Teda ženy, vy jste tomu dali na pr...

Tak založíme nový story, nae?

Žádné překvapení se ale nekoná. Krabice je prázdná. Zrovna měl chuť si trochu zarošťačit. Zklamaně zvedl hlavu.  Od protějšího domu se odlepily dvě postavy a v živém hovoru se pomalu blížily.  Nevidí ho a jdou jeho směrem. A , už je poznává, jsou to holky z áčka.
Že by přece něco mohlo být?... skočil do krabice a opatrně ji zavřel. Ty papundekly  ho pozlobily, ale krabice je zavřená.

Nečekaný obrat situace puberťáka Fandu silně vyděsil. Má rád auta a podle zvuku tohle popelářské pozná i poslepu. Hrklo v něm jako ve starých pendlovkách.
Rozrazil víko a co se pak dělo,o tom se ještě dlouho psalo i v místním plátku.

A tak kvůli neškodnému pubertálnímu ftípku hrozí Fanóšovi obvinění za ublížení na zdraví a dokonce aj za obecné ohrožení. Matka lomí rukama, otec si rve poslední zbytky vlasů, sourozenci se škodolibě pochichtávaj ... a rodinný advokát si mne ruce.
Holt - chceš-li dát vale klidnému životu, pošli puberťáka s odpadkama.

Upravil(a) Míša Kulička (5. 3. 2008 9:00)

Sotva zmerčí Frantu, spustí takový hysterický ječák, jaký si nepředstavoval ani v nejhorším snu ... ale to už přibíhá nemocniční ochranka.

Fanóš se opravdu vyděsil, pokoušel se uskočit před hysterickou Martou, jenže zakopl o nemocniční stolek na kolečkách, který poodjel, zamotal se do jakýchsi průsvitných hadiček a padal a padal ..... a vnímal už jen, jak se pravidelné pípání mění v jeden dlouhý tón ....

... a narazí do korpulentní doktorky a jejího týmu běžícího zachránit popeláře. "Ukažte?" přidrží si doktorka Fanóša - "...je to jen boule, zajděte si s tím na ambulanci." ... Pak už si ho nikdo nevšímá. Všichni věnují svou pozornost popelářovi a hysterické Martičce ...

Jo, to byla přesně ta knížka, co nesla hodná cérka Martička svému tatínkovi do nemocnice na čtení

M: Tatínku, tatínku, nerozčiluj se, nebo ti neřeknu, proč jsem přišla.
Popelář: Herdek, krucinál, jak se tady mám uzdravovat? Tak co se děje?
M: Tatínečku, já se budu vdávat, budeš dědečkem...
P: COŽE! (budíky začaly povážlivě blikat)
M: No víš, když my se s Tonym tak milujeme.... vůbec mi nevadí, že už má nemanželskou dcerku Alenku....
Popelář zavřel oči, chvíli tak setrval a pak se začal nepříčetně smál..... Ty si nemůžeš vzít Tonyho, je to tvůj nevlastní bratr....

...přičemž ji jiskrně zablikalo v levém oku....
poznámka pod čarou: Dáša má jedno oko zelené, druhé modré, ale nikdo si nikdy nepamatuje, jestli je to levé zelené nebo modré.... on si totiž málokdo vůbec pamatuje, jak vlastně Dáša vypadá.... když od ní poodejtete, jako by se vám úplně vykouřila z hlavy.... je vlastně s podivem, že vůbec dostává plat....

"Tony?" Zvolala překvapeně Martička, které to právě došlo ... "ale jeho otec je přece ten Portorikánec, co nám spravuje auta?"

"Hmmm ... už dávno mi bylo divné, že je náš Alfréd po celý rok úžasně opálený, zatímco já jsem v zimě v létě jak ředitelka vápenky.... Ale co teď ? Co budu dělat? Už jsem naše zansnoubení oznámila všem kamarádkám... Jak budu před nimi vypadat? ... Asi si budu muset začít zoufat, ale .... to se mi rozmaže mejkap ...."
"Hlavně byste neměla otce zbytečně rozrušovat osobními problémy..." prohlásila stále ještě přítomná doktorka Dáša a luskla prsty. V tu chvíli konečně vypnul ten nepříjemný dlouhý tón a ozvalo se uklidňující pravidelné pípání...

Po odchodu Martičky se samolibě usmál: "Ještěže je holka blondýna po máti a sežere mi každou blbost .... čověk tak aspoň může zabránit rodinnejm tragédiím" ... Pak mu ale začalo vrtat v hlavě, jak to vlastně je s tím Alfrédem ...
Doktorka po něm zlatě blýskla svým zeleným očkem ...