Víš, je to asi častý a klasický příklad toho, když se po škole cesty rozejdou. Ona žije ve zcela jiném prostředí a i její kariéra se ubírá velmi odlišně. Nezapomeň, že má také mnohem jiného partnera, než Ty. Je jiné národnosti a jiného věku. Myslím, že možná musí omezit svoje bývalé kontakty /snad i současné/, protože to on po ní třeba chce. Třeba by žárlil, nebo by s ním už tak dobře nevycházela, nebo to tak vidí ona sama. Kdyby jí chyběly vrstevnice či bývalý život, jistě by si cestičku našla. Nemá prostě zájem nebo možnost. Nebo se změnila tím, čím prošla. Je hodně takových přátelství, které skončí spolu s ukončením společného života na základce, střední, či VŠ. Myslím, že by ses měla od ní tak trochu snažit odpoutat. Není vyloučeno, že když se u ní něco změní, že se Ti ozve sama a bude se snažit tak trochu vrátit čas a zase Tě získat do nějakého užšího kontaktu. Ber to tak, že idyla studentských časů prostě skončila. Máte starosti, procházíte logicky změnami, které život přináší. Zdá se, že ona těch problémů má víc. Je pro ní prvořadé se s tím vypořádat a nezbývá jí pravděpodobně energie na čas strávený s jinými lidmi, které patří k její minulosti. možná se podvědomě snaží od všeho z minula oprostit. Nekontaktuj ji, jsi pak zbytečně zklamaná. Bude-li chtít, najde si Tě sama. pošli jí mail nebo SMS, že ji vždycky budeš považovat za kamarádku, ale že vidíš její nezájem a počkáš, až bude mít chuť ozvat se sama. Pokud k tmu dojde, neřeš s ní minulost, která je pro ni zřejmě svízelná už jen jako téma k mluvení. Třeba se bojí, že budete rozpitvávat otázky, které ji zraňují a proto se Ti raději vyhne. Je to stejné, jako když člověka potká neštěstí a logicky je pak odtažitý i od těch, s nimiž se běžně rád stýkal. Bojí se, že s ním o tom budou chtít mluvit a chce se tomu vyhnout, i když by je rád viděl. Zamysli se nad sebou, o čem s ní mluvíš, když už máš tu příležitost, které ona raději omezuje. Ptáš se jí, zda se stýká s rodinou? Kdy už dostuduje? Jak je spokojená v cizím prostředí? Vezmi si už jen ten fakt, že si zvolila muže staršího a cizince. Nechtěla prostě od všeho odejít? málokterá dokáže hodit za hlavu dosavadní způsob života a jít úplně od všeho pryč. Ona se musí aklimatizovat  za hranicemi a sžít se s prostředím. Nic jiného jí nezbývá. Jistě to nemá lehké. Kam by se vracela? Nemá jiný domov....

Zuzi, já ti nabídnu pohled z druhé strany. Před cca deseti lety jsem se seznámila s holkou, se kterou jsme pak nějakou dobu bylely ve stejném bytě, chodily spolu na koncerty a tak. Zároveň jsme ale měly dost třecích ploch, takže bych nás nikdy nepovažovala za "kamarádky", spíš řekněme za dobré známé. Naše společné bydlení nakonec dopadlo špatně a několik let jsme se neviděly, ale pak se nám narodily děti, což nás zase dalo dohromady, občas jsme si hlídaly, děti spolu kamarádily a tak.

Problém nastal asi před dvěma lety, kdy začala mít pocit, že se o ni málo zajímám, ozvu se jí, jen když mě napadne nějaká akce s dětmi a tak. To byla naprostá pravda, ale takhle to v našem vztahu chodilo (z mého pohledu) vždycky, nakonec já jsem typ, který se měsíc neozve ani své mámě nebo nejlepší kámošce, když jim zrovna nemám co říct. Nicméně ona se rozhodla, že bych se o ni víc zajímat měla, a celkem nebyl způsob, jak jí vysvětlit, že pokud bych to dělala, bylo by to vyloženě z povinnosti. Byly tam ještě nějaké další peripetie a dopadlo to tak, že se přes rok nestýkáme a pochybuju, že kdy budeme. Když na ni dneska myslím, cítím jen nechuť vůči takovým těm taktikám, které u mě asi měly vzbudit pocit viny a vyvolat "žádoucí chování". (Resp. takhle to vidím já, ona by to asi interpretovala jinak.)

