29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Kuřátko napsal(a):
A to je právě ono Sel. Pokud mu bude vadit moje výška, je jasné že s tím nic nenadělám. Ale jestli mu bude vadit moje oblíbená teta a on mi to poví, nebudu už tak trvat na tom, aby za ní se mnou chodil
![]()
U nás to třeba bylo v Jezevčíkovi. Když jsem vybírala pejska, tak přítel mi nadhodil jezevčíka, protože ho jako kluk měl. Já mu na to řekla, že tohle plemeno se mi nelíbí a připadá mi lenivé. Tohle vždycky přešel. Až jednou vybouchl a vypadlo z něj, že jej držel když ho uspávali a hodně se ho dotýká, když takhle o jezevčících mluvím. Jenže já to do té doby nevěděla. Od té chvíle co mi to řekl, už vím, že se mám tomuhle tématu raději vyhýbat.
A myslím si, že pokud tvému příteli začaly vadit věci, které z počátku byly výborné, byl problém jinde než v nich.
Kuřátko, ja som netrvala na tom, aby so mnou za ňou, chodil, ale on mi vyčítal, že ju čoraz viac pripomínam .... Aj keby to bola tisíckrát pravda - čo som s tým asi mohla urobiť? Vytrhať si vlasy, kúpiť farebné šošovky, schudnúť, pribrať, zmeniť šatník a vo finále zistiť, že sa smejem ako ona a mám rovnako ako ona dlhé nechty???!!!
Kašlať naňho!
No, áno, problém bol v našom vzťahu, to nepopieram, ale stále som neprišla na to, čo s tým - okrem toho vyberať opatrnejšie na začiatku a zdrhnúť pri najmenšom náznaku podobného správania. Lebo táto patová situácia nemá riešenie.
A mmch - na jazvečíkov mi nesiahaj, ak nemajú lenivých páničkov, vôbec nie sú leniví... Moja milovaná prvá psina bola jazvečica... a nemala konkurenciu.
Není tady
Je tedy zajímavé, že chlapi většinou nenapadne, že chtějí žít sami, dokud si nenajdou milenku. Podle mě je to buď snaha utéct před problémy nebo nenápadný způsob, jak se postupně přesunout k milence, aniž by manželka přistoupila k radikálnímu řezu.
Není tady
To je taky možné, že si takový muž chce udělat prostor pro to, aby mohl zadané milence předhodit, že on už je teda vlastně skoro volný a teď je řada na ní, aby se k tomu postavila. A když to nevyjde hupky dupky zpátky domů k ženušce. Ale tohle už jsou čiré spekulace.
Není tady
Ježíšmarjá - samozřejmě chlapy nenapadne - takovou fujtajbl hrubku napsat, vracím školné.
Není tady
No, chlapom to možno napadne, ale len máloktorý (česť výnimkám) zatúži robiť si sám domáce práce... takže skôr do mama-hotelu alebo k nejakej inej žene, pravda...
Není tady
AlixaZS napsal(a):
Modroočka napsal(a):
Koi napsal(a):
Víte co mi jednou řekla psycholožka(a to jsem tam byla jen jednou). Zvládáte toho moc sama. Chlapy mají rádi takové ty trochu ukňourané křehule, co nic neumí. Řekla mi, abych se naučila říkat, že mi tohle nejde, tohle je moc těžký, tohle nezvládnu,..... a tak. Prostě měl moc času na sebe.
Tak tohle přesně bylo o mně a mém BM. Já zvládala všechno a on měl volnost. Teď to má opačně. Já ale neuměla kňučet, že to neumím, tamto nejde. Jé, to jsem ale fakt byla hloupá.
Taky neumím kňourat. U mě prostě všechno jde, když se chce. A když se nechce, tak to počká. Jak se to dá naučit, být "ukňouranou křehulí"?
No, nápodobně.. Já se tenkrát - od muže dozvěděla, že jsem tak skvělá, že on nemusí mít žádnou starost a má tedy volný prostor pro "roupy"...
