|
6. prosince : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 6. prosince : Objevte kouzlo brambor po římsku. Jednoduchý recept, když vás tlačí čas i finance! 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj, chci se jen zeptat; co když se někdo neustále měří s ostatními, pořád se stresuje, jak na tom je, zda je lepší či horší, když přijde někam, kde jsou lidi "chudší", tak je bere hůř, kde jsou "bohatší", tak si připadá blbě, když umí, tak dobře, když neumí, tak blbě, při jednání s ostatními si připadá blbě, že neumí to a ono, nestojí na "vlastních nohou" ... neumí nic ...
A připadá si blbě, a tak si hraje na "někoho". Neprobíjím se do vyšších pozic svou vlastní schopností a iniciativou ... přijde mi, že když mám něco horšího, blbě, když mám něco lepšího, namyšleně .... neustále je potřeba dávat pozor a urovnávat ...
Není tady
:-(
Není tady
Hele, co zkusit psychologa? Nebo trochu uber plyn, zamysli se nad tím co a proč děláš, proč o tom či onom smýšlíš právě takhle.
Prestať to robiť. Bude sa ti žiť ľahšie, ver mi. Ak to dokážeš, možno stačí prečítať pár psychologických kníh, inak odporúčam psychológa. Mne pomohla ako vedľajší bonus jedna učiteľka na úplne inak smerovanom seminári, ale pohli sme tam aj s týmto, resp. u mňa išlo o to stále niečo dokazovať sebe aj druhým. A hrozne sa mi uľavilo, odkedy som sa na to vykašľala, dokonca sa mi podarilo odvetdy pár vecí, o kt. som predtým ani nesnívala, nieto si ešte na ne trúfnuť.
Není tady
Osobně já tohle vůbec neřeším, zkus toho psychologa, takhle se jen užíráš a utrápíš se!
Není tady
píše se mi to blbě, lae rád si připadám jako "že já nemusím, jsem něco víc", protože mě to chrání. nejsem namyšlený, ale prostě nevím ....
Přitom jsem mohl studovat a tak. Ale jakmile se "srovnám či stotožním" s ostatními, ego protestuje, nevím, jak se mám chovat, co mám dělat, připadám si odevzdaný ...
A přitom mám možnosti studovat a kvůli těmto problémům nemůžu ....
Není tady
Nesrovnávej a nemusíš se stotožňovat, jen přijímej lidi kolem sebe jací jsou, nepovyšuj se nad ně.
Jaké " mohl bych studovat" ? MOhl bych se prostě nepočítá. Buď chci a něco pro to udělám, nebo nechci a nebudu o tom mluvit. Jestli mezi lidmi takto vystupuješ a hraješ si na" kdyby", respekt a úctu si nezískáš. Budeš chudším, než dobrovolný bezdomovec i s napěchovanou portmonkou.
Pracuješ?
Není tady
A jaké je tvoje povolání, baví tě to? To je normální že každý chce být v něčem dobrý, něčeho dosáhnout! Ale většinou toho člověk chce dosáhnout kvůli sobě samému a ne kvůli srovnávání s ostatními. Každý nemá vlohy pro všechno, ale každý má určitě vlohy pro něco. Je něco, co tě baví a v čem bys mohl vyniknout??? Když budeš v něčem hodně dobrý, nepomůže ti to trochu? Možná by ses mohla zaměřit na jednu určitou věc abys v ní vynikal a pak by tě tak netrápilo srovnávání úplně všeho a se všemi okolo.
Není tady
Bety napsal(a):
A jaké je tvoje povolání, baví tě to? To je normální že každý chce být v něčem dobrý, něčeho dosáhnout! Ale většinou toho člověk chce dosáhnout kvůli sobě samému a ne kvůli srovnávání s ostatními. Každý nemá vlohy pro všechno, ale každý má určitě vlohy pro něco. Je něco, co tě baví a v čem bys mohl vyniknout??? Když budeš v něčem hodně dobrý, nepomůže ti to trochu? Možná by ses mohla zaměřit na jednu určitou věc abys v ní vynikal a pak by tě tak netrápilo srovnávání úplně všeho a se všemi okolo.
kdysi jsem neměl dobré dětství, protože jsem byl obklopen všemi dary a kračkami, ale vnitřně znásilňován a tak, jako že když udělám něco jinak nebo něco líp než babička či matka, byl mi dán škleb v akové formě, že jsem byl bezmocný, ale trýznilo mě to na duši a když jsem dal najevo vztek, dostal jsem to zpět převahou dospělého ....
A mám někdy, když se to vrací, chuť něco udělat ...
Má sestra s otcem byli proti mě, musel jsem jí umývat kolo, a když jsme argumenoval (v dostatečně krátkém čase, pak řekl, že budu poslouchat já a ne někdo můj hovězí hlas) a myl jí za 15 korun kolo a ona o pět let mladší se mi posmívala a ukazovala mi čmouhy ...
