taky ho postupně odřezávám. Začínám být taková otupělá vůči němu

Fanny a jak to dlouho trvalo, nečetla jsem tvůj příběh?

Lálino, opět nevím, co na  to říct..........nerozumímm tomu, jak se někdo může chovat hned  "jinak"  a jako mávnutím proutku je k nepoznání. Co teď, beru si z toho i něco do svého života. Vlastn si denně kladu otázku, zda já sama mám ZAPOTŘEBÍ SE TRÁPI SE SVÝM MANŽELEM? TřebA MI TÍM VŠÍM, KDYŽ HO KONEČNĚ VYHODÍM, SE MI ULEVÍ, JAKO KDYŽ TÁHNU TĚŽKEJ BALVAN A UŽ NEMÁM DOST SIL!!!!!!! (to jsou mé pocity)

Kdysi když nadhodil slovo "stereotyp", tak jsem si to nechtěla připustit, ale ted vidím, jak s ním žiji stereotypně já. co mi vlastně ten vztah dává??????????? ........... Dříve.....dusno u nás bylo jednou za uherskej rok, ted je to obrácene.

Mám domluvenou schůzku s psychložkou.

Lálina napsal(a):

A toto je náš případ, tu ženskou nic nezastaví, ona je snad ještě blbější než já a to je to jediné co mě celkem uklidňuje. Jakej šel, takovou našel.

Lálino, to se fakt směju. To samé jsem si říkala, že to není možné, že ona ona musí být snad úplně mimo stejně jako já. Měla výhodu, že něvěděla to co já. Myslela si, že má jen ji a se mnou už není. Nechápala jsem, že mu to všechno žere.

No jo, jsme někdy ke všemu slepé a vidíme jen to, co vidět chceme.

No jo, když se vyskytne nějaká jiná ženská v partnerově životě, máme tendenci ji řešit a přeceňovat její kvality. Myslíme si, že musí být nejkásnější, nejskvělejší ...... atd. Neuvědomujeme si, že to není o ní, ale o vztahu s partnerem. Pak zjišťujeme, že on se chová jako zbabělec, že ona není ani tak krásná (jak jsme si ji vymyslely), ani tak skvělá a najednou nevíme, co si s tím počít.

Jestli vlastně bojovat o chlapa, který si neví rady sám se sebou nebo se na to vykašlat.

Někdy je možná fakt nejlepší se na to v danou chvíli vykašlat, žít po svém a pak se třeba jednou stane, že on se taky najde, zjistí, co chce a začne se chovat zase jako muž, kterého můžeme milovat.

A nebo taky ne.

Přesně tak.

Tím spíš, když má na to dostatek času. Nepřebíhat, rozhozhodnout se a netrápit všechny zúčastněné.

My máme taky volbu. Nechat si to líbit nebo ne. Dost často to rozhodujeme v těchto případech my. Jedna nebo druhá. Které dřív přeteče pohár trpělivosti.

Lálina napsal(a):

A co by měl teda správný muž udělat? Rozhodnout se jen pro jednu?

Měl by říkat věci, tak jak jsou. Ne pořád lhát úplně všude a úplně všem. Dokážu pochopit, že i já se můžu zamilovat. Ale potom musím nést důsledky svého chování a neubližovat.

Jenže Lálino, to jsme my - ženský. Jak vidíš, tak ti naši M to mají jinak. Neřeší a nebo řeší, ale jen ve skrytu duše v sobě a nepomůžou si. Prostě to nechávají tak jak je, jak jim to vyhovuje. Jsou myšlenkama někde jinde a zdravý rozum a ujasnit si co a jak , tak na to nemají buňky!!!!

Lálino, já nevěděla, jak dlouho tvůj M má mimomanž. vztah..... to je 4,5 roku?  Já myslela, že to je jako u nás .... neco přes pul roku.

Fanny5 napsal(a):

když se vyskytne nějaká jiná ženská v partnerově životě, máme tendenci  přeceňovat její kvality. Myslíme si, že musí být nejkásnější, nejskvělejší ...... atd. Neuvědomujeme si, že to není o ní, ale o vztahu s partnerem. Pak zjišťujeme, že on se chová jako zbabělec, že ona není ani tak krásná (jak jsme si ji vymyslely), ani tak skvělá a najednou nevíme, co si s tím počít.

....

Upravil(a) Vanda (7. 10. 2008 9:03)

O ty brýle nkdy nepřijde, pokuď s ní nebude  minimálně pár měsíců žít, až vytěká láska a nastane denní stereotyp, chlapi jsou schopni gigantických činů, ale nejsou schopni je konat  stále.
Nejsou schopni býtpořád  skvělí a úžasní, nosit květiny a pět ódy na krásu, chodit do divadla a plnit skrytá  přání své vyvolené.
Jednou nasadí bačkory a usedne k televizi.
Nebo odfrčí dál. Jako Pepa Vojtek. To je prototyp.