Ono to není o tom, být ukňouraná, ale fakt nestíhat absolutně všechno. Prostě přijít z práce, nenakoupit, neuvařit, jen sebou plácnout na gauč a s význačně zkroušeným obličejem říct - lásko, já dneska už fakt nemůžu, mohl bys mi kafe uvařit? A ne, že vás to kafe postaví na nohy, ani náhodou, ještě lepší je, když se podaří trošku usnout nebo aspoň 20min koukat do blba a pak zas nadhodit, že dneska to je ale fakt síla, jak jsem hotová. Nebo si nechat poradit - zas, se zkroušeným výrazem se postavit nad karton mlíka a nevědět, jak ho mám vzít, abych si neodřela svoje nový nehty... Jo, asi si zrovna říkáte, že takovouhle kravku netřeba ze sebe dělat, ale trošku toho hééérectví je potřeba, protože, když to neuděláte vy, udělá to jiná, že...
A ta stvoření s chromozomem XY si rázem připadají jak králové tvorstva a to oni potřebují. Tak proč jim to, v zájmu obou stran, nedopřát.
Koi, když jsem četla to tvé, víš, v hodně věcech to je podobné jako u nás. Taky v první chvíli nevěděl, byly 3 třetiny, ta se samotnou budoucností největší, rozmýšlení, rozmýšlení a zas rozmýšlení. Měla jsem v mnoha ohledech štěstí. To, že musí opustit milovanou osobu (rozuměj, naši madam) mi řekl jednou, víckrát jsem nic ani tomu podobného neslyšela. Doma si s ní nepsal, nevolal, ale je fakt, že denně trávil 15 hodin mimo rodinu, v práci, takže si to mohl vynahradit tam. Dneska jsem na to vzpomínala, vůbec si nedokážu vybavit, jak jsem to přežívala. Byla jsem doma s dcerou, Babinet ještě neznámo kde, ale nějak to šlo. Pak mu madam napsala záměrně v dobu, kdy byl doma. Když viděl, co to se mnou udělalo (jakože udělalo...), byl to asi tak mílový skok v jeho myšlení v jeho vztahu ke mně a i k ní. Tenkrát už přestala ona stát na piedestalu a najednou jsem byla já ta, co potřebuje jeho ochranu, ta na kterou se mají brát ohledy. Jak dlouho to tam ještě nějak trvalo nevím, vím jen, že si snad ještě nějak na jaře (velký třesk byl na podzim 2006) si občas (prý) napsali a zavolali. Já tenkrát plašila veškerou intuici a nápady, nepátrala, takže fakt nevím, jen se pamatuji, že ještě jendou mě to praštilo přes čumák to bylo v červnu. Ale jinak jsem ukolébaná tím, že je konec. Důvěra je stejně narušená, ale podle toho, co se minimálně poslední půlrok dozvídám, tak svého excesu šeredně lituje a doplácí na něj den co den. Ono se mu to totiž už několikrát vrátilo, že byl nějakej nepatrnej "průšvih" a minimálně on měl strach, že já to budu brát jako že byl zas tam někde... No, pomáhej nám pánbůh, já jsem chtěla, aby se to urovnalo, tak nám se to snad daří.
Tobě bych přála, abys aspoň ty byla podle možností spokojená, začni dělat věci, na které dřív nebyl čas nebo chuť, zkus myšlenky na muže házet za hlavu, pokud chceš, aby zůstal, tak on musí vědět, že dveře jsou zatím otevřené, nicméně nebudou navždy a taky, že ty nebudeš v těch dveřích stát a vyhlížet ho. Prostě máš svůj život a o ten se teď starej. Pokud on tam zůstane, super, pokud ne, měla bys i v tom vidět jistou výhodu, pak se toho nebudeš tak bát, budeš uvolněnější a i tím můžeš svému muži začít znovu víc imponovat.
Fanny5 napsal(a):
To je taky možné, že si takový muž chce udělat prostor pro to, aby mohl zadané milence předhodit, že on už je teda vlastně skoro volný a teď je řada na ní, aby se k tomu postavila. A když to nevyjde hupky dupky zpátky domů k ženušce. Ale tohle už jsou čiré spekulace.
