29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj R,
je večer chvilku před půlnocí a já tu sedím na posteli, čtu staré smsky a přemýšlím o nás dvou. Teď po delší době jsem se rozhodla, že Ti zase napíšu i když vím, že dopis nikdy neodešlu.....ale je to taková moje malá soukromá terapie, která mi pomáhá zachytit a utřídit si myšlenky. Nedávno jsem si četla staré dopisy, krásné dopisy plné lásky, vyznání a legračních komentářů, které jsem Ti psala na vojnu asi před 13 lety. Je to hrozně dlouhá doba..........najednou mi to připadá jako kdyby se to, co je tam napsáno odehrávalo v nějakém mém minulém životě. Hodně se mi po tom minulém životě stýská... Až teď, kdy si silně uvědomuji, že náš vztah prochází krizí, vidím a vzpomínám jaký jsme měli krásné zážitky, nezatížené běžnými starostmi, stereotypem,únavou z práce, kolotočem kolem dětí, stresem ze všech nesplněných úkolů a pohledávek......
Poslední měsíce skoro pořád přemýšlím o nás dvou, o našem vztahu o tom, jak jsme mohli dopustit, že jsme se dostali až sem.......jak jsme se jeden druhému mohli tak vzdálit a ztratit? Moc mě vše, co se teď děje bolí..... Vím, že rozhodnutí o naší budoucnosti je stále na Tobě a mně nezbývá nic jiného než Tvoje rozhodnutí, až padne, přijmout. Přeju si, abys nám dvěma dal šanci, abys nezahazoval něco, co bylo po většinu doby pohodové a spokojené. Nejsme už jen my dva, ale jsme rodina a já mám v sobě obrovskou touhu bojovat za to, aby se nerozpadla....
Poslední měsíce mám pocit, že žiju v jakémsi omámení, dívám se na vše jako by z nadhledu. Občas ale na mě dolehne plná tíha kruté reality a slyším Tě říkat:"nemůžu Ti teď dávat svoji lásku,... něco se ve mně zlomilo....cítím ji k ní....".........
To, s čím jsem 14 vstávala a usínala, najednou není. A já se ptám: Je to pryč navždy? Najednou si připadám jako loď, které se utrhla kotva a ona je silným větrem vláčena z přístavu na otevřené rozbouřené moře...... A já se bráním, nestojím o tu nabízenou volnost a svobodu, to širé volné a pro mě zároveň nebezpečné moře. Chci zpátky do přístavu.... Tuším, že někde v dálce jsou i jiné přístavy, kde by bylo možné, až se bouře utiší, znovu zakotvit, ale o ty já nestojím. Chci zpátky.....Život po Tvém boku mi hodně dal, poznala jsem velkou lásku, která u mě byla rok od roku silnější...Hodně si mi jako člověk dal, byl si mi velkou oporou, nejlepší přítel, který vždy stojí při mně...Cítím obrovský smutek, že se to teď zmněnilo a zároveň v sobě stále ještě chovám naději, že se náš vztah uzdraví, že procitneš a vrátíš se ke mně. Až do této krize jsem o našem vztahu příliš nepřemýšlela. Měli jsme se rádi a tak jsem nic neřešila. Všechny ty plíživé příznaky nemoci jsem přehlížela nebo je nevnímala jako ohrožující.... Teď už vím, že to byla chyba. Na vztahu a vzájemné dlouhodobé a trvalé lásce se musí pracovat, právě proto, aby zůstala a neodešla.....
Není tady
Judito, to je moc hezky napsáno. Smutné, to ano.
Kdyby to manžel četl, jistě by ho to dojalo, není snadné zahodit 14 let života.
Ale obávám se, že lítost je na další život málo.Jestli našel ten "přístav" už jinde, těžko už něco změníš.
Je mi to líto. Jsem v manželství stejně dlouho, jako vy. A může se nám to stát taky. Kdykoliv.
Není tady
-
Upravil(a) majkafa (27. 3. 2008 7:55)
Vis, byla jsem v hodne podobne situaci. Taky jsem si behem jednoho mesice uvedomila, kde delam chyby a zaprisahla se, ze uz budu hodna a budu se chovat jinak. Neplnim to tak zcela:(
U starych dopisu plnych lasky a toho, koho miluju vzdy brecim a snazim se prijit na to, kam ti dva lide zmizeli..........jako lode odpluly na ocean........
Ja ho mam zpet, ale brecim po pul roce znovu. ach jo.........
bohuzel-bohudik, vzdy vzpominame jen na ty krasne veci a zapominame, co bylo spatne. Proto to tolik boli..........vybavuji se nam ty krasne okamziky, co jsme byli spolu jko rodina.......
hodne sil..............
