Mikeš napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Judita23 napsal(a):

Rodina a  děti byli u něho na prvním místě, proto teď tak zírám...Copak ta chemie je všemocná?

Můj BM to měl tak samo. Rodina a syn na prvním místě. Nevěru u svých kamarádů s rodinou odsuzoval. Pak se najednou zamiloval a bác. Ano, kvůli rodiny se vrátil...ale já časem pochopila, že to dělá jenom kvůli tomu. On nebyl šťastný. Tak to asi nakonec dopadlo, tak jak mělo.

Jako bys mluvila o mně
Žere mě to, ale pořád se snažím sám sebe přesvědčit, že jsem se rozhodl správně...

Můj M to měl podobně. Nakonec na mě "byl hnusnej" hlavně proto, že jsem byla příčina proč se nedokáže odhodlat odejít. Spor rozumu a srdce. Výraz "byl hnusnej" znamená, že nebyl laskavý, zdvořilý, milý, pozorný ...
Jeho odchod byla jediná věc, o které vím, která byla v rozporu s jeho svědomím. Ale kdyby zůstal, nepřestal by mi dávat za vinu, že neodešel ....

Jsem ráda, že už to nemusím řešit.

majka.r.63 napsal(a):

Můj M to měl podobně. Nakonec na mě "byl hnusnej" hlavně proto, že jsem byla příčina proč se nedokáže odhodlat odejít. Spor rozumu a srdce. Výraz "byl hnusnej" znamená, že nebyl laskavý, zdvořilý, milý, pozorný ...

Já naštěstí nejsem na nikoho "hnusnej", protože tohle je čistě můj problém a já si to musím vyžrat. Trápí mě to a smutním, ale je to všechno moje vina, mea culpa...

Judito23, četla jsem všechny příspěvky a můžu opět říct, že se zde příběhy shodují. Jsem na tom obdobně jako Ty. Tak nějak se vcše provalilo v říjnu a od té doby se v tom plácám (hlavně já). Vánoce, svátky na nic, i když byly společné, ale to napětí  a nedůvěra tomu nepřidalo. Manžel mi svou chybu a kontak s tou druhou přiznal někdy v tom říjnu, pak od listopadu bydlel u maminky. Tvrdil, že s ní nic nemá ...tad.Ale výlety po večerech byly.V lednu jsme si řekli nebo spíš on řekl, že to spolu "zkusíme" dáme si šanci. Zatím , ale jeho chování ke mě tomu moc nenasvědčuje.Sice bydlíme spolu /věci až na pár kousků má stále u maminky/, řekne mi o co jde, vždyt je tu snáma. Tak má snaha bvyla o tom, že nechci jen žít vedle sebe, ale spolu. Tad je situace taková, že já  připadám jako nerovnocenný partner vůči němu. Spíš pořád ta komunikace je z  mé strany a když nadhodím, že se nebaví, tak řekne :Vždyť se bavíme. prostě je to vše takové z donucení. I ty city a sex je o tom abych se ho doprošovala a na to už dál nemám. Je prostě takový neaktivní. Předevčírem jsme se bavili a řekl mi, že se to vněm zlomilo, že nemá chut a radost ze života, nemá chut na nic! prostě je nerozhodný, pořád neví, to jsou jediné jeho odpovědi. Na druhou stranu mi řekl, že nikoho nemá. Snažím se mu věřit, neptat se dál, komunikovat, ale obávám se , že jemu vyhovuje, když mlčím.
jenže zase jsou tady taková fakta. telefon - pořídil si ještě jedno číslo - odlišit soukromé a firemní. Telefon vypíná nebo stále nosí v kapse ..., no ten blbej mobil jde s ním kamkoliv. Až je to trapný, ale podle něj normální, že je tak zvyklý. právě to začal dělat, jak se to provalilo x- stovek sms měs. POdle výpisu - jak jsem již psala v jiném vlákně. A pak víken - jde se bavit s kamarády - pivo, bowling, že to ho aspon z toho dostane, pak jde do baru a prijde ráno v pul 6.Dva dny doma a zase jede ke známýmu - to mi řekne kam, ale prostě vypadne a neví kdy se vrátí. Je to pořád dokola. Tak přemýšlím, zda mi tohle trápení s panem nerozhodným stojí za to. Vím, že není lehké žít sama, jsme spolu 10 let, ale je to takhle taky těžké žít s ním, nemít důvěru, být podezíravá. On mi to ani kapkou nedá najevo, že mu za to stojím. Takže jen přihlížím a trápím se - ráno - večer.
Vím, , že se k žádné stěhovat nemíní, to spíš bude zase u maminky a bude mu vyhovovat bezstarostný život. Jet si kam chci, kdy chci, za dcerou přijet kdy se to bude hodit, třeba i denně, ukázat se jako starostlivý otec a jet si tu svoji.
tak nevím jak tohle všechno dopadne. nakonec se ale budu muset rozhodnout sama, zda takhle strávit život dál nebo ne.

