29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Uz nevim, jak bych si vysvetlila svoje chovani. Mam pocit, ze se ze me pomalicku stava docela dobrej blazen.
Jsem na MD s 15ti mesicni holcickou a mam stavy podobne tem tehotenskym + do toho ted mam uzkosti, ale takovy, ze se i rozbrecim. Rozbrecim se u kreslenych pohadek (protoze dobro zvitezilo nad zlem), rozbrecim se u reklam (predevsim u tech na pampersky), pravidelne koukam na porad pro zeny na MD - jakmile se resi tehotenstvi, porod, nebo postizene deti, tak brecim; jsem vztahovacna, porad mam pocit, ze vsechno je moje chyba, porad si vycitam, jak jsem lina zenska, kdyz jsem na materske a jsem s ditetem doma, pritom ostatni zensky u toho zvladaji i makat (a take si porad rikam, jestli jsem kvuli tomu dobra pro sveho muze).
A posledni dobou se do toho pridaly uzkosti. Porad mam strach ze se nekomu neco stane. Ale kolikrat i bez duvodu, proste me to rano popadne a mam pocit, ze mi muze umrit dite, nebo ze umru ja, a uz nevidim moje dite rust, nebo ze umre manzel. Uz jsem mela kolikrat i nocni muru - nekdo mi rekl, ze mi umira dite, tak v noci letim do pokojicku, jestli mala dycha.... Tohle kdyz me popadne, tak jsem vyplasena, srdce mi bije, chce se mi brecet..... No proste na palici...
Vim, ze tohle moje chovani neni normalni, ale ackoliv se snazim uvazovat sebevic racionalne, tak temhletem stavum proste nedokazu zabranit. Kdyz to prijde, tak jsem zrala na odvoz. Pritom si nemyslim, ze ted ziju nejake stresove situace. S muzem si rozumime, ted ma sice blbe obdobi v praci, ale tak nejak to prechazime "v klidu", mala je vesela zdrava holcicka, neresim ani nijake konflikty, proste nic, co by podle me mohlo vyvolavat takovehle stavy. Nejsem tehotna, nekojim, neuzivam hormonalni antikoncepci.
Proste se kvuli temhle stavum necitim dobre. Jsem hodne unavena a kolikrat mi to kazi i chut k jidlu (me takovemu vsezravci)
Chtela jsem se zeptat, jestli je tohle mozne, treba kvuli tomu, ze jsem doma s malou, prakticky cele dny jenom my dve, nebo jestli to muze byt treba jeste laktacni psychoza - precijenom jsem kojila 9 mesicu.... Hlavne mi prosim vas nerikejte, ze mam jit k psychologovi, to je ta jedina vec, po ktere netouzim.
Omlouvam se za tu dlouhosahlou zpoved! Dekuji za rady
Není tady
Kuskuso, vzhledem k tomu, že jsi celé to povídání zakončila striktním: "neříkejte, že mám jít psychologovi" tak nějak nevím co Ti poradit. Ten psycholog by totiž byl v tomto případě na místě. Naprosto nechápu proč se tomu bráníš. Pokud Tě bude bolet v krku nebo si zlomíš nohu, tak taky nepůjdeš k lékaři ??? Ale pokud to opravdu tak zásadně odmítáš, napadají mě jen dvě možnosti, jak si pomoci sama. Promluv si o tom s kámoškou, manželem, maminkou, s kýmkoliv, vypovídej se z toho, pokud máš potřebu plakat, tak se vyplač. A druhá možnost - ukonči MD a jdi do práce. Lepší veselá mamka, která není část dne doma, než máma, která je doma celý den v depresích.
Není tady
Ono je taky otázka, jaký máš jídelniček? Jak pestrou máš stravu, kolik denně vypiješ vody, mléka...
A zejména pak, kolik vypiješ kávy a jak sladíš... ?
Únava může být od přetížených ledvin, jater apod. (kromě hormonální nerovnováhy).
Taky je skoro jaro, že... tedy i ta jarní únava...