Nesnášel jsme lidi a společnost ... nesnášel ...
Chodil jsem sám do lesů ...
Babička, když jsem vyrostl a bylo mi tak 14, tak jsem šel jednou s ní a matkou koupit na trh meloun a jednou tam byl pán a já ukazoval mi meloun a říkal "to je co, vezmete"? a já jsem byl ovlivněn a utlačován, abych kýval ... jako ona, neumí říct ne. A já se na ní podíval a ona s úsměvem, který nikdy nepadl mě, říkala "berem" ... aby se zavděčila tomu chlapovi "berem" a já říkám "ne, já bych se ještě podíval také tam vedle" a tak že jo ... ale bylo vidět, že jsem měl co dělat, abych nepodlehl trendu výchovy, a byla to spíše zoufalá snaha o nadechnutí z rezerv vlastní identity a sebenalezení, která vždy byla zahlazována a nahrazena chemickou substancí "směrovatele". "to já bych nedokázala" a nadhodila vám to takovým způsobem, že vám je z toho špatně, že jste špatní, ale jako ovlivnitelně, vsíravě do hlavy". A pak jsem míval deprese, nic jsem nedokázal ....
Ve škole jsem prožil šikanu ... pořád jsem byl naštvaný a předhazoval jim to, co jsme měl doma. Výchova matky nebyla s citem, ale s nejsitotou a s tím, "jak by to mělo být" a vždy zvažováno podle jejich měřítek ..
moc mě to mrzí
proto jsem nemohl nikde dokázat, že něco umím ....
Není tady
Nemáš čo komu kde dokazovať... Nenarodil si na nato, aby si spĺňal očakávnaia a predstavy svojej rodiny. Mazaj k psychológovi!!! 
Není tady
lavský napsal(a):
když udělám něco jinak nebo něco líp než babička či matka, byl mi dán škleb v akové formě, že jsem byl bezmocný, ale trýznilo mě to na duši ..
Mně přijde tohle celkem výstižné - ty ses naučil svou hodnotu odvozovat od toho, jak tě hodnotí druzí. Druzí jsou spokojení = jsi hodnotný jedinec, druzí jsou nespokojení = jsi kus h*vna. Takhle nás bylo vychováváno poměrně hodně. Já si taky vybavuju některé podobné pocity, jaké popisuješ, takové to vnímání, kdo je "nade mnou" a kdo "pode mnou", časem mi to začalo připadat scestné, ale ještě dlouho jsem se toho nemohla zbavit. Myslím, že mi pomohlo několik věcí: jednak odstup od rodiny (tj. těch, kteří mi tuhle myšlenku víceméně implantovali), jednak vlastní zkušenost, že dokážu dělat dobré věci bez ohledu na to, jestli mi někdo říká, že je dělat nebudu, nedokážu apod., a pak taky setkání s několika lidmi, ze kterých na mě dýchla taková jako pohoda, zabydlenost v sobě samém, takové to "jsem v pohodě a proto nemám potřebu shazovat ostatní ani k nim vzhlížet a stavět si je na piedestal"... A něco z tohohle pohodového přístupu mi natolik rezonovalo s tím, co jsem měla v sobě, že jsem ho časem nějak vstřebala. Přijde mi důležité stýkat se s lidmi, z kterých na tebe dýchá to, co je ti příjemné a co potřebuješ, a eliminovat ve svém životě lidi, kteří tě uvrhávají do toho srovnávacího schématu. Jasně že stoprocentně složení lidí ve svém životě neovlivníš, ale dá se s tím dělat dost, a podle mých zkušeností to má celkem velké dopady.
Upravil(a) Kubula (2. 3. 2008 18:05)
Není tady
Jako malá školačka jsem asi něco vyvedla, šla jsem klečet. Nebyla jsem si vědoma ničeho špatného a odmítla jsem se sestře omluvit. Nevím, jak dlouho jsem klečela, ale vzdali to, abych mohla jít do hajan.
To byly časy, že obchodnice dala na dluh. Když mě rodiče poslali na takový nákup, prostě jsem se vzepřela i za cenu výprasku.
Taky to nebylo dobré, takové rebelské reakce a že jich bylo.
Něco ve mně odmítlo se podřídit a Ty jsi to měl asi opačně.
Nedokázal ses vzepřít.
A teď jako dospělý se to máš učit. Nevěš hlavu. Půjde to krok za krokem.
Ten odborník Tě nemine. Jenže já bych místo psychologa zvolila rovnou dobrého psychoterapeuta, kterému bude záležet na Tvém optimálně rychlém postupu.
Záleží na Tobě, s čím začneš, u koho začneš. Jestli potřebuješ konkrétní pomoc, prostě si o ni řekni.
