Moc vás prosím o radu, co se týká četnosti kojení novorozeňat.

Mám doma dvoutýdenního syna Patrika. Protože byl v porodnici problém s kojením, docházelo tam k příkrmům a samotné kojení jsme se učili až doma. To byl zřejmě důvod, proč maličký během prvního týdne doma shodil 110 gramů. Doktorka nám naordinovala kojení po hodině až půl, max. dvou hodinách a po týdnu máme jít na převážení.
Od té doby se u nás začal realizovat kolotoč buzení - přebalování - kojení - uspávání, a tento rituál se opakuje co hodinu a půl. Jenže už po pěti dnech přemýšlím nad tím, jestli to je opravdu to nejlepší, co můžu pro malého udělat. Problém je totiž v tom, že čím častěji Patrika budím, tím je rozmrzelejší a tím má větší problém usnout znovu. Takže se stává, že když už po nekonečném chování a houpání konečně usne, tak akorát nastává doba, kdy ho mám zase budit. A tak to je pořád dokola. Bohužel se toto buzení projevuje negativně i na kojení - Patrik pláče, odmítá prso, nesaje, trvá nám kolikrát deset patnáct minut, než se konečně chytí a začne sát. Jenže u toho usíná a kojení se nám protahuje na třičtvrtě hodiny až hodinu. U odříhnutí už pláče a než se mi povede ho potom uložit a uspat, tak fakt kolikrát zbývá půlhodina na další buzení. A tak já nedělám nic jiného než že budím, kojím, uspávám, budím, kojím, uspávám,... Je mi děsně líto, když vidím, jak spokojeně leží a spinká a já ho z toho spánku musím vytrhnout. O to to je horší, když si vzpomenu, jak jsem byla vděčná, že mi před půl hodinkou konečně usnul a já ho zas musím probrat. Stojí to opravdu za tu trošku mlíčka, co vypije? Dneska jsem udělala pokus - nechala jsem ho, ať se vzbudí sám. Trvalo mu to něco přes čtyři hodiny, ale vzbudil se, zaplakal si, u prsa se hned chytil a sál jak o život. Celé kojení trvalo něco přes čtvrt hodiny a Patriček pak bez problémů zase usnul. A tak zase čekám, kdy se vzbudí...
Nejsem odborník, ale připadá mi tohleto řešení daleko lidštější a lepší pro nás všechny než neustále vytrhávat ze spánku a "nutit" prso rozespalému drobečkovi. Doktorka mi radila vysléct malého do naha, že ho to probere, ale za jakou cenu? Ten křik je hroznej a myslím si, že každé miminko se ozve, když má hlad.
Prosím vás moc o radu nebo o zkušenost, jak jste takovou situaci řešily vy. Mám fakt takový blbý pocit, že malému tím buzením víc ubližuju než pomáhám. Všude v knížkách čtu, že časový harmonogram je blbost, že máme věřit svým dětem a já bych se tím ráda řídila. Jako prvorodička se však bojím vzepřít doktorce a jednat podle sebe (i když můj selský rozum mi říká, ať se na hodiny vykašlu).
Díky moc za každou odpověď.