Majka, je to jednoduché - nesprávny chlap, nesprávny vzťah - pre teba.

Kukačka napsal(a):

já bych chtěla možná zpátky naši "rodinu", ale jsem přesvědčená, že si nežiju špatně. Probralo mě to. Málo lidí by hádalo, že mám 21letého syna, omládla jsem. Fyzicky i psychicky.
Do smrti svého muže nepochopím, ale že bych si myslela, že jsem udělala chybu, když jsem ho nechala jít...tak to zas ne.
Potkala jsem jinýho, byť jak říká Salen, je to chybný exemplář. Ale je úžasný, hezký, pomilování hodný, děsně ho žeru. Má mě rád a dává mi to dostatečně najevo a tím mě uzdravuje. Nepřipadám si ani zbytečná, ani stárnoucí a to, že má závazky jinde...vím na čem jsem, neslibuje tulipány do svatební kytky (taky je miluju).

¨

Jo, jo, tulipány...

Dneska jsme se s mým "převozníkem" shodli na tom, že pokud bychom tu samou situaci zažívali znovu (od něj odešla jeho žena k jinému před 5 lety, taky bojoval, chtěl jí nazpět, snažil se), ukončíme vztah s tím partnerem hned a pak bychom čekali, zda se situace vyvine tak, že se vrátí nebo se rozhodne nevrátit (v nějakém časovém horizontu - např. 3 měsíce, o kterých mluví Šmolka). Ani jeden bychom už nechtěli znova zažívat ten pocit, kdy se snažíš a snažíš a přitom ten, který to způsobil, je ten, kdo rozhoduje za oba.

Vanilka69 napsal(a):

Promiň Judito23,

víš co si myslím? Že ideálně své manžlství vidíš jen Ty, manžel to asi viděl jinak, když šel do paraleleního vztahu. Něco mu chbybělo, co teď dostává jinde.

Zkus to zjistit a taky mu to poskytovat.

Já měla štěstí v neštěstí, že manželův paralelní vztah se provalil až po roce a půl trvání, takže už měl sundané růžové hormonální brýle co se týče vztahu s tou jeho tehdejší milenkou.

Takže rozhodování měl ulehčeno, nemusel se prát se zamilovaností.


dobrý článek:

http://www.super.cz/sex/20943-milenky-v … elky-.html

Vanilko, Tvůj příběh znám....ale musím Ti oponovat v jedné věci, M mi sám řekl, že ničeho ze společně prožité doby nelituje, že nikoho nehledal, že je mu s náma dobře .... .....ale u nás se to seběhlo všechno nějak rychle, během jednoho měsíce. Ještě v červenci jsme spolu byli na rodinné dovolené a prožívali jsme opravdovou pohodu, já byla šťastná, že se po tom šíleným pracovním kolotoči urval a jsme všichni pár dní spolu.....v září se chystal vzít mě do Paříže, protože jsme tam byli stopem na svatební cestě a v září jsme měli 10. výročí, ale ještě před tím se to skazilo. .....Sešlo se najednou několik problémů: moje nespokojenost s časem, který po návratu s 3 týdenní služebky věnoval rodině- spouštěčem všeho se stala hádka, ve které jsem jen vyčítala a jeho to zlomilo(jak mi sám později řekl), dále ve stejnou dobu přišla finanční krize spojená s velkým problémem v práci a nakonec tu do naší mozaiky chybí již jen dotyčná slečna, která s ním byla od jeho návratu ze služebky v každodenním kontaktu .......a bylo to její rameno, o které se v kritické době opřel....ona byla bezstarostná, veselá , bez nároků......já byla ta, co potřebovala řešit nezaplacenou družinu, složenky, benzín... a k tomu všemu jsem již cítila jeho odstup a tak jsem se taky stáhla....... Prostě přišla chvíle, kdy je opravdu lehké podlehnout kouzlu někoho jiného.....a bohužel pro mě, objevil v ní spřízněnou duši, od které se jen těžko odpoutá..... ještě chci dodat, že mě ta hádka moc mrzela a omluvila jsem se mu, druhý den už v klidu a bez emocí a on reagoval tak, že to vzal......ale ne, zůstalo to v něm......

