Jinak já chodila taky s "Vlkem samotářem", a ten mě se svými kamarády neseznamoval pro jistotu vůbec, po 2 letech vztahu jsem jeho nejbližší kamarády téměř neznala, natož abych s nima-smz společně s ním-byla na nějaké akci...

Mně se osvědčilo vyprávět o svých předchozích excesech a pikantních se.xuálních zážitcích. Tím na sebe strhneš pozornost a příště si už budou povídat jen o té nové holce, co měla během jednoho roku 18 milenců.
Dále také přistoupit k jednotlivým členům partičky a ZAJÍMAT SE O NĚ. Nečekat, až se oni budou zajímat o mě.

Tak totiž dynamiku celého procesu vezmeš sama do rukou.

Jinak chápu, že to je nepříjemné. Já osobně se většinou necítím dobře ve větších vysmátých partičkách. Jsem individualista, sebestředný hovado a často při svých rádoby-vtipných poznámkách někoho urazím. To se mi stalo i při prvním "zkušebním" setkání s přáteli mé přítelkyně :-) Co ale bylo skvělé, byl názor přítelkyně: že by byla ráda, kdybychom si s jejími přáteli padli do oka. A bylo by to pak jednodušší, protože s nimi tráví taky nějaký čas a nestaví otázku bud oni nebo já. Ale kdyby se to náhodou nevyvedlo, tak by to pro ni a její vztah ke mně nic neznamenalo. Protože mě má ráda bez ohledu na názory svých kamarádů a partičky.

I přes mé občasné urážky a nevhodné chování jsem poměrně oblíben - částečně paradoxně i proto, že mi to je celkem jedno a na "oblíbenosti" si již tolik nezakládám. S lidmi z té partičky se vídám spíše separátně, protože mě zajímají jako jednotlivci, méně už jako parta. S některými jsem se moc nemusel a pak to pár panáků spravilo. Navázal jsem přátelství s jednotlivými členy, které má šanci přetrvat i kdybychom už nebyli s mojí přítelkyní spolu. A víš proč?

A tím se vracím obloukem zpět k tomu původnímu..protože mám ZÁJEM. O ty druhé, o jejich osudy, sny a touhy, problémy a radosti (nemyslím samozřejmě všechny :-) )

A o co máš tedy zájem ty Ofélie? O to, aby ti lidé projevovali úctu, zájem a aby tě přijali? (tak jako ti lidi z VŠ srazu?). Anebo bys ráda projevila také ty svůj vlastní zájem o druhé?....

Judyna napsal(a):

Ophelie, to, že tě přátelům nepředstavil, to není dobré. Buďto mu na Tobě opravdu nezáleží(promiň) nebo je to křupan (rovněž promiń).

Ja jsem uplne stejna. Mne proste nedojde, ze musim ho nekomu predstavit. Vlastne moc nechapu ani proc...Byli jsme spolu na festaku a tam jsme potkali jednoho meho stareho znameho (rozhodne ne kamarada), tak jsem s nim prohodila par vet, ale sveho pritele jsem mu nepredstavovala. Stejne se uz nikdy vic neuvidi...

Jessika napsal(a):

Ophelie, několikrát jsi napsala, že když už se společnost rozdělí na pánskou a dámskou část, připojíš se k pánům. Nemyslíš, že zrovna tohle může těmm holkám vadit? Nová a hned se nám .ere do našich kluků (nemyslím jako partnerů, spíš kamarádů).
A mmch, ty nemáš žádné svoje přátele? Nějakou partičku, která by ukázala tomu tvýmu, jak se může cítit jako "na návštěvě" , i když jste uprostřed kamarádů?

Mám to tak podobně a bohužel ze své zkušenosti vím, že tohle může ženským vadit, ikdyž  to tak není vůbec
zamýšleno. Já se například taky cítím lépe v té pánské části společnosti než dámské. Když mě přítel (přistěhovala jsem se za ním) představil "své partě", tak jsem našla spíš společné téma s jeho kamarády než s jejich přítelkyněmi. (resp. komunikace s muži mi je bližší než s ženami)
Ale co si myslím,že je větší problém..... z toho, co Ophelie píše.... je to, že se ona s nimi prostě necítí.....a to bohužel taky na ně vyzařuje a tím může očekávat jen to, že se oni nebudou cítit dobře s ní.....
Pokud Tě bere přítel stejně rovně jako své přátele, tak mu nebude vadit rozdělit svůj čas mezi ně a Tebe.
Není přece nikde psáno, že se musíš stýkat i s nimi....Ani nevím, co by Ti to mělo přinést, když to v jejich společnosti není pro Tebe to pravé ořechové...No a pokud ten čas přesto přítel "spravedlivě" nerozdělí, pak je jasné kdo v jeho "oblibě" hraje prim a pak je na zvážení, jestli o takového partnera opravdu stojíš.
Je samozřejmé, že kamarádi, vlastní koníčky atd jsou v životě každého hodně důležitou součástí, ale pokud by se stavěli do popředí před partnerstvím... tak nevím....
Pokud Ti však opravdu záleží do té party zapadnout, tak se budeš muset "otrkat" a být opravdu sama sebou....když se s nimi tak málo bavíš, a nevíš, jak se zapojovat do hovorů, můžeš na ně třeba působit nafoukaně a proto se Ti nechce nikdo přiblížit....  Vsaď na přirozenost....a pokud to nepůjde, volila bych asi se s nimi nestýkat a dobu, kterou Tvůj přítel s nimi stráví, bych věnovala přátelům vlastním....

