29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Selima napsal(a):
Mmch, ja som asi bola zlváštne dieťa, lebo cca od šiestich rokov som občas pribehla neskoro večer za našimi s revom, ja nechcem zomrieť, a otázkou - Prečo PRÁVE JA musím zomrieť? Mama sa vždy smiala(aj keď mi to teraz pripomenula), ale mne vtedy do smiechu nebolo. Mala som úplne fyzický strach z nebytia, bol - a asi je - to hrozný kŕč... a nedalo sa to zastaviť. (Neviem, prečo som to tak cítila... ale pamätám si ten pocit.) Keď mi babička zabila obidvoch králikov a nútila ma ich zjesť, bola to dosť trauma pre mňa... ale prežila som a babičku som zato nemala menej rada. Len som sa snažila pochopiť(nejaký čas márne), že ona k nim mala iný vzťah ako ja.
já dtto - až na to, že jsem nevylítla z postele
ale dodnes si pamatuju ty hrozný představy o tom nebytí a jak mi to pořád hlava nebrala, že nebudu nic cítit a že bude jen tma a prostě NIC,NIC,NIC....
hrozný... dneska už jsem na tom líp
Není tady
Aj ja. Minimálne ma teší, že som dostala ten odklad... a snažím sa užiť si to.
Není tady
Dovolím si zopakovat slova mého milovaného Gandalfa:
Konec? Tady cesta nekončí.
Smrt je jen další cesta, kterou musíme jít.
Šedá dešťová záclona tohoto světa se rozestře
a promění se ve stříbrné sklo.
A pak to uvidíš.
Bílé břehy.
A za nimi daleký zelený kraj za rychlého rozbřesku.
To není tak zlé!
Selimo, a Jessiko,
to vám asi v dětství chybělo to povídání s rodiči o tom, že to všechno smrtí nekončí...
Doufám, že na vlastních dětech jste takovou chybu neudělaly.
Není tady
Nie, po mojom detstve a skúsenostiach so vzťahom v dospelosti som bezdetná. Nevlastnému dieťaťu som trošku hovorila, trochu chápalo samo(rozprával mi, že asi v minulom živote zastrelil ako gestapák vlastných starých rodičov, videl to vo sne... v tomto živote sa v puberte dal k skinom, ale postupne to nechal tak).
Upravil(a) Selima (22. 4. 2008 19:39)
Není tady
Ne, na tohle se syn neptal.
A hlavně - smrtí končí minimálně pozemský život v té podobě, jakou si šestileté dítě dokáže představit.
K duševnu je třeba vyzrát anebo být věřící.
Nyní jsem vyzrálá minimálně z toho hlediska, že dokážu NICOTU potlačit.
A věřím na anděly
Není tady
Ty jo, tak jsem to téma celé od začátku do konce pročetla, to se mi ještě nestalo. Doslova jsem to zhltla a celé to probrečela. Jen to čtu a bolí mě tak neskutečně srdce, že fakt představa............ !
Selimo, já prodělala něco jako ty. Asi v patnácti letech jsem se večer co večer, noc co noc , probouzela s pocitem, že tu jednou nebudu. Hrozně mě děsila ta představa, že prostě umřu a už NIKDY nic nebude. už nikdy nepocítím lásku, nikdo mne neobejme, já už NIKDY nikoho neobdaruji žádný dárečkem a až jednou budu mít děti, nebudu jim moci pomoci, když mne budou potřebovat. Tohle se ve mě odehrávalo v mých 15.ti letech. Hrozný strach a slovo "NIKDY" mě budilo ze spaní a já plakala tak, že jsem probudila všechny doma. Mamka tenkrát nevěděla, co se mnou. Už si nepamatuji,ale nějak to asi odeznělo samo.
