A vyčůranost.

potvurkapodivna napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

potvurkapodivna napsal(a):

Op,
proč ho pořád omlouváš?
Jsem zvědavá, jak dlouho si ještě necháš tahat za nitky

Já ti to řeknu naprosto přesně: pravděpodobně mi to konečně dojde, až bude naprosto pozdě. (stejně jako minule...)
Já prostě hrozně moc chci věřit, že je to slušnej a dobrej člověk. U něj mám fakt ale pocit, že je to slušnej a dobrej člověk ... a z toho se zachová podivně ... a z toho je k sežrání ... a teď si vyber, čemu věřit.
Prostě nevím, jak se v tom mám zorientovat.

Jj, znám ty rozporuplný pocity, taky jsem měla slušnýho a hodnýho a pěkně jsem si namlela hubu
Ne, ten váš vztah není zdravý, partnerský, plnohodnotný a vyrovnaný.
Tebe ani nemrzí, že tak striktně odmítá setkání s tvými přáteli, potažmo s tvou nebo jeho rodinou?

Potvůrko, dyť mrzí právě. Ještě si s ním asi budu muset o mnoha věcech promluvit, o některých i opakovaně. Hodně hodně promluvit. Já mám furt za to, že jemu to prostě nedochází, že to nedělá záměrně, ale nedochází mu, jak to třeba může působit na druhýho člověka.

potvurkapodivna napsal(a):

No, mě se zase nechce věřit, že by byl někdo s takovou inteligencí a citlivostní tak natvrdlý všeobecně a tím více k pocitům své partnerky
Víš, já přesně vidím sebe před několika lety

Oni to mají asi rodově... jeho otec taky s nikým nikdy nechodil a ženil se až ve 30 nebo v 31, což byl v sedmdesátých letech na moravské vesnici už značně pozdní věk i u chlapa... a je prej taky takovej společensky neobratnej pařez ... ale jinak hodnej chlap ... chjo.

myydlinka napsal(a):

Ophelie, nejsme náhodou ségry? A nechodíme s dvěma bráchama? Můj přítel je v hodně věcech naprosto stejnej A já to taky nechci tolerovat, leze mi to krkem. Jsem ráda, že s takovým názorem nejsem sama. Přítelovy kámošky jsou taky pořád kdekoli jsme my, navíc s námi často chodí na rande. Prostě se náhodou zjeví tam, kde jsme my, přisednou si a tak. Pořád mu volají, smskují, i když jsem s ním, pořád by si povídaly nebo prostě ho chtějí otravovat. No ale otravuje to hlavně mě. Fakt to nejsem schopná skousnout

V našem vztahu se dá říct, že problém je hlavně přítelova bývalka (stále něco potřebuje) a ty jeho kamarádky jsou vlastně původně její kamarádky.

Myydlinko, taky ti přeju hodně trpělivosti, stejně, jako ji přeju sobě.

Babinetky, nevíte, co mám dělat, když přijde nějaká taková kamarádka a prostě se tváří, že neexistuju, ani mě nepozdraví, ani se na mě nepodívá a přivlastní si mého přítele pro sebe na celý čtvrthodiny, ačkoli jsme někde na akci s přítelem my dva spolu?

Co dělat, jak se bránit a nenechat se od těch ženských vyšachovat tím, že se nám vmísí do rozhovoru a baví se jenom s ním, jako bych já byla vzduch?

Moc bych uvítala nějaké rady, co třeba říct (protože se jim prostě potřebuju nějak vmísit do rozhovoru, dát najevo, že já jsem tu taky a že nehodlám být ignorována) té jeho kamarádce nebo svému partnerovi nebo oběma, když taková situace nastane? Máte nějaké nápady? Já bohužel jaksi ani jeden, hlava prázdná. Chjo, já prostě na takový neomalence nemám. Ale chtěla bych se to už konečně naučit.

