Je tedy zajímavé, že chlapi většinou nenapadne, že chtějí žít sami, dokud si nenajdou milenku. Podle mě je to buď snaha utéct před problémy nebo nenápadný způsob, jak se postupně přesunout k milence, aniž by manželka přistoupila k radikálnímu řezu.

Ježíšmarjá - samozřejmě chlapy nenapadne - takovou fujtajbl hrubku napsat, vracím školné.

AlixaZS napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Koi napsal(a):

Víte co mi jednou řekla psycholožka(a to jsem tam byla jen jednou). Zvládáte toho moc sama. Chlapy mají rádi takové ty trochu ukňourané křehule, co nic neumí. Řekla mi, abych se naučila říkat, že mi tohle nejde, tohle je moc těžký, tohle nezvládnu,..... a tak.  Prostě měl moc času na sebe.

Tak tohle přesně bylo o mně a mém BM. Já zvládala všechno a on měl volnost. Teď to má opačně. Já ale neuměla kňučet, že to neumím, tamto nejde. Jé, to jsem ale fakt byla hloupá.

Taky neumím kňourat. U mě prostě všechno jde, když se chce. A když se nechce, tak to počká.  Jak se to dá naučit, být "ukňouranou křehulí"?

No, nápodobně.. Já se tenkrát - od muže dozvěděla, že jsem tak skvělá, že on nemusí mít žádnou starost  a má tedy volný prostor pro "roupy"...
Ono to není o tom, být ukňouraná, ale fakt nestíhat absolutně všechno. Prostě přijít z práce, nenakoupit, neuvařit, jen sebou plácnout na gauč a s význačně zkroušeným obličejem říct - lásko, já dneska už fakt nemůžu, mohl bys mi kafe uvařit? A ne, že vás to kafe postaví na nohy, ani náhodou, ještě lepší je, když se podaří trošku usnout nebo aspoň 20min koukat do blba a pak zas nadhodit, že dneska to je ale fakt síla, jak jsem hotová. Nebo si nechat poradit - zas, se zkroušeným výrazem se postavit nad karton mlíka a nevědět, jak ho mám vzít, abych si neodřela svoje nový nehty... Jo, asi si zrovna říkáte, že takovouhle kravku netřeba ze sebe dělat, ale trošku toho hééérectví je potřeba, protože, když to neuděláte vy, udělá to jiná, že... A ta stvoření s chromozomem XY si rázem připadají jak králové tvorstva a to oni potřebují. Tak proč jim to, v zájmu obou stran, nedopřát.

Koi, když jsem četla to tvé, víš, v hodně věcech to je podobné jako u nás. Taky v první chvíli nevěděl, byly 3 třetiny, ta se samotnou budoucností největší, rozmýšlení, rozmýšlení a zas rozmýšlení. Měla jsem v mnoha ohledech štěstí. To, že musí opustit milovanou osobu (rozuměj, naši madam) mi řekl jednou, víckrát jsem nic ani tomu podobného neslyšela. Doma si s ní nepsal, nevolal, ale je fakt, že denně trávil 15 hodin mimo rodinu, v práci, takže si to mohl vynahradit tam. Dneska jsem na to vzpomínala, vůbec si nedokážu vybavit, jak jsem to přežívala. Byla jsem doma s dcerou, Babinet ještě neznámo kde, ale nějak to šlo. Pak mu madam napsala záměrně v dobu, kdy byl doma. Když viděl, co to se mnou udělalo (jakože udělalo...), byl to asi tak mílový skok v jeho myšlení v jeho vztahu ke mně a i k ní. Tenkrát už přestala ona stát na piedestalu a najednou jsem byla já ta, co potřebuje jeho ochranu, ta na kterou se mají brát ohledy. Jak dlouho to tam ještě nějak trvalo nevím, vím jen, že si snad ještě nějak na jaře (velký třesk byl na podzim 2006) si občas (prý) napsali a zavolali. Já tenkrát plašila veškerou intuici a nápady, nepátrala, takže fakt nevím, jen se pamatuji, že ještě jendou mě to praštilo přes čumák  to bylo v červnu. Ale jinak jsem ukolébaná tím, že je konec. Důvěra je stejně narušená, ale podle toho, co se minimálně poslední půlrok dozvídám, tak svého excesu šeredně lituje a doplácí na něj den co den. Ono se mu to totiž už několikrát vrátilo, že byl nějakej nepatrnej "průšvih" a minimálně on měl strach, že já to budu brát jako že byl zas tam někde... No, pomáhej nám pánbůh, já jsem chtěla, aby se to urovnalo, tak nám se to snad daří.
Tobě bych přála, abys aspoň ty byla podle možností spokojená, začni dělat věci, na které dřív nebyl čas nebo chuť, zkus myšlenky na muže házet za hlavu, pokud chceš, aby zůstal, tak on musí vědět, že dveře jsou zatím otevřené, nicméně nebudou navždy a taky, že ty nebudeš v těch dveřích stát a vyhlížet ho. Prostě máš svůj život a o ten se teď starej. Pokud on tam zůstane, super, pokud ne, měla bys i v tom vidět jistou výhodu, pak se toho nebudeš tak bát, budeš uvolněnější a i tím můžeš svému muži začít znovu víc imponovat.