Není tady
majkafa napsal(a):
Jak je mi vše, cos napsala, Judito, známé. Jako bys to psala o nás. Jen s tím rozdílem, že my jsme byli spolu 21 let.
Zdá se mi, že už to ani není pravda. Že to bylo v minulém životě. Že můj bývalý muž nikdy neexistoval, jenom jsem si ho vysnila.
Přes rok mi bylo krásně.
Teď jsem se vrátila o krok zpět ke stavu - chci, aby se vše vrátilo, chci zpět svou rodinu.Náš dům, v něm maminku, tatínka a naše děti.
Ztratili jsme se sobě. Navždy? Proooooooooooooooooooooooooč?
Miláčku, tak strašlivě moc mi chybíš.
Proč je to všude tak stejné.
Není tady
majkafa napsal(a):
Jak je mi vše, cos napsala, Judito, známé. Jako bys to psala o nás. Jen s tím rozdílem, že my jsme byli spolu 21 let.
Zdá se mi, že už to ani není pravda. Že to bylo v minulém životě. Že můj bývalý muž nikdy neexistoval, jenom jsem si ho vysnila.
Přes rok mi bylo krásně.
Teď jsem se vrátila o krok zpět ke stavu - chci, aby se vše vrátilo, chci zpět svou rodinu.Náš dům, v něm maminku, tatínka a naše děti.
Ztratili jsme se sobě. Navždy? Proooooooooooooooooooooooooč?
Miláčku, tak strašlivě moc mi chybíš.
Majko, krásně napsáno.... Tohle ti už opravdu věřím, tohle jsou skutečná slova z tvého nitra.
Posílám ti pohlazení.....
Upravil(a) petra72 (3. 3. 2008 20:56)
kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....
Není tady
Už několik měsíců tady brouzdám a pokaždé mě udiví, jak si je spousta situací, pocitů a reakcí podobná.... Už půl roku se v tom plácám.... Nedokážu to pochopit a zatím ani přijmout. Můj muž prožívá obrovské dilema, zamiloval se .... nerozumí sám sobě, stalo se to během jednoho měsíce, kdy se na nás navalila spousta starostí a já bohužel místo toho, abych popustila páru dřív, jsem mu v hádce vyčetla, že je egoista a další věci. Z mé strany to ale bylo zároveň zoufalé volání o pomoc, byl hrozně málo doma, je pracovně hodně vytížený a já měla pocit, že jsem na hodně věcí sama a přitom taky chodím do práce.... Chtěla jsem jen, abychom jako rodina trávili více času pohromadě, ale ten čas se díky jeho práci neustále zmenšoval. Ta hádka a slova , které v ní padly se ho dotkly tak, že se stáhnul a v tu samou dobu sblížil s kolegyní... Věděla jsem, že je to průšvih, znám ho a sám mi řekl, že to není o sexu ale o citech.....Zkusili se před Vánocemi rozejít, ale po novém roce, podle jeho chování ,se vztah mezi nimi obnovil, poznám to, je někde jinde, ta láska je nyní u ní... I když je to láska nebo jenom zamilovanost??? Copak nechápe, že časem také přijdou problémy, stereotyp a možná i výčitky?. Můj muž je hodně zásadový a férový člověk a já se teď paradoxně bojím té jeho věrnosti k ní.....Je to pro mě obrovské rozčarování, protože jsem si myslela, že aby k tomuto došlo, by náš vztah musel projít mnohem delší a vážnější krizí, prostě nemůžu uvěřit tomu, že by náš dosavadní život zahodil a vrhnul se do nového a nejistého. Myslela jsem, že náš vztah stojí na pevnějších základech a hrozně mě bolí jeho nerozhodnost....Nechci na něj tlačit, porovnám to s našimi začátky a vím, že to touhle dobou byla obrovská euforie.....Vím, že se musí rozhodnout sám, chtěla bych to nějak ovlivnit, ale nemám téměř žádnou šanci, je pořád v práci a teď momentálně už třetí týden na služební cestě v cizině s ní.....
Není tady
-
Upravil(a) majkafa (27. 3. 2008 7:55)
xkisek napsal(a):
kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....
Xkisku, tak to co jsi napsala, je pro mě děsivá noční můra....přesně jako ty se bojím, pokud dojde k rozchodu, že už nikdy nepotkám někoho, s kým budu na stejné vlně tak, jako jsem byla donedávna s mým mužem.........Dříve se mi občas zdávaly sny, ve kterých si můj muž užíval s jinou a po ránu přišla úleva - byl to jen sen a i se smíchem jsem si pak o těch "nevěrných zážitcích" společně vyprávěli. A i teď se mi zdají sny, ale o tom jak se usmíříme, padneme si do náručí s tím, že chceme jít dál životem spolu..... a po probuzení je to pak rána palicí do hlavy...........stav nezměněn, pořád 50:50. žaludek na vodě a chuť někam zalíst a nebejt.....
