Je to škoda, že by ani druhé manželství nevyšlo, ale hold to u někoho a někdy tak chodí... Myslím, že na místě je říci manželovi, co chceš, jak se cítíš a že pokud se to nezmění, tak si vezmeš svůj uzlík a půjdeš, popř. on, pokud je to Tvůj byt. Věř, že pokud kývne, tak za to nestál... Jeho výchovné metody jsou opravdu hrozné, a navíc pokud vidí, že i Tebe jeho chování vyčerpává a nic s tím nedělá, přijde mi to jako vrchol sobectví.

Věř, že samotné se synem Ti bude lépe a budeš méně stresovaná. A určitě si opět někoho najdeš, snad to tentokrát vyjde.

Popravdě vůbec nevím co bych v takovéhle situaci dělala já.Tvůj manžel evidentně syna nemůže vystát.Nechápu proč,ale důvod asi nějaký má a možná si ho ani neuvědomuje.
Jediný co mě napadá,je žárlivost.Někdy muž dokáže žárlit i na vlastního syna,protože mu bere jeho místo u ženy.Možná by to chtěl být on o koho budeš pečovat víc, o koho se budeš zajímat jak se měl celý den.
Nemůže mít třeba pocit(v mých očích velmi hloupý),že máš syna raději než jeho?

Ve vztazích to tak bývá, že jeden má rád víc a druhý míň. - Není to dobře, ale kdo to může poznat dopředu?

Ten kdo má rád míň se pak může uchylovat k různým diktaturám, podloženým zdánlivě rozumově velmi dobře zdůvodněnými argumenty.

Tady je třeba být na pozoru. Ať máme vztah skvělý, nebo narušený, zákony a dobré mravy platí stále.
Což znamená, že pokud se nám nějaký argument nezdá, pak ho máme posuzovat podle jednoho dobrého hlediska:
Jak bychom se na věc dívali, kdybychom ji zaznamenali u sousedů, v jejich rodině, mezi jejími členy?!
Připadala by nám normální?
Co bychom na ni říkali?

Pokud si odpovíme, že u sousedů to normální není, že se tam děje něco divného, pak to ZÁKONITĚ nemůže být akceptovatelné ani u nás.

Upravil(a) Slavek17 (16. 3. 2008 18:48)

Díky ještě jednou za snahu poradit, s manželem probíráme všechno do detailu, nemáme tabu, práci má sice na hlavu a nárazovou, ale to všechno spolu probíráme,hlásí že bude v práci např.déle  a tak za ty roky už vím, že kolikrát chce být sám vyčistit si hlavu, nejsem štěnice, dáváme si prostor pro koníčky a když mi zavolá , že půjde s kolegy na,,jedno,, není to problém ba naopak, jsem ráda, On totž neumí vypnout. Relaxovat. Pořád vnímá co se kolem něj děje, kdykoliv i když si třeba čte noviny.Před vánocemi jsem ho doslova vykopala na pánskou jízdu, musela jsem ho ubezpečit, že chci aby jel, že na tom nic není.Byl šťastný, že jel ,vyblbnuli se popili a já mu to přála, dovezl fotky, já relaxovala po svým. Zaběhla jsem na solárko, dala si s dcerou kafčo a uklidila byt, aby se vrátil a já ho nezatěžovala, on totiž když uklízím má pocit, že musí dělat všechno se mnou. On mi  pomáhá a rád, nic co jsem po něm kdy chtěla nebyl pro něj problém. Jen co se zmíním, že potřebuji např.boty, můžu vzít jed na to, že příští nákupy budou hlavně proto, abych si ty boty koupila. Cítím, žes tím co teď mezi námi je trpí i on ,ačkoliv si hraje na tvrďáka, je to klubko emocí, je to takový papiňák, musí vypustit, i to beru(kdo je bez chyby). Já mu fakt ale nemůžu víc pomoct, a omlouvat se mu za to, že jsem si bez jeho dovolení syna pořídila. Chtěla bych jít do manželské poradny, ale sama bez něj? K čemu by to bylo. Jednou už jsem kontaktovala psycholožku, která slyšela samozřejmě jen moji verzi a konstatovala, že je problém opravdu v manželovi. Nejsem pro ultymáta, nikdy jsem žádné nedala a na žádné bych asi ani nepřistoupila, přijde mi to pod lidskou úroveň si tímto způsobem něco vynucovat, ale teď uvažuji, jestli to právě není to co jsem měla udělat již dávno.