Upravil(a) Račice dračice (17. 3. 2008 14:08)

Račice dračice napsal(a):

Já myslím, že to není dobré k ničemu   ne vážně - je to ukázka toho, že Tě ten druhý chce v celém svém životě, který zahrnuje kamarády, rodinu atd.atd...

to zni hrozne klisovite... ;-)

vlcice_samotarka napsal(a):

Račice dračice napsal(a):

Já myslím, že to není dobré k ničemu   ne vážně - je to ukázka toho, že Tě ten druhý chce v celém svém životě, který zahrnuje kamarády, rodinu atd.atd...

to zni hrozne klisovite... ;-)

Ale to je přece jedno jak to zní   aspoň mě ano...   jde o to jak to vnímáš   A já tohle vnímám hodně podstatně, bez toho by pro mě nebylo partnerství úplné....
Přesně jak Nicolas píše : Partner tím dává najevo, že má zájem tě zahrnout do svého života..... a já dodávám, že přesto můžeš zůstat svébytná samostatná jednotka

Upravil(a) Račice dračice (17. 3. 2008 15:11)

Vlčice já myslím, že to až tak z  introvertností nemá co do činění, já jsem totiž introvert jak vyšitej
Spíš (jak mi u Tebe přijde) z obavy z těsnějšího (resp. citově bližšího) vztahu k lidem...

Upravil(a) Račice dračice (17. 3. 2008 15:13)

Račice dračice napsal(a):

Vlčice já myslím, že to až tak z  introvertností nemá co do činění, já jsem totiž introvert jak vyšitej
Spíš (jak mi u Tebe přijde) z obavy z těsnějšího (resp. citově bližšího) vztahu k lidem...

mozne to je, ovsem to je jedna z moznych interpretaci. Ano, netouzim byt soucasti neceho zivota, netouzim nikam patrit...Spis mi to nahani celkem hruzu...

Upravil(a) vlcice_samotarka (17. 3. 2008 15:15)

Nicolasi, já o ně mám zájem, jenomže já jsem takovej tvor, co se odjakživa poměrně dost už předem autocenzuruje, pořád se bojím, abych nebyla třeba moc vlezlá (jakože abych se třeba příliš nevrtala v jejich soukromí), abych neudělala trapas, aby se mi nevysmáli, abych si někoho nepustila příliš k tělu a té osoby bych se pak nezbavila nebo by mě třeba chtěla manipulovat (no jo, moje negativní zkušenosti). Čím jsem starší, tím je to lepší, ale takováhle prostě bohužel jsem.

Jessiko, já mám své vlastní přátele, ale mému příteli se mezi ně z různých důvodů nechce, takže se ještě pořádně neviděli.

Vlčice, „Proste jsem introvert a nesnasim seznamovani se s novyma lidma. Naopak i ja mam problem pritele nekomu predtsavit, pripada mi to trochu trapne rikat "Tohle je muj pritel..."“ – i já jsem introvert a taky poměrně nesnáším seznamování s novýma lidma, dost dlouho si k lidem hledám cestu, velký party mi moc neříkaj … můj přítel je taky introvert, ale trochu míň, než jsem já, řekla bych podle toho, že mu vyhovuje velká parta lidí… no ale jsou to furt ti samý lidi už x let a s novýma se nijak extra neseznamuje… možná po něm chci moc, třeba jako introvert taky nemůže víc zasáhnout a ovlivnit, jestli mě ta parta vezme mezi sebe… jemu taky vyhovuje spíš při těch setkáních převážně mlčet a spíš poslouchat (stejně jako mně, já se do nějaké lehké konverzace musím víceméně nutit, připadá mi to jako mlácení prázdné slámy…) … je to se mnou holt těžký