Tím nechci naznačit, že by k tobě kámoška nutně chovala podobné pocity, jen že je celkem snadné se k nim dopracovat, pokud druhý tlačí na pilu. Myslím, že přestat se jí aspoň na čas ozývat je dobré rozhodnutí.

Doufám, že jsi viděla film Bez dcerky neodejdu. Pokud ne, podívej se na něj, než si vyjedeš na prázdniny...

zuzaninka napsal(a):

...Třeba jí stačí udržovat takové to "internetové přátelství", ale mně ne. Nic víc z ní už nevydoluju, snažím se být taková stejně studená a stručná jako ona. Moje přirozenost to ale rozhodně není. Tak nevím, no.

kdo mně nechce, ten si mně nezaslouží

ty jo už zase řešíte ARABA místo kámošky...
SLávku máš pravdu v tom - to se mi moc líbilo jak jsi napsal:

Jenže ty nechceš vidět rizika. Nechceš si je připustit.
A tvou kamarádku to zraňuje. Ona ta rizika vidí. A bojí se o tebe.
O tvé budoucí děti (asi hlavně).
Už dopředu ji trápí, jak můžeš být jednou nešťastná.

to je tzv.jiný úhle pohledu a tammůže být zakopaný pes...ten přítel zuzaninky....její kamáradka máý třeba o ní strach....
ale hodnotit, soudit, tipovat jak to tam - u zuzaninky - dopadne ...    to je pošetilé....pardon musela jsem

Petr100 napsal(a):

Zuzaninko víš ty vůbec do čeho jdeš? Jedna známá byl podobný případ. Vydržela tam asi čtyři roky a potom zdrahla nazpět domů. Se dvěma děckama. On odmítl žít u nás, muslim. Ani koruna výživného, není s tímto státem smlouva. Když mu napsala, že výživné požene přes Mezinárodní červený kříž tak ji odpověděl ať to nedělá, nebo že přijede a PODŘÍZNE ji krk. Měla jsi dát na kamarádku.

Sorry, s Arabem by to bylo na jinou diskusi, teď se řeší Zuzaninka a její kamarádka, ne??

No tak vám pěkně "děkuju"... já tu chci řešit svůj vztah ke kamarádce a vy tu z toho děláte fakt
Nepamatuju se, že bych psala, že mám problém s ARABEM (btw. je to můj manžel a když už, tak mu říkejte tak a ne "tvůj Arab", jak by se vám líbilo, kdyby někdo psal "Tvůj Čech" nebo tak???) Sorry, ale s těmito předsudky a nevyžádanými radami se setkávám dnes a denně...a už mi to leze krkem. Já si musela ulevit!
Že jsem to sem vůbec psala...to s tím původním tématem vůbec nesouviselo, jenom jsem tím reagovala na to, jak mi někdo psal, že musím kámošku pochopit, že žije v jiném prostředí a má partnera cizince, tak abyste věděli, že ji v tomhle ASI chápu. Ona mi ho nějak moc nerozmlouvala, jenom na začátku utrousila pár pochybností a předsudků jako vy teď...ale dál už to neřešila a před třemi měsíci nám byla na svatbě, úplně v pohodě.
Ten problém se fakt týká jen mě a jí, naší komunikace, to nesouvisí s našimi partnery, ani kdyby ona chodila s černochem (ostatně to některé její kamarádky v Německu z bývalé školy taky:)

Tak prosím, jestli mi chcete poradit, vraťe se k původnímu a neřešte ARABA...dík

Ofelie: díky, tys asi jediná, kdo pochopil, oč mi jde

Upravil(a) zuzaninka (28. 3. 2008 12:11)

Pisateli, její problémy se školou - žádný nemá, snaží se a učí se dobře. Její problémy s matkou - do toho šťourat nechci, je všeobecně známo (jsme malý město), že její matka je k...a a pro ni je to jistě bolestný, na druhou stranu už to má asi v sobě vyřešený a mně do toho nic není, ani nevím, co bych jí k tomu řekla, když do toho ani tak moc nevidím. Její problémy s manželem - je to btw. jen přítel, jsou spolu 8 let a ona se vdávat nechce, i když spolu dávno bydlej a v podstatě jako manželé žijou...mně se zdá, že pořád čeká jakoby na "něco lepšího", na druhou stranu je asi ráda za to, co má. Možná mezi sebou nějaký problémy maj, jako každej, ale do toho mi taky nic není, když se mi sama nesvěří.