Dneska mi je 30 let a nejsem úplně zdravá. Někdy mi ta nemoc psych.tak strašně vadí a trápí, že si fakt sama řeknu, že jsem ráda, že SMRT existuje. Říkám si to , i když vidím, kam dnešní doba spěje. Jak se všichni někam ženou, je na nás vyvíjen hrozný nátlak, mladí to dnes mají děsně těžký, ženy, co jsou s dítětem sami.... nikdo se o vás nepostará, nikdo nepomůže. Prostě hrůza. A ten pocit, že do toho vychovávám syna a že bude jistě "hůř", ....ani raději nepřemýšlet.
Dalimo, a ty vážně myslíš, že po smrti něco existuje? Není to jen na každém jedinci, k čemu se přikloní a v co věří? Já osobně na posmrtný život nevěřím. Nevěřím v Boha ani v žádného anděla. Někdy přemýšlím, zda vůbec něčemu věřím. Přesto se nachytám, že když si uvědomím, že umřu, představuji si, jak tam "nahoře" všichni jsme v těch bílých róbách a je tam klid a mír. Když mi je ouvej (což mi poslední dobou bylo a je), modlím se k bohu (paradoxně umím otče náš i zdrávas, protože jsem jako malá musela chodit do kostela ) a v neposlední řadě se zamyslím, a říkám si, že asi věřím na spravedlnost a na to, že vše má svůj smysl. Jen někdy trvá dlouho, než ten smysl v tom najdu. Takže shrnuto, jsem jeden velký omyl tady na téhle planetě, když si takto protiřečím? ? ? Nevím.
A všem maminkách, kterým se stalo to, co se stalo....Smekám klobouk a máte všichni můj obdiv, jak jste to zvládly.
Není tady
mabos napsal(a):
Dalimo, a ty vážně myslíš, že po smrti něco existuje? Není to jen na každém jedinci, k čemu se přikloní a v co věří? Já osobně na posmrtný život nevěřím.
Nevěřím, jsem o tom přesvědčena. Nevěřím, nemusím věřit, protože vím.
Není tady
mabos napsal(a):
Není to jen na každém jedinci, k čemu se přikloní a v co věří? Já osobně na posmrtný život nevěřím.
Pravděpodobně to je na každém jedinci - v tom smyslu, že jaký si to vmyslíš, takový to bude....nicméně prý jsou i jedinci, kteří to "tady" i "tam" víceméně prospí Takže pro každého něco
Není tady
Sally, Dami, Seli, díky holky!
Není tady
lupina montana napsal(a):
mabos napsal(a):
Není to jen na každém jedinci, k čemu se přikloní a v co věří? Já osobně na posmrtný život nevěřím.
Pravděpodobně to je na každém jedinci - v tom smyslu, že jaký si to vmyslíš, takový to bude....nicméně prý jsou i jedinci, kteří to "tady" i "tam" víceméně prospí
Takže pro každého něco
jj, tzv. neprobuzené vědomí
Není tady
Ale dneska mi zrovna říkala moje homeopatka, že se setkává se spoustou lidí, kterým stačí "jemně sáhnout na rameno" jak řekla, a oni se "probouzejí"....říkala, že jí to přijde skoro masový jev - tak to je dobrá zpráva, no ni?
Není tady
lupina montana napsal(a):
Ale dneska mi zrovna říkala moje homeopatka, že se setkává se spoustou lidí, kterým stačí "jemně sáhnout na rameno" jak řekla, a oni se "probouzejí"....říkala, že jí to přijde skoro masový jev - tak to je dobrá zpráva, no ni?
Nechcete mi někdo sáhnout na rameno?
Není tady
Tobě netřeba, Dam!
Není tady
Ten, kdo si myslí, že jemu netřeba, tomu nejvíce třeba...
Já chci! Já chci!
Není tady
Cháchá! Vždyť ot jsi taky neřekla ty, ale já! Že ti netřeba......Ten, kdo si myslí, že mu třeba....tomu netřeba
Není tady
Damila, jak můžeš vědět??? Ty už jsi někdy umřela a znovu obživla???
Není tady