Naštěstí vůbec netušil, čemu osudově unikl.
Bohužel jen pro tuto chvíli. Materiály zpracovávané číslem 1758-A  alias MUDr. Dáša s blikajícím okem byly postupně teleportovány na loď. Nehodlali se jen tak vzdát, když už překonali vzdálenost až do třetí dimenze  12. vesmíru, co je nedaleko od Síria a červí díry.
Když už měli Fandu v záběru, hodlali toho využít .
Potřebují ho dostat do lodě, ale nesmí to být  násilím, musí to navlíknout tak, aby šel rád.
Operují v tomto prostoru už docela dlouho a už zjistili, že na této malinké planetě je mnoho zajímavých jevů.
Obyvatelé používají primitivní věci, mají divná těla, sdružují se, neznají telepatii.

Na dveře nemocničního pokoje se tedy ozvalo zaklepání, dveře se pomalu otevřely a k nemocničnímu lůžku, kde ležel zdecimovaný Fanóš pomalu vplula neznámá osoba. Bylo zvláštní, že jí chybějí dolní končetiny a přesto se sune nad zemí k lůžku nebohého pacienta.
Fanóš na lůžku se upřímně vyděsil, z otevřených úst mu však nevyšel ani hlásek a marně tápal rukou po nemocničním zvonku, kterým by přivolal pomoc. Ve chvíli, kdy se jeho prsty dotkly tlačítka, zkroutila mu ruce neznámá křeč a zvonek definitivně oněměl...

Nicméně Fanda sledoval skleněným zrakem neznámé stvoření, které se znenadání zhmotnilo těsně vedle jeho nemocničního lůžka. Až na to, že nemělo nohy, vypadalo docela snesitelně - pobledlá, leč oduševnělá tvář, rámovaná dlouhými, zlatými vlasy, poměnkově modré oči a velké, smyslné rty. Mělo to jen jedinou drobnou vadu - neznámé stvoření roztáhlo rty v nevinném úsměvu a Fandovi se naskytl pohled na dva páry zlověstně ostrých špičáků. Fanouše oblil studený pot, poněvadž rudé skvrny na bělostných špičácích zdaleka nepřipomínaly skvrny od rtěnky ....

Leč mdloby netrvaly dlouho. Fanouš ucítil, jak se mu zabodává do paže jehla injekční stříkačky a otevřel oči. U jeho lůžka stála ona sestra, která nyní vypadala naprosto normálně, stála pevně na obou nohou a zmizely i zlověstné špičáky. Zato okolo lůžka stál konvoj lékařů v bílých pláštích a tvářil se velice ustaraně.

Byl to vše jen sen? No, samozřejmě, bubáci, strašidla a upíří přece neexistují.... S touto myšlenkou se trošku uklidnil, přestal vzlykat a zaposlouchal se do vášnivé debaty nemocničního personálu kolem jeho postele, v jeho krásné bílé polstrované cele....
Zatím nikdo nespozoroval ty dvě rudé krůpěje krve , které zalily dva drobné otvory na jeho ...................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................
levém palci u nohy, který mu lehce vyčuhoval z peřiny.....

"Ježišikriste, CO TO JE???" zděšeně vykřiklo celé lékařské konzilium a ucouvlo hodně daleko od Fanoušovy postele, kde se naplno rozvalil nevítaný plaz.
Jelikož hadovi nelze dost dobře nasadit svěrací kazajku a píchnout mu injekci by se odvážil jedině sebevrah, lékařské konzilium se v okamžiku rozhodlo promptně opustit Fanoušův pokoj i s hadem, tiše doufajíce, že had Fanouše buď znovu uštkne nebo rovnou uškrtí a zbaví léčebnu starostí, co s takovým pacientem.
Psychiatři  jeden po druhém rychlostí blesku mizeli ve dveřích, u kterých tím pádem vznikla dosti slušná tlačenice a strkanice. Za zabouchnutými dveřmi poté primář vyťukával na mobilu číslo na odchytovou službu a vedoucí lékař prozváněl oddělení patologie, kde zajišťoval příjezd zřízence s vozíkem.
František odevzdaně sledoval hada, uvelebeného v nohou postele a propadl se do stavu, kdy už mu bylo všechno jedno.
Had se náhle vztyčil v celé své kráse a PROMLUVIL docela zřetelným hlasem ...

Hele  a dá se na tohle ještě vůbec něco psát? Neuzavřem to radši a nezačnem znova?

Co s korálovcem.......


Mezi tím se Petruchio Popelka dával dohromady. Hnala ho touha za poznáním pravdy o jeho dětech. Jeho žena mu lhala? To není možné!

Macex napsal(a):

:offtopic:To byla Kiařina sci-fi nitka s  novým vetřelcem, ale Kiara je nemocná... Však postav je tam dost, tak jsou různé kapitoly o různých událostech, není problém se vrátit k jiné osobě, ne?

Říkal si, že by to měl začít řešit až se uzdraví a pustí ho z nemocnice, ale vztek a touha po pravdě se v něm hromadí a vypadá to, že to vydrží sotva do první návštěvy své ženy....

Jééé  Mací .... snad se nezlobíš.... já to myslela jen tak. Neměla jsem niťku   

Upravil(a) PetraP (13. 3. 2008 21:24)

V tu chvíli se k němu do pokoje nahrnulo celé lékařské konzilium. Jeden z doktorů po něm hodil přísné oko a jal se přivolat zřízence z patologie ... Další si Popelku změřil pohledem a prohlásil, že bude třeba zavolat i odchytovou službu ...
Starý Popelka se upřímě vyděsil: "Co se to tu děje? Před chvílí mi přece sestra sdělila, že budu brzy v pořádku ... ?!?!?!"
Doktoři ho však vůbec nevnímali. Řešili zarputile rozdíly mezi korálovci a korálovkami ... a jestli jsou černé pruhy ohraničené bílými nebo bílé pruhy černými ...
Petruchio přemýšlel, zda má propadnout zoufalství nebo panice a před očima se mu objevily točící se černé a bílé kruhy ...

Upravil(a) Míša Kulička (17. 3. 2008 12:38)

Tak von zeblil i chirurgii? Já myslela, že jen ten pokoj na psychině, co sousedí s Fanóšovic cimrou, jak ho tam převezli po milostných pokusech doktorky Dáši ... Takže aj chirurgii .... no to z něj fakt museli mít radost. A to se stará Popelková už ňákou dobu hrdlí s primářem o úhradě 60-tikorunového poplatku, který se jí zdá být přemrštěný ...

Petruchio Popelka byl u ošetřujícího personálu totiž špatně zapsán již od rána - rektální teploměr na cimprcampr, poznečištěná postel díky přišlápnutým hadičkám a odpoledne vyvržený obsah žaludku. Žofka si konsternovaně odplivla při představě, co jí zlotřilý popelář provede ve chvíli kdy bude mít zítřejší ranní směnu...
Do pokoje Petruchia při odpoledních návštěvách vešla Martička s matkou Petronelou a obě se zdály být v pochmurné náladě. Nevěděly totiž, jak manželovi a otci sdělit radostnou zprávu, že ultrazvuk v těhotenské poradně odhalil vícečetné těhotenství a Petruchio Popelka tudíž bude trojnásobným dědečkem ...

ad Kiara: Nestačily sdělit nic, bo za nimi zaburácel malinký chlápek s proutkem a pytlíkem v rukou: "Tak kde tu máte toho plaza?"