Je zajímavé, jak to spousta z nás vidí podle toho, v jaké jsme "pozici". Musím přiznat, že jsem kdysi byla "ta" kamarádka. Sice jsme se moc nevídali, ale v kontaktu jsme byli skoro každý den. A také je pravda, že já chtěla něco víc... V té době jsem na tom nic špatného pochopitelně neviděla a když jsem zjistila, že jeho přítelkyně na mě žárlí, tak jsem to moc nechápala. Jenže teď už v pozici kamarádky nejsem já. Sice přítel neudržuje žádné důvěrné vztahy s kamarádkami, ale říkám naprosto upřímně, že kdyby v jeho okolí byla nějaká jako dřív já, tak by se mi to nelíbilo.

Jak to jako myslíte "tolerovat kamarádky" ? To mu je zakážete ? Přivážete ho doma ke stolu ?

Tiina: souhlas

Ophelie, jestli čtu dobře, tak už jste o tom několikrát mluvili. No tak bych teda už neřešila, slova jsou jen slova. Hele mockrát jsme se na plese nebo tancovačce nebo v hospodě domluvili s manželem že už jdeme a pak jsemna něj pořád čekala,prootže se loučil, ještě tam pokecat, tam panáka...a domluvy byly naprd. Zajímavé je, že když jsem prostě jednou dvakrát zkrátka odešla domů sama a nechala ho tam, najednou to jde (riziko je že takhle zanechaného partnera si budeš vyzvedávat s trakařem v půl osmé ráno druhý den, ale to se zkrátka stane:-)))

Až někam příště půjdete a stane se to, jednej podle své přirozenosti - já nevím, asi bych se zkusila zapojit do hovoru intenzivně s ní, vytáhla bych jí k baru na panáka mezi dvěma ženskýma, kdyby mě ignorovali tak bych asi řekla mile a s úsměvem že to jejich téma mi nic neříká tak ať si mě pak přítel někde najde a šla bych se bavit s jinýma kamarádama ( to by si tě asi začal shánět on)..nebo domů:-) co budeš někde stát jak pako když se nebavíš...A vůbec, jestli chodíš na akce, kde se nebavíš, tak máš právo tam nechodit, co se přemáháš!? Když se přemáháš teď, po deseti letech vztahu nebudeš vědět kdo jsi a co jsi kdy od života chtěla, protože si zvykneš žít život svého partnera namísto svého.

Jinak ovšem souhlasím s všema co psali že ten tvůj se nechová jako bys byla jeho priorita, protože kdyby ano, tak by se nechoval jako buran.

Ja mam naj kamarata a naozaj iba kamarata. Preberame spolu nase vztahy, rozchody, prehry, vsetko. Dokonca sme spolu uz nespocetnekrat aj spali v jednej posteli. Nikdy ziaden dotyk! Jeho byvala priatelka ma zo zaciatku dost nemala rada. Potom sme sa trosku zblizili a uz to bolo super. Nadavali sme na nho, ked urobil nieco zle a ona pochopila, ze sme naozaj IBA kamarati. Lenze ako viem z mojho blizkeho okolia, my dvaja sme skor ojedinely pripad. Vacsinou ti najlepsi kamarati skoncia spolu. Mala som byvaleho priatela, ktory mal 8rokov naj kamosku. Poznala som aj ju a mali sme sa velmi rady. Pomahala mi, ked som s nim mala nejaky problem. On bol fesak a vzdy mi vravel, ze ona je len kamoska a je "desne oskliva" ale inak fajn. Dnes maju 2-rocne dietatko a su stastni ,