Máte asi pravdu - nezbývá, než se s tím smířit. To je nejosvědčenější rada, co?
Já nechci být nijak kousavá, ale myslela jsem, že někdo bude umět poradit víc než to. Třeba, co s tím "konstruktivně" můžu dělat já. Pokud jste ale dospěli k závěru, že nic, tak to tak asi bude, no.

Upravil(a) zuzaninka (28. 3. 2008 12:30)

Jo, a asi tady budu za blázna, ale já si myslím, že OPRAVDOVÉ přátelství nezmizí s tím, že má někdo jiné zájmy a přátele nebo už spolu nechodíte do školy. Jsem o tom přesvědčená.
Hluboký zájem o člověka a jeho život a problémy přece nemůžu zahrabat jen proto, že jsem potkal někoho jiného, s kým mě to třeba momentálně baví víc nebo máme stejné zájmy.
Nevím už, na co to byla reakce, ale ona mi sama řekla: "V Praze máš jiný kamarádky, ..." Myslím, že jsem jí na to upřímně řekla, že i když ano, jiné kamarádky mám, ona pro mě pořád je a bude důležitá a chtěla bych se vídat i s ní. Tak nevím, jestli nežárlila na ty moje "jiný kamarádky" a sama se s tímto takovým podivným způsobem (že mi jako "dává volnost" či co) nesnažila vyrovnat, nebo se mě naopak touhle divnou větou chtěla jako zbavit.

Já mám kamaráda, se kterým se známe x let, a i když mě někdy unavoval svými občas depresivními řečmi, někdy jsme se na sebe naštvali (ale trvalo to jen krátce:)) a oba jsme samozřejmě potkali spoustu nových lidí a oba máme partnery, nikdy jsme nepřestali být nejlepšími kámoši, nepřestali jsme se scházet, zajímat se o sebe a svěřovat. A nikdy nepřestaneme...slíbili jsme si to (on je v tomhle vyjadřování "citů" stejně otevřený jako já ). Taková je moje představa přátelství.

Je možný, že on nasadil laťku tak vysoko, že já se prostě s ničím "míň" nesmířím. Tohle přátelství s ní asi není a nikdy nebylo opravdové. Já ji vždy brala jako nejlepší kamarádku, ale teď mi dochází, že ona se tak asi nikdy nechovala. Vyhověla vždycky spíš sobě než druhým...a diskuse o tom, co ji k tomu vedlo, je bezpředmětná.

Tak jsem si asi sama odpověděla, no. Pokud k tomu ještě někdo něco máte, tak to ale nemusí být konec.

A hele, Amriano, roste ti následovnice.... ?! .....

zuzaninka napsal(a):

Já mám kamaráda, se kterým se známe x let, a i když mě někdy unavoval svými občas depresivními řečmi, někdy jsme se na sebe naštvali (ale trvalo to jen krátce:)) a oba jsme samozřejmě potkali spoustu nových lidí a oba máme partnery, nikdy jsme nepřestali být nejlepšími kámoši, nepřestali jsme se scházet, zajímat se o sebe a svěřovat. A nikdy nepřestaneme...slíbili jsme si to (on je v tomhle vyjadřování "citů" stejně otevřený jako já ). Taková je moje představa přátelství.

... Pardon, to byl vtip! ... (no ale řekni sama, nepřipomíná ti to něco?)

zuzaninka napsal(a):

Je možný, že on nasadil laťku tak vysoko, že já se prostě s ničím "míň" nesmířím. Tohle přátelství s ní asi není a nikdy nebylo opravdové. Já ji vždy brala jako nejlepší kamarádku, ale teď mi dochází, že ona se tak asi nikdy nechovala. Vyhověla vždycky spíš sobě než druhým...a diskuse o tom, co ji k tomu vedlo, je bezpředmětná.

Tak jsem si asi sama odpověděla, no. Pokud k tomu ještě někdo něco máte, tak to ale nemusí být konec.