Ty jo, Fanny, Ty máš asi pravdu. Až doteď mě nenapadlo takhle o tom uvažovat. A teď mi to přímo sedí na ten náš případ - přesunul se od nás na ubytovnu s tím, že chce být sám. Ale v podstatě šlo o to, aby ukázal, že je vlastně sám a aby milenka taky pohnula zadkem a začala to řešit u ní doma. A výsledek je ten, že dvě malinké děti nemají své tatínky doma ...
Není tady
Fanny, Alexa: "ukňouranou", rozkocanou, přeslazenou se prostě nestaneš, když taková nejsi a většinou se nad takovými lidmi usměješ, protože ti to přijde hloupé. A ve 46 bych byla asi jako zastýdlá 17.
Suzie: máš pravdu, že málokdo odchází opravdu jen kvůli svým pocitům, vždy tam je někdo kvůli komu se to děje.
Bazalko: máš pravdu skorove všem. Jen můj M. asi reaguje odlišně na obranu manželky před milenkou, když se střetne s realitou, myslím tu sms v neděli - tedy telefon. Nevím jestli mě brání nebo to vzdává, aby mi neubližoval. V dopise jsem pochopila, že to vzdává, chování vypadá, že ne.
Není tady
KOi, když tam je asi velkej problém, že on to taky neví... Je to šílená doba, ale dá se to nějak přežít. On prostě nehcce ztratit to co má, ta samota je taky lákavá - nikdo mu nebude říkat, že ty ponožky měl uklidit do koše na prádlo a v neposlední řadě to "nové" to má taky svoje kouzlo
. Drž se.
Koi - mě tady kdysi hrozně moc pomohla jedna rada .... když už člověk fakt neví kudy kam, v hlavě mu lítá jedna představa a vize za druhou, do zbláznění přemýšlí co tedy má dělat, tak je nejlepší nedělat v tu chvíli prostě NIC. Zastavit se, přemýšlet jen z hodiny na hodinu, vůbec ne do budoucnosti, nic neřešit, nechat to prostě plynout volně a samo. Ono se vždycky nakonec něco stane, co to někam posune, najednou se věci nějak pohnou. Fakt to funguje :-).
Není tady
Salen napsal(a):
Koi - mě tady kdysi hrozně moc pomohla jedna rada .... když už člověk fakt neví kudy kam, v hlavě mu lítá jedna představa a vize za druhou, do zbláznění přemýšlí co tedy má dělat, tak je nejlepší nedělat v tu chvíli prostě NIC. Zastavit se, přemýšlet jen z hodiny na hodinu, vůbec ne do budoucnosti, nic neřešit, nechat to prostě plynout volně a samo. Ono se vždycky nakonec něco stane, co to někam posune, najednou se věci nějak pohnou. Fakt to funguje :-).
Tak tahle rada bude platit pro nás pro oba. Muž se tím už myslím řídí, zatím se do budoucna nedívá a já budu muset s tím začít, neřešit a nechat plynout.
Byla jsem dnes u psychterapeutky a myslím, že už tam nepůjdu nikdy. Od vás jsem dostala daleko víc pohledů a názorů na možný vývoj a řešení. K dopisu mi jen řekla, že z něj má pocit, že čeká na mé svolení s odtěhováním. Vypovídala jsem se, řekla ji, že já nechci rozhodovat, zda má odejí - to mi odsouhlasila. K milence povídala, že ho zřejmě něčím stahuje k sobě, to jsem věděla taky. Vím sama, že nechce ubližit ani jedné a je zaláskovaný do ní, tak asi nevidí a nechce.
Loni jsem byla kartářky a ta mi řekla, že si s ním blondka hraje a baví ji ho svádět, pohrává si s ním. Měla jsem skoro lepší pocit než dnes z MUDr, když to dnes srovnám.
Před chvílí jsem mu napsala "a stejně tě mám ráda" a on mi odpověděl. DĚKUJI. Já i když to tak asi nevypadá, tak taky. Snad to nebyla jen slušnost. A včera jsem o tom opravdu ani nepípla. Když přišel, dal mi pusu plácnul mě po zadku (to už moooc dlouho nebylo) a byl naprosto normální, sice jsem se bavila, ale nebyla jsem schopná juchat. Mě přišlo jak když se vypovídal a ulevilo se mu a já vím na čem jsem. Večer si vzal "tajný telefon" a psal ji. Neřešit a nechat to být. Život je fakt někdy na budku.
