Simonas napsal(a):

Nastoupila jsem do noveho zamestnani do oddeleni, ktere tvori asi deset lidi. Vsichni maji stejneho sefa, jen ja s kolegyni spadam pod nekoho jineho.  V predeslem zamestnani jsem mela vyborne pracovni vztahy, kamaradske prostredi a nemohla jsem si na nic stezovat. Tady je to primo naopak. Kolegove me ignoruji a nebavi se se mnou. Na pozdrav mi odpovi, ale to je tak vse. Kdyz jdou na obed, tak reknou jen me kolegyni z vedlejsi kancelare (ta ze solidarity ke me s nimi nejde). Nechci, aby kolegyni se stala necim jako mym rukojmim a musela volit mezi mnou a jimi. Prijde mi tato situace naprosto absurdni a stupidni. Myslela jsem, ze prolomim barieru tim, ze prinesu cerstve upecene kolacky. Tak jedna kolegyne si vzala na ochutnani a ti ostatni mi je vratili. Byla jsem z toho smutna a opravdu je mi to lito.  Preco to tak nejde.

A nechce to jenom cas, nez se seznamite?

To musí být nepříjemné. Chování tvých kolegů je opravdu nepřirozené....
Jsou tu možnosti:
a) kolegové Tebou z nějakého důvodu pohrdají (nastoupila jsi do zaměstnání přes známého, máš tam nějaké výhody... )
b) někdo tě ošlivě pomluvil...
c) vidí v tobě konkurenci
d) jsi moc podlézavá -  získání nových přátel v zaměstnání..

Předcházející možnosti, co psaly holky,  jsou všechny pravděpodobné.
Přidám další možnost, která také spolehlivě funguje, i kdyby jsi měla kolem sebe svatozář.
Na pracovišti, kde jsou muži i ženy to tak někdy je. Zvlášť, když tam přijde nová, neokoukaná spolupracovnice, která je buď  mladší, nebo hezčí, nebo má pěknou figuru a je třeba i šikovnější, umí se dobře a s vkusem obléknout, má vyšší vzdělání,  nebo dostala vyšší plat, atd.
Kterákoliv z těchto možností se  neodpouští, že. Nepřátelská atmosféra se musí vytvořit vždy, když  některá stará páka má v hledáčku  kolegu a plnou hlavu starostí, aby mu náhodou nebyla "ta nová" sympatická.  Závist a žárlivost jsou nebezpečné emoce.  Stačí pomluva a problém je na světě.
Obecně se soudí, že pěkná holka to má v životě lehčí, ale opak je pravdou.
Zeptej se té kolegyně, co s tebou chodí na oběd, ale opatrně.  Může to být právě ona, které se svěřuješ a ona toho využívá a za tvými zády proti tobě intrikuje.
Nekamenujte mě, mám takové situace ověřené životem, a ne jednou. Pokud pominu naprostou neschopnost a lenost některého pracovníka/ce, tak některý z výše uvedených funguje spolehlivě pro vytvoření dusné atmosféry.
Já bych se zkusila zeptat někoho, kdo tě ignoruje, aby ti nalil čistého vína a bez ohledů ti řekl, proč se k tobě tak chovají. Nejlépe celé kanceláře najednou, přece vědí (nebo nevědí?) proč, nebo jen tak, protože nemají žádný důvod? Tak dlouho bych jim dávala absurdní otázky, že bych je pěkně rozhodila.

Bety,
když se nedopátrá, z jakého důvodu se k ní takto chovají, tak jí to nepomůže také, ať dělá a snaží se jakkoliv, oni se stejně nezmění.  Každý jsme jiný, já osobně bych se jich zeptala přímo, přece vědí, proč se tak chovají. Když k tomu mají důvod, tak jí ho mohou říct a může se mnohé napravit a objasnit.  Pokud se tak chovají bezdůvodně, tak  si alespoň někteří uvědomí, že byli proti Simonas cíleně poštváni a na nápravu vztahů je tak větší šance.

V této chvíli už je Simonas vyčleněná , ale snaha jedné strany je zbytečná, pokud  ji nechce přijmout i druhá strana.  Druhá strana by měla vědět, že si na Simonas nemůže smlsnout jen tak a že si Simonas nenechá úplně všechno od kohokoliv líbit.

Já osobně jsem se dostala do pracovního konfliktu s velkým šéfem, který zasáhl do mých odborných kompetencí. Byl to šéf, před kterým se každý klepal, jen když ho měl potkat a nikdo si proti němu nedovolil ani pípnout. Měl autoritu, nemusel ani promluvit, stačilo se jen podívat.
Mně to tak rozlítilo, že jsem na něho začala ječet a použila jsem na jeho adresu všechny nadávky, které jsem znala. V tu chvíli mi to bylo jedno a začala jsem si balit osobní věci s tím, že druhý den už nepřijdu. On nic neřekl, odešel, za minutku se vrátil s lahví vína, bouchnul do stolu a řekl mi, že se mu líbím (myšleno pracovně), ať si zase svoje věci uklidím, že má rád a váží si lidí, kteří jsou sebejistí  a nebojí se jít do konfliktu. Od té chvíle  mě  respektoval, a nejen on, ale všichni spolupracovníci.
Víš, pokud vztahy na pracovišti nejdou vyřešit  laskavostí a vstřícným jednáním ( tomu dávám přednost), tak je potřeba si získat respekt a ukázat, že se mnou nebude bezdůvodně nikdo vláčet jak se mu zamane,  že nejsem slaboch.
Jak už jsem napsala, každý jsme jiný.