Pomáhá: dostatek kvalitní vody na pití, dostatek zdravého pohybu nejlépe na čerstvém vzduchu,
dostatek ovoce a zeleniny (rozhodně by jí mělo být více než masa).
Není tady
Kukuso,
a máš pocit, že to nějak souvisí s narozením dítěte?
Změnila ses až po porodu? Kdy přesně to začalo?
Co popisuješ (pokud ani maličko nepřeháníš), opravdu si zaslouží pozornost psychologa nebo psychiatra.
Máš tucha, čím by to mohlo být, s jakou konkrétní situací či zkušeností to souvisí?
Tohle už není sranda, když to přesáhne určitou intenzitu a určitou délku. To těžko přes internet posoudit.
Není tady
Kukuso,
já se zeptám mamky,až jí v neděli uvídím.Ona měla laktační psychozu. Sice dost vážnou,ale zeptám se na ty příznaky co popisuješ.
Neboj, jsi určitě super mamka. Plíny občas lezou na hlavu i mým kámoškám. Sama mimčo nemám.
Držím palec
Není tady
kukuso, kolik je ti let?
tohle co popisuješ se celkem běžně v určitém věku děje.
P.S. pamatuju dobu, kdy mne rozbrečel večerníček... dnes už se tomu směju, ale byla jsem na sra*ky stejně jak popisuješ ty
Není tady
Klubko napsal(a):
Kukuso,
já se zeptám mamky,až jí v neděli uvídím.Ona měla laktační psychozu. Sice dost vážnou,ale zeptám se na ty příznaky co popisuješ.
Neboj, jsi určitě super mamka. Plíny občas lezou na hlavu i mým kámoškám. Sama mimčo nemám.
Držím palec
Holky teda laktačka to určo nejni. Ta se spouští spolu se začátkem kojení (nástupem hormonů) takže je-li dítku 15 měsíců, tak tím to nebude.
To spíš ta strava a věk a určitě je důležité kdy to začalo a co byl ten spouštěcí mechanismus.
Já jsem něco podobného, i když v daleko mírnější formě zažila, když bylo dceři 8 měsíců. Normálně mi přeskakovalo z toho jak jsem furt sama s miminem a celý den jenom plácám bábovky a žiju v předklonu. A tak jsem si sehnala práci o víkendech, kdy byl doma s malou manžel a odreagovala jsem se a moc mi to pomohlo.
Není tady
Ahoj Kukušo,
také jsem na mateřské dovolené s podobně starou holčičkou, jen s tim rozdílem, že máme navíc ještě kloučka školáka.
Já osobně bych ti doporučila šupajdit mezi lidi, aby si přišla na jiné myšlenky, protože pokud, jak píšeš, jsi celé dny sama, tak holt člověk začínou malinko blbnout . To myslim v dobrym. Přemýšlí nad věcma, které by normálně zas tak neřešil a pořád ho to nutí o tom přemýšlet a pitvat to.
I já se rozpláču nad všim možnym, nemůžu se dívat na zprávy, když je tam něco ošklivého o ubližování dětem apod. To hned letim do pokojíčku zkontrolovat ty naše poklady. Jsem taky docela citlivka.
A to že si říkáš, že jsi líná ženská, to hoď okamžitě za hlavu. Starost o dítě je dost namáhavá prácička. Já si taky občas myslím, že všichni to stíhají jenom já ne. Ale omyl, když si víc povídám s maminkami, tak zjistím, že jsme na tom všechny opravdu hodně podobně.
Zkus si najít nějaké mateřské centrum v místě bydliště nebo prostě zajdi na pískoviště pokecat s maminama. Ty hlavně potřebuješ mezi lidi, po tom to všechno uvidíš uplně jinak.
Upravil(a) Tiffany (12. 3. 2008 14:57)
Není tady
Holky, mateřská je zabíračka. To vám věřím.
Dítě nemám, možná právě z důvodu, že furt oddaluji ty povinnosti.
Tak žádný výčitky, že jste líné. Proboha!
