Ten muj vychovava dve deti, ktere nejsou jeho, nahradil jim uplne jejich vlastniho tatu a za to ho miluju Kduz je mi spatne nebo hodne pracuju ci se ucim, dokaze se postarat i o celou domacnost. Jen s prackou neumi. Loni v lete si vzal na 3 tydny dovolenou, travil ji s detma a me poslal do cech k mame, abych si odpocinula. Proste zlaticko

XYZ napsal(a):

Umí potěšit nebo utěšit, když je třeba, umí říct ta správná slova ve správný čas (když se zadaří ), dokáže pobavit... dokonce si zvládá po sobě uklidit o sdílení nejsoukromnějších chvilek nemluvě...a mohla bych ještě pokračovat - no joooo, jsem ještě mladá, noooo ale ptali jste se na to pozitivní

Jééé, já jsem zapomněla: přítel po sobě ráno ustele a uvaří nám oběma čaj (trávíme spolu akorát část víkendu, nebydlíme spolu) a odpadky dá rovnou do koše. Fakt se mi to nezdá jako samozřejmost, po minulým vztahu-soužití.. Taky když spolu vyrazíme někam na výlet, tak je to neskutečně pohodovej výlet, vyrazíme včas, ale pak se nikam nespěchá, všechno si v pohodě prohlídneme a prošmejdíme, když někam šplháme do kopce, tak zmírní tempo a vezme mě za ruku a klidně mě trošku táhne nahoru...určitě je toho víc

Že je se mnou, i přesto, že jsem někdy hysterická a nepříjemná, prostě to se mnou nemá jednoduchý. Ale nevzdává to :-)

Hezké téma, jsem ráda, že vzniklo. Jsem ráda, že můžu napsat, jak se teď mám hezky, jsem ráda, že se nemusím cítit poněkud nepatřičně, když poslední dobou jsem tak šťastná a nemusím řešit problémy ve vztahu. Jsem ráda, že spokojených a šťastných partnerských vztahů je víc, jak tady čtu.


Já si svého muže nejen vážím, já ho i miluju. Nebývalo to tak ale vždy. Dělala jsem chybu, že jsem ho sice milovala, ale nevážila si ho.  A stejnou chybu dělal i on. Museli jsme si sice projít krizí, abychom oba zjistili, jak je důležité si toho druhého vážit.

Je to často o úhlu pohledu. To, co můj muž pro mě dělá, můžu brát jako samozřejmost a nebo si ho za to můžu vážit. Naučila jsem se všechno pěkné, co mi od něj přichází jako samozřejmost nebrat.

A za co si ho třeba vážím? Třeba za to, že ho baví i po téměř dvaceti letech pro mě vymýšlet romantické chvíle. Nebo že v krizi je na něj spoleh. Nebo že žádná domácí práce pro něj není problém. Nebo že je schopen zabezpečit rodinu. Nebo za to, že má o mě starost. Nebo že mě obskakuje, když jsem unavená. Že má pro mě pochopení. Že mě povzbudí, když ztrácím naději. Že zabaví děti, když jsem unavená a potřebuju se vyspat. Nebo že ačkoliv dnes musí být v práci, neváhal mi před chvilkou zavolat, ať vyjdu před dům, jenom proto, aby mi mohl dát pusinku, když jel kolem a nemusel...

Přeju všem, aby si taky mohli svých protějšků vážit.

Vtip:

Víte čeho si váží 80 letá žena na svém partnerovi nejvíce?

Že mu při jídle nevypadávají zuby a trefí se do mísy...

Tohle je fakt krásně založené téma   tak nějak mi to přidává na optimismu, vidět, že ne všechna manželství končí blbě

Taky bych za tohle téma chtěla poděkovat. Ačkoliv jsem momentálně sama, tak mě poslední dobou chytala opravdu depka z toho, co jsem slyšela. Obešla jsem všechny svoje zadané kamarádky a jediné, co jsem slyšela byly stížnosti na jejich partnery. A mě se celou dobu honila hlavou myšlenka, proč setrvávaji ve těchto vztazích... A nejhorší na tom všem bylo, že možná ti jejich kluci neuklízejí ponožky, nechávají bordel, nestaví se věcem čelem ale přesto by zjevně za své partnerky dýchlali (mluvila jsem s některými z nich). A holky si stejně pořád stěžovaly a stěžovaly. Tohel téma je jak svěží vítr

Upravil(a) taurus (9. 3. 2008 2:32)

Sice mě trochu dráždí některá slovní spojení (jako "za co" ho mám ráda), ale to bude nejspíš mou vášní pro slovíčkaření Můj partner je rovný, poctivý chlap, je to člověk se zdravým kořínkem, od přírody otevřený, zvídavý, pracovitý, má v sobě něco, co ho nenechá hnít na místě. Když řekne A, myslí A, je v určitém smyslu slova bezelstný, a to mi velmi vyhovuje. Je velice vnímavý, i když se to někdy dozvím až se značným odstupem (je schopný po dvou měsících nadhodit debatu "víš, jak jsi tenkrát říkala, já jsem o tom přemýšlel...") Jde svou cestou a svým tempem, což je k zulíbaní stejně jako k zbláznění. Je ochotný učit se ke mně ten "návod k použití", respektuje moje nálady, umí mi nabídnout rameno. Nikdy nevytahuje staré křivdy, naučil se - stejně jako já - řešit případná ublížení hned. Netváří se jako ředitel zeměkoule. Milujeme se a v tuhle chvíli jsme jeden pro druhého to pravé, to je celé

Je na mě hrozně hodnej a milej, večer mě drbe na zádech, protože to mám ráda, podporuje mě v tom co chci dělat a snaží se mi plnit všechna přání, která jsou v jeho moci. Stará se o finance a složenky, protože já to k smrti nesnáším (a zasvobodna jsem platila účty jednou za čtvrt roku, protože m to nebavilo)

Pomáhá mi v domácnosti.
Když je mi ouvej, drží mě nad vodou. Moc mi pomohl v době nemoci.
Má rád moji rodinu, i když jsme všichni ulítlí.

A je vtipnej, má moc hezkej humor a dokáže mě rozesmát!
I když není romantik a nedělá romantická gesta, vím, že mě má rád a dělá mě šťastnou.
Neměnila bych.

Holky, to je krásné téma! Taky bych chtěla někdy potkat někoho, na koho bych mohla pět tolik chvály! Mě to tak dojalo, až jsem se u toho rozbrečela...!
Četla jsem článek, že jen 3-4 procenta párů jsou tzv. "soulmates"-kéž bych se do těch 3-4 procent také dostala!

Taky me mrzi, ze nemam, koho bych tu pochvalila... ale je dobre videt, ze to funguje a doufat, ze se mi treba.... nekdy.... podari potkat toho spravneho....

Holky a máte nějaký recept na šťastná manželství, partnerství apod?:-) Popřípadě, kde sehnat takové super chlapy, jako máte vy . I když vím, že to je dost individuální, kdo komu jak sedne, musí se najít prostě 2, co se doplňují a vyhovují si..