Pozn. s přítelem jsem si o tom včera večer důkladně pohovořila, tvářil se, že chápe, řekl, že mám pravdu, nicméně to mi nedává žádnou jistotu, že se to třeba za týden nebude opakovat, jestli opravdu pochopil a něco ve svém chování opravdu změní, to ukáže pouze čas.

Upravil(a) Opheliaa (26. 3. 2008 18:57)

Opheliaa napsal(a):

Myydlinko, taky ti přeju hodně trpělivosti, stejně, jako ji přeju sobě.

Babinetky, nevíte, co mám dělat, když přijde nějaká taková kamarádka a prostě se tváří, že neexistuju, ani mě nepozdraví, ani se na mě nepodívá a přivlastní si mého přítele pro sebe na celý čtvrthodiny, ačkoli jsme někde na akci s přítelem my dva spolu?

Co dělat, jak se bránit a nenechat se od těch ženských vyšachovat tím, že se nám vmísí do rozhovoru a baví se jenom s ním, jako bych já byla vzduch?

Moc bych uvítala nějaké rady, co třeba říct (protože se jim prostě potřebuju nějak vmísit do rozhovoru, dát najevo, že já jsem tu taky a že nehodlám být ignorována) té jeho kamarádce nebo svému partnerovi nebo oběma, když taková situace nastane? Máte nějaké nápady? Já bohužel jaksi ani jeden, hlava prázdná. Chjo, já prostě na takový neomalence nemám. Ale chtěla bych se to už konečně naučit.

Pozn. s přítelem jsem si o tom včera večer důkladně pohovořila, tvářil se, že chápe, řekl, že mám pravdu, nicméně to mi nedává žádnou jistotu, že se to třeba za týden nebude opakovat, jestli opravdu pochopil a něco ve svém chování opravdu změní, to ukáže pouze čas.

Neviem ti odpovedať teoreticky, ale ja proste nemám problém zapojiť sa spontánne do rozhovoru - naopak, občas býva problém umlčať ma ... Ale ja to nerobievam zo žiarlivosti alebo zlosti, ale proste preto, že by mi bok vyvalilo, keby som sa nevyjadrila. Jedine o kozmických výskumoch či kvázikryštáloch by som asi bola nútená mlčať a neutrálne a vševedúco sa usmievať

Opheliaa napsal(a):

Myydlinko, taky ti přeju hodně trpělivosti, stejně, jako ji přeju sobě.

Babinetky, nevíte, co mám dělat, když přijde nějaká taková kamarádka a prostě se tváří, že neexistuju, ani mě nepozdraví, ani se na mě nepodívá a přivlastní si mého přítele pro sebe na celý čtvrthodiny, ačkoli jsme někde na akci s přítelem my dva spolu?

Co dělat, jak se bránit a nenechat se od těch ženských vyšachovat tím, že se nám vmísí do rozhovoru a baví se jenom s ním, jako bych já byla vzduch?

Moc bych uvítala nějaké rady, co třeba říct (protože se jim prostě potřebuju nějak vmísit do rozhovoru, dát najevo, že já jsem tu taky a že nehodlám být ignorována) té jeho kamarádce nebo svému partnerovi nebo oběma, když taková situace nastane? Máte nějaké nápady? Já bohužel jaksi ani jeden, hlava prázdná. Chjo, já prostě na takový neomalence nemám. Ale chtěla bych se to už konečně naučit.

Pozn. s přítelem jsem si o tom včera večer důkladně pohovořila, tvářil se, že chápe, řekl, že mám pravdu, nicméně to mi nedává žádnou jistotu, že se to třeba za týden nebude opakovat, jestli opravdu pochopil a něco ve svém chování opravdu změní, to ukáže pouze čas.

