Ahoj babinetky,
Když jsem začínala někdy na podzim číst slohovky o porodu, čas od času mě jímala hrůza, jak to můžu zvládnout, ale jak moje těhotenství postupovalo, spíš jsem se těšila než bála. A dobře jsem udělala
Termín porodu jsem měla 12.2., ale už při kontrole týden předem mi dr. říkal, že se nic, vůbec nic, neděje. A měl pravdu. Nedělo se nic ani na dalších kontrolách a já se stále dovídala, hlavička nesestupuje, čípek zachovalý.... Týden po termínu jsem začínala mírně panikařit a zkoušela všechny možné babské a babinetí rady, hlavně proto, že mě pan docent určil nástup do porodnice v pátek 22., pokud do té doby neporodím, že.
Vždycky jsem si představovala, jaká to je „akce“ přijet do porodnice s kontrakcema, co se všechno, děje a jak je to potom pro ostatní překvapení, že se miminko narodí, takže to pro mě bylo trochu zklamání stát úplně v pohodě (teda kromě těch nervů ) v pátek večer na příjmu, pak v klidu sepsat papíry a v klidu natočit monitor (na to jsem pak hodně vzpomínala ). Pak se objevila moje porodní asistentka Jituška, se kterou jsem byla domluvená, že se mnou bude u porodu. Dostala jsem klystýr (dalo se vydržet – bez kontrakcí) a dr. mi zavedl prostaglandinovou tabletu. A pak to začalo asi během hodiny jsem měla stahy po pěti minutách, což sice bylo snesitelný. Ale spát se u toho nedalo... ty trvaly asi do tří do rána a pak přešly... zrovna v tu chvíli ale začal v jiný porod a pak ještě jeden, takže o spaní nemohla být ani řeč a slyšet někoho jinýho jak rodí .... hmmm neměla jsem zrovna příjemné pocity....
Ráno mi dr. zavedl další tabletu a přitom začala odcházet hlenová zátka... hurá říkala jsem si, aspon se něco děje... ale pětiminutové kontrakce mě opět přešly někdy kolem jedenácté....další postup měl být takový, že večer třetí tableta a pak se uvidí.... naštěstí se po poledni všechno rozběhlo na novo... kontrakce se vrátily, začaly postupně zesilovat a v po páté mi praskla voda.... to tam zrovna byla kromě Jitušky ještě jedna asistentka a ta se mi po odtoku vody dívala a sahala na břicho a uklidnila mě, že miminko je trochu větší....prý něco kolem čtyř kil...málem jsem omdlela.....
Protože jsem byla unavená z nevyspání a nejezení, začaly jsme mluvit o epidurálu, vzali mi odběry a já šla do sprchy, než budou výsledky.... jenže za hodinu jsem už byla otevřená na šest centimetrů, takže jsem epidurál zavrhla a rozhodla se to zvládnout. Šlo to potom hrozně rychle, protože malá byla pořád vysoko, mohla jsem při kontrakcích „přitlačovat“, abych jí pomohla ven...a pak najednou Jituška zavelela, při příštím stahu rodíme ... hodně mě povzbuzovaly, ať tlačím, jak jsem se pak dozvěděla, malá už neměla nejlepší ozvy, tak jsem tlačila jako o život a při třetím zatlačení se najednou ozvalo takové lupnutí a Sofinka přímo vystřelila ven.... a za ní obrovské šplouchnutí, další díl plodové vody, které bylo tolik, že ohodila všechny okolostojící čumily všichni se potom smáli, že bodejť by se jí chtělo ven, když měla domeček se dvěma bazénama...
Nebyla vůbec veliká, 3,3kg a 50cm a spousta spousta vlásků..... Rození placenty a šití (jen tři stehy) si ani moc nepamatuju, nemohla jsem se vynadívat na toho skřítečka, co se mi choulil v náručí.... a vlastně se nemůžu vynadívat doteď...... nejsem moc sentimentální povaha, ale tohle mě vážně dostalo, porod byl můj nejsilnější zážitek a ta krásná holčička mi ho bude už napořád připomínat ..... takže jen doufám, že náš společný život bude pokračovat ve stejné pohodě v jaké začal, protože já opravdu měla pohodový porod......

P.S. Nevim, jestli mi piti hektolitru maliniku nepomohlo k te nadmerne produkci plodove vody , ale k rychlemu porodu mi pomohl urcite, Sofinka se narodila o pul jedenacte... takze pet hodin od prasknuti vody...

Upravil(a) bajaja (28. 2. 2008 16:38)