"Miláček" mi vůbec nic neřek, a koupil si drahou motorku. Jo, a to předtím házel signály o zásnubách a svatbě, která tím pádem asi nebude možná, když všechny prachy vysypal do stroje, kterej ty prachy bude žrat i nadále. Já to o té motorce oficiálně nevím, koupil si ji už z kraje týdne, a to tu mezitím za mnou byl, ale ne, proč by mi to říkal, asi... vždyť mi do toho asi nic není... zjistila jsem to náhodou. On předtím sem tam mluvil o motorkách, ale opravdu sem tam, nebyl v tom ani náznak toho, že by o něčem takovým vážně uvažoval, že to nutně musí mít ... jeho rodiče moc chtěli, ať mě přivede na oficiální návštěvu a ptali se kdy bude svatba a tak, jeho švagrová mě chtěla moc poznat... ale to pro něj nebylo podstatný jaksi... setkat se s mými přáteli... proč...já nevím, já fakt nevím, kde on má hlavu, že o podstatných věcech vůbec nemluví...

Můj přítel má kamarádek milion, a mnohdy se divím, o čem všem mi říká, že si vykládají...A vlastně když jsme se seznámili, o jedné z těch kamarádek mluvil jako o naprosto ideální...o které by neváhal ani minutu, dkyby se mu nevdala a vím, že ona ho dlouho odmítala, takže ta mi nevadí. Žádnou z jeho kamarádek neznám osobně, ale jenom z toho mála, co vím, mám naprosto jasno, kterou mám ráda a kterou ne.. s jednou "kamarádkou" bydlí...a je to jeho bývalá...a tu asi neskousnu nikdy v životě...protože některá fakta mi tak ublížila, že mi to s psychikou pohnulo fakt dost...ale když se ptáš, kde jsou ty hranice....tak i tuhle jsem překousla, ač nerada. Už to neřeším. Nechci o něho přijít. No a kromě těchhle dvou má ještě plno plno plno dalších..ale ty beru spíš tak, že jsem ráda, že mám chlapa, který je oblíbený...tak nějak mi lichotí, že mezi nima si vybral zrovna mě

XYZ napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

"Miláček" mi vůbec nic neřek, a koupil si drahou motorku. Jo, a to předtím házel signály o zásnubách a svatbě, která tím pádem asi nebude možná, když všechny prachy vysypal do stroje, kterej ty prachy bude žrat i nadále. Já to o té motorce oficiálně nevím, koupil si ji už z kraje týdne, a to tu mezitím za mnou byl, ale ne, proč by mi to říkal, asi... vždyť mi do toho asi nic není... zjistila jsem to náhodou. On předtím sem tam mluvil o motorkách, ale opravdu sem tam, nebyl v tom ani náznak toho, že by o něčem takovým vážně uvažoval, že to nutně musí mít ... jeho rodiče moc chtěli, ať mě přivede na oficiální návštěvu a ptali se kdy bude svatba a tak, jeho švagrová mě chtěla moc poznat... ale to pro něj nebylo podstatný jaksi... setkat se s mými přáteli... proč...já nevím, já fakt nevím, kde on má hlavu, že o podstatných věcech vůbec nemluví...

tak k tomu není co dodat..oni chlapi jsou z marsu.....

nebo rovnou z jiný galaxie to svět neviděl...

XYZ napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

XYZ napsal(a):

tak k tomu není co dodat..oni chlapi jsou z marsu.....

nebo rovnou z jiný galaxie to svět neviděl...

jaks reagovala?

jooo vlastně ještě nic "nevíš"....

ale už reagovala - zeptala jsem se, co je novýho. tak to vyklopil. že si splnil sen, o kterým sní už pět let a že se krásně povozí... on... žádný my tam nebylo obsaženo... asi bych si měla taky udělat nějaký plány, ve kterých on nebude obsaženej

Ahojky,

jak to tak čtu, tak díky bohu nejsem jediná, kdo kamarádky neskousne. Můj přítel na začátku našeho vztahu měl taky spousty kamarádek, ač mi vysvětloval, že v tom nic jinýho není, tak já jako holka jsem to viděla úplně jinak. Lepily se na něj jak mouchy na mucholapku, jedna pošahaná mu neváhala ani ve 4 ráno psát sms z diskotéky, jestli by za ni nepřijel, že je na dne atd.

