Judito, to je moc hezky napsáno. Smutné, to ano.
Kdyby to manžel četl, jistě by ho to dojalo, není snadné zahodit 14 let života.
Ale obávám se, že lítost je na další život málo.Jestli našel ten "přístav" už jinde, těžko už něco změníš.
Je mi to líto. Jsem v manželství stejně dlouho, jako vy. A může se nám to stát taky. Kdykoliv.

Vis, byla jsem v hodne podobne situaci. Taky jsem si behem jednoho mesice uvedomila, kde delam chyby a zaprisahla se, ze uz budu hodna a budu se chovat jinak. Neplnim to tak zcela:(
U starych dopisu plnych lasky a toho, koho miluju vzdy brecim a snazim se prijit na to, kam ti dva lide zmizeli..........jako lode odpluly na ocean........
Ja ho mam zpet, ale brecim po pul roce znovu. ach jo.........

bohuzel-bohudik, vzdy vzpominame jen na ty krasne veci a zapominame, co bylo spatne. Proto to tolik boli..........vybavuji se nam ty krasne okamziky, co jsme byli spolu jko rodina.......

hodne sil..............

majkafa napsal(a):

Jak je mi vše, cos napsala, Judito, známé. Jako bys to psala o nás. Jen s tím rozdílem, že my jsme byli spolu 21 let.
Zdá se mi, že už to ani není pravda. Že to bylo v minulém životě. Že můj bývalý muž nikdy neexistoval, jenom jsem si ho vysnila.
Přes rok mi bylo krásně.
Teď jsem se vrátila o krok zpět ke stavu - chci, aby se vše vrátilo, chci zpět svou rodinu. Náš dům, v něm maminku, tatínka a naše děti. Ztratili jsme se sobě. Navždy? Proooooooooooooooooooooooooč?
Miláčku, tak strašlivě moc mi chybíš.

 

Majko, krásně napsáno.... Tohle ti už opravdu věřím, tohle jsou skutečná slova z tvého nitra.  

Posílám ti pohlazení.....

Upravil(a) petra72 (3. 3. 2008 20:56)

Už několik měsíců tady brouzdám a pokaždé mě udiví, jak si je spousta situací, pocitů a reakcí podobná.... Už půl roku se v tom plácám.... Nedokážu to pochopit a zatím ani přijmout. Můj muž prožívá obrovské dilema, zamiloval se .... nerozumí sám sobě, stalo se to během jednoho měsíce, kdy se na nás navalila spousta starostí a já bohužel místo toho, abych popustila páru dřív, jsem mu v hádce vyčetla, že je egoista  a další věci. Z mé strany to ale bylo zároveň zoufalé volání o pomoc, byl hrozně málo doma, je pracovně hodně vytížený a já měla pocit, že jsem na hodně věcí sama a přitom taky chodím do práce.... Chtěla jsem  jen, abychom jako rodina trávili více času pohromadě, ale ten čas se díky jeho práci neustále zmenšoval. Ta hádka a slova , které v ní padly se ho dotkly tak, že se stáhnul a v tu samou dobu sblížil s kolegyní... Věděla jsem, že je to průšvih, znám ho a sám mi řekl, že to není o sexu ale o citech.....Zkusili se před Vánocemi rozejít, ale po novém roce, podle jeho chování ,se vztah mezi nimi obnovil, poznám to, je někde jinde, ta láska je nyní u ní... I když je to láska nebo jenom zamilovanost??? Copak nechápe, že časem také přijdou problémy, stereotyp a možná i výčitky?. Můj muž je hodně zásadový a férový člověk a já se teď paradoxně bojím té jeho věrnosti k ní.....Je to pro mě obrovské rozčarování, protože jsem si myslela, že aby k tomuto došlo, by náš vztah musel projít mnohem delší a vážnější krizí, prostě nemůžu uvěřit tomu, že by náš dosavadní život zahodil a vrhnul se do nového a nejistého. Myslela jsem, že náš vztah stojí na  pevnějších základech a hrozně mě bolí jeho nerozhodnost....Nechci na něj tlačit, porovnám to s našimi začátky a vím, že to touhle dobou byla obrovská euforie.....Vím, že se musí rozhodnout sám, chtěla bych to nějak ovlivnit, ale nemám téměř žádnou šanci, je pořád v práci a teď momentálně už třetí týden na služební cestě v cizině s ní.....

xkisek napsal(a):

kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....

Xkisku, tak to co jsi napsala, je pro mě děsivá noční můra....přesně jako ty se bojím, pokud dojde k rozchodu, že už nikdy nepotkám někoho, s kým budu na stejné vlně tak, jako jsem byla donedávna s mým mužem.........Dříve se mi občas zdávaly sny, ve kterých si můj muž užíval s jinou a po ránu přišla úleva - byl to jen sen a i se smíchem jsem si pak o těch "nevěrných zážitcích" společně vyprávěli. A i teď se mi zdají sny, ale o tom jak se usmíříme, padneme si do náručí s tím, že chceme jít dál životem spolu..... a po probuzení je to pak rána palicí do hlavy...........stav nezměněn, pořád 50:50. žaludek na vodě a chuť někam zalíst a nebejt.....