Kámoška šla po dvou letech do zaměstnání. Prohodila si to s manžou a ten pak viděl, tu "pohodu". Jeden z mála chlapů co to uzná.
A ono, komu by nehrabalo, když furt řeší prdíky, kašičky, kojení, opruzený zadek.
Kamarádka po roce zašla ráda mezi bezdětné do hospody, aby přišla na jiné myšlenky. Ale občas jí taky ulítlo "holky, bumbejte, ať to stihneme, budou zachvíli zavírat" .))))
Není tady
Klubko, ani nevíš,jak moc ráda chodím s holkama posedět na pokec třeba do pizérky, to je vždycky tak trochu svátek.
Měla jsem práci, kde jsem vesměs pořád komunikovala s lidmi, takže teď jsem tak trochu nevykecana a každý koho potkám, je má oběť .
Mě v poslední době tak trochu chybí komunikace s druhym pohlavím, přece jen v práci jsem byla zvyklá na obě pohlaví. Manžel je fajn, doma všechno klape, jen jsem prostě na mateřské a je to trochu jiné. Tim nechci říct, že si stěžuju, děti jsou moje všechno, pro ně udělám první poslední. Rodina pro mě byla a bude vždy na prvním místě.
Není tady
Kukusko, zkus se nějak zabavit..... vím,že je to těžké s malou ... ( máme je přece skoro stejně staré) .. :-) ,ale zkus se rozptýlit.... Tvé stavy se mi taky párkrát stály-...ale určitě ne s takovou pravidelností a intenzitou jako Tobě,takže u mě to lze velice jednoduše připsat tomu,že se léčím z rozpadu mého manželství a s rolí matky se stále sžívám... a postupně mi docvakává,co vše se může malé stát...
podle popisu bych docela tipla,že jsi těhotná :-)---ale když píšeš,že ne,tak ne....
mluvila jsi o tom s manželem?? Nemůže se to být tím,že jsi tak daleko od domova??
Máš nějakou kamarádku,se kterou můžeš šmejdit po okolí, obchodech a tak????
Snaž se věcem,které Tě dostávají vyhnout,pouštěj si veselou hudnu, zatanči si zacvič si s malou a raduj se ze života!!!! Co nějaký dětský klub?
Pořád si říkej,jak je super,že máš krásnou zdravou !!! dceru a prima manžela!!!!!! Přemýšlej nad pozitivy a nedeptej se nad obavami a malováním čerta na zeď...
věřím,že to zvládneš i bez pychologa!!!!!! znám Tě jako pohodovou holku...takže jsem si jistá,že to bude ok!!!!!!!!!!!!!!!!
zhluboka se nadechni a usměj se!!!!!! :-)
Upravil(a) vany27 (12. 3. 2008 15:21)
Není tady
HOlky, taky si myslim, ze mi leze na mozek ta domacnost. Proste jsem doma, tak premyslim nad kravinama.
Mezi lidi bych rekla ze docela chodim. Mam super svagrovou, skoro kazdy tyden nekam vyrazime, budto oni prijedou k nam, nebo mi k nim, nebo proste nechame decka jednomu z tatinku a jdeme k holici, nebo jen tak na nakupy. Az si kolikrat rikam, ze by mohla min otravovat Taky se hodne casto vidame s celou rodinou muze, jsou to fajn lidi, mam je rada, vzdycky mame spolecne tema.
S tim stravovanim, to jsem nevedela, ze by to mohlo mit takovy vliv. Zeleninu a ovoce bych rekla ze doma docela sporadame. Sice ne v .syrovem stavu, ale cerstve dzusy a maso pripravovane na zelenine to my mame radi. Je ale fakt, ze jime hodne nepravidelne, spise az kolem osme vecerni, sporadame silenyho cukru, zakusky, cokolady, hodne sladky cajkavu take. A moje specialita je kola, jsem schopna dat flasku denne, a kdyz ji nemam, tak uz mam chute!