Takže on jde s Tebou ven, potka tam kamaradku a pak si Te ctyri hodiny nevsima a bavi se jenom s ni, tak to podle me neni opravdu normalni a je to i hodne neslusne. Proc se nemuzete bavit vsichni tri? Byt Tebou nehnula bych se v te chvili od nej ani na kousek, proste bych se ho drzela jako kliste Jsi jeho pritelkyne, jdes s nim ven a mas pravo s nim v tu chvili travit cas. Kdyz si chce povidat s kamaradkou, tak at si nekdy zajdou treba na pivko a ty si muzes zatim taky neco naplanovat.

Opheliaa napsal(a):

Jj, možná bych mohla zkusit nechat vyměknout údajnou kamarádku a prostě ho třeba ovinout rukou a přitulit se, třeba by nesnesla ten pohled a zdrhla by sama

Jo to zkus, mohlo by to zabrat :-) Třeba by nevěděla, kam s očima... záleží jak seš odvážná a nakolik by ses ovíjela a tulila :-)

potvurkapodivna napsal(a):

Of promiň, ale žádnej chlap není dlouhodobě tak blbej, aby si toho nevšimnul,  že ho někdo uhání. Řekla bych, že naopak mu to dělá velice dobře, že pipinky se kolem něj motaj.
Já osobně bych to asi nesnesla. Do ní je ti houby, ale pokud jeho nazýváš svým přítelem, tak tohle opravdový přítel nedopustí. Asi bych se cítila pěkně hloupě na tvým místě.

JJ, přesně tak se cítím. A můj přítel ale fakt je poměrně zabedněnej ve věci vztahů. Ke mně se taky dlouho choval jako ke kamarádce, ačkoli jsme spolu chodili a spali. Nejdřív jsem vůbec ani nikdy nevěděla, jestli bude ještě nějaký další rande, protože on se prostě nikdy nezeptal, jestli a kdy se zase uvidíme, to bylo vždycky na mně, já jsem vždycky dohodla, kdy a kde se uvidíme...Že mě má rád, mi řekl až po 8 měsících vztahu, fakt hrozně dlouho byl takovej jakejsi nezávaznej a mě to hrozně žralo, protože já jsem věděla poměrně brzo, že ho mám ráda a že ho chci... no, však jsem si ho taky musela sama sbalit - samozřejmě nenápadně... taky jsem mu řekla, že pokud to cítí jenom, že jsem lepší kamarádka, tak že to ukončíme, protože by to bylo nevyrovnaný a mě by to bolelo a takovej masochista vážně nejsem... na to on ne, že je to něco víc, ale že neví, co, a že jemu to prej prostě takhle rychle nejde, aby si byl ve vztahu jistej... já nevím, no... teď už mi asi tak měsíc říká pravidelně, že mě má rád, i mi nosí nečekaný dárečky, ale stejně...

... a jinak, on byl ze začátku hrozně nesmělej, pusu mi dal až po snad měsíci chození a na tom stejným rande mě i poprvé velice nesměle objal a to ještě vypadal velice vyplašeně... mně se to vlastně líbilo, že do té postele nespěchá, já jsem se potřebovala trochu ještě vzpamatovat ze svýho minulýho vztahu, kterej byl poměrně pekelnej... a zároveň mi to vrtalo hlavou, proč nespěchá, jestli mě nechce nebo co... chtěl, ale nevěděl,jak na to a jestli mu prý nedám facku, že je troufalej. On přede mnou skoro nikoho neměl, byl panic snad do 26 ... vpodstatě co se postele týče, jsem si ho musela "vychovat", protože to vůbec neuměl, nevěděl, kam šáhnout, nic ale teď je mistr asi přirozenej talent, co chtěl jenom pravidelně pocvičit

Upravil(a) Opheliaa (27. 3. 2008 16:13)

Martinka1 napsal(a):

A došlo příteli, že Ti vadí, když se baví s kamarádkama?

Hele, co takhle, až to zase začne dělat - odejdi od něj, najdi si nějaké chlapy - kamarády, a bav se s nima... schválně jestli bude reagovat.