Není tady
Kerrin, jak to u vás dopadlo?
Tvůj příběh mi hodně připomněl ten můj. Taky se scházel s milenkou, taky psal a volal, ale zůstával u nás. Chtěla jsem to zkusit vydržet a žít s ním (vedle něj), že to přejde. Jenže to jeho chování. V mé přítomnosti odcházel do vedlejšího pokoje, promluvil opravdu jenom když to bylo nutné, jinak samé hmmm. Komunikace ustala. Tohle mě strašně ubíjelo. Nemohla jsem spát, neměla chuť k jídlu, po 7 letech jsem zase začala kouřit a přitom jsem byla tak vyklepaná, že jsem si alespoň jednou za den musela dát půlku.
Pak prostě jednou ten džbánek přetekl. Bylo to asi tím, že jsem si uvědomila, že takhle vážně rodina nevypadá a takhle žít nechci. A nebo, že by pud sebezáchovy....
Teď jsem za to ráda. S BM si rozumíme, vycházíme si vstříc a dokážeme si hezky povykládat a podpořit se. A taky jsem začala žít tak jak chci já a potkala človíčka, se kterým je mi zase krásné.
Takže nic nekončí. Jenom jeden kousíček nebo kus vašeho života. A zároveň se otevírají dvířka k dalšímu kousku a toho se snažte co nejvíce využít. Ne to promrhat. Vzpomínky vám nikdo nevezme, ale taky už nikdo nevrátí do reality ;-)
Upravil(a) Kuřátko (21. 5. 2008 14:04)
Není tady
Sel, opravdu se na něj asi vykašlat. To že někoho nemusím, přece neznamená že to budu vyžadovat po svém partnerovi. Svých přátel, které mám ráda se nevzdám...natož pak rodiny. Jestli je nemusí, tak ať k nim nechodí, ale ať mi nechá to se s nimi stýkat.
U nás to zatím tak funguje....přítel taky nemusí jednu moji kamarádku (je prý šílená feministka :-D ). Pokud by mi zakázal s ní kamarádit, tak nevím jak to budu řešit, ale rozhodně vím, že budu dělat co já uznám za vhodné. A tohle po mě chtít by bylo hodně sobecké a pro mě velké varování do budoucna.
A ohledně jezevčíků ... sorry. Když tak přemýšlím, je fakt, že které já znám jsou opravdu leniví, protože jsou líní i jejich páníčci. Ale i tak mám raději jiná plemena. Takové, se kterými se dá chodit na dlouhé procházky nebo túry ;-)
Není tady
Koi, jsem ráda, že jsi víceméně v poho. To s psycholožkou jsem víceméně čekala. Oni mají naučené- nechat vypovídat,poukázat na pár z jimi zachycených bodů z tvého povídání a nechat uklidněného odejít.... alespoń tak mi to přijde, pokud se někdo zmíní o návštěvě u psychologa.
Z tvého příspěvku je cítit vcelku klid. Jen by mě zajímalo,pokud bereš variantu - neřešit, čekat, JAK dlouho chceš jen čekat. Neměla bys použít trochu toho , co napsala Fanny a Bazalka?
Nejsi asi týpek jako já, abys udělala doma cajmrsk a chtěla rychlou smrt. Také vztah Tvého muže je daleko delší než byl ten toho mého.
Pokud na druhé straně čeká nudící se blondka a u Vás doma( při vší pohodě) nemocná sestra, dospívající či dospělé a samostatné děti, manželka, která až na to že se uvnitř vaří jak papiňák taky vypadá , že je v poho....
Těžko se mu bude něco pro něj příjemného končit dobrovolně ..... Může být sebelepší chlap - alespoň se mi zdá z tvých řádků, že jsi na něm neobjevila podstatnou chybu pro Váš vztah kromě zmíněného..