Od té doby opravdu jeho osamocené "kamarádky" nesnesu a dávala jsem to tak najevo, až se jich vzdal. Samozřejmě nejsem proti společným kamarádkám, které jsou NAŠE a ne JEHO a které mají své drahé polovičky.

Jistě tady už můj příběh všichni znáte.Včera mi pípla sms a muž mi vzal telefon byl to kamarád nepochopil uhodil mě,nadával a ještě se opil.Řekla jsem mu ty taky přece píšeš a on,že je to úplně něco jiného.Tak chlapi můžou ženský ne a byla to nevinná zpráva jen mé jméno bylo jako zdrobnělina.

Partnerství je především o kompromisu, předpokládá se  , že když si někdo zvolí život v partnertví, tak  svoje výhradně sobecké zájmy  bude konfrontovat s potřebami partnera a přemýšlet ve prospěch celku ( tedy rodiny). Extrém ,jako dělat si vždy a za všech okolností co chci, je stejně k ničemu jako přijmout roli submisivního, který do ničeho nekecá, nic nechce a nemá žádná osobní přání.
Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? Pokud žiješ s příslibem, že se možná v budoucnu vezmete nebo alespoň budete žít v jednom domě, bytě... místnosti, tak do té doby, než to nastane ,nemáš právo mluvit mu do jeho investičních plánů , i kdyby si chtěl koupit Tádž Mahál. To je čistě můj osobní názor, nemusíš souhlasit, ale nezapomeň, že zamilovaný je často plný iluzí a ještě k tomu má růžové brýle...

Upravil(a) Somaia (30. 3. 2008 12:55)

Somaia napsal(a):

Partnerství je především o kompromisu, předpokládá se  , že když si někdo zvolí život v partnertví, tak  svoje výhradně sobecké zájmy  bude konfrontovat s potřebami partnera a přemýšlet ve prospěch celku ( tedy rodiny). Extrém ,jako dělat si vždy a za všech okolností co chci, je stejně k ničemu jako přijmout roli submisivního, který do ničeho nekecá, nic nechce a nemá žádná osobní přání.
Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? Pokud žiješ s příslibem, že se možná v budoucnu vezmete nebo alespoň budete žít v jednom domě, bytě... místnosti, tak do té doby, než to nastane ,nemáš právo mluvit mu do jeho investičních plánů , i kdyby si chtěl koupit Tádž Mahál. To je čistě můj osobní názor, nemusíš souhlasit, ale nezapomeň, že zamilovaný je často plný iluzí a ještě k tomu má růžové brýle...

Somaio, ono snad ani nejde o to, co a za kolik peněz si koupil, jako spíš o to, že on si prostě drsně hraje na vlastním písečku, spoustu věcí mi nepovažuje za podstatný říct, pak já se dozvídám různě z různých kousků informací a signálů a náznaků okolí, že on plánuje to a to a ono se to třeba týká i mě, ale mně on to řekne až jako poslední osobě, a to je tak od samýho začátku. Já naopak jsem hodně sdílná, já mu o svým životě říkám všechno, těší mě to, sdílet svý zážitky, který se udály, když u toho jeden z nás nebyl, to mám pak pocit, že jsme spolu vlastně i když spolu zrovna nejsme, pro někoho by to bylo protivný, mě to hřeje na srdíčku, já jsem na to zvyklá a považuju to za normální... Máme asi blbou komunikaci, na co se přímo nezeptám, to mi neřekne, ale když něco vůbec nevím, logicky se na to ani zeptat nemůžu, tudíž se to nedozvím, nebo jenom náhodou.

Já na tom vidím zvyky z jeho rodiny, jeho máma si prý taky stěžuje, že se všechno dozví jako poslední a jeho otec si mámu bral jako starej mládenec mladinkou dívenku, která moc nevěděla o životě, takže si byl taky zvyklej dělat všechno po svým a na nikoho se moc neohlížet.. proč se tyhle věci v rodinách tak táhnou...