Jeste jsem si rikala, jestli tohle vsechno nemuze byt zpusobene HA, kterou jsem uzivala od 11/2007 do 1/2008 - ale to je prece uz hodne dlouha doba na to, aby jeste porad pusobila! Brala jsem Yasminelle. Stavy jsem mela priserny, dokonce i nespavost a nechutenstvi, no proste psycho...
a s tim jarem... taky si rikam, ze by ta jarni unava, ale na me to nikdy nepusobilo! Z bych starla???
MMchdm je mi 26let - to je nejake krizove obdobi?
Není tady
Kukuso, jestli s tebou tak cvičila yasminelle, která je slabá, tak jsi možná hodně citlivá, nebo můžeš mít hormonální nerovnováhu. Kamarádka má stavy podobné tvým, hlavně úzkosti, strachy o děti, že nemůže spát a tak, gynekolog jí udělal nějaké speciální testy na hladinu hormonů v krvi. Když nechceš jít k psychologovi, možná bys mohla tedy zkusit gynekologa a když to nezabere, praktického doktora. A činnost mimo domov, nejlépe nějakou fyzicky náročnou, sport, něco kde si trochu zvedneš sebevědomí a odreaguješ se. Určitě nejsi líná, je těžké být maminkou, která tráví skoro všechen čas sama s miminkem, potřebuješ změnu.
Není tady
ahoj kuskuso.já to měla uplně stejné ale bylo to hnedka když se malá narodila.vždycky jsem ráda jezdila autem a když e malá narodila tak jsem měla strach kamkoliv jet aby se nestalo to co jsi tam popisovla.časem se to spravilo.a když se malá narodila jsi takové pocity neměla?
Není tady
kukusa napsal(a):
Porad mam strach ze se nekomu neco stane. Ale kolikrat i bez duvodu
Omlouvam se za tu dlouhosahlou zpoved! Dekuji za rady
Vůbec se nemáš za co omlouvat!!! Já mám už velké děti a taky mám pořád strach, že se někomu něco stane, někdy mě chytá úplně panika. Já vím že to nemůžu ovlivnit, jestli se jim něco stane nebo ne, ale toho strachu se už nikdy nezbavím, až jim bude 52 jako mně teď, pořád to budou pro mně děti a budu se o ně bát....
Není tady
monisek84 napsal(a):
ahoj kuskuso.já to měla uplně stejné ale bylo to hnedka když se malá narodila.vždycky jsem ráda jezdila autem a když e malá narodila tak jsem měla strach kamkoliv jet aby se nestalo to co jsi tam popisovla.časem se to spravilo.a když se malá narodila jsi takové pocity neměla?
Kdyz se mala narodila, tak me to v noci i budilo a poslouchala jsem, jestli dycha (spala s nami v posteli). Ze zacatku jsme byly takova nerozlucitelna dvojka - mala byla vecne povesena na prsou a vecne me na krku, nebo v naruci - ve dne, v noci. Pamatuju si, ze me desne rozcilovalo, kdyz si ji chtel nekdo chovat. Nerikala jsem ale nic, protoze jsem si pripadala jako matka posuk!
Pak to bylo docela takovy fiasko, protoze si na me hodne zvykla a neudelala jsem bez ni ani krok, takze porad vriskala a z toho jsem byla hodne nervozni, rozcilena, roztekana, porad jsem si rikala, co jsem komu udelala, ze mam tak rozmazleny dite.... Do toho jsem chtela prestat kojit, to samozrejme bez sance, protoze mala zaprve usinala u prsu, za druhe mela prso kdy si rekla a za treti odmitala jakoukoliv lahev s jakym koliv mlekem. Nakonec mleko doslo, takze ji nezbylo nic jineho, nezli vzit sunar. To uz je dneska pul roku a od te doby se toho hodne zmenilo... Usina sama v posteli, dobre basti, dobre bumba, je to hodna holka i kdyz ma take nekdy sve dny.