Ahoj Kerrin, máš pravdu smutné příběhy jsou si i smutně podobné....Přemýšlím podobně jako Ty, taky řeším současnou komunikaci s M, stejně jako Ty mám pocit, že snažím spíše já... u nás to není maminka, kam se M uchyluje, ale práce...taky příchody z posezení až k ránu, taky telefon přilepený v kapse a další indicie, které mě srážejí, ale vím, že pokud ho chci zpět musím tohle vydržet. Pomáhá mi, že si ho představuju jako člověka, který onemocněl a potřebuje čas na to, aby se vyléčil.....nebo je to možná smrtelná choroba, která si navždy vezme s sebou do hrobu i naši lásku, nevím. Zatím se držím, od provalení jsem neudělala žádnou scénu, nevyčítám, chovám se přátelsky, ale nedoprošuju se... jen úplně ze začátku, kdy jsme to oba obrečeli, jsem ho prosila, ať bojuje za mě, za naše děti a rodinu...pak jsem to ještě asi dvakrát otevřela, abych se dozvěděla, jak na to jsem, ale spíš ten otevřený rozhovor bolel - řekla jsem mu, že ho nebudu držet, ale že chci, aby se to mezi náma urovnalo, ale že sama bohužel nic nezmůžu.......on neví, nerozumí sám sobě a bohužel padla i krutá pravda, že momentálně je láska u ní....proti mě ale nic zásadního nemá..... Naposled jsem mu řekla, že už to otvírat nebudu, ale až se rozhodne, tak ať se vyjádří. Strašně málo se vidíme, je buď od rána do večera v práci nebo jezdí do ciziny na služební cesty, ta poslední trvá už 3 týdny a je na ní s ní, takže žádné citové odloučení se asi konat nebude.....naopak, podle poslední komunikace mám spíš dojem, že nemá zájem...Zatím to nevzdávám, bylo by mnohem lehčí ho poslat pryč, než se snažit o obnovu, nevím možná jsem naivní, ale vím, že spíš bych v budoucnu litovala, že jsem nevydržela a neudělala pro to všechno. Chci mít sama před sebou čistý svědomí, že jsem ze svoji strany udělala maximum a bez toho trápení se tahle fáze boje holt neobejde, s tím jsem se už smířila.....

Mikeš napsal(a):

majka.r.63 napsal(a):

Můj M to měl podobně. Nakonec na mě "byl hnusnej" hlavně proto, že jsem byla příčina proč se nedokáže odhodlat odejít. Spor rozumu a srdce. Výraz "byl hnusnej" znamená, že nebyl laskavý, zdvořilý, milý, pozorný ...

Já naštěstí nejsem na nikoho "hnusnej", protože tohle je čistě můj problém a já si to musím vyžrat. Trápí mě to a smutním, ale je to všechno moje vina, mea culpa...

Chci se zeptat Mikeše, pochopila jsem to správně tak, že jsi odešel od rodiny a teď máš výčitky? Tvůj příběh neznám, tak se nezlob jestli jsem se spletla

Hodně sil všem!! Jineho se snad neda rict .

Promiň Judito23,

víš co si myslím? Že ideálně své manžlství vidíš jen Ty, manžel to asi viděl jinak, když šel do paraleleního vztahu. Něco mu chbybělo, co teď dostává jinde.

Zkus to zjistit a taky mu to poskytovat.

Já měla štěstí v neštěstí, že manželův paralelní vztah se provalil až po roce a půl trvání, takže už měl sundané růžové hormonální brýle co se týče vztahu s tou jeho tehdejší milenkou.

Takže rozhodování měl ulehčeno, nemusel se prát se zamilovaností.


dobrý článek:

http://www.super.cz/sex/20943-milenky-v … elky-.html

Majka 63 - píšeš moje vlastní slova...neměli jsme jednoho chlapa?

Salen, u mě volná, veselá temperamentní, exotická, plná elánu a s velkou motivací, protože je cizinka a zdaleka jí její země nenabízí takové příležitosti jako naše republika....

tak tu o které jsem se dozvěděla je 2x rozvedená a dvě děti už větší než naše a ona je o rok starší než já.

Ahoj všichni, hlavně Kerrin a Judito23. Taky se u nás paralelní vztah provalil už v září (trvá téměř 4 roky) jak jsem psala na jiném vlákně. Taky mám pocit, že se o všechno snažím jen já sama a manža vyčkává. On sám nechce o ničem mluvit, vlastně není za toho půl roku žádný viditelný posun. Jak já závidím Vám, které píšete, že manžel řekl, že Vás má rád, nevěra byla chyba a chce s Vámi zůstat. Tak toto u nás nezaznělo. Jediné co řekl je, že se rozhodne do jara (na můj dotaz co znamená do jara, byl specifikován konec března), ale víte, já si myslím, že mu to vlastně takhle vyhovuje. Manželka se snaží, je přívětivá, bouchá pouze, když už neví kudy kam (za toho půl roku zhruba 3-4x), milenka, která je u něj zaměstnaná má tak vysoké finanční ohodnocení a další výhody, že vztah neukončí nikdy, i kdyby s ním byla pouze kvůli těmto výhodám. Upřímně říkám, že s ní manžel tráví víc času než doma (milenka je rozvedená s 12-ti letým synem) a já to i po půl roce stále nechápu. Taky mám pocit, že bez něj nedokážu žít, strašně se bojím,ale na druhé straně už na něj dokážu být naštvaná za to co udělal.

Wiki napsal(a):

Chlap - pokud si to zařídí tak, aby nikomu neublížil, spíš prospěl , tak si může "nevěru" (více fyzickýchpřítelkyň - nevím jak to nazvat)dovolit.  Ale neublíží ti! Pokud to neumí, tak se do toho nemá pouštět. Hrubě jsem shrnula svůj názor

Přesně tohle se snažím na jiném vlákně vysvětlit a mám pocit že marně. Jsem ráda, že někdo má stejný názor jak já...