Pando, podle Tvého popisu je manžel jasný "manipulátor". Takového si pořídila moje dcera. Je s ním šťastná, nosí jí kytičky, tráví s ní každou volnou chvilku, pečuje o ni, neustále jí radí, vše za ni vyřizuje. Jenže... její nejstarší dceru už vypudil, když se snažil "vychovávat" - zákazy, příkazy, tresty i fyzickými. Tak ji zpracoval, že ona to brala jako pomoc. Měla jsem s dcerou báječný vztah, dokud nepotkala jeho. Dnes se snažím pomáhat alespoň jejím dětem.

kalupinka napsal(a):

A když je syn Tvůj a muž Ti dal před pár lety zelenou v jeho výchově, nemá právo kontrolovat jeho pokoj, vypínat mu PC a podobně. To bych se asi hádala. Nenech syna žít s pocitem odstrčenosti. Má právo na klidný domov. Aby jednou, až bude odcházet bydlet sám, neměl pocit, že k tomu byl dostrkán a že jít musí...

Přesně, souhlas. Nechce se zúčastňovat jeho výchovy, fajn, nemusí, ale v tom případě ať nemluví do toho, jak pokládá záchodové prkénko, to je bohapustá buzerace a šikana. A jakkoliv jsem obecně proti ultimátům, tak tady bych neváhala - bezva, že vám to jinak ve vztahu celkem klape, ale nechat šikanovat své dítě je věc, kterou by sis snad nemohla ani odpustit   Jestli se nechce zapojovat, může syna ZDVOŘILE ignorovat, ale cokoliv za touhle lajnou bych považovala za důvod k separaci

Ahojky.Tak si to tu tak čtu a přemýšlím, jak je možný, že máš tak hodnýho syna, kterej přece musí cítit, že ho Tvůj muž nemá rád a přesto je schopnej říct : mami on to má v sobě ...je takovej.Uvědomuješ si, že Tvůj syn je vlastně mnohem dospělejší než Tvůj muž?Já z tohohle postoje cítím : mami já to přežiju- kvůli Tobě, abys byla šťastná....Víš v Tvým povídání mě zarazilo hodně věcí, třeba to, že si muž "počkal" až se vezmete a odstěhujete 100 km za prací a teprve po té přestal mít syna rád ???Druhá věc- to, že muž nikam moc nejde sám a doma se do všeho plete- Ty říkáš pomáhá .. no co když to chce mít celý pod kontrolou??? ... a jen si tak chce zajistit Tvou vděčnost ? Přece se těžko zlobíme na někoho kdo pomáhá,kupuje nám boty atd ... přece si na takovým člověku nebudem hledat "mouchy" že ?Někdo tu říkal, že mu to připadá jako manipulace...upřímně mě to tak připadá taky.Taky jsi psala, že to vše "začalo" v synových 11 po pár letech soužití ... no podle mě to začalo dřív, jen sis nevšimla ...přece se láska k dítěti(i nevlastnímu) jen tak lusknutím prstů nevytratí?, třeba tam nikdy nebyla?, jen se Tvůj muž zvládal ovládat?...a pak jste se vzali a odstěhovali a měl vás všechny pod kontrolou a to ovládání nebylo potřeba???Na holky nežárlil ... to není konkurence a on možná toho Tvýho syna jako konkurenci bere?.... A potom to jak Tě "trestá" tím že nemluví, protože jsi "zlobila" - zastala se syna... to je čistá manipulace
Já mám taky syna- zatím je mu jen deset let a tak přemýšlím, co bych udělala já ... asi bych řekla svýmu muži ... poslouchej- láska se nedá vynutit, ale tím že nepřijímáš a nenávidíš mý dítě odmítáš kus mě a tím mě ztrácíš.Vím, že je Ti těžko a tohle celý moje psaní ber prosím spíš jako návod k přemýšlení než nějaký závěry, ale já osobně bych se postavila na stranu dítěte.Mámou nepřestane člověk být, když je dítěti 18, to je na furt a máma má chránit a hladit svý dítě i když je mu třeba 30.
Přečti si příběh Hoandry a možná budeš vděčná, že máš takový dítě a budeš za něj líp bojovat.Držím palce, myslím na Tebe...

Nesouhlasím s názorem, že tvůj muž je manipulátor. Podle mě je (až na to chování k synovi) naprosto normální chlap, který doma pomáhá jak může - co by za to jiné ženy daly že
Docela mě zaráží to, že se odmítl podílet na jeho výchově, že syna neoslovuje, nezdraví.... ale kontrolovat a buzerovat to jo. O tomhle bych si s ním opravdu pořádně promluvila.
A synovo chování je naprosto úžasné. Má tě moc rád a toleruje i chování otce, které by jiný puberťák hned tak neskousl

