědomuje si, že "to" nemusí jít hned. Že třeba budete nějakou dobu čekat? Třeba se bojí, jestli by svou novou roli zvládl, třeba má jiné pochybnosti, nevím.
Nejlepší se mi zdá si v klidu promluvit, bez nátlaku, ať nastíní čeho se bojí - protože mu moc to čekání na impuls nevěřím.
Tak snad dojdete nakonec k jádru pudla. Moc Ti přeju, abyste se domluvili a na začali co nejdřív pracovat.
Není tady
Připojuji se též, je mi 30 let, partnerovi 28 let, jsme spolu tři roky. Z předchozího vztahu mám šestiletého syna. Pociťuji, že už je čas začít přemýšlet (a nejen to) nad sourozencem (nikdy dřív jsem neplánovala, že bych mezi dětmi měla takový věkový rozdíl), taky si uvědomuji svůj
věk a tak.... Ale... nějak mám obavy, že partner až tak se mnou shodný názor mít nebude. Přece jen - je o něco mladší, nikdo z jeho známých
ještě rodinu nemá... a já prostě nevím, jak toto téma nadhodit. Za celých 3/4 roku se téměř nenaskytla příhodná chvíle - vyjímečně máme šanci být sami a promluvit si a když už tato chvíle nastane, jeden z nás dvou (častěji partner :-) , odpadne a usne. Snad jen nedávno se naskytla příležitost v autě, kdy jsem položila otázku, zda by se na to cítil už být otcem, protože mně začíná z hlediska věku ujíždět vlak... Na otázku mi neodpověděl a obrátil to v žert.... Víc jsem to už neměla šanci rozebrat, protože jsme vyzvedli synka. Před ním tyto hovory raději nevedu, sourozence by si přál.
Není tady
PetraP napsal(a):
34. Mě 30. Spolu žijeme 5 let.
On mě chápe, mluvíme o tom. Ale nemá ten "impuls". A já nevím, jak dlouho ještě budeme čekat.
Možná, že se budeš muset rozhodnout. Dítě nebo tenhle chlap...
Co je pro Tebe důležitější. Třeba to opravdu bude rozhodnutí: buď tenhle chlap, ale budu bezdětná, nebo se s ním rozejdu, najdu si jinýho, který děti bude chtít - budu mít dítě, ale ne tohohle chlapa.
Zkus to partnerovi naznačit, že prostě tak moc stojíš o dítě, že se může stát, že ho budeš mít s někým jiným. Třeba na to bude slyšet.
Ne, to není vydírání... to mu řekni jenom tehdy, pokud jsi opravdu přesvědčená, že to dítě URČITĚ CHCEŠ, nejsi ochotná do nekonečna čekat, a je to pro Tebe důležitější, než tento vztah (resp. je pro Tebe důležitější mít dítě než to, s kým ho budeš mít).
Není tady
Martinko - stejně bych se ale pokusila o jeden vážný rozhovor než bych mu dala nůž na krk. Ne naznačovat, ale říct přímo o co jde, jak to cítím. Buď pochopí, nebo možná pochopí někdo jiný...
Není tady
annie napsal(a):
Martinko - stejně bych se ale pokusila o jeden vážný rozhovor než bych mu dala nůž na krk. Ne naznačovat, ale říct přímo o co jde, jak to cítím. Buď pochopí, nebo možná pochopí někdo jiný...
No ale jasně, že jde v první řadě o komunikaci... ale když to nepůjde, je na Petře, čemu dá přednost...
Není tady
Irushko, tady je opravdu každá rada drahá ... Asi bych v těch debatách o mimi pořád pokračovala a "valila" si tu svou. Vysvětlit mu, že on může mít dětí hafo, když si vzpomene, ale u Tebe to tak jednoduchý není. Stejně péče o mimi je na maminkách a kecy o tom, že chlapům děti převrátí život není (do jisté míry) až zas tak pravdivá Život to převrací hlavně matkám, ale převrací ho KRÁSNĚ. Mimísek Ti vpustí novou krev do žil - teda aspoň u mě to tak bylo a pořád je. Je fakt, že po porodu a vůbec v prvních měsících je to dost těžký, ale i ty těžký chvilky Ti pak příjdou nicotný, když dítě držíš v náručí, jeho první úsměvy .... Prostě bych tlačila a tlačila ... Jestli Tě má opravdu rád a plánuje s Tebou budoucnost, tak musí počítat, že v té budoucnosti budou také děti, bez nich je ten život fakticky ochuzenej. Zkus se ho zeptat, v čem vidí budoucnost on a co mu brání v tom děti nemít ... Moc držím palečky, aby hóóódně brzy povolil
Není tady
Pavlík2697 napsal(a):
Ahoj Peto neomlouvej se, tyhle věci musí vždycky ven. S chlapama je to vždycky těžký. Nevím co ti poradit, zatím, ale určitě povolí. Kolik je příteli?
Ahoj Pavli, já teď úplně odbočím ... máš přenádherný pejsky
Máme doma čubičku malého pinče, tyhle prďolky miluju
Není tady
My jsme na všechna témata už mluvili. I o riziku, že to nemusí hned jít, i o našem věku .... prostě o všem. A všemu rozumí a souhlasí se mnou. V podstatě ideální situace. Až na ten jeho impuls.
Tak snad přijde brzo. Pořád si říkám, že jsou kolem mě ještě starší prvorodičky a že ještě tak pozdě není. Ale moc tlačit nechci. Ještě asi nejsem ve stavu, kdy bych mu měla dát ono "Martinčino" ultimátum. I když už mě to taky napadlo ..... ale takhle to zatím nechci.
Všem Vám za příspěvky moc děkuju. A držte palečky, aby ten imuls přišel co nejdřív. Ničím těmi svými náladami totiž nejen jeho, ale hlavně sama sebe.
Není tady