Udělej si v sobě generální úklid a pojmenuj to, co Tě nejvíc stresuje a s tímto tématem začni. Ale to už s odborníkem. Takhle se můžeš vypovídat, uleví se ti, najdeš nějaká vodítka, ale tu práci tu s Tebou nikdo neudělá.
Není tady
tak děkuji
Upravil(a) lavský (2. 3. 2008 19:33)
Není tady
Čau,
já jsem měl (či ještě občas mám) to samé. Východiska asi jiná, ale měl jsem to nastavené, že jsem musel být ve všem nejlepší. Ve škole, ve sportu, ve zručnosti, v píli a pracovitosti. Byl jsem výkladní skříní svých rodičů. Připravili mi dráhu nejlepšího z nejlepších.
Jakákoli špatná známka byla národní katastrofou. Skvělé ještě bylo to, že nebylo nutné se se mnou učit, protože jsem uměl číst a psát už před 5. rokem a až do konce střední školy vše zvládal sám. Po vysoké škole přišlo postupně vystřízlivění. Ale zase srovnávání s ostatními syny a dcerami kamarádů mých rodičů - už mají byt, dům, děti.. A v manželství jsem zase měl být nejlepším manželem na světě, protože pro svoji manželku jsem byl ten nejbáječnější muž na světě.
Takže ve výsledku jsem musel být nejlepší syn, nejlepší manžel, nejlepší pracovník, mít nejlepší kariéru. Srovnával jsem se uplně se všemi, včetně instalatérů, profesionálních tanečníků, makléřů na burze apod. (což ve světle toho, že jsem mimořádně manuálně neobratný, finanční matematiku mám na úrovni žáků 7. - 8. třídy ZŠ a přestože tančím rád a v obleku vypadám skvěle, tak po 30 vteřinách ztrácím rytmus, bylo naprosto MIMO! :-) )
Myslel jsem, že se z toho zblázním.
Někde na duchoním může být forum o SEBEPŘIJETÍ - přiznat se takový, jaký jsi a pak to prostě pomalu přijmout. Zdá se, že to není práce na jedno odpoledne... Já jsem při své "rychlosti" tohle rozpoznal (že se pořád srovnávám a že mě to šíleně deprimuje) až po několika měsících terapie.
Ted už to řeším mnohem míň. Chudé lidi moc neřeším, jen některým známým občas něco pošlu. Bohatým to většinou přeju, ale občas závidím (jsem taky jenom člověk :-) ), chytří mě inspirují a hloupí lidé nejsou. Ale hlavně, postupně se mi daří smířit se s mými četnými nedostatky, úchylkami a zvrácenostmi.
Takže souhlasím s tím, co píše Heluška.
Držím palce.
Není tady
No, tak jsem došla na to - co my dva máme společného Nicolasi ... (asi to bude ta matematika 
Není tady
Feuria napsal(a):
No, tak jsem došla na to - co my dva máme společného Nicolasi ... (asi to bude ta matematika
Já jsem byl v matematice docela dobrý, ale dnes z ní už skoro nic nevím, ostatně stejně to nepotřebuji. 
Hele Feurie, ty máš přestávku v sexu nebo ve vztazích?
v mozku 
Není tady
Feuria napsal(a):
v mozku
A jak se to projevuje? 
já jsme to měl trošku jinak ... u mě chtěli standard a tak nějak se mě máma pořád zastávala, otec zase lpěl na lepších výsledcích ...
Pořád to bylo napnuté, já jsme dělal vždy "já nic, já muzikant" a na oko se snažil ....
Ale teď už je pozdě
Není tady
Je to nedostatečné sebevědomí, ta sebekotrola nahrazuje normální lidské bytí.
Není tady
A prčo, když se zapojím mezi ostatní, tak mám takové pocity, stísněnost, ale jakmile přijdu domů a řeknu si "nemusím nikam, kašlu na ně a na všechno" (obrazně) a uvědomím si to, je mi naprosto fajn, a vše zmizí? Necítím tu obrovskou tíhu?
Není tady
Uvědom si výchovu svého okolí. To, že se neco má a pak zkus najít to , jak bys to udělal ty.
Mazej k psychologovi. Tady na takové pitvání není ten správný prostor a odezvy jsou pomalé. Nejdřív zjisti, kdo jsi a co chceš. Pak ti tohle srovnávání přijde nepodstatné.
Není tady
a co psycholog zmůže, hm?
Není tady
lavský napsal(a):
a co psycholog zmůže, hm?
psycholog je placený od toho, aby tě poslouchal a v případě, že už nebudeš vědět, jak vyprávět dál, aby tě pobídl vhodnou otázkou...
protože je placený, nebude se ti zdát potupné/nevhodné/atd. že mu vykládáš takové "pitomosti" a najednou zjistíš, že už víš, co je s tebou v nepořádku...
a vědět znamená začít 
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
