Bydlime v panelaku a s jidlem mame taky potize. Jakmile jedeme jinam a nemusi jit nutne o barak, tak dcerka zbasti na co prijde, proste ji jinde vice chutna, uziva si to. Nenapadlo mne spojovat jeji nechut k jidlu i celkove chovani k ziti v panelaku, ale na sobe rozhodne pozoruji, ze jakmile jsem na baraku, oziju, citim se svobodnejsi, klidnejsi a tezko se smiruji s tim, ze mam jet zpet. mam to takhle pokazde, kdyz jedeme na dovcu na chalupu, zustala bych tam, kdyby to slo...

Beduško, jak píše trisha, myslím že je naprosto běžné u dětí že jim jinde jak doma chutná víc.  A to dokonce stejné jídlo. Vidím to na Jítě i když jde jen o přesun z jednoho bytu v paneláku do jiného.

Většinou také děti víc sledují co všechno se na "návštěvě" u babí změnilo, vše registrují a i to je unaví, doma je to stále stejné.

Spíš kdyby byl doma v paneláku víc unavený než venku, tak bych přemýšlela o špatných GPZ. Ale pro klid v duši si je určitě můžeš nechat proměřit.

Upravil(a) spunt (3. 3. 2008 19:42)

Panelák je díky armaturám v betonu vlastně Faradayova klec - což znamená, že energie, která je uvnitř, nemůže ven a naopak. Učí se to všeobecně sice o energii elektrické, ale slyšela jsem už tolik podobných nářků na paneláky, že to zřejmě bude platit i pro bioenergie, čili ty energie, které produkujeme a vtřebáváme jakožto živí tvorové. Jedna z charakteristik živého je i "komunikace", což znamená výměna - mimo jiné i energií, žejo....
Mám sestřenku s početnou rodinou a dokud bydleli v paneláku, jezdívala jsem z návštěv u ní jak zmlácená. Přičítala jsem to právě ruchu té početné rodiny, jenže pak se přestěhovali do domku, který byl v té době ještě o něco menší, než jejich byt - a po té únavě, malátnosti a těžkopádnosti ani stopa...podotýkám, že zahradu nemaj, jen malilinký dvorek a byla jsem tam poprvé v zimě, takže venku jsme ani nebyli.