29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
u nás to bylo tak že když jsme se domlouvali že vysadím prášky tak jsem mu vysvětlovalo že to nemusí přijít hned ale může to trvat i několik měsíců,to jsem netušila že i roků a taky že nejsem nejmladší apod. Teď mi bylo 30 takže tě chápu...držím palce aby se to u vás rozlousklo brzo
Není tady
iruscha napsal(a):
Já to rozhodně nevzdám , dobrovolně být bezdětná , to néé , to si neumim představit .
Napište mi prosím , ty co už děti máte , jak se to odrazilo na vašem partnerství ?
Narození dítěte je každopádně velká zkouška vztahu. Mnozí ji neustojí. Většinou chlapi. To obvykle bývají ti, co dítě chtějí méně.
Opravdu nedoporučuji partnera nutit. Ale měl by jasně vědět, že Ty bez dětí nechceš být, a postavit se k tomu. Bu´d tedy-ano, uděláme si dítě, nebo-ahoj, jdu jinam, kde dítě chtít nebude...
Nemáš jistotu, že dítě bude naprosto bezproblémové, nevíš, jak se Ty sama po produ změníš, to vše by se Ti mohlo vrátit v negativním. "vidíš, Tys to chtěla...!
My jsme chtěli první dítě oba. Po jeho narození tak trochu katastrofa. Vztah šel do háje, krizovka jak blázen, dítko půl roku jen řvalo ve dne v noci.
Druhé dítě po dvou letech, přála jsem si ho já , asi jsem skrytý masochista , manžel víceméně spíš svolil, než že by byl nadšen. Druhé dítě po narození víceméně bez problémů (normální neuřvané dítě, pro mě skoro zázrak), vztah to nenarušilo, naopak. Tím, jak já jsem se cítila šťastná, a tak nějak "celistvá" (...konečně jsme všichni...), tak se to odrazilo i ve vztahu. Pozitivně.
Není tady
iruscho já s tím měla taky ze začátku velký problémy, já už chtěla vysadit před třemi lety, ale přítel řekl rozhodně NE, pak před dvěma roky a stále bylo rezolutní NE, ale už jsem mu sdělila, že Dr. nám dává poslední rok (i když popravdě řekla ještě dva ), takže před rokem jsem mu zkrátka oznámila že vysazuju a jestli se nezačneme snažit tak už mimi nemusí být nikdy. Pomaloučku polehoučku jsem ho na to celé ty 3 roky připravovala a dnes jsme ve stavu, že o tom moc nechce mluvit - má pořád tu svojí pózu, ale přitom se snaží jak jen může aby už to bylo (poslední asi 4 měsíce). Moc o tom nemluvím a nechávám ho snažit se a navíc má pocit že k tomu došel sám a to byl účel. Tak vydrž, snad to tomu tvému taky dojde, určitě bude chtít taky po sobě něco zanechat a to něco moc krásného
v podobě
Není tady
Není tady
Ahoj, mrzí mě to, ale myslim že je to pěknej sobec. Sice na něj nemůžeš tlačit, ale měl by vědět jak to cítíš. Je pravda, že pak zjistíte nějaké překážky/nechci strašit/ a nemusí to být ani za 5 let. Asi bych zkusila vysadit antikoncepci i ze zdrav. důvodů a at se o ochranu stará kdyžtak sám. Uvidíš který pohodlí si zvolí. Manža zas nechtěl po 5 letech snažení na Ivf, a to věděl, že přirozeně mít nemůže. Ted čekám na výsledek a najednou to z něj spadlo a těší se. Ten tvůj by si měl uvědomit, že oba máte nejvyšší čas.
Není tady
Irusch ten tvůj je už zestrárlej zpohodlnělej sobec Neber to nijak špatně, ono se v tom zajetým pohodlíčku těžko přizpůsobuje řvoucímu miminu , probdělým nocem apod...
Ještě by mě zajímalo kolik roků je Tobě ??Budu předpokládat, že tak kolem 30...rozhodně máš nejvyšší čas..
