PetrHl napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Jenom by mě tak zajímalo, jak to je mezi jinýma lidma ve stejné fázi vztahu, co je tak obecně považováno za normální pomoc a co už je nějaký nadměrný využívání nebo tak něco. Samozřejmě, já jsem ochotná mu všechno z toho, co bych požadovala, nějak oplatit...

přijde mi to jako dodavatelsko-odběratelský vztah a ne partnerství. 
Co kdybys třeba ty neuvařila a šla uvařit kamarádovi? Jak by se to milému líbilo?

Petře nj, dobrej příměr. JJ, je to v zásadě to samý. Díky za odpověď.

Somaia napsal(a):

XYZ .. ty by sis měla v prvé řadě znovu uvědomit , že partner není žádný náš majetek a že má dokonce plné a nezadatelné právo vnímat náš společný vztah jinak  než ho vnímám. Nemůžeš nikomu vnutit ani přikázat, aby mluvil, myslel a choval se vždy a za všech okolností v souladu s tím , co si přeješ nebo považuješ podle svých norem za slušné... ohleduplné a tak podobně...
Když se zamyslím nad tvým příkladem , tak odpovím poctivě: Musela bych to přijmout jako fakt... asi bych si to šla pak někam odbolet a odsmutnit,  jestliže jsem  byla plná jiných představ a iluzí, ale ani na moment bych si nemyslela, že na to nemá právo a zasahuje to do práv mé osoby. Pak bych se s nově vzniklou partnerskou situací snažila vnitřně srovnat. To je asi tak v kostce  celé, co rozumně myslící člověk asi tak může udělat. Rozhodně nemá smysl  řev, hádka, pláč a nátlákové akce v jakékoliv podobě... nebo se ti někdy  v životě podařilo něco  kvalitního vyvzdorovat, mě ne.

Jenom malá poznámka... pořád čtu jenom, že partner má právo na to, na ono.... ovšem kde jsou práva, tam jsou taky povinnosti, ne? má tedy onen partner vůči své partnerce také nějaké povinnosti?

PetrHl napsal(a):

Co kdybys třeba ty neuvařila a šla uvařit kamarádovi? Jak by se to milému líbilo?

Petře, to je fakt dobrej příměr.

Představuju si živě situaci: zadaný kamarád má doma kupu prádla a chce s ní pomoct a já nechám stát svoji domácí kupu prádla a poletím pomoct kamarádovi, protože přece je to kamarád, ne? a můj partner ať si chodí v pomačkané košili, pomoc kamarádovi je přece zákon.

Jo, tohle totiž je v obrácené formě to, co provádí můj přítel. Moje kolo je taky v nepořádku, ale kamarádka - na rozdíl ode mě vlastnící živého, přítomného a navíc ještě manuálně zručného tatínka, dále mající doma bratra a jsouc o nějaký ten měsíc déle zadána než já, takže má i přítele, který by jí s tím jejím kolem mohl pomoct - prostě mňouká, že achich ouvej, ze všech těch, kteří by mi mohli pomoct, jsem si vybrala právě tebe, drahý kamaráde - a můj partner by honem letěl opravit kolo kamarádce, protože ona přece tak žalostně mňouká...

Upravil(a) Opheliaa (30. 3. 2008 20:30)

Opheliaa napsal(a):

Jenom malá poznámka... pořád čtu jenom, že partner má právo na to, na ono.... ovšem kde jsou práva, tam jsou taky povinnosti, ne? má tedy onen partner vůči své partnerce také nějaké povinnosti?

Opheliaa - partnera změnit nemůžeš. Podle toho co píšeš to vypadá, že seš ve vztahu hodně nespokojená. Já vidím tři možnosti: smíříš se s tím, jaký partner je, a přijmeš ho takového jaký je - a nebudeš si stěžovat, 2. nepřijmeš ho takového jaký je ale zůstaneš s ním - budeš si stěžovat pořád, ale pak je asi velká pravděpodobnost, že ten vztah moc dlouho nevydrží (možná ano), 3. rozejdete se.
Je to hódně těžký, přijmout partnera takovýho jakej je a bojujeme s tím asi všichni, ale všichni se musíme rozhodnout, jestli nám partner za to stojí a jestli s ním chceme být, i když má takové a takové chyby... A není ostuda se rozhodnout, že prostě tohle ne - a vztah ukončit. Je to jedna z cest...

Vždycky stojí za to si představit, jaký bylo to bylo z druhý strany - kdyby s námi partner sice chtěl být, ale jenom za těchhle podmínek: xxx (doplň podmínky, jak by hypoteticky on chtěl, aby ty ses změnila, aby on s Tebou mohl být)... :-)

Zrovna včera jsem četla: Užívejte si partnera, dokud ho máte. Dříve nebo později ho stejně ztratíte (pokud spolu budete do smrti - smrt jednoho z vás vás stejně rozdělí)... Nikdo neví, za jak dlouho se to stane...

