Tedy ne skučet, spíš se zeptat ..

myslíte, že když jste negativní, že vás to blokuje?

Tak se mi asi rozednilo ... byl jsem nějaký čas mimo domov, 4 nebo 5 dní. Zjistil jsem, že bez své rodiny nejsem vůbec, ale vůbec nic ...
Je mi moc líto těch ztracených a naprosto osamělých let, toho, že nejsem nic a že jsem celou tu dobu byl naštvaný na všechny kolem. Jen když jsme nebyl, tak jsem si připadal zranitelný a terčem všeho. Nevím, proč to tak bylo, zda rozmazlenost v dětství nebo tak ... každopádně jsem zjistil, že startovací léta mám definitivně za sebou, čeká mě už jen samá práce a práce a práce, nic jiného. Ooo, jaké prozření. Neumím žádný jazyk, mám dost i pochybnou střední školu a mizerné znalosti počítačů korunované řidičákem. Když jsem se vracel zpět do prahy, bylo mi špatně z toho, co jsem měl za příležitosti "velkoměsta", co mají třeba říkat o práci ti mimoměštští.
jen mi je líto jedné věci. Mého vypěstovaného ega, kterým se chráním, a které jsem měl přežrané. Ale zase se to do mě dávalo, lae jako kdybych už neměl jinou možnost ... vím, že postupem času to bude ještě horší, lae vidět to všechno a uvědomit si to, tak je to síla ... po 18 letech nicnedělání a samoty, odtažitosti a potlačování touhy se bavit. Teď už vím, že si na audi nikdy nevydělám, že asi nebudu jezdit do karibiku (do této doby, co jsem žil doposud, mi to bylo jedno, byl jsem "nadřazený", ale teď vidím, co bych toho býval chtěl ... Ale bál jsem se, že ostatní mě nevezmou. Měl jsem tuto výchovu od mala, takže za to až tak nemohu, ale to nic nemění na situaci, ve které jsem. Chtěl jsem vám poděkovat za trpělivost (od srdce, to je málokdy) za upřímnost a snahu na tomto foru

P.S. možná to vidím moc depresivně ... ale spíš reálně, podle toho, jak se cítím mimo domov. Navíc mě neustále stresovala myšlenka, že nestuduji, že nic nedělám. Ale já byl "pod vlivem" výchovy či zvyků a nenávisti ...

Ještě jednou díky

Nemáš zač děkovat...pěkně jsme si Tě vyslechli a ted si běž opět stěžovat někam jinam...nebo spíše kňourat... Já nechci ani auto, ani dovolené v Karibiku, ani trička s krokodýly, já si umím vážit sebe sama i bez toho všeho. A když se mi něco nelíbí, něco mi nejde, tak neknourám a nepláču jako Ty, ale snažím se dělat vše proto, aby mi to šlo...a žádná "ale" neexistují. Vem si z toho ponaučení, přemýšlej o tom ve svém pokojíčku a až si jednoho krásného dne řekneš: kruci, to jsem byl knoural, ale ted je třeba něco udělat, abych mohl žít tak, jak si představuji, tak se ozvi. Sbohem.

Upravil(a) maricka (28. 3. 2008 19:57)

lavský napsal(a):

Amriana:

co se směješ?

Směju se ... je mi hezky.... dnes bylo teplo a vykvetly mi fialky na zahrádce ...

lavský napsal(a):

maricka napsal(a):

Nemáš zač děkovat...pěkně jsme si Tě vyslechli a ted si běž opět stěžovat někam jinam...nebo spíše kňourat... Já nechci ani auto, ani dovolené v Karibiku, ani trička s krokodýly, já si umím vážit sebe sama i bez toho všeho. A když se mi něco nelíbí, něco mi nejde, tak neknourám a nepláču jako Ty, ale snažím se dělat vše proto, aby mi to šlo...a žádná "ale" neexistují. Vem si z toho ponaučení, přemýšlej o tom ve svém pokojíčku a až si jednoho krásného dne řekneš: kruci, to jsem byl knoural, ale ted je třeba něco udělat, abych mohl žít tak, jak si představuji, tak se ozvi. Sbohem.

Já vím, to budu dělat pořád teď ...
Ale ono mě mění domov malinko. Asi.
No a co se týče nějakých krokodýlů, to nechci. Jen spíš bych studoval, kdybych vrátil čas. A asi nejspíš někde na méně prestižní škole (abych jí udělal vůbec) a určitě na intru. On by mě život naučil ...

bych bych bych ... žádná změna co ? hmmm ..

Upravil(a) Amriana (28. 3. 2008 20:15)

Huráááááááááááá....oslavujme, Lavský poprvé řekl něco bez bych nebo byl nebo něco podobného...řekl "půjdu"... Jestli opravdu půjdeš, vykřičím do celého světa, že jsi Borec

Amriana napsal(a):

maricka napsal(a):

Huráááááááááááá....oslavujme, Lavský poprvé řekl něco bez bych nebo byl nebo něco podobného...řekl "půjdu"... Jestli opravdu půjdeš, vykřičím do celého světa, že jsi Borec

jenže si všimni, že je to podmíněný zase jinak .... až jak to dopadne ... všímáš ???
jinak ahojda maričko

a co mám dělat teď, když v úterý zase jedu pryč, hm?