Může být ze stejného důvodu velezajímavý pro blondku , víš o ní tak málo.Nevíš jestli má doma borce, který ji zmydlí až na to přijde, jestli jsou její děti dobráčci, nebo nesnesitelní puboši.... Nevíš jak moc by se jí hodil k Tvůj manžel k pleti a jejímu rodinnému krbu. Jestli je jen hračka , nebo objekt trvalého zájmu...
Prostě ty kromě toho , že je blondka nic nevíš- tudíž nevíš čím můžeš ty imponovat svému manželovi, víš , že ho nechceš ztratit. Možná mu svou neskonalou dobrotou a chápavostí nedáváš šanci situaci vůbec řešit .. Tvá chápavost a dobrota snoubená s pokorným čekáním na jeho rozhodnutí může ale ničit Tebe... zatímco on se může ještě 10let rozhodovat, co vlastně od života ještě chce..... Vím, že já bych dala časově určené ultimátum. Ale držím Ti pěsti ať to dopadne , tak jak bude pro Tebe nejlíp a najdete cestičku ven- pokud možno OBA.
Není tady
Zuzi máš pravdu v tom, že když podváděná ženská zavede chování "jako by se nic nedělo", tak se život ve třech může táhnout pěkně dlouho, i na roky. Na druhý straně dělat scény a klást "nože na krk" může sice přinést rychlejší opuštění milenky, ale taky pravý opak - opuštění manželky. Asi to chce zlatou střední cestu a pokud se rozhodnu jako podváděná manželka dát manželovi čas, tak musí vycítit z mého chování, že se mi stav manželství nelíbí a že se začínám připravovat na možnost rozchodu a samostatného života. Pokud to nezabere ani za půl roku, tak poslední pokus - rozvod na zkoušku - oddělit se fyzicky a zkusit si to.
A ještě k té vdané milence ..... teď se mnou nebude řada lidí souhlasit, ale já bych si zařídila, aby o stavu věcí věděl také její manžel.
Není tady
Kuřátko napsal(a):
Sel, opravdu se na něj asi vykašlat. To že někoho nemusím, přece neznamená že to budu vyžadovat po svém partnerovi. Svých přátel, které mám ráda se nevzdám...natož pak rodiny. Jestli je nemusí, tak ať k nim nechodí, ale ať mi nechá to se s nimi stýkat.
U nás to zatím tak funguje....přítel taky nemusí jednu moji kamarádku (je prý šílená feministka :-D ). Pokud by mi zakázal s ní kamarádit, tak nevím jak to budu řešit, ale rozhodně vím, že budu dělat co já uznám za vhodné. A tohle po mě chtít by bylo hodně sobecké a pro mě velké varování do budoucna.
A ohledně jezevčíků ... sorry. Když tak přemýšlím, je fakt, že které já znám jsou opravdu leniví, protože jsou líní i jejich páníčci. Ale i tak mám raději jiná plemena. Takové, se kterými se dá chodit na dlouhé procházky nebo túry ;-)
Uisťujem ťa, že naša jazvečica s nami chodievala dlhé hodiny po lese do vysokého veku, pričom nabehala cca 3x toľko ako my, lebo nás všetkých musela kontrolovať, vzadu i vpredu, či sme sa nestratili.. a so mno uchodila aj behávať. Akurát jej nerobil dobre vysoký sneh, inak nevidím rozdiely oproti iným plemenám.
Není tady
Salen napsal(a):
Zuzi máš pravdu v tom, že když podváděná ženská zavede chování "jako by se nic nedělo", tak se život ve třech může táhnout pěkně dlouho, i na roky. Na druhý straně dělat scény a klást "nože na krk" může sice přinést rychlejší opuštění milenky, ale taky pravý opak - opuštění manželky. Asi to chce zlatou střední cestu a pokud se rozhodnu jako podváděná manželka dát manželovi čas, tak musí vycítit z mého chování, že se mi stav manželství nelíbí a že se začínám připravovat na možnost rozchodu a samostatného života. Pokud to nezabere ani za půl roku, tak poslední pokus - rozvod na zkoušku - oddělit se fyzicky a zkusit si to.
A ještě k té vdané milence ..... teď se mnou nebude řada lidí souhlasit, ale já bych si zařídila, aby o stavu věcí věděl také její manžel.
