Sfings napsal(a):

Ophelie, a kdepak máš ten svůj podkrovní byteček? Napadla mě jen jedna věc, že by v budoucnu budoucí partner třeba do toho rekonstruovaného bytečku nechtěl jít. Např. můj ex by se nehnul z rodného domu ani kdybych někde měla 300metrový mezonet.

Takže možná bude lepší to cestování.

Můj podkrovní byteček bude v mém domečku
Přítel se ještě rád ze svýho domečku pohne směrem ke mně... Má dva bratry, ti bydlí jinde, on zůstal poslední ze sourozenců bydlet doma, jeho papá je zapálený zemědělec s tunou polí a zvířectvem... kdeeepak, přítel tam nechce bydlet ani omylem

Ehm, ještě rád se odstěhuje ke mně, pakliže náš vztah vydrží, samozřejmě...

Upravil(a) Opheliaa (30. 3. 2008 17:06)

Taky teď řeším dilema vlastní bydlení X cestování apod... zatím vyhrává to cestování, ale v podnájmech také nemůžu bydlet věčně...

Tercila napsal(a):

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Nebere ? Vždyť na jiným vlákně Ophelie řeší jak se zachovat, že má všechny náznaky, že ji partner brzy požádá o ruku...

Tercila napsal(a):

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Tercilo je to věc náhledu a vnímání. Asi mám jiné životní zkušenosti. Já neříkám, že by spolu neměli mluvit a komunikovat o svých přáních , touhách a plánech, to v žádném případě. Moje první vážná známost už mě v poměrně ranném období partnerského života zřejmě v tomto směru dost poučila tím, že byla velmi introvertní. Když jednou přítel  přišel a oznámil mi v rozhovoru, že si šetří na auto, tak by mě ani ve snu nenapadlo říct: "...tytyty... před týdnem jsi říkal, že bychom se mohli vzít, tak proč nešetříš na byt, ty jeden lháři.... a jak to tedy s námi bude?"
Nežili jsme spolu, nebydleli jsme spolu, jen jsme spolu chodili, trávili část volného času  a plánovali.... považovala bych v té době za absurdní mluvit mu do toho za co a proč utrácí peníze, které si vydělal  a myslet bych si o tom mohla cokoliv....  a určitě jsem si okamžitě nedělala závěry, že mě nemiluje a to co říká nemyslí vážně.
Jste obě na můj vkus zbytečně ostražité a podezdřívavé.

Opheliaa napsal(a):

Somaia napsal(a):

Tercila napsal(a):

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Tercilo je to věc náhledu a vnímání. Asi mám jiné životní zkušenosti. Já neříkám, že by spolu neměli mluvit a komunikovat o svých přáních , touhách a plánech, to v žádném případě. Moje první vážná známost už mě v poměrně ranném období partnerského života zřejmě v tomto směru dost poučila tím, že byla velmi introvertní. Když jednou přítel  přišel a oznámil mi v rozhovoru, že si šetří na auto, tak by mě ani ve snu nenapadlo říct: "...tytyty... před týdnem jsi říkal, že bychom se mohli vzít, tak proč nešetříš na byt, ty jeden lháři.... a jak to tedy s námi bude?"
Nežili jsme spolu, nebydleli jsme spolu, jen jsme spolu chodili, trávili část volného času  a plánovali.... považovala bych v té době za absurdní mluvit mu do toho za co a proč utrácí peníze, které si vydělal  a myslet bych si o tom mohla cokoliv....  a určitě jsem si okamžitě nedělala závěry, že mě nemiluje a to co říká nemyslí vážně.
Jste obě na můj vkus zbytečně ostražité a podezdřívavé.

Jenže, Somaio, jednou vede řeči o společným životě, a najednou si koupí motorku. Co s o tom myslet? Jakejpak společnej život, když všechny svý prachy vrazí do věci čistě pro sebe?

On možná sám neví, co chce, jednou mluví a chová se jako mladej kluk, kterej má na všechno ještě spoustu času, jednou by kotvil - ale jen v náznacích. Chce to otevřenou rozmluvu asi.