Jinak si z toho nic nedělej, že přítel nepozná když ho ženská uhání... já bych tomu věřila. Já jsem toho svýho taky musela "ulovit" sama - protože prostě neviděl, já jsem vysílala signály jako blázen a nic. Pak jsem taky zjistila, že zřejmě ty kamarádky, které měl, to na něj zkoušely, ale on si myslel - to přece nemůžou myslet vážně, přece mě nemůžou chtít - no a já jsem byla první, kdo ho prostě "převálcoval" a mám ho :-) A kamarádky zůstaly kamarádky :-)

Martinko

Jinak jestli mu to došlo - nevím, řekla jsem mu to, tak snad mu to i fakt už konečně "sepnulo", snad už u něj proběhl "aha moment"... ale teď je otázka, jestli se v budoucnu podle toho bude taky v praxi chovat, nebo zůstane jenom u pasivního pochopení a k aktivnímu jednání nedospěje...

Upravil(a) Opheliaa (27. 3. 2008 16:27)

Já problém s kamarádkama naštěstí moc řešit nemusím - buď s nima jde sám (velmi zřídka), nebo... vlastně se moc nenacházíme na místech, kde bysme byli my dva + jeho kamarádky.
Občas sice na nějakých kurzech, kde jsme spolu, musím překousnout objímání s "cizíma" ženskýma - ale na ezot. kurzech je to normální, tam se objímá každý s každým a baví každý s každým.
Nedávno jsem byla na večerní akci, byla tam kamarádka (ta na kterou jsem předtím žárlila - teď už jenom malounko :-)... o přestávce jsem šla na záchod a když jsem se vrátila, seděla ona na mojí židli vedle mého přítele a bavili se. No, normálně jsem se příteli vnutila na klín :-) zapojila jsem se do rozhovoru a pak přestávka skončila, kámoška se odsunula na svou židli. Tak snad jsem to zvládla dobře :-) Když s ní bude chtít si jít pokecat někam sám, klidně může...

potvurkapodivna napsal(a):

Of, já si nemůžu pomoct, ale on asi do toho vašeho vztahu moc žhavej není Spal s tebou a choval se jak ke kámošce, já ti nevím. Otázka je jestli budeš mít tu svatou trpělivost po celý zbytek života, pokud to s ním myslíš vážně a do všeho ho budeš muset kopat, když je tak zabedněnej. No ono když jsou děti, tak je potřeba, aby mákli oba a při představě, že mám ještě partnera směrovat, co a jak dělat, protože mu to nedojde, by mě asi přeskočilo

Potvůrko, nj, jde taky o to, že ono mi to na jednu stranu vyhovuje, já zas mám ráda svou svobodu... zažila jsem si vztah, kdy mě bývalý neustále kontroloval a chtěl měnit..., teda sice byl i pozornej, to jo, ale za jakou cenu?

A za další, když po příteli něco chci, tak není problém - vyzvedne mi objednaný čočky, opraví šuplík, pověsí obrázek, fakt mu nemusím říkat dvakrát, udělá to co nejdřív poté, co ho požádám. Problém je spíš ve mně, já si o to až tak neumím říct. /Na rozdíl od jeho kamarádek/.

On je hodnej, má vůli vyhovět, možná neumí moc odmítnout.

Mně se líbí, že mě bere takovou, jaká jsem, že se mu líbím i bez make-upu a naprosto neupravená a že spolu můžeme mluvit o čemkoli a nepohoršuje se ani se nehádá, čí názor je správný nebo lepší... má takový hrozně sympatický vlastnosti, jako že by si nikdy z nikoho nedělal zlou legraci, nešířil by svěřené tajemství, je hodně diskrétní... no bohužel i vůči mně...zase mi dává hodně volnosti... a zase až moc

Mě to na něm právě neskutečně přitahovalo, že mě neuhání, jako třeba jiní...

V podstatě jsem si nevědomky vybrala v mnoha věcech opak mýho bejvalýho.