A proč ? Ptám se z čisté zvědavosti.Co by se tím získalo ?
Není tady
Urýchlili by sa veci - buď k skončeniu vzťahu s milenkou, alebo možno s manželkou. Navyše samozrejme sa manželka prejaví ako správna Češka - keď zdochla koza mne, nech skape aj susedovi. Nech sa ten dobrý muž dozvie, čo má doma za poklad. A keď kopne svoju zákonitú do pr.d.e.le, tá má konečne otvorenú cestu k môjmu mužovi... Výborná logika!
Salen: Ty si sa tým už riadila? Alebo - to tipujem skôr - to len teoretizuješ, ale ty sama si v skutočnosti stvárala niečo celkom iné...
Upravil(a) Selima (21. 5. 2008 15:20)
Není tady
Salen: "A ještě k té vdané milence ..... teď se mnou nebude řada lidí souhlasit, ale já bych si zařídila, aby o stavu věcí věděl také její manžel."
Salen, souhlasím. Na Amrianin dotaz bych k Selimině příspěvku ještě dodala, že jooo, urychlí se tím řada věcí. Ale vidím to i tak, že vztah milenců není jen vztahem jejich či jejich a té manželky. Je to vztah, který se bezprostředně dotýká i manžela té milenky. V podstatě je to "čtyřka"
. Tak proč by neměl být informován?
Proč by si podváděná manželka nemohla vylít srdce na rameni cizího podváděného manžela?
Otázka je, jestli bych v případě nevěry nezhodnotila svého podvádějícího muže jako nehodného mé další lásky a nevykašlala se na celé to divadlo....
A ještě jiný případ nastává, kdy jsem z manžela otrávená a jen čekám, až si sbalí kufry; tam už bych se asi k nějakému podváděnému manželovi chodit neobtěžovala .
Není tady
Ukažte mi prosím zlatou střední cestu v případě nevěry... A´t uděláš , co uděláš, vždycky bude někdo ten , kdo drží Černého Petra v ruce!
Já jsem se Salen - proč by to neměl vědět partner milenky, resp. V PRVÉ ŘADĚ by měla vědět milenka, že její vztah není sladkým tajemstvím DVOU, kteří dělají vše tak dobře , že třetí( a čtvrtý) nic netuší . Teprve pak , pokud si milenka neujasní , CO chce ona, bych se asi postarala o to aby se to dozvěděl on. Já jsem pro rychlá a bolestivá řešení- dlouhodobé trápení už na mě není...
Je to to, co mi zde bylo vysvětleno jako moje chyba, ale: než se dlouze trápit? Tak radši tnu.
I v našem případě jsem byla připravená odejít kanálem a lízat si rány. Nevěděla jsem do setkání , jestli ta "naše" milenka je mladá, krásná , sobecká a zamilovaná, nebo starší zkušená a vypočítavá. Nebo nešťastná a potřebná, nebo jediná a pravá.... Jestli můj muž nakonec neodejde s ní a mě s malým nechá stát. Na jednu stranu bych se mu ani nedivila. Já byla v té době plně zaměstnaná prckem, který přece jen v našem věku trochu víc udýchá, vzhledově už taky nejsem kočka dvacítka- s každou jinou by měl klidnější a pohodovější život, než se mnou....Setkání pomohlo MĚ! Nijak to nezastírám a ani toho nelituju. Kdyby býval můj muž zůstal s ní, vím dnes , že by mi za to trápení nestál.
Selima- je blbé pokud přeji sousedovi zlé. Ale pokud se postavím zlému, které míří na mě? Takové to on kamenem já chlebem, dokd mě ty šutry neutlučou? Asi stylem : Milá naše milenko, v klidu mi rozštípej můj život na cucky, kdybys náhodou viděla , že můj muž ještě váhá a chtěl by zpět, přidej na intenzitě svého působení na něj, ale neboj, ten tvůj "trubec" , který ti právě šetří na další luxusní dovolenou se nic nedozví... Protože JÁ JSEM TA SILNÁ A UVĚDOMNĚLÁ A BUDU SI TIŠE TRPĚT DÁL a poslouchat u toho jak můj muž píše smsky a neví čí je... Ne to není moje řešení.