Judito, já to všechno píšu i proto, abych Ti pomohla. Nevidím do vašeho vztahu, vím o něm jen to, co jsi napsala ty.

Můj manžel mi začal být nevěrný jen proto, protože chtěl vědět, jaké to je spát  s někým jiným, protože já byla jeho první. Dle jeho slov si chtěl vyzkoušet to, co si měl vyzkoušet před svatbou. A jasně, že v tomto lze milence těžko konkurovat, ona vyhrává už jen tím, že je jiná než ta, co má chlap doma.

To ale mluvím o flirtících a sexuálních vztazích.

Pokud ale se chlap zamiluje a začne si udržovat paralelní vztah - dlouhodobější a do kterého začne vkládat city, tak podle mě znamená, že v jeho legálním vztahu něco neklape. A to se stalo i u nás, z flirtíku se stal vztah se vším všudy. Mě pomohlo, když jsem si uvědomila, co mu právě ten vztah s milenkou dával.

Už jsem to psala - být milence konkurencí. Podle mě vždycky je co zlepšovat a měnit. Ale v době, kdy je muž zamilovaný, tak je asi každá snaha marná, to je fakt.

Pokud ale u vás jde skutečně  jen o to, že jakási hádka a přítomnost jisté slečny to celé způsobily, tak pak je obrovská šance že to celé brzy zkončí i bez tvé jakékoliv změny a přičinění. Jen aby se to pak zas někdy nezopakovalo...

Né, já ti moc držím palce, aby vaše rodina zůstala zachovaná. I když už dnes nezastávám názor, že to vždy je pro děti to nejlepší.

NABUKO a víš že jo - to je docela dobrá myšlenka po našich zkušenostech - nač se stavět do té ponižující role čekatelky na JEHO slavné rozhodnutí s kterou že tedy chce být. Ať se jde rozhodovat někam jinam. A hned. Sice je to drsné, protože kam by šel jinam, než k milence (pokud ovšem ta není vdaná), ale zároveň to může být léčba šokem. Protože zdaleka ne každá milenka má zájem převzít po nás štafetu v péči a posluhování.
Jenže ..... tak to vidíme až dneska. Řekni to ženské, které se právě zřítil svět .....

Judito, Kerrin, Lálino - vy jste se tu objevily ve stejnou chvíli a v podobné situaci. Já jsem si to musela projít ještě jednou a shrnout :

Judita - 13 let vdaná, děti 5 a 8 let, o vztahu manžela ví půl roku, manžel se zamiloval do atraktivní kolegyně (cizinky), během měsíce to sám přiznal, když jsi na něm začala pozorovat jiné chování, sám je z toho zmatený, přiznává že jeho láska je teď u ní. Hormony s ním cvičí, v podstatě nyní není schopen rozumného uvažování. Rodina a známí zatím nic netuší.
Tohle je mi hodně blízké, podobně to probíhalo u nás. Už jsem to tu kdysi psala - na Velikonoce dovolená, vodili jsme se ruku v ruce a plánovali budoucnost. V květnu se potkal s ní a během měsíce věděl že tahle ženská mu stojí za zboření mostů a nový život v 50 letech.

Kerrin - 10 let v daná, 1 dítě, o vztahu manžela ví také půl roku, ale manžel vzápětí odešel přemýšlet k mamince a neudělal to poprvé, už jednou tak krizi v manželství řešil. Stejně jako tehdy, tak i nyní je postupně vrátil, ale místo manžela má doma mlčící otrávenou trosku, manžel ztratil podle vlastních slov radost ze života, vztah zřejmě pokračuje, ale manžel to nepřiznává. Odejít od rodiny teď nechce.

Lálina - jak dlouho je vdaná nevím, vztah manžela trvá 4 roky, ale ví o tom rovněž půl roku. Milenka je rozvedená. Manžel se údajně rozhodne do "jara".

Shrnula jsem to správně?