Račice, taky se cítím líp v pánské společnosti než v dámské a raději komunikuji s muži nebo se všemi než jenom s ženami… mi přijde takový blbý, že se ty ženský prostě oddělí a vytvoří se skupinky a nebaví se všichni dohromady, přijde mi to škoda… já nejsem totiž na nějaký vyloženě ženský témata, ale ani na vyloženě mužský témata, mám ráda takový, ke kterým může něco dodat každej bez ohledu na pohlaví… častý je, že se utvoří skupinka ženskejch a nadávají na svoje protějšky (bez příčiny, prostě z principu) a to mě nebaví holt ... nebo mám strach, že by ty ženský chtěly ze mě vytahovat až moc intimní podrobnosti o mém partnerovi, a to já tedy nechci, já ctím cizí soukromí a chci, aby ostatní lidé také ctili to mé, na partnera prostě na veřejnosti nenadávám a ani nedávám k lepšímu podrobnosti z intimního života.

Vlčice, taky jsem introvert a taky mám obavy z těsnějšího (resp. citově bližšího) vztahu k lidem a taky se dá říct, že netoužím být součástí něčího života, netoužím nikam patřit a na druhé straně chci hrozně moc někam patřit a mít dobrý přátele, takže ty svý individualistický sklony v sobě přemáhám (protože mám pocit, že bych měla být jiná než jsem…)… no, pak se v tom vyznej.

All: myslím, že vím, jakou strategii zvolím. Já jsem takový člověk, který čím víc mu neznámých lidí se kolem něho nakupí, tím je nervóznější. A taky čím je to formálnější, tím je to pro mě psychicky náročnější, takovou společnou večeři v x lidech už řadím mezi náročné formální záležitosti, takový jedno pivko v místní hospůdce o pár lidech mi vůbec nevadí, zvláště proto, že to je a) málo lidí, b) nemusím se na nikoho ohlížet a kdykoli mohu odejít domů, nemusím čekat, kdo mě kdy bude ochotný odvézt, c) vypít jedno pivko je kratší záležitost než když jdu na večeři, u které docela trvá, než si člověk vůbec vybere, co by chtěl, než mu to přinesou, než se to sní, než jsou všichni ochotní jít, než přijde číšník, kterýmu člověk zaplatí a konečně se může jít… kdežto když mám to jedno pivko, tak když se mi to nelíbí, tak řeknu po konzumaci jednoho, že už jsem ospalá a jdu domů nebo když se mi mezi přáteli líbí, tak dám ještě jedno… Takže: řeknu příteli, ať mě s nima seznamuje po částech, ať jdeme třeba ve třech čtyřech na pivko. No a uvidíme

Jenom jednoho je mi líto, přítele švagrová už několik měsíců projevuje přání se se mnou seznámit, ale přítel to vždycky zahrál podle vlastních slov do outu a když se na mě ptá, tak si z ní dělá v odpovědích srandu… já bych se s ní taky ráda seznámila, jenomže to nějak není možný, on nás neseznámí a jinak se nikde nepotkáváme a ani nevím, jak ona vlastně vypadá (a myslím, že ani ona neví, jak vypadám já) … já vlastně se s jeho rodinou skoro vůbec neznám, a ty bych chtěla poznat možná víc, než ty přítelovy kamarády, jenomže s těma mě zase on vůbec seznámit nechce.

Jessika napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Jessiko, já mám své vlastní přátele, ale mému příteli se mezi ně z různých důvodů nechce, takže se ještě pořádně neviděli.

Tak šupito presto společnej večírek a když se miláčkovi nebude chtít : "Ale zlato, já taky chodím na tahy s tvými známými".
Je naprosto jasné, že TY a tvoji kamarádi (stejně jako tvoje rodina, tvůj pes, tvoje děti:) ....) jsou součástí tvého života a tudíž TEBE samotné
...a jenom okolí a tvoje chování k němu a tvoje chování k lidem v okolí dává dohromady celou skládačku tvé osoby.

Pokud se nemáte jenom pro ten sex, je třeba do vztahu zapojit všechno okolo - proto se při uzavírání sňatku říká "v dobrém i ve zlém"

Jessiko, to je těžký, kamarád nás teďka zval na jednu party, ale můj přítel prostě nee, tam se budou pouštět depešáci a on není na černý oblečení a kdo poslouchá DM je podivín atd. ... přitom o tu hudbu by tam šlo jen okrajově ... a kdyby se mu tam nelíbilo, není pro mě problém pobýt tam jen nezbytně dlouhou dobu a pak bychom se rozloučili a šli domů... já bych to respektovala... možná se bojí mých přátel obdobně jako já jeho, akorát mi nikdy o tom neřekl ani zbla.