A navíc jsem doma a vracím se do starých kolejí .... asi ... ale nevím, prtoože být bez sebevědomí ve 25 letech bez ega se nedá. PRotože já si nikdy nestál jen sám za sebou, vždy na něco či někoho spoléhal. A nyní bych byl jako stažený pásovec. Neměl bych žádnou jistotu a ostatním jen pro škleb ...
Protože "jít mezi ostatní" a rovnocenně s nimi být jsem měl už dávno ...

Upravil(a) lavský (28. 3. 2008 20:50)

lavský napsal(a):

teď mi zavolali mí dávní kamarádi, abych šel někam pařit .. ale já jsem hotovej a tak jsem to raději odmítl ...
Zase jak bych vypadal, že bych kazil partu ... výmluvy, výmluvy, výmluvy ... :-((

Hm, a jak se jinak máš? Dobře? :-)

maricka napsal(a):

No, Lavský, nepotěšil jsi mne...vůbec. Asi to byl planý poplach, ty se nechceš změnit, že? Řekni nám to tu rovnou, at nemáme plané naděje.. prosííííííííííííííííííím... Už jsem si začala dělat naděje a nic...vidíš, jak třeba mně umíš pěkně kazit radost?

Ale brzy půjdu chrunět a nechám si zdát o princích, co umí šermovat, prát se... A asi v mém snu dopadneš jako Quasimodo, promin, ale je to tak

chtěl jsem, ale pak zase zasáho ego a já neví ...
ale zítra půjdu ven, půjdu se projít (to jsem nikdy nechodil) a nebudu nic hodnotit, soudit, nic takového, budu žít, budu se usmívat a všechno ...

A s tím quasimodem je to tak ... ale já nevím. musím se umět já sám poprat ... řešit problémy, né utíkat
A stát na vlastních nohou, pak mohu nějakou holku zaujmout




a jinak už vím, proč na mě holky neletí. protože se neprojevuji a nejsem právoplatným účastníkem společnosti, moc soudím nebo dělám asi něco, co bych neměl ... a tím pádem se nesnažím využít všech prostředků, abych všeho využil ...

Upravil(a) lavský (28. 3. 2008 22:02)

Tak a vím, rpoč mi tak je... jsem nejistý, odmalička žiji s babičkou, ona se stresuje a je nepříčetná, když bych udělal něco, co není "podle pravidel". je hrdá, že někomu může radit, něco za něho platit a tím být "dobrá". Je mi 25 let a když jdeme nakoupit, tak před lidmi u zeleniny řekne "vezmi si ještě víno" a já jenom "hmmm" a vidím na ní tu její nejistotu, co se ve mě také objevuje, kterou jsem díky tomu měl celé detství, nejistota a naprostá nesoběstačnost. No a když říkala "a co mrkev" a já pro ní šel" a já jsem se podíval na hrušky a ona "a co hrušku, nechceš"  a já říkám "babi, je mi 25 let, tak se neptej a dej mi volnost, abych si mohl vybrat a zvolit". A ona "ty jsi nějaký podrážděný" a tak jsme se začal omlouvat, ale už to nebylo nic platné

Ahoj, tak jsme zase přijel. doufám, že vám nevadí, když sem občas napíšu ....
čím dál tím víc se dostávám do psychického rozkladu ... :-((

Pracovat v hypermarketu ... to je také hrozné chvílemi ...
A jinak, když doma má člověk auto, není nejlepší, lae ucházející, koupil ho levně od příbuzných, ale ví, že když jde do práce, tak že si sám na takové nikdy nevydělá a ostatní tam také ne??
jak se k tomu postavit? vzdát se pocitu, na který jsme zvyklý, a na všechno, a pracovat, a hroutit si osobnost, nebo si udržet svůj "náhled" z domova, ale zase trošku vyčnívat???
Nebo měl dělat školu a zařadit se pořádně vysoko??

lavský napsal(a):

Tak a vím, rpoč mi tak je... jsem nejistý, odmalička žiji s babičkou, ona se stresuje a je nepříčetná, když bych udělal něco, co není "podle pravidel". je hrdá, že někomu může radit, něco za něho platit a tím být "dobrá". Je mi 25 let a když jdeme nakoupit, tak před lidmi u zeleniny řekne "vezmi si ještě víno" a já jenom "hmmm" a vidím na ní tu její nejistotu, co se ve mě také objevuje, kterou jsem díky tomu měl celé detství, nejistota a naprostá nesoběstačnost. No a když říkala "a co mrkev" a já pro ní šel" a já jsem se podíval na hrušky a ona "a co hrušku, nechceš"  a já říkám "babi, je mi 25 let, tak se neptej a dej mi volnost, abych si mohl vybrat a zvolit". A ona "ty jsi nějaký podrážděný" a tak jsme se začal omlouvat, ale už to nebylo nic platné

Tohle je docela důležitý....kde máš rodiče?