Salen: Jsem vdaná 20 let, brali jsme se mladí a manžel prý až teď zjistil, že není rodinný typ. Ovšem také podotknul, že nedokáže být sám, a proto pokud nebude se mnou, bude pravděpodobně s ní. Víš, já mám opravdu pocit, že mu tato situace vyhovuje. Já o všem vím, takže on nemusí lhát (a přece to dělá, a to mi hodně ubližuje. Já vím, že je u ní, ale on pořád vymýšlí s kým a kam jede a přitom oba známe pravdu. Ve finále mi řekne, že aspoň vím kde je a kde ho mám hledat) a v klidu si užívá.

jsem vdaná letos 7 let, z toho skoro přes dest let spolu. je mi 33

Wiki napsal(a):

Judito - jsi přesně uprostřed té ohnivé koule nebo vánice nebo toho všeho chaosu a nemůžeš teď vidět dál než na půl metru. Potřebuješ jednoznačně odstup. To půjde asi jen časem nebo zpracováním problému v sobě .....jak komu (někdo knihou, někdo dobrým cvokařem)

Tvoje slova - "chudáček se zamiloval a teď neví co s tím..."
je úplně jedno jestli to kohokoli z nás tahá za uši nebo ne, jde teď o tebe. I kdybych ti napsala TO JE PITOMOST!! - tak to přehlédněš... teď to prostě neuvidíš . asi ani nemůžeš. Cítíš v tom svém citátu něco ???
Mně to naopak přijde naprosto bezohledné, pakliže si začne paralelní vztah - neumí ho ustát, natož vyřešit, a  přizve k tomu manželku a pokud možno rodiče a prarodiče všech zúčastněných (přeháním záměrně - možná prababičku vynechal... ), aby mu pomohli !!! A většinou skutečně vzniklou situaci řeší ženy. Jedna -první, druhá nebo obě. Takže fakt: "chudáček".

Chlap - pokud si to zařídí tak, aby nikomu neublížil, spíš prospěl , tak si může "nevěru" (více fyzickýchpřítelkyň - nevím jak to nazvat)dovolit.  Ale neublíží ti! Pokud to neumí, tak se do toho nemá pouštět. Hrubě jsem shrnula svůj názor.

Zajímalo by mě(udělám anketu) čí CHLAP nebyl jedinečný, fantastický, úžasný a nenahraditelný???Proč to asi tak vnímáme. ...
No, myslím, že po pár dnech přijímání informací zde - budeš krok po kroku pomaličku ustupovat dozadu, odkud budeš mít situaci stále víc a víc přehlednou........"nenapovídej, lallala..." 

Wiki, díky za reakci. Možná až si za pár měsíců tady budu po sobě číst svoje komentáře, budu se potutelně usmívat nad svojí tehdejší slepotou.....nevím......ale na druhou stranu já už určitý odstup mám, půl roku není zas tak krátká doba a z nejhoršího jsem zatím venku - tj.určité smíření se současnou patovou situací - ze začátku jsem se hrozně obviňovala, že za všechno můžu já........kdybych se s ním tenkrát nepohádala, kdybych nevyčítala, kdybych byla chápavější a tolerantnější k jeho práci.....kdyby, kdyby....teď už jsem dál, zvedám se a už se tolik neobviňuju ( kamarádka mě za tohle sypání popele na hlavu chtěla vzít pánví po hlavě, abych se prý probrala...) To, že ho omlouvám asi taky není úplně správný postoj. Ale vím, že se zkrátka lidi, i zadaní, mohou zamilovat do někoho jiného a pak je to opravdu jen na nich, jak to ustojí..... Vůči těm podváděným je to kruté, obzvlášť, když o toho, co uklouzl pořád stojí.....  Já si momentálně připadám jako ovce, která čeká, jestli ji palec dolů pošle na porážku nebo palec nahoru do vedlejší ohrady na pastvu.....a nevím jak se z této pozice dostat aniž bych musela převzít M rozhodnutí na sebe........

Judi - nemysli si, že půl roku něco znamená. Ještě to může pěkně a dlouho trvat.