Není tady
Tercila napsal(a):
Salen: "A ještě k té vdané milence ..... teď se mnou nebude řada lidí souhlasit, ale já bych si zařídila, aby o stavu věcí věděl také její manžel."
Salen, souhlasím.Na Amrianin dotaz bych k Selimině příspěvku ještě dodala, že jooo, urychlí se tím řada věcí. Ale vidím to i tak, že vztah milenců není jen vztahem jejich či jejich a té manželky. Je to vztah, který se bezprostředně dotýká i manžela té milenky. V podstatě je to "čtyřka"
. Tak proč by neměl být informován?
Proč by si podváděná manželka nemohla vylít srdce na rameni cizího podváděného manžela?
![]()
Otázka je, jestli bych v případě nevěry nezhodnotila svého podvádějícího muže jako nehodného mé další lásky a nevykašlala se na celé to divadlo....
A ještě jiný případ nastává, kdy jsem z manžela otrávená a jen čekám, až si sbalí kufry; tam už bych se asi k nějakému podváděnému manželovi chodit neobtěžovala.
No já nevím ...no já mluvím bez zkušenosti s tímhle...jen mě napadlo ..třeba proto, že by mu to ublížilo ? Přece by se tím nepotrestala jen ta milenka ale vlastně chlap, co za nic nemůže .... jeho by to asi mrzelo ne ?
Není tady
Amrianko, já mám jinou zkušenost. Navštívený podváděný manžel sdělil se slzami v očích, že už přes rok ví, že jeho paní jaksi obdivuje jiného.... jenže ta ho doma utloukla rohlíkem... Až teprve když viděl, že manželku toho "milence" to taky se.re, dal teprve žádost o rozvod a dnes prý nelituje... Takže tam o potrestání chudáka nevědomého nemůže být řeči.
Není tady
zuzi777a napsal(a):
Selima- je blbé pokud přeji sousedovi zlé. Ale pokud se postavím zlému, které míří na mě? Takové to on kamenem já chlebem, dokd mě ty šutry neutlučou? Asi stylem : Milá naše milenko, v klidu mi rozštípej můj život na cucky, kdybys náhodou viděla , že můj muž ještě váhá a chtěl by zpět, přidej na intenzitě svého působení na něj, ale neboj, ten tvůj "trubec" , který ti právě šetří na další luxusní dovolenou se nic nedozví... Protože JÁ JSEM TA SILNÁ A UVĚDOMNĚLÁ A BUDU SI TIŠE TRPĚT DÁL a poslouchat u toho jak můj muž píše smsky a neví čí je... Ne to není moje řešení.
Ty stále motáš o milenke... o sebe... o mužovi okrajovo - ale ani slovkom si nespomenula človeka, ktorý s tým zrejme nemá nič spoločné, ničoho sa nedopustil, a priznajme si: ani nemá veľa možností, čo pozitívneho urobiť. Môže ženu vyplieskať, ale je otázne, či to nie je kontraproduktívne... Môže ju na kolenách prosiť a plakať - tiež nič moč... alebo - najmúdrejšie - neurobiť nič. V tom prípade som len ďalšiemu človeku spôsobila bezsenné noci a sebe nič dobré nepriniesla. Mňa viac zaujíma, ČO TO PRINESIE než ČI NA TO MÁM ALEBO NEMÁM MORÁLNY NÁROK. Pokiaľ niečo zbabrem a narobím viac škody ako úžitku, je predsa dosť jedno, či som to urobila s morálkou na svojej strane...
A najdôležitejšia podľa mňa v tej chvíli je otázka: ČO JE VLASTNE DOBRE A ČO ZLE? Aby odišiel? Aby zostal? Aby sa s ňou rozišiel(väčšina si myslí, že to je dobre, ale ak sa s ním rozíde naopak ONA, niekedy to má zhubné následky)? Hneď alebo postupne? Aby sa odsťahoval a žil chvíľu sám? Aby sa nikam nesťahoval? Babo, raď...
Není tady