Není tady
Jojo holky.... Je to stejné asi všude... Ani mých (tedy našich..) 16 let se nedá zapomenout a hodit jen tak za hlavu.. Nejde mi to.. Chuť někam zalízt a nebejt - to už jsem cítil déle než před rokem a dnes se asi začínám zahrabávat do práce... Je mi vlastně snad i jedno do jaké práce, hlavně, že do nějaké.. Nestál jsem o hořkou svobodu, která mi nic nepřináší... A přístavy... Možná by snad i byly nějaké k mání, ale .... ale.......... Nechci... Zatím ne, zatím určitě ne... A ani nevím, zdali kdy ještě ano.....
Není tady
Ano. Mně můj muž taky nastavil laťku příliš vysoko. Takový jako on, je jenom jediný na světě. A s takovým si stále přeji žít, stejně jako před dvaceti lety a jako pořád. I když se někdy snažím namluvit si něco jiného.
Majko, cítím to úplně stejně jako Ty. Nedávno jsem při rozhovoru s kamarádkou použila i stejná slova......i můj muž mi nastavil hodně vysokou laťku. Mohla bych tady napsat celý výčet jeho kladných vlastností, našly by se samozřejmě i ty horší, ale nemůžu si pomoct, ty kladné jasně převažují......o to víc mě mrzí, že se to takhle pokazilo a já o něj možná přijdu......za celou dobu trvání našeho manželství - 10 let - jsem nepotkala chlapa, který by se mu v mých očích vyrovnal, vždycky mi připadalo, že nad všemi, díky svým povahovým vlastnostem, tak nějak ční...... Neumím si a ani nechci představit po svém boku někoho jiného. Myslela jsem, že to tak má podobně (a hodně dlouhou dobu i měl) a že by tak lehce nepodlehl a nemazal mě ze svého srdce. Začínali jsme spolu před lety jako kamarádi a postupně to přerostlo ve velkou lásku. Teď přemýšlím o tom, že možná zase jako kamarádi skončíme..... Jenomže to bolí, chci ho jako svého muže.......Jeden na to ale nestačí....
Upravil(a) Judita23 (4. 3. 2008 0:32)
Není tady
Judito, máte děti ?
Není tady
Ano Judit krásné psaní, a hodně radostné. Uvědomit si, že jsme to pohnojili je radost sama o sobě a to co jste krásného prožili je také radostné.
Moc teď dumám o všem možném, o tom jaké jsou ženy "bestie" a muži "zlotřilci" a tak /prosím berte to jako ad absurdum /. A víš došel jsem dnes v noci k závěru, že je nejlepší v každém vztahu večer nabourat a ráno to dát do opravny a společně to zas každé ráno úmorně opravovat a dávat dokupy, abych večer v plné rychlosti to napral do nejbližší postele zboural dosavadní život a ráno volný a svobodný to zas spolu s...(partnerem) začal zas stavět... a bylo to pořád nové vzrušující bolestné a úžasné......
Upravil(a) Pisatel (4. 3. 2008 7:58)
Není tady
-
Upravil(a) majkafa (27. 3. 2008 7:56)
majkafa napsal(a):
Pisateli, už se vzpamatuj s těmi tvými ....
Koukám, že máš problém .....
Není tady
xkisek napsal(a):
kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....
5 let? Ježiši, to je hrozný. :-( To budu truchlit ještě tak dlouho? Říká se, že se člověk léčí z rozchodu polovinu času, co strávil s tím člověkem. Doufám, že to neplatí.
Není tady
majkafa napsal(a):
xkisek napsal(a):
kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....
Ano. Mně můj muž taky nastavil laťku příliš vysoko.
Takový jako on, je jenom jediný na světě. A s takovým si stále přeji žít, stejně jako před dvaceti lety a jako pořád. I když se někdy snažím namluvit si něco jiného.
Nechám to být. Tak, jak to je. Nebudu se bránit. Poslední týdny ráno vstávám a je mi tak strašně smutno, cítím se tolik opuštěná. Chybí mi náruč. Mého muže? Jakákoliv? Já nevím. Vím jen, že toho, kdo mě bude milovat a já jeho. Chvilku jsem myslela, že jsem ho potkala.
Co když je kdokoliv jiný jenom náhražka?
