Nikdo nemá zkušenost nikde...?

Ahoj. Zásadně bezplatní psychologové sídlí v pavilonech nemocnic. Já osobně můžu vřele doporučit pana PhDr. Lose (tel. 266082385) na Bulovce v Praze. Ale neuvádítě odkud jste, tak doufám, že vám to pomůže

Co nic nestojí, za nic nestojí   Poradnu v Praze bohužel neznám, hlavně ne takovou, kde by člověka "spravili" bez vynaložení jakékoli námahy z jeho strany.

V Praze to neznám, jsa z Brna, ale já to udělala tak, že jsem si na internetu našla seznam psychologů a obvolala je s tím, že hledám někoho, kdo má smlouvu s mojí pojišťovnou.

http://www.mcssp.cz/poradny_rodinu.htm

Nicolas napsal(a):

PavlaH napsal(a):

jojo, takže přece jen stačí pofoukat bebí a vyknourat se?

Ty jsi ale neústupná :-)))

nechci se vykňourat ... chci to zpravit, ale na to už je pozdě ..... měl jsme problémy od 18ti let a je mi 24 ...
věčně jsem jen foukal nebo se snažil "zahojovat" a hrát si na dospělého ...

Nikolasi, holt mi to nedá, takový nadějný případ. Třeba se doopravdy změní.

Já vím, že musím sám ...
ale já nevím, proč mám tendenci "utíkat" od odpovědnosti do pohodlnosti a bezpečí a koukat na povinnosti a práci "zvrchu" ...
Pak mi je naprosto skvěle, ale bohužel musím se smířit s tím, že neumím anglicky, NJ jsem zapomněl a mám pochybnou školu, byť s maturitou. Ale pak, když vidím, že ti, co se snažili "a já utíkal a utíkal nebo byl líný a byl doma a nedokázal se přinutit učit" jsou na tom líp a já, byť nejsem hlupák, tak si tak připadám, když podobně chytří se stejnými zájmy jsou třeba mnohem výš, a já jen přicmrndávám někde u kasy, tak se sám cítím blbě. Ale já se tam cítil blbě už i na brigádě při střední. Ale věděl jsem, že nejsem nic moc. Kdbych věděl, že dělám gympl a pak půjdu na práva, tak jsme na té kase naprosto klidný, ale když vidím, že nejsem a cosi mě sráží dolů, tak ... no určitě víte ... snažím se dostat "nahoru" vším možným ...
co je ...
A nevím proč, lae nedokážu se vzdát tzv. základu, to je, že po práci se dostanu do takové pohody a řeknu si "kašlu na to", ale trápí mě, že jsme na posledním místě ...

Tak hele, to že jsme od Pána Boha líní, to jsme a většina z nás, to není zas tak nic výjimečného. Ale podle toho co tu na několika vlákneš rozebíráš s tím chceš něco dělat. A to je první krok - dobrý. A teď ten druhej - tak už o tom přestaň jen mluvit a něco dělej!!!
Co děláš za práci?

PavlaH, Babs

Tak utíkám asi do spokojenosti, je to pravda. Nechci se vzdát toho, že třeba pojedu na chatu za dědou někam do klidu, místo abych se celý víkend šrotil a ráno do práce, nechci přijít o ten volný čas, to, co ve mě mi říká "práce je jen část" víc jí obětovat .. A možná místo, abycxh se učil, jsme jen nadával ...

Pracoval jsme v telemarketingu a byl jsem rád, že nemuísm na nic myslet a tak ... prostě to nějak šlo. Ted už ne
Teď pracuji, že dávám cedulky ke zboží v supermarketu, dávám tam různé čárové kódy, které se vytisknou. Vím, že mám asi na víc .... :-(

Oni mi všichni říkali "uč se, vždyť to děláš pro sebe přeci !!!", ale já si to nějak neuvědomoval a nějak ani nevěděl, že to dělám pro sebe ... je to hrozné. ALe ani jsme to vědět asi nechtěl ... :-/


Říkal jsme si "škola nebo práce, to je fuk, prostě někam musím chodit, tak někam chodím". Asi tak !!! Vím, že škola je prestižnější, ale co !!!
TOHLE JE ASI KÁMEN ÚRAZU

Ani jsem tedy nevěděl, čeho chci dosáhnout, ale nic pro to nedělal. Možná ego a možná nadhled, abych měl klid, možná obojí ...

každopádně když začnu něco dělat, cosi ze sebe ZTRATÍM, do něčeho se naplno vložím, co jsem nikdy neudělal ...  BUDE TO MÉ FALEŠNÉ EGO, co je tak vysoko...?