No a ja ted plasim.... Zase nadruhou stranu zas az takova psychomatka byt nemuzu, kdyz slysim nektere maminy, ktere svym milackum jeste nikdy nedaly drobek cokolady nebo salamu, protoze to neni zdrave a des a hruza, nebo ktere se hrouti pri teplote 37.5C Kdybych se mela hroutit pri kazdy teplote a ryme, tak uz jsem davno pod kytkama... to si mysim ze beru sportovne. Spis si rikam "to by bylo strasny, kdyby ji unesl nejaky pedofil", nebo "kdyby po ni skocil nejaky pes". Lidi jsou bohuzel blbouni, kolikrat jdu s kocarkem a kdejakej trubec ma psa - takovy tele prerostly - bez voditka.... Asi moc koukam na televizi. Je to tam samej pedofil, sama rakovina, sama bouracka, kdo z toho ma pak s klidem usinat!!!
Není tady
zkus si koupit hořčík
Není tady
Kukuso, měla jsem něco podobného. Pomohlo mi pravidelně vypadnout z baráku, ale ne na kafe s kámoškou, protože tahle situace mi dovolila na to pořád myslet - ale na pár hodin týdně zpátky do práce, protože tam jsem se musela soustředit na jiné věci. Pamatuju na to strašný překvápko, když jsem poprvé skončila tříhodinový blok a najednou jsem si hrozně překvapeně uvědomila, že mám doma dvouměsíční mimino!! A začala jsem se na něj hrozně těšit. Chodila jsem učit cca 2 - 3x týdně a bylo to v pohodě, pak přišly prázdniny a byla jsem málem tam, kde předtím.. Usoudila jsem z toho, že prostě nejsem schopná dělat matku na plný úvazek, že zvládnu cokoliv mezi 1/4 a 3/4, víc i míň je pro mě špatně, tak jsem se podle toho zařídila a funguje to
Není tady
Kukuso, mohu se zeptat dvou maminek, které měly deprese a psychické problémy při braní antikoncepce, za jak dlouho je to přešlo. Jedna mi říkala že na tom byla opravdu zle.
Jinak každý má strach z něčeho jiného, někdo má noční můru ze zvýšené teploty, protože přesně takhle to minule začínalo a přešlo to do 40°C, někdo zaslechne ve zprávách o pedofilovi a už má o tom divoké sny. Ve své podstatě jsou obě matky stejné, protože mají strach o své dítě.
A třeba já čokoládu 15ti měsíčnímu dítěti také nedala. Jitka neměla čokoládu a bonbony do dvou let. Je to tím že jsme zatížení alergiema a holkám kupuji H.A. mléko, tak přeci na jedné straně nebudu dávat těžké prachy za H.A. mléko a na druhé do ní cpát alergeny.
A u reklamy nebrečím, heč, ale zprávy ignoruji, protože bych část taky probrečela.
A když se u nás stavovala známá co chtěla původně tři děti a samo holčičku a skončila s dvouma klukama, tak si při pochování Lenky utírala slzu.
Já div neutírala s ní.
Děti nás potřebují citlivější a vnímavější a bohužel jsme tím pádem většinou citlivé nejen k těm prťatům, ale i k ostatním věcem.
Není tady
Kukuso, přesně na tenhle dotaz se dnes ptala jistá maminka rok a půl starého dítěte Cyrila Höschla na Radiožurnálu a on na to řekl, že to není normální chování, ačkoliv je docela časté a rozhodně je třeba jej řešit návštěvou psychologa.
Není tady
kukuso, já tě chápu taky přemýšlím co by kdyby.... ale řekla bych že ty už nad tím přemýšlíš hodně... ono je to radost mít dítě,ale člověk to nesmí přehánět...ale hold každá to přeháníme trochu jinak-každá vyšilujeme kvůli něčemu jinému...ale myslím si že navštívit psychologa,není nic špatného,tam ti určitě poradí a nemáš se za co stydět,zrovna nedávno tam kamarádka byla také a moc jí to pomohlo udělat závažné životní rozhodnutí a ted jí je fakt dobře a myslím že ona měla fakt velký problémy, to ty můžeš byt ráda že máš zdravé dítě, hodného muže (teda alespon tak usuzuji),zázemí a pod...