Já chci a chci a chci svého muže a svou rodinu, žít s ním, aby se děti mohly vracet ke svým vlastním rodičům a vnoučátka ke svým vlastním prarodičům a aby ti rodiče žili stále spolu a milovali se a měli se spolu krásně až dokud neumřeli a zazvonil zvonec a pohádce byl konec.)
Já nechcííííííííííííí konec!
Chci zpět svou rodinu. Celou. Teď hned!
Ali, tys to v těch kartách viděla. Matka rodu. To jsem já. I tam je to napsáno. Udělám téměř cokoliv pro zachování naší rodiny. A stejně je mi to houby platné. Protože sama ji NIKDY nezachovám takovou, aby v ní byl vlastní otec a vlastní máma vlastních dětí.
Kurnik, to se v tom zase plácám.
Zahrabu se do práce.
Majko, broučku..... Jak já Ti rozumím. Už to nikdy nebude stejné jako dřív. Ale to neznamená, že to nebude lepší. A Tvoje oblíbené: "Volej k nebi přání a všechno bude k mání...", to určitě platí. Nespadněme do toho zase. ... :-)
Není tady
Judita23 napsal(a):
xkisek napsal(a):
kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....
Xkisku, tak to co jsi napsala, je pro mě děsivá noční můra....přesně jako ty se bojím, pokud dojde k rozchodu, že už nikdy nepotkám někoho, s kým budu na stejné vlně tak, jako jsem byla donedávna s mým mužem.........Dříve se mi občas zdávaly sny, ve kterých si můj muž užíval s jinou a po ránu přišla úleva - byl to jen sen a i se smíchem jsem si pak o těch "nevěrných zážitcích" společně vyprávěli. A i teď se mi zdají sny, ale o tom jak se usmíříme, padneme si do náručí s tím, že chceme jít dál životem spolu..... a po probuzení je to pak rána palicí do hlavy...........stav nezměněn, pořád 50:50. žaludek na vodě a chuť někam zalíst a nebejt.....
Přesně, přesně. Taky takové sny a taky jsme se jim smáli. A teď o tom usmíření... :-(
Není tady
Nabuko napsal(a):
xkisek napsal(a):
kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....
5 let? Ježiši, to je hrozný. :-( To budu truchlit ještě tak dlouho? Říká se, že se člověk léčí z rozchodu polovinu času, co strávil s tím člověkem. Doufám, že to neplatí.
...také doufám,že to neplatí...truchlit 15let,šílená představa.
Není tady
teda já jsem nepsala, že truchlím, jsem smířená s tím, že manžel má novou rodinu, mám z něj nyní kamaráda a pořád je to táta mých dětí a staráme se o ně tak nějak společně, i když bydlí se mnou. Asi bych ho ani už zpátky nechtěla, žijeme každý teď dost jiným životem a já jsem v tom svém spokojená. Dělám to co mě baví a žiju tím. Občas jsem unavená a je mi smutno, občas se mi trochu zasteskne, ale to je asi tak všechno. Spíš mám problém vydržet s někým jiným, zatím od rozvodu žiju s druhým přítelem a vždycky když pomine ta zamilovanost zjišťuji že mi něco na tom druhém dost vadí a mám chuť jít dál. Prostě tomu srovnávání se nedokážu ubránit.
Upravil(a) xkisek (4. 3. 2008 11:49)
Není tady
S BM jsme spolu žili 10 let a další 3 roky "ve třech", kdy to bylo střídavě oblačno.
Není tady
vera napsal(a):
Judito, máte děti ?
Vero, máme dvě děti ve věku 8 a 5 let. Zatím nejsem ve fázi si realisticky připustit, že opravdu odejde, i když vím, že o tom uvažuje.....Rodina a děti byli u něho na prvním místě, proto teď tak zírám...Copak ta chemie je všemocná?
Není tady
Jé xkiseku, já taky hodně srovnávám. Jen asi malinko jinak. Mi můj nový přítel v některém chování připomíná BM a já se tak bojím, že se všechno bude opakovat. Že mi zase někdo ublíží. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem vzdala ten boj, abych se do něj zamilovala a asi mi i hodně dlouho bude trvat, než vezmu fakt, že to není můj BM. A tak mi taky tak samo nemusí ublížit a já bych se konečně měla přestat bát.
Není tady
Judita23 napsal(a):
Rodina a děti byli u něho na prvním místě, proto teď tak zírám...Copak ta chemie je všemocná?
Můj BM to měl tak samo. Rodina a syn na prvním místě. Nevěru u svých kamarádů s rodinou odsuzoval. Pak se najednou zamiloval a bác. Ano, kvůli rodiny se vrátil...ale já časem pochopila, že to dělá jenom kvůli tomu. On nebyl šťastný. Tak to asi nakonec dopadlo, tak jak mělo.
Není tady