Fanny, Alexa:  "ukňouranou", rozkocanou, přeslazenou se prostě nestaneš, když taková nejsi a většinou se nad takovými lidmi usměješ, protože ti to přijde hloupé. A ve 46 bych byla asi jako zastýdlá 17.
Suzie: máš pravdu, že málokdo odchází opravdu jen kvůli svým pocitům, vždy tam je někdo kvůli komu se to děje.
Bazalko: máš pravdu skorove všem. Jen můj M. asi reaguje odlišně na obranu manželky před milenkou, když se střetne s  realitou, myslím tu sms v neděli - tedy telefon. Nevím jestli mě brání nebo to vzdává, aby mi neubližoval. V dopise jsem pochopila, že to vzdává, chování vypadá, že ne.

Koi - mě tady kdysi hrozně moc pomohla jedna rada .... když už člověk fakt neví kudy kam, v hlavě mu lítá jedna představa a vize za druhou, do zbláznění přemýšlí co tedy má dělat, tak je nejlepší nedělat v tu chvíli prostě NIC. Zastavit se, přemýšlet jen z hodiny na hodinu, vůbec ne do budoucnosti, nic neřešit, nechat to prostě plynout volně a samo. Ono se vždycky nakonec něco stane, co to někam posune, najednou se věci nějak pohnou. Fakt to funguje :-).

Kerrin, jak to u vás dopadlo?

Tvůj příběh mi hodně připomněl ten můj. Taky se scházel s milenkou, taky psal a volal, ale zůstával u nás. Chtěla jsem to zkusit vydržet a žít s ním (vedle něj), že to přejde. Jenže to jeho chování. V mé přítomnosti odcházel do vedlejšího pokoje, promluvil opravdu jenom když to bylo nutné, jinak samé hmmm. Komunikace ustala. Tohle mě strašně ubíjelo. Nemohla jsem spát, neměla chuť k jídlu, po 7 letech jsem zase začala kouřit a přitom jsem byla tak vyklepaná, že jsem si alespoň jednou za den musela dát půlku.
Pak prostě jednou ten džbánek přetekl. Bylo to asi tím, že jsem si uvědomila, že takhle vážně rodina nevypadá a takhle žít nechci. A nebo, že by pud sebezáchovy....

Teď jsem za to ráda. S BM si rozumíme, vycházíme si vstříc a dokážeme si hezky povykládat a podpořit se. A taky jsem začala žít tak jak chci já a potkala človíčka, se kterým je mi zase krásné.

Takže nic nekončí. Jenom jeden kousíček nebo kus vašeho života. A zároveň se otevírají dvířka k dalšímu kousku a toho se snažte co nejvíce využít. Ne to promrhat. Vzpomínky vám nikdo nevezme, ale taky už nikdo nevrátí do reality ;-)

Upravil(a) Kuřátko (21. 5. 2008 14:04)

Koi, jsem ráda, že jsi víceméně v poho. To s psycholožkou jsem víceméně čekala. Oni mají naučené- nechat vypovídat,poukázat na pár z jimi zachycených bodů z tvého povídání a nechat uklidněného odejít.... alespoń tak mi to přijde, pokud se někdo zmíní o návštěvě u psychologa.

Z tvého příspěvku  je cítit vcelku klid.  Jen by mě zajímalo,pokud bereš variantu - neřešit, čekat, JAK dlouho chceš jen čekat. Neměla bys použít trochu toho , co napsala Fanny a Bazalka?
Nejsi asi týpek jako já, abys udělala doma cajmrsk a chtěla rychlou smrt. Také vztah Tvého muže je daleko delší než byl ten toho mého.
Pokud na druhé straně čeká  nudící se blondka a u Vás doma( při vší pohodě) nemocná sestra, dospívající či dospělé a samostatné děti, manželka, která až na to že se uvnitř vaří jak papiňák taky vypadá , že je v poho....
Těžko se mu bude  něco pro něj příjemného končit dobrovolně ..... Může být sebelepší chlap - alespoň se mi zdá z tvých řádků, že jsi na něm  neobjevila podstatnou chybu pro Váš vztah kromě zmíněného..
Může být ze stejného důvodu velezajímavý pro blondku , víš o ní tak málo.Nevíš jestli má doma borce, který ji zmydlí až na to přijde, jestli jsou její děti dobráčci, nebo nesnesitelní puboši....  Nevíš jak moc by se jí hodil k  Tvůj manžel k pleti  a jejímu rodinnému krbu. Jestli je jen hračka , nebo objekt trvalého zájmu...
Prostě ty kromě toho , že je blondka nic nevíš- tudíž nevíš čím můžeš ty imponovat svému manželovi, víš , že ho nechceš ztratit. Možná mu svou neskonalou  dobrotou  a chápavostí  nedáváš šanci situaci vůbec řešit .. Tvá  chápavost a dobrota snoubená s pokorným čekáním na jeho rozhodnutí může ale ničit Tebe... zatímco on se může ještě 10let  rozhodovat, co vlastně od života ještě chce..... Vím, že já bych dala časově určené ultimátum.  Ale držím Ti pěsti ať to dopadne , tak jak bude pro Tebe nejlíp a najdete cestičku ven- pokud možno OBA.