Opheliaa napsal(a):

Amriana napsal(a):

Tercila napsal(a):

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Nebere ? Vždyť na jiným vlákně Ophelie řeší jak se zachovat, že má všechny náznaky, že ji partner brzy požádá o ruku...

Já mám z něho právě smíšený pocity.. jj, je to pravda, on sem tam mluví o svatbě, společným bydlení, představování rodičům... ale zároveň jako by si plně neuvědomoval, co říká, co to vlastně znamená, když se k tomuto rozhodne... anebo holt chce výhody single života i výhody zadanýho života a nechce zároveň snášet nevýhody ani jednoho - tj. jenom se veze, dělá jenom to, co je pro něho příjemný, a ty nepříjemnosti a vážný věci holt... obchází.

A co takhle si to spolu prostě jen užívat ? Vyjet do světa a jen tak se spolu toulat ?? Aby neměl pocit, že je svázanej, že na něj tlačíš, ale zároveň byste si zkusili něco společně ...

Tercila napsal(a):

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Já mám bohužel taky takový pocit, jak kdyby přítel Ophelie s ní příliš nepočítal. Možná je to ale tím, že mám naprosto odlišný vztah s přítelem, takže na to koukám trochu jinak..

Somaia napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Ok, Som, a máš nějakou konkrétní radu, JAK začít se změnou sebe samé?
Já už na sobě pracuju řekla bych léta, ale mění se to jenom strašně málo, je to krůček dopředu, dva dozadu a tak pořád znova, já tyhle sklony mám snad už vrozený :-/

V prvé řadě se naučit analyzovat svoje vnitřní pocity a pohnutky a přemýšlet o nich.
Přemýšlet o tom, z jaké skutečné pohnutky se stále  partnerovi  podřizuji a ustupuji jeho zájmům... pak se to snažit postupně měnit  ve prospěch situace: nepodřizovat se za každou cenu.  Jestli něco nechceš dělat a uděláš to jen pod pohnutkou, aby nešel někam sám, abychom se vídali dost často, abys ho dokonce měla víc pod kontrolou, tak to je úuuplně špatně. Spolu byste měli dělat opravdu jen to, na co máš v tu chvíli chuť  i ty, z čeho máš radost. Být poctivá sama k sobě je však to nejtěžší, není to žádná  jednoduchá záležitost ,ani jednoduchá rada, ale bez toho se nikam  dál nepohneš. Pokud  svého přítele přestaneš považovat za středobod svého vesmíru a alfu - omegu svého současného života, máš vyhráno. Když se mu totiž tvé nově nabyté sebe-vědomí nebude líbit, a s tím je potřeba taky trochu počítat, půjde o dům dál a bude zřejmě hledat opět někoho stejně submisivního a podřízeného, pokud je kvalitní partner vhodný pro trvalé soužití, tak mu to nebude vadit, ale bude rád v tvé společnosti , že má vedle sebe samostatně myslící a nezávislou bytost.

No a co když chci udělat něco, z čeho mám JÁ radost? Z čeho mám dobrý pocit? Při čem mi je dobře? A co když to něco je jeho společnost? To už přece není podřizování se jemu.

XYZ napsal(a):

Somaia napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Ok, Som, a máš nějakou konkrétní radu, JAK začít se změnou sebe samé?
Já už na sobě pracuju řekla bych léta, ale mění se to jenom strašně málo, je to krůček dopředu, dva dozadu a tak pořád znova, já tyhle sklony mám snad už vrozený :-/