S kamarádkou jsme plánovaly jít ve dvou párech na bowling, jenomže
a) můj přítel se bojí jejího manžela (nevím proč, musím na to zavést řeč, nejde mi to do hlavy) a nechce s ním nic mít,
b) přítel si už dávno předem naplánoval celou sobotu s kamarády (myslím, že to věděl minimálně měsíc dopředu, že s nimi tu sobotu bude), akorát že mně o tom jaksi nepovažoval za důležité říci a zcela náhodou jsem se to dozvěděla, až jsem se ho ptala, zda by chtěl jít na ten bowling, že bych moc ráda, aby poznal víc taky moji kamarádku, záleželo fakt jenom na něm, protože se jednalo o sobotní večer, kdy tradičně míváme rande,
c) kamarádka se stejně omluvila, že jí to jaksi nevychází (u ní bohužel časté, je odjakživa dost nespolehlivá a plánované setkání vyjde tak v 20%)

S přítelem je to těžký, on ani nechce na ples a když už ho horko těžko přemluvím, tak zase nechce jít tancovat... na zábavách to samý, tancovat nee... pořád má nějaké výhrady k muzice, ať už hraje kdokoli cokoli (spíš si myslím, že se stydí) ... když ho přemluvím na víc než dva tanečky, tak to už je velký svátek...
Přítom na té zábavě bych se s jeho kamarády ráda viděla, klidně bychom mohli s nimi i sedět u stolu, tam se mi líbí, že člověk nemusí (jako tgeba u té večeře) sedět jako pecka, ale když se zas tak dobře nebaví, může jít a jakože jít pozdravit jiné známé nebo může jít s partnerem tancovat nebo si může jít dát s někým panáka... to je ok, to mi vyhovuje... já mám prostě strach z toho, že musím sedět někde u stolu a nemůžu nikam odejít a musím to nějak vydržet až dokavaď většina skupiny nechce jít spát...

Upravil(a) Opheliaa (17. 3. 2008 18:17)

nojo máš spoustu skvělých důvodů proč on nemůže a ty musíš, tak jen hezky dál a přizpůsobuj se pořádně, budeš to potřebovat

maricka napsal(a):

Ophelie, já bých asi takovou výdrž s dotyčným mužem neměla... Taky jsem kdysi chodila s někým podobným, ale ten alespon někam se mnou šel... A já s jeho kamarády neměla moc problém. Ale také to byl vlk samotář...a na to jsem doplatila.

Maricko, my spolu nejvíc chodíme na osamělý procházky přírodou ve dvou, dvakrát jsme byli na celodenním výletě (ještě na podzim, doufám, že teď na jaře zasejc vyrazíme na nějakej celodenní výlet do přírody), chodíme občas do kina, pak občas na véču jenom ve dvou (obvykle po tom kině nebo před), někdy na tu zábavu, ale přemluvit ho tam jít je teda dost problém, jak už jsem psala, jeho kamarádi tam nevím proč moc nechodí, tak možná proto? že tam nejsou, tak se tam nechce ani jemu jenom samotnému se mnou? vždyť není problém, aby je přemluvil, ať se někdy přemůžou a jdou tam... jedinkrát jsme byli na plese... nj ... moc se nemůžeme shodnout na společném programu, tam, kde se tancuje, on nechce, tancovat na zamilovaný písničky se mu zdá hloupý (ale fakt si myslím, že se stydí a akorát to nechce přiznat), mezi mé přátele nechce... on vlastně možná nechce měnit svůj zajetý program, ke kterému akorát přidal mě - to já se mám asi hlavně přizpůsobit jemu, jít s ním na jeho pánské jízdy, stejně tak, jako se už dříve postupně přizpůsobily ostatní přítelkyně jeho kamarádů z party...

Někdy mám pocit, že všechny moje návrhy, co budeme dělat večer, odmítá s tou nebo jinou záminkou... proč jít na kamarádovu party, proč si zkusit popovídat s kamarádkou a jejím manželem při bowlingu, proč jít tancovat a opravdu si tam zatancovat víc než dva tanečky... na co se pěkně oblíct a jít na ples...

Jinak já tancuju moc ráda, tak mě to mrzí, že on na to není... ale respektuju to.
Tak by zase on na oplátku mohl respektovat nějaké moje věci, na které zase já nejsem, si myslím...

Nebo taky... už dvě moje kámošky nás oba zvaly (teda řekly to jen mně, ale já jsem mu to hned, jak jsem ho viděla, tlumočila), ať se k nim přijedeme někdy podívat na návštěvu, u obou vím, že to nebylo jenom pozvání ze slušnosti, že to bylo skutečně od srdce, vážně myšlené pozvání, ale on nechce... já nevím proč. Mrzí mě to.

Asi bych si s přítelem měla o víc věcech pořádně do hloubky promluvit.

Upravil(a) Opheliaa (17. 3. 2008 18:50)