My jsme to doma řešili před nějakým časem taky, ale tam byl důvod odkladu jiný...Přítel má už 2 děti z prvního manželství, tak necítill zatím potřebu, ale já jo, tak jsme se kolikrát kvůli tomu taky pěkně pohádali...Ale pamatuju se, že jsem si ho pěkně podala na jedné společenské akci, kde jsem při tanci na něj vybalila, jak si to teda představuješ, mám jít o dům dál nebo co ??? A bylo to... Dneska jsem čerstvě těhotná a máš vidět jak mi masíruje bříško a furt mě pozoruje ...
Není tady
Holky, já vám moc děkuju za příspěvky a hlavně nápady , jak na něj . Budu si to muset probrat v hlavě , jestli zkusim metodu nátlaku a menšího vydírání , nebo pomalýho nenápadnýho ukecávání )
. Sranda je , že HA neberu , takže je to opravdu jen na něm .
Ráčku , uplně to vidim před očima , jak ti tvuj manža (přítel ) hladí bříško a společně se těšíte , to je právě to , co já si moc přeju a když to tady tak čtu , tak jsem z toho naměko . Nikdy bych netušila , že ta touha po mateřství mě taky dostihne , vždycky jsem byla hrdinka , že mimi néé a že je dost času , ale jakási biologická potřeba , či -co , je silnější a silnější .
jo a bude mi těch 30 .
Upravil(a) iruscha (27. 3. 2008 17:53)
Není tady
Irus, ja bych mozna zvolila tu metodu natlaku, moc bych necekala. Jak pises, bude to 30 a taky to muze trvat rok, dva...mezitim ti do toho muze prijit nejaka nemoc jako me a ejhle, je mi 34 jsem porad snazilka
A to jsem to presne ve 30ti taky zacala planovat. Nechci te vubec strasit, treba budes mit stesti a budes tehu hned, ale je treba pocitat i s horsima variantama. A tomu tvymu manzilkovi pak budu uz 40 a nebude se mu chtit vubec.
A neboj, prijde i ta romantika, jen ted holt musis zapracovat
Není tady
iruscha napsal(a):
Já to rozhodně nevzdám , dobrovolně být bezdětná , to néé , to si neumim představit .
Napište mi prosím , ty co už děti máte , jak se to odrazilo na vašem partnerství ?
Iru pokud ještě chceš tak si přečti také mojí zkušenost.
S manželem jsme žili 5 let a náš život byl dost divoký. Práce, kamarádi, zábava, dovolená ....atd. prostě pohodička.
Když jsem tenkrát za ním přišla a řekla mu že bych chtěla mimčo, ale že to asi nebude stejně dřív jak za půl roku, nic nenamítal . Vysadila jsem tedy HA a nechala tělo volně dýchat. A hle už druhý měsíc jsem zjistila že jsem těhule
. Když sem mu tu krásnou zpráva sdělila (v domnění jaká bude radost) mi odpověděl " hm, a co mám s tebou dělat" a pokrčil rameny. Je fakt že sem to obrečela, ale po pár dalších ranách jsem se vzepřela (a jak už sem psala že jsem v dosti případech hodně tvrdá) mu řekla at si to laskavě rozmyslí. Bud se bude chovat tak jak má, nebo půjde z domu a já si to maličký vychovám sama. Samozřejmě sem věděla že mě neopustí.
To byste holky nevěřily, pomaličku se začal měnit. Byl pozorný, obskakoval mě, jezdili sme na výlety apod. No a když se malá narodila, on byl samozřejmě u porodu, tak se tam rozplakal a říkal jak moc mě miluje a děkuje mi za tak krásnou holčičku. Kam sme přijeli se chlubil že si jí odrodil sám a sám si jí i umy, to je pravda. Po narození se z něj stal hotový beránek a náš vztah se více upevnil. Od té doby se vůbec nehádáme (no občas to samozřejmě zaskřípe), ale to je spíše jenom dohadování. Vždy se domluvíme na střední cestě. Takže mimíska pro vztah můžu jen doporučit.
No nakecala jsem toho asi až dost, ale snad ti to pomůže v tvém odhodlání nakousnout damo znovu toto téma.
Držím palečky at to dobře dopadne.