Sal - řekla bych, že máš pravdu. Zakonzervovaný vztahy ve třech i více znám...
Ale řekni mi, kde je ta zlatá střední cesta? kudy vede?

Salen napsal(a):

Zuzi máš pravdu v tom, že když podváděná ženská zavede chování "jako by se nic nedělo", tak se život ve třech může táhnout pěkně dlouho, i na roky. Na druhý straně dělat scény a klást "nože na krk" může sice přinést rychlejší opuštění milenky, ale taky pravý opak - opuštění manželky. Asi to chce zlatou střední cestu a pokud se rozhodnu jako podváděná manželka dát manželovi čas, tak musí vycítit z mého chování, že se mi stav manželství nelíbí a že se začínám připravovat na možnost rozchodu a samostatného života. Pokud to nezabere ani za půl roku, tak poslední pokus - rozvod na zkoušku - oddělit se fyzicky a zkusit si to.
A ještě k té vdané milence ..... teď se mnou nebude řada lidí souhlasit, ale já bych si zařídila, aby o stavu věcí věděl také její manžel.

A proč ? Ptám se z čisté zvědavosti.Co by se tím získalo ?

pěkná soda

Ukažte mi prosím zlatou střední cestu v případě nevěry... A´t uděláš , co uděláš, vždycky bude někdo ten , kdo drží Černého Petra v ruce!
Já  jsem se Salen - proč by to neměl vědět partner  milenky, resp. V PRVÉ ŘADĚ  by měla vědět milenka, že její  vztah není  sladkým tajemstvím DVOU, kteří dělají vše tak dobře , že třetí( a   čtvrtý) nic  netuší . Teprve pak , pokud si milenka neujasní , CO chce ona, bych se asi postarala  o to aby se to dozvěděl on. Já jsem pro rychlá a bolestivá řešení- dlouhodobé trápení už na mě není...
  Je to to, co mi zde bylo vysvětleno jako moje chyba, ale:  než se dlouze trápit? Tak  radši tnu. 
I v našem případě jsem byla připravená odejít kanálem a lízat si rány.  Nevěděla jsem do setkání , jestli ta "naše" milenka   je mladá, krásná , sobecká a zamilovaná, nebo starší zkušená a vypočítavá. Nebo nešťastná a potřebná, nebo jediná a pravá.... Jestli můj muž nakonec neodejde s ní a mě s malým nechá stát.  Na jednu stranu bych se mu ani nedivila. Já byla v té době plně zaměstnaná prckem, který přece jen v našem věku trochu víc udýchá, vzhledově už taky nejsem kočka  dvacítka- s každou jinou by měl klidnější a pohodovější život, než se mnou....Setkání  pomohlo MĚ!  Nijak to nezastírám a  ani toho nelituju. Kdyby býval můj muž zůstal s ní, vím dnes , že by mi za to trápení nestál. 
Selima-  je blbé pokud přeji sousedovi zlé. Ale pokud se postavím zlému, které míří na mě?  Takové to on kamenem já chlebem, dokd mě ty šutry neutlučou?  Asi stylem :  Milá naše milenko, v klidu mi rozštípej můj život na cucky, kdybys náhodou viděla , že můj muž ještě váhá a chtěl by zpět, přidej na intenzitě  svého působení na něj,  ale neboj, ten tvůj "trubec" , který ti právě šetří na další luxusní dovolenou se nic nedozví...  Protože JÁ JSEM TA SILNÁ  A UVĚDOMNĚLÁ A BUDU SI TIŠE TRPĚT DÁL a  poslouchat  u toho jak můj muž píše smsky a  neví čí je...   Ne to není moje řešení.

Amrianko, já mám jinou zkušenost. Navštívený podváděný manžel sdělil se slzami v očích, že už přes rok ví, že jeho paní jaksi obdivuje jiného.... jenže ta ho doma utloukla rohlíkem... Až teprve když viděl, že manželku toho "milence" to taky se.re, dal teprve žádost o rozvod a dnes prý nelituje... Takže tam o potrestání chudáka nevědomého nemůže být řeči.