Kerrin napsal(a):

Včera a dnes?...... věnuji se sama sobě, včera jsem zašla na solarko, s kamarádem na kafe. Dnes na cvičení, které se mi stane pravidelností........a ted jsu spát  a v klidu. Co s takovým, který nemá zájem........jiní mít budou, že???
Víken už mám z poloviny také naplánovaný tak vo co go?)

Dobrý !!! ať Ti to vydrží ! 

Ahoj, zdravím všechny:) Dlouho jsem nepsala, ale často sem chodím a pravidelně čtu, co je  nového. Já mám také novinky a vlastně ani nevím, jestli to jsou dobré zprávy. Jen připomínám, že jsem tu před dvěma měsíci popisovala svoje trápení se zamilováním svého M do jiné ženy - cizinky.
Celé to trvá už devátý měsíc.. S manželem jsme se teď dva měsíce neviděli, byl služebně v zahraničí a v kontaktu s ní....Za dobu našeho vztahu jsme nebyli nikdy tak dlouho bez sebe a já se celou dobu jeho nepřítomnosti vnitřně smiřovala s tím, že se vrátí s nějakým radikálním rozhodnutím, že ta jeho zamilovanost je natolik silná  - a tím, že jsou spolu v kontaktu se jejich vztah ještě posílí a on bude chtít od rodiny odejít. Z SMS a ICQ bylo ale cítit, že se mu po nás stýská a domů se těší. Bylo mi  hodně líto dětí, protože pro ně to byla hrozně dlouhá doba a pořád se ptaly, kdy už se taťka vrátí.... Když  konečně přiletěl, byl k mému překvapení jako vyměněný, choval se úžasně. Připadal mi, že je to zase on...že se vrátil nejenom fyzicky, ale i duševně, připadal mi vyrovnanější a bylo na něm znát, že je rád zase doma...Ke mně se choval a chová taky hezky, ale já cítím, že to, co se stalo a s čím se pořád asi ještě pere, mezi námi leží jako těžký balvan.
Vůbec o tom nemluvíme - ona a jeho vztah k ní je tabu. Na nic se ho neptám, nic neřeším, nechci po něm vysvětlení ani prohlášení s kým chce žít... Naposledy jsem to otevřela v půlce ledna, kdy jsem na něm viděla, že je mimo a neví, že se rozhoduje. To jsem to nevydržela a řekla jsem mu, že dvojí život žít nedokážu, že ho mám ráda, ale na vztah musíme být dva a že už to otvírat a řešit za něj nechci a že mu dávám čas na rozhodnutí. On se k tomu taky nevrací, vůbec nevím, co se mu honí hlavou. Cítím ale, že vyřešený to v sobě ještě nemá. Tuším, že jeho city k ní tam pořád ještě jsou...
Víc se ale teď věnuje dětem, plánujeme společné víkendy, úpravy na zahradě a kolem domu, řešíme společně věci kolem dětí, zasmějeme se spolu, komunikujeme v pohodě.. ALE...Ráda bych od něj nahlas slyšela, že chce být s námi, že já i děti jsme pro něj priorita...a tohle zatím nepadlo a mě to chybí k tomu, abych za tím vším mohla udělat tlustou čáru a jít dál a zkusit to znova jinak, protože už teď vím, že už to nikdy mezi námi asi nebude tak jako dřív..
Tak nevím jestli mám pokračovat v taktice trpělivého vyčkávání a neřešení nebo do toho tít a vyčistit vzduch.
Jsem asi naivní pako, ale hrozně se mi stýská po tom, co mezi námi bylo předtím, ta bezstarostnost, možnost povídat o všem, příjít a jen tak mu vlepit pusu, vtipkovat o nevěře...

Tohle všechno si říkám já - ti pánové /tvůj manžel i třeba můj BM/ mají volnost k tomu, aby uskutečnili své sny, nikdo je k topení nepřivázal.....jestli se vrátili, vědí proč...

Můj BM žil s milenkou skoro dva roky - přesto stále tvrdil, že "doma" je u mě a děti - tedy v původní rodině a že nikdy se slečnou nebyl v těch chvílích, kdy s ní byl, úplně šťasten, protože jsme mu chyběli....

Jsme více jak rok rozvedeni a BM nikdy nedokázal spřetrhat pouta k naší rodině - a tak se vrátil se slovy: nikdy bych nebyl šťasten, kdybych žil jinde.....

Možná tohle je i důvod tvého manžela - nikdy by nebyl šťasten jinde.  S milenkou si užil krásné chvíle, Egouška nakrmil na pár let dopředu,....a oceňuje návrat k tobě, tam je doma, to je to jeho pravé zázemí, kde je šťasten.

Neřeš - stejně nevyřešíš. Když bude chtít odejít, tak odejde, když bude chtít zůstat, neptej se proč není s ní.....

Judito - z tvého psaní cítím, že to máš dobře srovnané. Nejsi sama, kdo měl ty naivní představy o manželství "až na věky", ani si nemyslím že to jsou hloupé představy. Jen naivní. Já už dnes taky vím, že tak to prostě není. Taky mi nikdo neřekl, že s takovými věcmi mám počítat. Ale i kdyby mi to řekl, já bych stejně nevěřila, když jsem se vdávala.
Napsala jsi moc hezky, že to byla zkouška, která váš vztah prověřila. Já bych se jen postupně nějak ujistila v tom, že nežijeme i nadále ve třech. To bych netolerovala. Ale pokud to skončilo a manžel se k vám vrátil a dokonce po ní netruchlí a chová se k tobě zase hezky, tak to překonej. Když to na tebe padne, jdi se někam vyječet nebo sem vypsat :-). Ono to s časem bude slábnout a za pár let zapomeneš.