No tak k tomuto už lze jen dodat, co mi řekla nejedna žena, že jim žádné kamarádství s ženou nikdy nevydrželo napořád, vždycky se kvůli něčemu dříve či později rozkmotřily.
Asi už je to prý v ženské povaze, nebo co, jsou v tom prý vždy jakési žárlivosti či něco takového...
Tož tak.

zuzaninka napsal(a):

Já mám kamaráda, se kterým se známe x let, a i když mě někdy unavoval svými občas depresivními řečmi, někdy jsme se na sebe naštvali (ale trvalo to jen krátce:)) a oba jsme samozřejmě potkali spoustu nových lidí a oba máme partnery, nikdy jsme nepřestali být nejlepšími kámoši, nepřestali jsme se scházet, zajímat se o sebe a svěřovat. A nikdy nepřestaneme...slíbili jsme si to (on je v tomhle vyjadřování "citů" stejně otevřený jako já ). Taková je moje představa přátelství.

A tvůj přítel na něj nežárlí - když ví, že se svěřuješ svému nejlepšímu kamarádovi - klukovi? A jeho přítelkyně taky nežárlí, když ví, že její miláček se chodí svěřovat kamarádce - holce?
Mně by to teda vadilo. Neříkám, že chlap nemůže mít kamarádku a holka kamaráda - ale nemůže ten vztah být "silnější" než partnerský vztah - teda může, ale já jako partnerka bych si pak připadala na vedlejší koleji. Asi bych partnerovi dala vybrat: ona, nebo já... Pokud to vnímám dobře, vypadá to spíš jako že máš vztah s tím kamarádem, a svého přítele tak nějak do počtu... neuraž se, je to jenom můj pohled na věc.

Tvoje představa přátelství (viz nahoře) mi připadá jako závislost. (Nemusíš se mnou souhlasit).

Slavek17 napsal(a):

Je těžké najít zvenčí pravdu.
Možná tě měla tvá kamarádka opravdu ráda.
A když ti neschválila vztah s Arabem, činila tak z upřímných a hlubokých obav.
Je u nás tolik mladých holek, které okouzlí muž z arabského světa?!
Koneckonců, arabští koně jsou taky úžasní, že?

Jenže ty nechceš vidět rizika. Nechceš si je připustit.
A tvou kamarádku to zraňuje. Ona ta rizika vidí. A bojí se o tebe.
O tvé budoucí děti (asi hlavně).
Už dopředu ji trápí, jak můžeš být jednou nešťastná.

Protože ty si ve svém naivním mládí myslíš, že tvůj Arab zůstane tak milý jako doposud.
Tak já vím pouze o jedné ženě: Blanka Matragi. Ta je šťastná, úspěšná, miluje svého muže.
Ale popravdě, vlastně ani nevím, jak to mají s dětmi...

A koľko zmiešaných manželstiev s Arabom poznáš zblízka? Ja som jeden čas s Arabom chodila a užila som si svoje. Tiež som prišla o niekoľko kamarátok a o ďalšie len-len... Nevedela som im vyhovoriť, že viem trošku o tej kultúre viac než oni, že si dám pozor a že sa s ním asi aj tak rozídem(rozišla som sa, ale kvôli iným veciam). Snažila som sa chápať, že to robia z náklonnosti ku mne, ale úprimne: Nechápem, prečo by som mala byť šťastná podľa ich predstáv, žiť ich životy a milovať ich manželov ????
A najradšej mám ľudí, ktorí z tej kultúry poznajú tak akurát Bin Ládina, Bez dcérky neodídem a kebab, ale s chuťou poučia ostatných. Arabov sú milióny a je logický predpoklad, že sa medzi nimi nájdu aj takí, aj onakí... Mmch, bez dcérku neodídem je o Iráncoch, t.j. Peržanoch, ktorí nie sú Arabi - ale však to je "znalcom arabských pomerov" určite jedno. Moslim ako moslim - jedno, či je to Turek, Arab, Uzbek, Peržan, Thajčan či Pakistánec... jedna zberba to je.  
Slávkovi: Blanka Matragi s Makramom sú bezdetní, ale on ju má aj tak rád a ostal s ňou (čo je možno viac, než by urobil nejden Čech, ale čo už). Bože, jak som stará, tak som sprostá a furt chcem nasilu šíriť osvetu ľuďom, ktorí sú aj tak šťastnejší, keď si myslia, že Česi sú jediný dobrý a vyvolený národ(a že už Slovensko je Západné Mongolsko, nehovoriac o iných štátoch a národoch). Ospravedlňujem sa, že im(vám?) to chcem brať.