PS. dej mu trochu času
Není tady
Iru možná to trochu zabolí, ale mám podobnou zkušenost, taky mi bylo 30. Teď je mi 34, mám necelý měsíc po svatbě s někým úplně jiným a miminko už k nám snad po těch letech taky přijde.
Obávám se, že tvůj partner je velký sobec. Pokud nepomůže decentní nátlak, uvažovala bych o tom, jestli opravdu nechce dítě nebo nechce dítě jen se mnou.
Věřím, že mu nakonec dojde, jak moc velkou chybu dělá a miminko mít budete.
Není tady
Iru - myslím, že hodně holek se tady shodlo na tom, že ( menší, větší ) nátlak na něj asi bude potřeba...
Určitě není tak hloupej a ví, že ti roky utíkají a je ti 30 let a může a nemusí to trvat rok apod...Hold to pohodlíčko, toho se vzdát to je to nejhorší ...Chlapi jsou na určitě věci natvrdlí a nedochází jim to tak rychle jako nám...Chápu, že ho máš ráda, ale za cenu, že bych kvůli němu byla bezdětná to bych ho raději nakopala ....
Držím ti moc palce, aby to dobře dopadlo a ty brzo čekala
Není tady
Ráček to shrnul úplně přesně. Chlapi jsou prostě takový. Ne každý se do mimča hrne, ale většina těch "normálních" jsou pak prima tatínkové. Iruš, takže hlavu vzhůru a šup do nátlaku. Jestli chceš miminko, tak jdi do toho! věk na to máš a opravdu to může trvat dlouho, než otěhotníš. Držíme palcce a dej nám vědět, zda se to nějak nepohnulo
Není tady
Já tedy nevím, ale slovo nátlak se mi příčí. Co když ho Iruš někam dotlačí, prcek se narodí a on pak zjistí, že to fakt nezvládne a opustí je. Tohle by si asi nepřála. Navrhuji debatu na toto téma s tím, že partner si může stát na svém a pak se podle toho zařídím já. Ono to miminko není alespoň zpočátku jen o tom pozitivním, určitě to vztah ovlivní a nemusí to být vždy jen pozitivně.
Držím palce.
potvurkapodivna napsal(a):
Já tedy nevím, ale slovo nátlak se mi příčí. Co když ho Iruš někam dotlačí, prcek se narodí a on pak zjistí, že to fakt nezvládne a opustí je. Tohle by si asi nepřála. Navrhuji debatu na toto téma s tím, že partner si může stát na svém a pak se podle toho zařídím já. Ono to miminko není alespoň zpočátku jen o tom pozitivním, určitě to vztah ovlivní a nemusí to být vždy jen pozitivně.
Držím palce.
Naprostý souhlas.
Nátlak by se mohl hrubě vymstít.
Když chceme dítě, je lepší si najít muže, co chce taky dítě...
Není tady
Ja myslim, ze "natlakem" mysleli vsichni jen dat jasne najevo, jak moc dulezity pro Irusu je mit dite a asi i to, ze kdyz ho manzel opravdu chtit nebude, tak ze pro ni mozna i varianta rozchodu. Ze neni schopna obetovat sve materstvi. Takze treba ne natlak v pravem slova smyslu, ale dat jasne najevo svuj nazor a postoj.
Není tady
rhea12 napsal(a):
Ja myslim, ze "natlakem" mysleli vsichni jen dat jasne najevo, jak moc dulezity pro Irusu je mit dite a asi i to, ze kdyz ho manzel opravdu chtit nebude, tak ze pro ni mozna i varianta rozchodu. Ze neni schopna obetovat sve materstvi. Takze treba ne natlak v pravem slova smyslu, ale dat jasne najevo svuj nazor a postoj.
Obětovat mateřství - nebo vztah? To je otázka...
Není tady
Martinko, asi to ma kazdy jinak...ale ja bych materstvi neobetovala. At je to jakkoliv, tak tvuj muz te muze po par letech opustit, proste ti zamava a pujde jinam A pak cloveku zbudou jen oci pro plac. Ja bych nevahala a radeji bych obetovala vztaj s muzem, ktery se mnou dite mit nechce a verila bych, ze se najde jiny, ktery ho bude chtit. Nezustala bych bezdetna proto, ze muj partner nechce deti. Ale volba je na kazdem, to je jasne. To je jen muj nazor.