Judito, nesmutni. Na Tvém místě bych asi raději nechtěla, aby mi chlap něco "řekl". Vždyť sama víš, kolik práce jim to dá. Pokud je doma fajn, pokud "funguje", pokud si jinak rozumíte, zkus to přejít. Je to těžké, ale půjde to.

"Chci se chovat hrdě a nezávisle"

Tak se tak nechtěj chovat. Chovej se tak, jak je to pro Tebe přirozené, dělej to, co Tě baví, co Ti samotné dělá radost. Jakákoliv křečovitost kvůli chlapovi je na nic.

"Já už má teď ale pevnější půdu pod nohama, protože jsem si postupně uvědomila, že bez něj dokážu žít "

A tohle je pro Tebe to nejdůležitější.

Tak Mikeši, to dělá moooooc dobře a jestli jsi chlap k něčemu, tak na ní polovinu pěkně přepíšeš. Takhle přesně jsem to dělala já a nakonec jsem opravdu odcházela s pár pytli svých osobních věcí!

Děkuji vám za podporu

Vážně by se měl zamyslet?
Stejně to půjde dříve nebo později někam.

Judito Myslím, že to děláš skvěle. Držím pěsti. Vydrž.

Díky Nabuko . Včera jsem někde na jiným vlákně četla o Tvým dilematu s prací a s prckem. Já jsem  to taky před čtyřmi lety řešila. Ale synovi v době nástupu byly už dva roky a našla jsem si skvělou tetu na hlídání, protože babičky nemáme v dosahu. Hlídala mi ho dva někdy i tři dny v týdnu maximálně do tří hodin odpoledne. Tenkrát jsem se taky hodně radila a zvažovala jestli radši nezůstat ještě rok doma. Nakonec jsem to vzala o peníze nešlo (státní zaměstanec. .) spíš o to, že by příští rok to místo už nebylo volné. Malý si zvykl v pohodě a ještě dnes občas využívám služby naší tety, děti ji a jejího muže mají hrozně radi a skvěle si rozumí. Dneska bych se asi rozhodovala stejně. Ale s desetiměsíčním prckem bych zůstala ještě doma. Když teď vidím na svých dětech jak rychle rostou, jak se mění, to že už mám doma malou školačku....  a přitom mi přijde, že ještě nedávno se rozvalovala v kočárku . Je to síla jak ten čas s dětmi běží tak nějak rychleji. Je to na Tobě a vím, že v Tvým případě nejde jen o práci, ale především o nezávislost a o to to rozhodování máš těžší, tak držím palec ať později svýho rozhodnutí nelituješ, ať už bude jakýkoliv...

Nabuko, taky jsem si prožila rozhodování. A jednalo se o setsakramentsky dobré místo v době, kdy byl můj manžel bez práce. Rozhodla jsem se pro dceru a dnes si děkuju, že jsem udělala dobře. Protože obzvlášť jestli Ti osud nedopřeje druhé dítě, mohla bys asi jednou strašně litovat. To dětství našich dětí utíká příšerně rychle.
Ale je fakt, že není máma jako máma. Každá to mateřství bereme jinak. Já jsem to brala jako zázrak. A že mě potká taková kariéra, jako na prahu čtyřicítky, o tom jsem ani nesnila. Chci tím říct, že jestli máš být v zaměstnání úspěšná, budeš, i kdybys nastoupila do práce až ve Vašíkově pěti letech.....

Tercila napsal(a):

Nabuko, taky jsem si prožila rozhodování. A jednalo se o setsakramentsky dobré místo v době, kdy byl můj manžel bez práce. Rozhodla jsem se pro dceru a dnes si děkuju, že jsem udělala dobře. Protože obzvlášť jestli Ti osud nedopřeje druhé dítě, mohla bys asi jednou strašně litovat. To dětství našich dětí utíká příšerně rychle.
Ale je fakt, že není máma jako máma. Každá to mateřství bereme jinak. Já jsem to brala jako zázrak. A že mě potká taková kariéra, jako na prahu čtyřicítky, o tom jsem ani nesnila. Chci tím říct, že jestli máš být v zaměstnání úspěšná, budeš, i kdybys nastoupila do práce až ve Vašíkově pěti letech.....

Když Terci, ono nejde o kariéru jako takovou. Fakt ne. Tu mám i ve stávajícím zaměstnání. A kdybych se chtěla vrátit na plný úvazek tam, tak se počůrají radostí.  A ani o ty peníze ne. Těch mám v podstatě zatím dostatek (pokud se BBM nerozhodne jinak).

Jde o to, že je to nový život. Nová výzva. Možnost začít od začátku, od nuly. Jinde, s někým jiným (myslím tím s Vencou ), jinak.

Dneska jsem se podívala do nějakého přiblblého časopisu na svůj horoskop - a tam bylo napsáno, že mě čeká nabídka na zaměstnání, že mám zvážit pro a proti a nakonec se rozhodnout pro. Že je to něco, co může můj život udělat lepším ve všech směrech.