Agewo, no podle mě to můžeš zjistit tak, že budeš poslouchat svůj "vnitřní hlas". V praxi - budeš zůstávat jen v situacích, které Ti jsou příjemné....
Jak se mi to jeví - možná nejsi ještě srovnaná se svými minulými vztahy, aby jsi mohla začít nějaký perspektivní, možná potřebuješ prvně nalézt svůj klid.
Jsi 2 roky rozvedená, a rok a půl máš ženáče, kterého by jsi ale nechtěla,ani si ho jako partnera nepředstavuješ.... No, asi přišel jako náplast na bolest po rozchodu, možná je to víceméně spíš kamarád s jistým nadstandardem ...
To, že jsi smutná, když nepřijde, tak to Ti tvé pocity možná říkají, že Ti ale někdo blízký chybí, ale žít s někým, a při představě, že by jsi měla trvalý vztah,na to ještě nejsi připravená.
No, jak jsem psala, jednej jen tak, jak je Ti to příjemné a zkus se na nic, a nikoho neupínat ani vázat. Srovnávej si vše v hlavě tím,že se budeš nejvíce věnovat sobě tím, co Tě baví a těší.  A pak teprve přemýšlej nad mužskými.
Dopřávej si hojnou společnost kamarádek a možnou společnost ženáče, ale jen v případě, že jsi schopna se na něho citově neupínat a randata se svobodnými ber pouze jako zkušenost, že poznáváš nové lidi.
Užívej si svobody a toho, že můžeš dělat co chceš. Do ničeho se nenuť , na ničem nelpi a ber od všech lidí jen to, co Ti mohou dát a věř, že to takhle je prozatím v pořádku. Základ je srovnat se sama se sebou, najít klid.....Pak potom můžeš uvažovat a najít možného partnera, který by Ti vyhovoval, a ty jemu.
Hodně štěstí.

Nic ve zlém, ale na moc vysoké nároky to nevypadá, když jsi ochotná dělat ženatému muži tu druhou.

Jinak, podle mě bys neměla za každou cenu někoho vedle sebe chtít, když vlastně ani nevíš, jestli bys zvládla trvalý vztah. Zkus se nejdřív naučit být sama se sebou, bez náplastí na bebíčko a bez zaplňovačů volného času - takový přístup není fér ani vůči nim

agewa napsal(a):

mashanka- možná jsi to trochu nepochopila. kdybych žádné nároky neměla, tak bych už určitě měla nějaký ten trvalý vztah, protože těch seznamovacích schůzek jsem měla opravdu dost, jenže to většinou z mé strany padlo.A to byli všechno muži svobodní či rozvedený.
Sama se sebou jsem žila už dlouhou dobu v manželství. Kdo zná gemblery, tak ví, o čem mluvím.

"Sama" s gablerem není totéž, jako žít sama "sama" - sama se sebou... zkus to.

Doplňuji - vykašli se na nějakou dobu i na seznamovací schůzky...

Jsem "sama se sebou" druhým rokem a cítím, že čas na nějaký vztah ještě nepřišel. A je mi "samotné" docela dobře, vím, že takhle to teď má být, a až budu připravená, potkám někoho, s kým mi bude zase fajn.

Moje maminka se natolik bojí, že zůstane sama, že se spokojí s málem, je vděčná za jakýkoli projev "lásky", třebaže následují nechutné scény, žárlivost, ponižování... a přesně sem bych se nerada dostala.
Bývalý se tak strašně bojí, že bude (mohl by být) sám, že vezme zavděk jakoukoli ženskou, která je ochotná s ním něco mít. Podle toho taky žije, šťastný a spokojený není.

Myslím si, že ten, kdo neumí být spokojený a šťastný sám se sebou, nedokáže být šťastný ani ve vztahu. Jestliže je jeho štěstí závislé na někom druhém, vzniká závislost, a ta škodí v jakékoli podobě a množství (pomíjím závislost dětí na dospělých - ale ta ani do vztahu dvou dospělých osob nepatří).
Štěstí není setrvalý stav. Štěstí je dar, jsou to chvilky, které si máme pamatovat a radovat se z nich po celý zbytek života.