Opheliaa napsal(a):

XYZ napsal(a):

Somaia napsal(a):

V prvé řadě se naučit analyzovat svoje vnitřní pocity a pohnutky a přemýšlet o nich.
Přemýšlet o tom, z jaké skutečné pohnutky se stále  partnerovi  podřizuji a ustupuji jeho zájmům... pak se to snažit postupně měnit  ve prospěch situace: nepodřizovat se za každou cenu.  Jestli něco nechceš dělat a uděláš to jen pod pohnutkou, aby nešel někam sám, abychom se vídali dost často, abys ho dokonce měla víc pod kontrolou, tak to je úuuplně špatně. Spolu byste měli dělat opravdu jen to, na co máš v tu chvíli chuť  i ty, z čeho máš radost. Být poctivá sama k sobě je však to nejtěžší, není to žádná  jednoduchá záležitost ,ani jednoduchá rada, ale bez toho se nikam  dál nepohneš. Pokud  svého přítele přestaneš považovat za středobod svého vesmíru a alfu - omegu svého současného života, máš vyhráno. Když se mu totiž tvé nově nabyté sebe-vědomí nebude líbit, a s tím je potřeba taky trochu počítat, půjde o dům dál a bude zřejmě hledat opět někoho stejně submisivního a podřízeného, pokud je kvalitní partner vhodný pro trvalé soužití, tak mu to nebude vadit, ale bude rád v tvé společnosti , že má vedle sebe samostatně myslící a nezávislou bytost.

No a co když chci udělat něco, z čeho mám JÁ radost? Z čeho mám dobrý pocit? Při čem mi je dobře? A co když to něco je jeho společnost? To už přece není podřizování se jemu.

XYZ, za toto tě zdejší superženy babinetky sežerou:-) Ale chápu, co chceš říct.

Mě napadá, že bych asi měla po příteli taky víc požadovat. Já nic moc nechci a on pak věčně řeší nepojízdná kola a zaseklé počítače kamarádek, zatímco já mám taky potíže s pc a kolo mi taky jaksi divně vrže atp., jenomže ony prostě mňoukají víc nahlas a účinněji.

Kolik si myslíte, že je zdravé požadovat po muži, když jsme přítel s přítelkyní? Můžu po něm chtít, aby mi v mém domě připevnil věšák na kabáty? Můžu chtít, aby mi opravil kolo, přivezl něco těžkýho z hypermarketu, protože já se tam nedostanu časově, a když přece, tak zase tu věc prostě neunesu? můžu po něm chtít, aby mě vzal autem do hypermarketu, kde si já chci koupit něco pro sebe?
Jenom by mě tak zajímalo, jak to je mezi jinýma lidma ve stejné fázi vztahu, co je tak obecně považováno za normální pomoc a co už je nějaký nadměrný využívání nebo tak něco. Samozřejmě, já jsem ochotná mu všechno z toho, co bych požadovala, nějak oplatit...

Podle mě ho můžeš hezky požádat o cokoliv...s vědomím, že může odmítnout ...

Martinka1 napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Jenom malá poznámka... pořád čtu jenom, že partner má právo na to, na ono.... ovšem kde jsou práva, tam jsou taky povinnosti, ne? má tedy onen partner vůči své partnerce také nějaké povinnosti?

Opheliaa - partnera změnit nemůžeš. Podle toho co píšeš to vypadá, že seš ve vztahu hodně nespokojená. Já vidím tři možnosti: smíříš se s tím, jaký partner je, a přijmeš ho takového jaký je - a nebudeš si stěžovat, 2. nepřijmeš ho takového jaký je ale zůstaneš s ním - budeš si stěžovat pořád, ale pak je asi velká pravděpodobnost, že ten vztah moc dlouho nevydrží (možná ano), 3. rozejdete se.
Je to hódně těžký, přijmout partnera takovýho jakej je a bojujeme s tím asi všichni, ale všichni se musíme rozhodnout, jestli nám partner za to stojí a jestli s ním chceme být, i když má takové a takové chyby... A není ostuda se rozhodnout, že prostě tohle ne - a vztah ukončit. Je to jedna z cest...

Vždycky stojí za to si představit, jaký bylo to bylo z druhý strany - kdyby s námi partner sice chtěl být, ale jenom za těchhle podmínek: xxx (doplň podmínky, jak by hypoteticky on chtěl, aby ty ses změnila, aby on s Tebou mohl být)... :-)

Zrovna včera jsem četla: Užívejte si partnera, dokud ho máte. Dříve nebo později ho stejně ztratíte (pokud spolu budete do smrti - smrt jednoho z vás vás stejně rozdělí)... Nikdo neví, za jak dlouho se to stane...

..takže kompromisy neexistují?????????
Podle vás všech tady je řešením jenom brát jaké je anebo nechat být????? Co nějaké konstruktivní řešení problémů??