Není tady
rhea12 napsal(a):
Martinko, asi to ma kazdy jinak...ale ja bych materstvi neobetovala. At je to jakkoliv, tak tvuj muz te muze po par letech opustit, proste ti zamava a pujde jinam
A pak cloveku zbudou jen oci pro plac. Ja bych nevahala a radeji bych obetovala vztaj s muzem, ktery se mnou dite mit nechce a verila bych, ze se najde jiny, ktery ho bude chtit. Nezustala bych bezdetna proto, ze muj partner nechce deti. Ale volba je na kazdem, to je jasne. To je jen muj nazor.
Jenže dítě Tě opustí nakonec každopádně.
Ale upřímně, taky bych volila mateřství před partnerstvím.
Ale PSSST! Neříkejte to muži!
Není tady
rhea12 napsal(a):
Martinko, asi to ma kazdy jinak...ale ja bych materstvi neobetovala. At je to jakkoliv, tak tvuj muz te muze po par letech opustit, proste ti zamava a pujde jinam
A pak cloveku zbudou jen oci pro plac. Ja bych nevahala a radeji bych obetovala vztaj s muzem, ktery se mnou dite mit nechce a verila bych, ze se najde jiny, ktery ho bude chtit. Nezustala bych bezdetna proto, ze muj partner nechce deti. Ale volba je na kazdem, to je jasne. To je jen muj nazor.
Já s tím souhlasím :-) Tohle jsem řešila spíš z opačné strany. Děti nemáme a já jsem přítelovi řekla, že nevím, jestli je někdy budu chtít - že je možné (nikoli jisté - třeba mě biol. hodiny doženou) že dítě nebudu chtít mít - vůbec. A že pokud ho chtít nebudu, tak si dítě nebudu pořizovat "jenom" proto, abych si udržela partnera. Přítel odpověděl, že ale nezaručí, že v tom případě se mnou dál bude. (Mrzelo by ho, kdyby dítě/děti neměl...) - Samozřejmě že to zabolí, ale chápu to. V opačném případě bych uvažovala stejně.
No ale to jsou teorie, uvidíme jaká bude praxe :-) (Je to horší o to, že přítel je jedináček... jiná vnoučata než jeho, jeho rodiče mít nebudou...)...
Zatím to neřeším, věřím, že všechno nakonec bude tak, jak má být (s dětma i bez nich).
Není tady
Rheo naprostý souhlas ! Máme na mysli formu nátlaku jako jasné vyložení karet na stůl...Jasné řečení toho jak si představuji další společný život a pokud se představy rozchází nemá dle mého názoru smysl v tokovémtu vztahu setrvávat...
Pro mě je mateřství natolik důležité, že bych se vůbec nad otázkou zda vztah nebo mateřství nerozmýšlela...
Pokud partner miluje opravdově, miluje ženu i s tím, že bude ( chce ) mít děti, dítě ...A pokud je chlap sobec, který se nechce vzdát pohodlí, patří ho kopnout a najít si chlapa, který rodinu chce ...
Není tady
Neni to vůbec jednoduchý , co ? Dnes je pátek , tedy příležitost udělat si pěkný večer u skleničky vína . Zkusim jen tak nahodit řeč a uvidim ( pak vám dám vědět ) .
Taky mám strach z toho , že když se nakonec domluvíme založit rodinu , tak to nepůjde
Není tady
Marti , tak to je tedy s podivem, že když máte rozdílné představy o rodině jste s přítelem spolu ...
Jestli se mohu zeptat kolik je Tobě a příteli roků ??
Není tady
Ráčku , já chci manžela i rodinu !!!
Není tady
Iru na to nemysli, taky jsem na to strašně myslela, léčila se s hormonama, že to bude problém na podzim a přes zimu jsme tomu enchali volný průběh a od ledna jsme přitlačili no a těhotná jsem A přítel se naparuje jak má kvalitní semeno
Není tady
Já ti rozumím a vzal by si tě ????
Není tady