Takže JUDITO - u vás nemůžeš čekat nějaký rozumný hovor, tam je zatím pořád ohromná zamilovanost a ten tvůj chlap je v podstatě bezmocný chudák :-). Přestaň se obviňovat, že na počátku byla vaše hádka a že kdybys tohle nebo támhle ..... prd velebnosti ..... prostě to mezi nimi třísklo a slečně to dělá dobře, tak co by se zabývala tím, že u vás jsou dvě malé děti. Je z východu? Jestli tomu chceš dát šanci, nezbývá ti nic jiného než vydržet. Zeptat se ještě jednou manžela zda se chce s tebou teď rozvést nebo zda chce od vás odejít. Pokud řekne že ne nebo nejspíš že neví, tak mu říct, že ho máš přesto všechno ráda, chceš vaše děti vychovávat s ním a že mu tedy dáváš čas na rozhodnutí do ......... (počítat v měsících, ne v týdnech). A od tohoto rozhovoru se chovat normálně, byť se zdvořilým odstupem, nedovolit žádný hovor o té druhé, nedělat žádné scény, výčitky. Žít si svůj život, věnovat se kamarádkám, zájmům. A uvnitř sebe se připravovat na tu možnost, že to mezi vámi skončí. A až uplyne určený čas a manžel by stále nevěděl, tak najít tu sílu to skončit. Protože jinak se to potáhne další měsíce a roky a tebe to zničí stejně, jako každou z nás.
Zatím bych to nevzdávala. Poprvé je jako nikdy ...... Ta holka si taky může za chvíli najít jiného, on ženáč se závazky taky nic moc pro svobodnou holku, co sem přijela za štěstím.

KERRIN - poprvé je jako nikdy, podruhé jako vždycky ..... blbý přísloví co? Bohužel dost často se potvrzuje. Navíc to utíkání k mamince ..... Mimochodem - jak reaguje maminka? A doma koukat na smutnícího chlapa, kterýmu berou hračku. Nedozrálý muž? A odejít nechce. Tam není až tak akutní chemie a hormony. Tam se mi zdá, že je to spíš ta nevyzrálost, ta touha po zakázaném a kdyby to šlo, tak by si možná i vzteky lehnul na zem a dupal, že chce a chce :-)). Ale já vím, je tam to dítě, taky malé. Ach jo. No ..... jestli s ním zůstaneš, asi se budeš muset smířit, že tohle není naposledy a že nějaký ten vedlejšák se čas od času vyskytne. A jak budeš zlobit, manžel ti uteče za maminkou.

LÁLINO - druhá míza, co? Celej život se s nima patláme a když se nakonec těšíme, že teď konečně bude pár let klidu bez dětí, že si konečně v klidu užijeme výsledky našeho společného budování, tak si přijde jiná a všechno si to shrábne. A ty kecy k tomu - jak konečně poznali co hledali, jak se zase cítí mladí a ne na důchod :-). A začínej znovu v našem věku ..... jo, jo, je nás tu těch 45 a více mnoho. A budeš se divit, ale jde to. A rozhodně líp, než léta čekat, až to pána přejde. Je tu několik zkušených, kde si manžel prostě vede dva vztahy paraelně, obě dotyčné o sobě ví a obě stále doufají, že se "štěstí" převáží konečně na jejich stranu. A manžel přebíhá sem a tam, podle toho, kde zrovna je klid a mír a vždycky se mu po chvíli stýská zrovna po té, u které není. Občas jej schvátí mrtvice nebo infarkt :-)))) Ale to už je černý humor a spoléhat na to, že lepší je být vdova než milenka bez "papíru" moc nepomáhá.

Salen, správně, druhá míza. Manžel je člověk, který dřív v jedné ruce držel řízek a v druhé kus tlačenky. Najednou požaduje jogurty, cereální rohlíky a začal chodit na spinning. Všechno co bylo dřív je špatně, řízek je špatně, já jsem špatně.
Kerrin, u vás je pryč 1-2x do týdne, u nás každý den, každý večer. Zrovna teď hádejte kde asi je?
Proč nedokážu odejít, proč mám strach žít bez něho?
Judita23 mi mluví ze srdce  : Já si momentálně připadám jako ovce, která čeká, jestli ji palec dolů pošle na porážku nebo palec nahoru do vedlejší ohrady na pastvu.....a nevím jak se z této pozice dostat aniž bych musela převzít M rozhodnutí na sebe.....

Lálino a co milenka? Znáš ji? Jaký je předpoklad, že jí ten tvůj taťka bude dlouhodobě vyhovovat?