Upravil(a) XYZ (31. 3. 2008 18:26)

XYZ napsal(a):

A Ophelia se snaží něco vyvzdorovat? A já myslela, že si to tu právě šla spíš odsmutnit, jak říkáš protože ho nezmění. Stejně tak já nezměním toho svého. A rozhodně se k němu nechovám jako ke svému majetku. Ale tak snad bych neměla dělat věci, které ubližují těm ostatním, ne?? Natož jako jejich blízká osoba nebo dokonce jedna z těch nejbližších.
Co podle tebe znamená slovo bezohlednost? Pokud teda ho máš ve svém slovníku.

A ještě: samozřejmě že má plné a nezadatelné právo vnímat jinak než já. Vnímání člověk neovlivní. Ale chování ano. A záměrně se chovat tak, že svým chováním vědomě ubližujeme druhým, to už podle mě je právě ta bezohlednost. Pokud bereme ohledy jen na své vlastní přání a touhy a ti ostatní jsou nám ukradení.

Tak ber ohľad aj na moje "přání a touhy" a láskavo mi pošli nejaké prachy, inak ťa označím za bezohľadnú...

Upravil(a) Selima (31. 3. 2008 18:37)

XYZ napsal(a):

..takže kompromisy neexistují?????????
Podle vás všech tady je řešením jenom brát jaké je anebo nechat být????? Co nějaké konstruktivní řešení problémů??

O co ti jde? Proč tolik otazníků?
Chtěla bys nějaký jednoduchý instantní návod v prášku "jak vyzrát na lidi" ?
Obávám se, že ani s instatním návodem ( pokud existuje)  si nebudeš vědět rady.

Selima napsal(a):

XYZ napsal(a):

A Ophelia se snaží něco vyvzdorovat? A já myslela, že si to tu právě šla spíš odsmutnit, jak říkáš protože ho nezmění. Stejně tak já nezměním toho svého. A rozhodně se k němu nechovám jako ke svému majetku. Ale tak snad bych neměla dělat věci, které ubližují těm ostatním, ne?? Natož jako jejich blízká osoba nebo dokonce jedna z těch nejbližších.
Co podle tebe znamená slovo bezohlednost? Pokud teda ho máš ve svém slovníku.

A ještě: samozřejmě že má plné a nezadatelné právo vnímat jinak než já. Vnímání člověk neovlivní. Ale chování ano. A záměrně se chovat tak, že svým chováním vědomě ubližujeme druhým, to už podle mě je právě ta bezohlednost. Pokud bereme ohledy jen na své vlastní přání a touhy a ti ostatní jsou nám ukradení.

Tak ber ohľad aj na moje "přání a touhy" a láskavo mi pošli nejaké prachy, inak ťa označím za bezohľadnú...

Ale "brát ohled" neznamená totéž co "plnit" Spíš pokud ty máš pocit, že máš málo peněz, neberu na to ohled tak, že ti nějaké pošlu (kdyby jo, byl by to opravdu ten bonus, co potěší, ale nemůžeme si ho nárokovat, jak jsi říkala), ale tak, že nepůjdu bezostyšně za tebou a neřeknu ti hele selimo půjč mi sto tisíc. Prostě protože kdybych věděla, že nemáš na rozdávání, nedovolila bych si to. Asi tak.

No to sú také pasívne "ohľady", povedala by som. Aktívne ohľady sú robiť dobre, pasívne apsoň neubližovať. Problém je, že aj "neubližovať" môže znamenať pre každého niečo iné. Majstri tyranie a manipulácie neraz argumentujú: "Ulbižuje mi, že chodíš často k rodičom, za kamoškami, etc. Ak ma miluješ, nebudeš to robiť."... Manipulácia ako prasa.

Selima napsal(a):

Nevera? Ja môžem byť verná a môžem partnerovi pvoedať, že mám vernosť ako veľmi vysokú prioritu. Ako s touto informáciou naloží on, to je už na ňom. Pokaiľ mi jeho rebríček hodnôt (napr. vernosť skoro bezvýznamná) veľmi, ale veľmi nesedí, vymením ho. Nepokúšam sa meniť dospelého človeka, to je Mission Impossible. Problém je, že mnohí deklarujú vernosť - a myslia tým samozrejme partnerovu vernosť, na tej svojej až tak veľmi nebazírujú...

No tak to pak asi problém je já teda zatím nikoho takového neznám. Tohle mi přijde jednoduše podle hesla - co sám nechceš, nečiň druhému...To už je ale trošku jiné téma

Selima napsal(a):

No to sú také pasívne "ohľady", povedala by som. Aktívne ohľady sú robiť dobre, pasívne apsoň neubližovať. Problém je, že aj "neubližovať" môže znamenať pre každého niečo iné. Majstri tyranie a manipulácie neraz argumentujú: "Ulbižuje mi, že chodíš často k rodičom, za kamoškami, etc. Ak ma miluješ, nebudeš to robiť."... Manipulácia ako prasa.

Aha, v tom případě se neshodneme na definici slova ohledy, toť vše podle mě je ohled od slova hledět, tedy přihlédnout k něčemu. Mezi aktivním a pasivním tedy nerozlišuju.