V prvé řadě se naučit analyzovat svoje vnitřní pocity a pohnutky a přemýšlet o nich.
Přemýšlet o tom, z jaké skutečné pohnutky se stále  partnerovi  podřizuji a ustupuji jeho zájmům... pak se to snažit postupně měnit  ve prospěch situace: nepodřizovat se za každou cenu.  Jestli něco nechceš dělat a uděláš to jen pod pohnutkou, aby nešel někam sám, abychom se vídali dost často, abys ho dokonce měla víc pod kontrolou, tak to je úuuplně špatně. Spolu byste měli dělat opravdu jen to, na co máš v tu chvíli chuť  i ty, z čeho máš radost. Být poctivá sama k sobě je však to nejtěžší, není to žádná  jednoduchá záležitost ,ani jednoduchá rada, ale bez toho se nikam  dál nepohneš. Pokud  svého přítele přestaneš považovat za středobod svého vesmíru a alfu - omegu svého současného života, máš vyhráno. Když se mu totiž tvé nově nabyté sebe-vědomí nebude líbit, a s tím je potřeba taky trochu počítat, půjde o dům dál a bude zřejmě hledat opět někoho stejně submisivního a podřízeného, pokud je kvalitní partner vhodný pro trvalé soužití, tak mu to nebude vadit, ale bude rád v tvé společnosti , že má vedle sebe samostatně myslící a nezávislou bytost.

No a co když chci udělat něco, z čeho mám JÁ radost? Z čeho mám dobrý pocit? Při čem mi je dobře? A co když to něco je jeho společnost? To už přece není podřizování se jemu.

XYZ, za toto tě zdejší superženy babinetky sežerou:-) Ale chápu, co chceš říct.

Mě napadá, že bych asi měla po příteli taky víc požadovat. Já nic moc nechci a on pak věčně řeší nepojízdná kola a zaseklé počítače kamarádek, zatímco já mám taky potíže s pc a kolo mi taky jaksi divně vrže atp., jenomže ony prostě mňoukají víc nahlas a účinněji.

Kolik si myslíte, že je zdravé požadovat po muži, když jsme přítel s přítelkyní? Můžu po něm chtít, aby mi v mém domě připevnil věšák na kabáty? Můžu chtít, aby mi opravil kolo, přivezl něco těžkýho z hypermarketu, protože já se tam nedostanu časově, a když přece, tak zase tu věc prostě neunesu? můžu po něm chtít, aby mě vzal autem do hypermarketu, kde si já chci koupit něco pro sebe?
Jenom by mě tak zajímalo, jak to je mezi jinýma lidma ve stejné fázi vztahu, co je tak obecně považováno za normální pomoc a co už je nějaký nadměrný využívání nebo tak něco. Samozřejmě, já jsem ochotná mu všechno z toho, co bych požadovala, nějak oplatit...

XYZ napsal(a):

Amriana napsal(a):

Ahojky .. nedá mi to nevmísit se ... Ophelie ... výběr ,  jestli cestovat a poznávat svět nebo jestli investovat do bydlení záleží na tom, jestli jsi připravená "hnízdit" nebo ne ..tedy jestli chceš společné bydlení s partnerem, děti, budovat klícku atd , nebo jestli si ještě chceš trochu užívat nezávaznej život..
Podle mě ani jedna věc není špatná... Zatím nemáš děti, partner jak to tak čtu taky asi hnízdící tendence moc nemá ...tak já hlasuju jezdit po světě a něco poznat ... až budeš mít dvě děti a zodpovědnost za jejich život, už se podíváš maximálně na rodinnou dovolenou, ale takový dobrodružný cestování bez závazků to myslím nebude ... máš šanci získat novej pohled na svět, dozraješ, dozraje partner ... co kdybyste do toho dobrodružství šli spolu a trochu si užívali než řešili budoucnost "na vážno"...

Jo, to je pravda, to je super nápad. Proč si někam nevyjet. Ale jen tak mimochodem - vy byste byli spokojení a v pohodě, kdyby vám partner řekl - teda vlastně ne, neřekl, kdybyste se od někoho doslechli, že má koupené letenky třeba do Austrálie a za týden tam odjíždí na půl roku dělat? No však co, plní si sen, ne? chci vidět, jak byste to přijeli bez hnutí malíčkem, že je naprosto ok, že vám o tom dopředu neřekl.
Proti plnění snů jinak nic nemám. Ale jak už jsem říkala, pokud nejsme úplně bezohlední, je slušnost to aspoň říct

Tak tak,je fajn, když je jeden seznámen s plány toho druhého. Můj přítel ovšem taky ukájí svůj koníček, který taky není zrovna levný, sice mi o svých plánech řekne, ví, že budu mít připomínky, ale stejně si tu určitou věc dříve či později koupí.
Zas na druhou stranu je domluva, že i když si nějaké takové věci koupí, vždy nejdřív zaplatí svou část nájmu, zálohy na energie, jídlo atd.... takže zbytek jsou vlastně jeho penízky.