Ano. Mně můj muž taky nastavil laťku příliš vysoko. Takový jako on, je jenom jediný na světě. A s takovým si stále přeji žít, stejně jako před dvaceti lety a jako pořád. I když se někdy snažím namluvit si něco jiného.


Majko, cítím to úplně stejně jako Ty. Nedávno jsem při rozhovoru s kamarádkou použila i stejná slova......i můj muž mi nastavil hodně vysokou laťku. Mohla bych tady napsat celý výčet jeho kladných vlastností, našly by se samozřejmě i ty horší, ale nemůžu si pomoct, ty kladné jasně převažují......o to víc mě mrzí, že se to takhle pokazilo a já o něj možná přijdu......za celou dobu trvání našeho manželství - 10 let - jsem nepotkala chlapa, který by se mu v mých očích vyrovnal, vždycky mi připadalo, že nad všemi, díky svým povahovým vlastnostem, tak nějak ční...... Neumím si a ani nechci představit po svém boku někoho jiného. Myslela jsem, že to tak má podobně (a hodně dlouhou dobu i měl) a že by tak lehce nepodlehl a nemazal mě ze svého srdce.  Začínali jsme spolu před lety jako kamarádi a postupně to přerostlo ve velkou lásku. Teď přemýšlím o tom, že  možná zase jako kamarádi skončíme..... Jenomže to bolí, chci ho jako svého muže.......Jeden na to ale nestačí....

Upravil(a) Judita23 (4. 3. 2008 0:32)

Ano Judit krásné psaní, a hodně radostné. Uvědomit si, že jsme to pohnojili je radost sama o sobě a to co jste krásného prožili je také radostné.
Moc teď dumám o všem možném, o tom jaké jsou ženy "bestie" a muži "zlotřilci" a tak /prosím berte to jako ad absurdum /. A víš došel jsem dnes v noci k závěru, že je nejlepší v každém vztahu večer nabourat a ráno to dát do opravny a společně to zas každé ráno úmorně opravovat a dávat dokupy, abych večer v plné rychlosti to napral do nejbližší postele zboural dosavadní život a ráno volný a svobodný to zas spolu s...(partnerem) začal zas stavět... a bylo to pořád nové vzrušující bolestné a úžasné......

Upravil(a) Pisatel (4. 3. 2008 7:58)

majkafa napsal(a):

Pisateli, už se vzpamatuj s těmi tvými ....

Koukám, že máš problém .....

majkafa napsal(a):

xkisek napsal(a):

kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....

Ano. Mně můj muž taky nastavil laťku příliš vysoko. Takový jako on, je jenom jediný na světě. A s takovým si stále přeji žít, stejně jako před dvaceti lety a jako pořád. I když se někdy snažím namluvit si něco jiného.
Nechám to být. Tak, jak to je. Nebudu se bránit. Poslední týdny ráno vstávám a je mi tak strašně smutno, cítím se tolik opuštěná. Chybí mi náruč. Mého muže? Jakákoliv? Já nevím. Vím jen, že toho, kdo mě bude milovat a já jeho. Chvilku jsem myslela, že jsem ho potkala.
Co když je kdokoliv jiný jenom náhražka?
Já chci a chci a chci svého muže a svou rodinu, žít s ním, aby se děti mohly vracet ke svým vlastním rodičům a vnoučátka ke svým vlastním prarodičům a aby ti rodiče žili stále spolu a milovali se a měli se spolu krásně až dokud neumřeli a zazvonil zvonec a pohádce byl konec.)
Já nechcííííííííííííí konec!
Chci zpět svou rodinu. Celou. Teď hned!

Ali, tys to v těch kartách viděla. Matka rodu. To jsem já. I tam je to napsáno. Udělám téměř cokoliv pro zachování naší rodiny. A stejně je mi to houby platné. Protože sama ji NIKDY nezachovám takovou, aby v ní byl vlastní otec a vlastní máma vlastních dětí.

Kurnik, to se v tom zase plácám.
Zahrabu se do práce.

Majko, broučku..... Jak já Ti rozumím. Už to nikdy nebude stejné jako dřív. Ale to neznamená, že to nebude lepší. A Tvoje oblíbené: "Volej k nebi přání a všechno bude k mání...", to určitě platí. Nespadněme do toho zase. ... :-)

Nabuko napsal(a):

xkisek napsal(a):

kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....

5 let? Ježiši, to je hrozný. :-( To budu truchlit ještě tak dlouho? Říká se, že se člověk léčí z rozchodu polovinu času, co strávil s tím člověkem. Doufám, že to neplatí.

...také doufám,že to neplatí...truchlit 15let,šílená představa.

S BM jsme spolu žili 10 let a další 3 roky "ve třech", kdy to bylo střídavě oblačno.

Jé xkiseku, já taky hodně srovnávám. Jen asi malinko jinak. Mi můj nový přítel v některém chování připomíná BM a já se tak bojím, že se všechno bude opakovat. Že mi zase někdo ublíží. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem vzdala ten boj, abych se do něj zamilovala a asi mi i hodně dlouho bude trvat, než vezmu fakt, že to není můj BM. A tak mi taky tak samo nemusí ublížit a já bych se konečně měla přestat bát.