Myslím, že cítíš, že žádný vztah tě teď šťastnou neudělá. Zkus se tomu nebránit, přijmout věci tak, jak jsou, a hledat radost uvnitř sebe. Ta pak vystoupí na povrch, rozzáří tě a přitáhne partnera, s kterým ti bude dobře.

moc děkuji všem, že mi radíte , co a jak. Myslím, že nejbližší odpověd je pro mě od Račice, protože tak nějak to cítím.
Alosek- přítel mi tedy rozhodně neubližuje a má i vlastnosti, které jsem u některých svých seznamek postrádala.
Cítím se i spokojená když jsem sama, jen asi moje matka a sestra na mě moc tlačí, at se tedy rozhodnu, co chci, toho nejsem v tuto chvíli schopna.

agewa napsal(a):

mashanka- možná jsi to trochu nepochopila. kdybych žádné nároky neměla, tak bych už určitě měla nějaký ten trvalý vztah, protože těch seznamovacích schůzek jsem měla opravdu dost, jenže to většinou z mé strany padlo.A to byli všechno muži svobodní či rozvedený.
Sama se sebou jsem žila už dlouhou dobu v manželství. Kdo zná gemblery, tak ví, o čem mluvím.

Ale pochopila, jenže ty se opravdu snažíš za každou cenu o akci - najít ho. Je to z tebe cítit, jak moc hledáš, a to muže určitým způsobem odpuzuje.
Já jsem vždycky potkala lásku zrovna ve chvíli, kdy jsem o ni nestála.
Ono, když ti přijde někdo na inzerát, je to něco jiného, než když tě prostě něčím zaujme - nedíváš se na něho tak kritickým okem.
Neříkám, že inzeráty zavrhuji, to ne, je to dobrá možnost pro lidi, kteří mají málo příležitostí se s někým seznámit, ale přijde mi to takové trochu jako koňský trh. Když už bych měla potřebu, spíš bych začala chodit někam, kde je pravděpodobnost, že někoho potkám - do posilovny, na plavání, do turistického oddílu, na ples pro nezadané.....podle svých zálib. Navíc to má výhodu i v tom, že lidé které tam potkám, mají podobné zaměření

S těmi názory od Aloska apod. plně souhlasím, i když z vlastní zkušenosti vím, že když jsem byla jednu dobu dlouho sama, všechny chlapy jsem odmítala apod., tak jsem přesně věděla, co chci, dokonce tak moc, že jsem si nemohla najít nikoho reálného, který by vyhovoval mým nárokům...

no vidíš, moje nároky byly ještě menší:aby chodil do práce, měl zajištěné bydlení, byl svobodný(sám) a líbil se mi. bohužel ani u jednoho se všechny podmínky nesešly.vlastně u jednoho ano, ale ten byl tak opatrný na peníze , že na 4 schůzce jsem si musela sama zaplatit oběd a do té doby jsem nedostala od něj ani kytku .

tak já bych ti nic nepovolovala...já bych to nechtěla vědět...
zbytek splňuji

Kukačka napsal(a):

tak já bych ti nic nepovolovala...já bych to nechtěla vědět...
zbytek splňuji

Ty se ráda díváš na P, Kuki?

Nikdy jsem si nedělal konkretní představu jak má ta dotyčná vypadat...ve stylu...prsa jako Pamela...dlouhé vlasy..konto či nějaké jiné konkretní požadavky. Nyní vím, že je to hoodně o toleranci. Takže pořád nevím co chci, ale již alespoň vím co nechci: nechci již nikdy ublížit ani si ubližovat nechat, nechci být osamělý.

Upravil(a) Sirius (28. 2. 2008 9:42)

Sirius napsal(a):

Nikdy jsem si nedělal konkretní představu jak má ta dotyčná vypadat...ve stylu...prsa jako Pamela...dlouhé vlasy..konto či nějaké jiné konkretní požadavky. Nyní vím, že je to hoodně o toleranci. Takže pořád nevím co chci, ale již alespoň vím co nechci: nechci již nikdy ublížit ani si ubližovat nechat, nechci být osamělý.

Já už vím, že když už není vyhnutí, ublížit co nejmíň a pak se snažit zmírnit následky - na všech stranách...
A konečně jsem dospěla k tomu, že nenechám ublížit sobě - ale ne tím, že se budu zavírat do sebe. Tím, že se otevřu a naučím se přijímat i to špatné.
Osamělý - to jako bez ženské? Já žiju bez muže už téměř tři roky a nejsem ani osamělá, ani sama...

Upravil(a) Alosek (28. 2. 2008 9:50)