Pando,
omlouvám se, že budu příkrá. Mně ten Tvůj příspěvek prostě nadzvedl. Toho chlapa, Tvého manžela, bych vypakovala, že by si nestačil ani ten kufr vzít. Nemáš pocit, že si ten Tvůj syn tu dvojitou smůlu na "tatínky" nezaslouží???? Já bych s takovým chlapem už ani nepromluvila, nemohla bych si ho vážit. Nepřeháněj svou vděčnost za to, že kus svého života prožil ve Tvé rodině. Jemu s vámi taky jistě zle nebylo. Jestli se necítí dobře, ať jde sám k psychologovi a netýrá Tvé dítě.
V případě, že by se mi takhle začal chovat partner k mému děcku, bych vůbec nebrala v úvahu takové maličkosti, jakože občas umyje nádobí nebo mi koupí boty.
A tresty???? Co to je???  Nikdy jsem své děcko nemusela trestat a je z ní fajn mladá baba, která ví, co může a co už ne. Z duše nenávidím tresty typu neuděláš, vypneme na 3 dny počítač... K tomu bych se nikdy nesnížila. Je to primitivní.
Přeji Ti, abys měla brzy klid, ale za sebe říkám, že týpka, který najednou začne nesnášet mé dítě, bych velice rychle začala nesnášet já.

Tvuj manzel ma nezpracovane traumaticke zazitky z detstvi, ktere si bohuzel "naprojektoval" na tveho syna a ten mu slouzi jako hromosvod. Buzerovani syna je uz psychicke tyrani a tebe se svym pasivnim postojem vidim jako spolupachatale. Je smutne, ze jsi to nechala dojit takhle daleko, syn muze mit psychicke nasledky, i kdyz ted se jevi ze to bere skoro s humorem.
Obavam se, ze tvuj muz trpi  patologii osobnosti, kterou nelze vylecit jen tak rozhovorem ci "zenskym sarmem" jak tu myslim navrhovala kalupinka.

Docela ze zájmen čtu tohle téma, měla jsem hodně podobný osud, akorát s tím, že můj partner, co řekl o klukovi byla pravda, že je lempl, línej, nic nedělá, neučí se atd. Bila jsem se jako lvice za syna, ale když mi otevřel oči ve druhém ročníku stř, školy -neomluvené hodiny, nevypracované úkoly,důtky, zjistila jsem , že má ,, nevhodné kamarády,, neměli žádné vzdělání , chodili do práce a syn viděl jen peníze, šel tedy taky ke škole ještě na brigádu, peníze měl- utrácet je však začal za cigarety, diskotéky a pivko... po 8 měsících skončil, chtěla jsem aby dodělal školu, kde sbíral 4ky a 5ky. Kamarádi mu radili a mi jsme to vyřešili s bývalým takto. Děti s LMD jsou zkrátka jiní , citlivější , milí, soucitní až moc s druhými,ale s malou vůlí něco dotáhnout. Tak když nepomohly domluvy ani hádky se synem.kdy Já byla na zhroucení- partner občas raděj přespal v práci a v očích syna jsem byla ta ,, nepříjemná matka,, tak v tomhle zakročil otec. Bydlí mimo Prahu, nevládne tam takové anonymní prostředí, vše je lépe kontrolovatelné - i kamarádi a tak šel synek světem. Otec mi věřil, že jsem udělala maximum a ,,oběma,, nám šlo jen o kluka, aby z něj něco bylo. Myslím si že cesta je vždycky nějaká, nemůžeme vidět chybu v tom, ženám někdo řekne o vlastním dítěti co si myslí. Bolí to, když to není nic potěšujícího, ale stojí to nejen za vytržení dítěte se spár, které ho mohou přivést na scestí, ale i by panda měla vědět, že manžel kdyby jí neměl rád tak by s ní už dávno nebyl. U nás to bylo podobné. A ten propad začal opravdu na střední škole. Na základce nebyl premiant, ale své povinnosti si plnil a nebyly žádné problémy. Vidím dneska problém v tom, že středoškoláci mají velice volnou morálku, to že má syn zameškané hodiny, jsem se nikdy nedozvěděla dříve než na tř, schůzce. A syn vlastně jen kopíroval to co prostě dělalo 75% třídy! Nevím kde je chyba, ale tohle by mělo být i proioritou škol, aby přílišná volnost nemotivovala ty jedince, kteří si v tomto věku sami se sebou nevědí rady. Syn se srovnal, proto vím, že prostředí vrstevníků a školy je velmi důležité

D., souhlasím. Asi mám předpotopní názory, ale nechápu, jak se může matka nechat ovlivnit partnerem proti svým dětem. Prožívám to právě u své dcery, ten její "manipulátor" ji izoloval od nejstarší dcery, už i ode mne. A ona si myslí, že je šťastná. Rozvrátil jí rodinu, další dvě děti budou mít stejné vzpomínky na dětství, jako máš Ty. Než se objevil, měli jsme spolu hezký vztah, teď ho poslouchá, jako ovce a nechá ubližovat svým dětem.