Opheliaa napsal(a):

XYZ napsal(a):

Somaia napsal(a):

V prvé řadě se naučit analyzovat svoje vnitřní pocity a pohnutky a přemýšlet o nich.
Přemýšlet o tom, z jaké skutečné pohnutky se stále  partnerovi  podřizuji a ustupuji jeho zájmům... pak se to snažit postupně měnit  ve prospěch situace: nepodřizovat se za každou cenu.  Jestli něco nechceš dělat a uděláš to jen pod pohnutkou, aby nešel někam sám, abychom se vídali dost často, abys ho dokonce měla víc pod kontrolou, tak to je úuuplně špatně. Spolu byste měli dělat opravdu jen to, na co máš v tu chvíli chuť  i ty, z čeho máš radost. Být poctivá sama k sobě je však to nejtěžší, není to žádná  jednoduchá záležitost ,ani jednoduchá rada, ale bez toho se nikam  dál nepohneš. Pokud  svého přítele přestaneš považovat za středobod svého vesmíru a alfu - omegu svého současného života, máš vyhráno. Když se mu totiž tvé nově nabyté sebe-vědomí nebude líbit, a s tím je potřeba taky trochu počítat, půjde o dům dál a bude zřejmě hledat opět někoho stejně submisivního a podřízeného, pokud je kvalitní partner vhodný pro trvalé soužití, tak mu to nebude vadit, ale bude rád v tvé společnosti , že má vedle sebe samostatně myslící a nezávislou bytost.

No a co když chci udělat něco, z čeho mám JÁ radost? Z čeho mám dobrý pocit? Při čem mi je dobře? A co když to něco je jeho společnost? To už přece není podřizování se jemu.

XYZ, za toto tě zdejší superženy babinetky sežerou:-) Ale chápu, co chceš říct.

Mě napadá, že bych asi měla po příteli taky víc požadovat. Já nic moc nechci a on pak věčně řeší nepojízdná kola a zaseklé počítače kamarádek, zatímco já mám taky potíže s pc a kolo mi taky jaksi divně vrže atp., jenomže ony prostě mňoukají víc nahlas a účinněji.

Kolik si myslíte, že je zdravé požadovat po muži, když jsme přítel s přítelkyní? Můžu po něm chtít, aby mi v mém domě připevnil věšák na kabáty? Můžu chtít, aby mi opravil kolo, přivezl něco těžkýho z hypermarketu, protože já se tam nedostanu časově, a když přece, tak zase tu věc prostě neunesu? můžu po něm chtít, aby mě vzal autem do hypermarketu, kde si já chci koupit něco pro sebe?
Jenom by mě tak zajímalo, jak to je mezi jinýma lidma ve stejné fázi vztahu, co je tak obecně považováno za normální pomoc a co už je nějaký nadměrný využívání nebo tak něco. Samozřejmě, já jsem ochotná mu všechno z toho, co bych požadovala, nějak oplatit...

No to, cos popsala, jestli po něm můžeš požadovat, tak to mi přijde jako naprostá samozřejmost, tím spíš u lidí ve vašem věku. Přece že chceš pomoci s nákupem není žádné využívání a snad by tě nenechal tahat těžké tašky, i když bys ho o pomoc nepožádala.