(p.s. taky mi občas hrabe,tak jsem si našla koníčka u kterého se jednou za týden skvěle odreaguju!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!)
Není tady
Kukusko,
znám to taky U mně byla hlavní příčina to, že i když jsem časově toho měla dost, tak jsem neměla práci pro mozek. A jelikož se mozek nudil, tak se chytil kdejaké příšerné myšlenky a vytvářel "ještě lepší" katastrofické scénáře. Byla jsem tak vystrašená, nakumulovalo se toho nějak hodně a já se dokonce bála chodit doma po tmě.
Pomohla mi diskuze s psychoterapeutem. On je to díkybohu můj kamarád, hodně mu důvěřuju, za psychologem bych se vydávala hodně špatně. Měla jsem obavy, že to u psychologa nemá smysl, možná by mě vyslechl a nacpal antidepresiva. Ale ten můj kamarád mi pomohl najít toho zakopaného psa....
Ono, když se zaběhneš do jistého kolotoče, je těžké z něho vyjít ven. Ale budeš muset nějakou změnu se sebou udělat.
Změnit trochu kamarády, dělat nějakou jinou práci (já začala pracovat doma na počítači po večerech), něco tvořit,... Tak, abys nevytvářela scénáře a pak se s nima netrápila. Zkrátka zaměstnat hlavu.
Neboj, bude zase líp
Není tady
To mi povídejte, když se mi narodil syn, tak to byl nejhorší rok mého života. Ono když je moc změn - svatba, stěhování, sžívání se s novými lidmi, tak ten porod člověka už úplně dorazí. Navíc jsem moc neuměla vzít za práci, tak se k tomu přidaly nepřátelské postoje manželovy rodiny, k tomu mi moje mamka dělala kázání kvůli úpravě zevnějšku. Poporodní depresi jsem měla ještě půl roku potom, když jsem třeba rozbila mixér, dostala jsem hrozný záchvat vzteku, tchyně mi poprvé v životě vynadala a tím jsem to úplně dodělala, trvalo léta, než mě zase trochu brali. Ještě dneska nenávidím teplo a sluníčko, jak bylo tenkrát a pokud mám v takovém počasí ještě uklízet, je bolest hlavy jistá. A že se někomu něco stane, to se bojím od synových 9 let, když se nevracel z vyjíždky na kole, od té doby jsem strachy ochromená, neschopná něco dělat, když se někdo od někud dlouho nevrací.
Není tady
Kukuso, kup si multivitamínový přípravek, hlavně aby tam bylo dost žen šenu a magnézia. A pusť z hlavy myšlenky, že nejsi normální. Každá máma se bojí o svoje dítě. Některé jsme zvlášť citlivé a tohle je klasickej příklad. Dítě je OK, spí v postýlce a Ty máš v hlavě nodbytnou myšlenku, vybavuješ si katastrofické scénáře a pomalu máš strach dělat zítra ty nejběžnější věci /třeba jít nakoupit/, protože se bojíš, že by se něco mohlo stát /třeba únos/. Nezapomeň, že jsi prošla těhotenstvím a porodem a že se Ti změnilo hodně věcí. Třeba hladina hormonů a potřeba vitamínů a minerálů. Dítě Tě připravilo v prenatální době nejen o zásoby životně důležitých prvků, ale po narození i o hodně síly, kterou jsi dřív disponovala. Neváhej a začni něco užívat. Buď kombinovaný přípravek, nebo jen žen šen a hořčík s nějakými béčky a céčky.
Zkus nějaký sport, který časově zvládneš. Když si sportem zvýšíš potřebu pohybu, prospěje Ti to. Do krve se Ti vyplaví další užitečné látky. Mimo jiné pro zlepšení nálady. Bude to pro tebe užitečné tělesně i duševně. Věnuj se taky nějakému koníčku, který Tě poněkud odchýlí od jednostranně zaměřených činností kolem dítěte a domácnosti. Nemysli, všem nám doma při mateřské občas hrabalo!
Nezvykej si na léky, na psychology, jsi normální ženská v normální situaci.
Není tady