Když má svou lásku pro sebe, přestane být vzácná, naopak se mu i začne stýskat po něčem, co důvěrně znal. Takže se i někdy vrací.

Regina napsal(a):

Nebo odfrčí dál. Jako Pepa Vojtek. To je prototyp.

Když má svou lásku pro sebe, přestane být vzácná, naopak se mu i začne stýskat po něčem, co důvěrně znal. Takže se i někdy vrací.

On už zase opustil tu svoji Líbu? Vrátil se k Sabine, či co? Něco mi v bulváru uniklo?

Kerrin, já ted nic neřeším, nemůžu, nemám chuť. Cítím snad ještě větší zklamání než když se nevěra potvrdila, protože já se poctivě snažila, on věděl o co mi jde, dal nám oběma naději a pak ji s ledovým klidem vzal. Máš pravdu, on nic neřeší, ale že je sťastný mi nepřipadá. Plácá se v tom všem a nedokáže udělat krok ani jedním směrem. No, já už mu nemůžu víc pomoci, pro naše manželství  jsem udělala myslím všechno co se dalo. Teď už vím, že dokud nebude chtít sám, nic nepomůže, on sám neví co chce. Každý den něco jiného, každý den jednu z nás. Nechce nic vyřešit, chce zpátky svůj způsob života před tím okamžikem, než jsem se všechno dozvěděla a on už nemohl zapírat a dělat ze mně blázna. Chce nás obě a to já nedokážu přijmout, i když si myslím, že tak spousta manželství asi funguje.

Alosek napsal(a):

Lálina napsal(a):

Teď jsme se vrátily s dcerou od známých. Celou dobu jí M psal, že dorazí, jenom dodělá nějakou práci, bohužel nic, nedorazil. Tak mi tu pláče proč jí táta lže. Proč ji nemá rád. Samozřejmě jsem jí řekla, že pracuje, že to nešlo, že vydělává peníze. Odpověď byla, proč lžu já.
Nějak nevím co na to říct, moje 10-ti letá dcera mi řekla, že má taťka rád jinou paní, tu paní, která u něj pracuje. Sedím tady, slzy mi tečou, jsem úplně v pr..., a nevím co říct, co psát. Cítím neuvěřitelný strach, že všechno skončilo, cítím strašné pohrdání k člověku, se kterým jsem strávila 20  let, a který neví co je to slušnost. Chápu, i já se můžu zamilovat, ale to neznamená, že nic před tím nebylo.

Lálino,
můj tehdy sedmiletý syn taky poznal, že se něco děje, a že mu tatínek lže. Ale já jsem mu nelhala nikdy. Vysvětlila jsem mu, že tatínek se zamiloval jinde, a protože je zamilovaný, tráví s tou druhou paní víc a víc času. Ale že se to uklidní, že ho má pořád rád. A že mu tatínek lže proto, že si myslí, že je to tak lepší, že to někteří lidé dělají, aby "neublížili". Hlavně s dcerou mluv, opatrně, ale upřímně, a nelži jí. Potřebuje teď někoho, komu bude důvěřovat a na koho se bude moct spolehnout. Klidně brečte i spolu, za to se nemusíte ani jedna stydět, že je vám smutno, že vás něco bolí, trápí. Ale pak se musíte na sebe usmát, a říct si, že to přece zvládnete, a jít něco dělat...
A jestli něco skončilo - tak jako u mně - tak něco nového a možná i hezčího začne
Taky jsem tomu nevěřila, myslela jsem si, že pro mě skončil život, ztratila jsem smysl svého života... hovnajs.

chtěla jsem jen tu poslední větu nechat vytisknout,ale neumím to alošku fakt mě čeká něco?

Regina napsal(a):

Vanilko, přesně! Jak mi děti vyrostly, tak mi i pěkně rostou růžky - ne parůžky, ale pěkné TRKACÍ rohy.  Cítím, že se něco mění (mateřská role byla splněna bezezbytku), teď prakticky jen dojíždí status quo výchovy potomků, a mezitím už mám čas na SEBE. Báječná věc, jako když se otevřou dveře,  o kterých jsem neměla tušení. Ony tam pořád byly, ale  ignorovala jsem je protože nejdůležitější byli malí cvrčkové, a teď už mě tolik nepotřebujou, a já můžu řádit jako zamlada!

čtu si vás milé kamarádky pozpátku a hodně mi dáváte....