Opheliaa napsal(a):

XYZ napsal(a):

Somaia napsal(a):

V prvé řadě se naučit analyzovat svoje vnitřní pocity a pohnutky a přemýšlet o nich.
Přemýšlet o tom, z jaké skutečné pohnutky se stále  partnerovi  podřizuji a ustupuji jeho zájmům... pak se to snažit postupně měnit  ve prospěch situace: nepodřizovat se za každou cenu.  Jestli něco nechceš dělat a uděláš to jen pod pohnutkou, aby nešel někam sám, abychom se vídali dost často, abys ho dokonce měla víc pod kontrolou, tak to je úuuplně špatně. Spolu byste měli dělat opravdu jen to, na co máš v tu chvíli chuť  i ty, z čeho máš radost. Být poctivá sama k sobě je však to nejtěžší, není to žádná  jednoduchá záležitost ,ani jednoduchá rada, ale bez toho se nikam  dál nepohneš. Pokud  svého přítele přestaneš považovat za středobod svého vesmíru a alfu - omegu svého současného života, máš vyhráno. Když se mu totiž tvé nově nabyté sebe-vědomí nebude líbit, a s tím je potřeba taky trochu počítat, půjde o dům dál a bude zřejmě hledat opět někoho stejně submisivního a podřízeného, pokud je kvalitní partner vhodný pro trvalé soužití, tak mu to nebude vadit, ale bude rád v tvé společnosti , že má vedle sebe samostatně myslící a nezávislou bytost.

No a co když chci udělat něco, z čeho mám JÁ radost? Z čeho mám dobrý pocit? Při čem mi je dobře? A co když to něco je jeho společnost? To už přece není podřizování se jemu.

XYZ, za toto tě zdejší superženy babinetky sežerou:-) Ale chápu, co chceš říct.

Mě napadá, že bych asi měla po příteli taky víc požadovat. Já nic moc nechci a on pak věčně řeší nepojízdná kola a zaseklé počítače kamarádek, zatímco já mám taky potíže s pc a kolo mi taky jaksi divně vrže atp., jenomže ony prostě mňoukají víc nahlas a účinněji.

Kolik si myslíte, že je zdravé požadovat po muži, když jsme přítel s přítelkyní? Můžu po něm chtít, aby mi v mém domě připevnil věšák na kabáty? Můžu chtít, aby mi opravil kolo, přivezl něco těžkýho z hypermarketu, protože já se tam nedostanu časově, a když přece, tak zase tu věc prostě neunesu? můžu po něm chtít, aby mě vzal autem do hypermarketu, kde si já chci koupit něco pro sebe?
Jenom by mě tak zajímalo, jak to je mezi jinýma lidma ve stejné fázi vztahu, co je tak obecně považováno za normální pomoc a co už je nějaký nadměrný využívání nebo tak něco. Samozřejmě, já jsem ochotná mu všechno z toho, co bych požadovala, nějak oplatit...

Sežerou, já vím. Už jsem párkrát sežrána byla holt kdo nemá na prvním místě sebe, není člověk
Na tvoji otázku ti odpovím za ně: očekávat nemůžeš nic, protože nemáš právo očekávat od nikoho nic. Nemáš právo očekávat, že ti pomůže, že ti něco řekne, že ti bude věrný. Když on chce motorku a osm milenek, proč ne? To je přece v pořádku. Je nezávislý! A když se ti to nelíbí, odejdi od něho. Nechceš? Miluješ ho? Chyba! Nemiluješ! Jen jsi závislá a neumíš sama žít!
Je to tak nějak, Somaio??
Pardon, asi mám nepříjemnou náladu

Jo a ještě jsem zapomněla: pomoc s taškama? Proč? Že je to základ slušného chování? Morálky? Na to taky zapomeň! Morálka neexistuje.

Upravil(a) XYZ (30. 3. 2008 20:06)

Opheliaa napsal(a):

Jenom by mě tak zajímalo, jak to je mezi jinýma lidma ve stejné fázi vztahu, co je tak obecně považováno za normální pomoc a co už je nějaký nadměrný využívání nebo tak něco. Samozřejmě, já jsem ochotná mu všechno z toho, co bych požadovala, nějak oplatit...

přijde mi to jako dodavatelsko-odběratelský vztah a ne partnerství. 
Co kdybys třeba ty neuvařila a šla uvařit kamarádovi? Jak by se to milému líbilo?