Mimochodem, také jsem to ve škole měl těžké, chtěl sje mse učit, ale zajímaly mě úplně jiné věci než to, co se bralo ... Tak jsme stejně jen četl knihy a na školu kašlal .. a vždy než od učitele jsem se radši učil od lidí z rodiny. Vždy jsem totiž chtěl jít do školy nebo práce, nutné zlo, ale pak jsem byl moc rád, že jsme doma. Vlastně doma je základ. Těšil jsem se domů. To je vše ...
Možná proto jsme ničeho nedosáhl .... rád jsme chodil do lesů a tak ... ale teď vidím, že když člověk přeci jen MUSÍ do společnosti, je lepší tedy už na nějaké dobré místo ... a zodpovědnou, hodnocenou a uznávanou práci

Upravil(a) lavský (6. 3. 2008 0:24)

PavlaH napsal(a):

Na tvém místě bych pátrala po důvodech, proč se tak uzavíráš, proč nerad chodíš do společnosti, proč ti společnost nic nedává, jen rodina. Proč máš pořád tendence se ujištovat, že jsi víc než okolí. Tvoje slohovka je toho plná.

Ty máš asi doma full servis a nikdy ses o běžné věci nemusel starat?

Jojo, je to tak ... skoro o nic ... jen koš, nádobí, úklid ....
A také tam mám vždy podporu, a navíc doma znamenám asi víc, než kdekoliv jinde ... tam jsem jen kus hadru
A uzavírám se do sebe, kde je mi dobře ... Proto jsem dělal celkem slušně placenou stereotypní práci, ani mě nenapadlo, že třeba bych mohl jet na dovolenou a tak. Až teď. Že bych chtěl tam a tam, ale proto, že ostatní jezdí ...
Třeba bych rád jel také, ale nikde nemám takovou jistotu ...
Samá odpovědnost a tak dále a tak dále, navíc jsem spíš takový, že naučit se 1000 stromů pro mě není tak těžké, jako se zapojit a něco pochopit ve společnosti, nebo něco v praxi ...
Navíc vím, že jen touto prací si asi třeba 30 000 těžko vydělám, v call centru, že tam je nutná nějaká odpovědnost. Jinak by mi totiž stačilo chodit do práce, z práce a domů. To je všechno. Zaplatil bych nutné, ušetřil si, koupil si něco pro radost ... tak by vypadal ideální život. Bohužel to takto nejde a na takové peníže je nutné udělat víc, než jen cosi naťukat do pc ...
To by mě víc bavila sociálně právní činnost, popřípadě nějaký typ vzdělávání atd ... kde lidem radíte, pomáháte atd

A pardon, je to setsakra výlev ..
// jinak se možná jen bojím odpovědnosti a tak "utíkám" od odpovědnosti, do klidu, který je přechodného charakteru ...
A práci mám bohužel takovou všeljakou ... Škoda, že to, že utíkám, a že realita je jiná, mi vždy dojde, až když je mi nejhůř, jakmile jsme doma, jsem zase "v nadhledu", nebo spíš mimo práci ...

Pikola napsal(a):

Sakra chlape, co je s tebou? Co jako pořád děláš, nic?? Že tě žádná ženská nikdy nebude chtít, že děláš v SM za kasou.. Ježiš, tak s tím něco dělej, vždyť není konec světa. Všechno je za něco.

Pokud si představuješ život, že si odmakáš 8h v práci, pak domu k tv a o víkendu na chatu s rodičema, tak ti to teda nezávidím. To je život s prominutím na h.
A to že neumíš anglicky nic neznámená, já taky ne. Taky mám dvě práce, ne kvůli penězům, ale že mě nebaví sedět doma a stěžovat si. Jestli chceš studovat, studuj.. ale tohle fňukání.. sakra, seš chlap, mladej.. Co bys vlastně chtěl?

25000 a hezkou holku
aby se na mě 18-19ti leté studentky nekoukaly skrz prsty ... asi to ...

A jinak ,je mi sice už přes 24, ale možná ještě není tak hrozně pozdě jet do anglie se naučit na 4 měsíce jazyk, ne? :-(
A jinak byl jsem pořád doma v klidu v bezpečí a vše si odmakal. Jakmile jsem totiž šel někam, připadal jsem si blbě. Fakt. Méněcenně, třeba když jsem byl na kurzu aj. Nemohl jsem dělat, že jsem "nad věcí" nebo "mimo kolektiv, jsem tam jen proto, že jsem tam" a nezapojil se, cítil jsem se zdrchaně .. Navíc si připadám jako debil, když jsme mohl někam cestovat a nejel jsem (ale když sedím doma, v klidu u pc, tak mě to netrápí, absolutně ne, zato když stojím na svých nohách, strašně mě to trápí ;-( mohl jsem jet studovat na Nový Zéland AJ nebo třeba pracovat do německa ... ale já stejně myslel jen na holky ... pak mě to mrzelo, že nikoho nemám, kdekoliv jsem se objevil. Teď mám stres, tak je mi to fuk, což je plus  )
Ale ta aj snad půjde ...

Mimochodem, pomůže mi psycholog?



Jinak je divné to, že když se vypodám, tak je mi líp a jako kdybych to neřešil už, prostě mě to nepálí, je pravda, že ten, co poslouchá, tak je takový nakřuplý, ale ze mě spadne odpovědnost ...
A když jsem v práci, tak jí pořád mám ...
Ale doma padne odpovědnost a je pokoj.
Zato když je mi 24 a už jí "mám", tak je to síla to ustát ...

Upravil(a) lavský (7. 3. 2008 18:07)