Kerrin napsal(a):

já si nemyslím, že nejsem schopná to vyřešit.prostě jsem pořád rejpavá, ale zase se nechci obvinovat ze všeho.
nevím zda se to spraví.......to musí ukázat čas.Jen neumím být chvíli zticha
Přemýšlím stále ještě o odjezdu tak na měsíc  a pul do ciziny během léta. Vím, že si tady o mě myslíte, že jsem  blázen a kde vůbec mám svůj charakter. Prostě plácám se vtom, ale ještě necítím, že je vše úplně v h. a . j z .lu.

Myslím, že odjezd do ciziny není vůbec špatné řešení.

Tím rýpáním jsem přišla o manžela. Kdybych dokázala držet papulu, možná by neměl důvod odcházet. Mluvím teď o jeho důvodech. Ale naše společné žití se stalo pro obě strany nesnesitelným.

No, fuk Ti to nebude, ale nebudeš to mít na očích. A co oči nevidí, to srdce nebolí

A i on dostane šanci zjistit, že mu vlastně moc chybíš. Já tuhle možnost nedostala a rady Vanilky atd. byly úplně marné, protože jsem taky klapačku nedokázala zavřít. Tedy ... třeba týden jo a pak to zase vypuklo. Ani já sama se sebou bych nechtěla žít. Natož chlap .. A hlavní problém byl ten, že si mě přestal vážit jako člověka. Protože jsem ho stopovala, sledovala, vykecala to našim přátelům a rodině. To myslím, že byl největší kámen úrazu. Kdybych to zvládla udržet mezi námi, bylo by to lepší.

Můžu si sypat popel na hlavu jak chci a stejně to nic nezmění. Nemiluje mě, neváží si mě, nechce být se mnou, tak co už teď nadělám. Můžu se jedině poučit ze svých chyb a pokusit se je neopakovat. Nic víc, nic míň. Bohužel, bohudík.

Zřejmě to nebyl ten pravý ... A já ta pravá pro něj. Myslím, že teď je šťastný a spokojený a má přesně toho, koho si zaslouží.

Moje nejlepší kamarádka z dětství mi nešla na svatbu za svědka (a vlastně byla jen na obřadu). V té době se mezi námi totiž zpřetrhaly nitě, které jsme teď už zase zašmodrchaly zpět (jdu ji za svědka v červnu). No a teď mi řekla, že zjevně má jít za svědka až na svatbě s tím pravým, což můj manžel rozhodně nebyl (tedy dle jejího názoru). Asi na tom něco bude. Ona je taky taková čarodějka...

Na podzim 2006 si muž začal románek, který snad sexualně zvládl ukočit až napodruhý po 3 měsících. V srpnu 2007 jsem zjistila, že si často dál píší, pro mě zlom byl říjen 2007, kdy ji psal ráno jen co jsem opustila postel před odjezdem na prodloužný víkend.  To jsem byla už moc dole, šel se mnou i 1x do poradny.  Tenkrát  mi řekl, že si píší, občas zajdou na oběd.  Pochopila jsem, že jestli s ní  kvůli mě ukončil sex. styk , nezvdá se dopisování a občasného sejíti se. Požádala jsem ho, aby tedy tak dělal v pracovní době a vynechal z toho naše společné chvíle.
Přeložila jsem si to  tak, aby nebylo celé moje rozhodnutí vztah ukončit jen po mém.

Je 49, mě bude 46. Neměnila bych na něm nic,  kdybych měla možnost, jen tu jeho velkou slabost pro jeho přítelkyni. 

Včera ráno jsem se vrátila do ložnice a jako malý kluk si schovával telefon. Psal ji.  V tomhle mi prostě lže. Dnes ráno jsem mu řekla, že přivítám hnusnou pravu, ale ať mi nelže. Odpověděl mi , že to je jinak. Tak to že to je jinak jsem už slyšela několikrát, ale pořád nevíj jak.

Těžko se mi chápe  jak se z milenky, s kterou snad postel skončila kvůli mě, stane kamarádka. Musí to přede mnou tutlat, není to známá o které bych věděla, neznám ji. Mám toho plnou hlavu, bolí mě, že mi lže.

Neumí o problému mluvit.Brání se po chvíli útokem, že když mi ubližuje, že se odstěhuje a bude sám. Pak za mnou příjde (dnes ráno) do kanclu  dá mi pusu a je najednou zjizlý, jakoby mu mu došlo co všechno, to málo, mi řekl. Já si říkala, že asi  chtěl ještě jednou zkusit ulovit babu, ale asi se stala pro mě chybička, že se zamiloval, nějak to omezil ale....

Vlastně jednu chybu mám co mi řekl, že ho sleduju,jeho  reakce.  To řekne vždy v sebeobraně, když máme výměnu názorů. Já se ho opravdu snažím "zdravě ignorovat", ale příjde mi, že když má černé svědomí a já nevědomky něco řeknu, spojí si to. Jestli mu zavoám 1x týdne sama to je vrchol, u něho v práci jsem byla za rok 1,5  1x. Domů si jezdí kdy chce - nepravidelně, nekomentuju . Jsme spolu 25 let. Já jsem teď do něj víc zamilovaná než on do mě, to cítím. On má ještě někoho a mě se takový náhradní člověk za něj nechce hledat, nepotřebuju si zatím nic dokazovat.

Potřebovala bych poradit s odpovědí, zda jsem tak úzkoprsá, když mi vadí dopisování si s bývalkou(snad) když je muž s rodinou a  nedodržel slib.  Jestli to opravdu špatně chápu a někteří muži se tak normálně chovají.  Nebo jsem tak sobecká a omezuju ho.  Ví že mě to trápí, ale stejně napíše

Britana napsal(a):

....zamýšlím se nad "problémem", že většina s nás říká, že partner,když má "bokovku" by nás neměl "oblbovat",nelhat a prostě na rovinu říct, že někoho má. Holky, umíte si toto vůbec představit? !!!!!  Já teda dost dobře ne.Co by jsme od toho očekávaly??Tyto úvahy se mi honí hlavou od té doby, co moje blízká známa mi řekla, že jejich 15 leté ,spokojené manželství, končí.Manžel jí "na rovinu" řekl,že se chce scházet s jednou ženou,kterou si myslí, že bude milovat,chce jí pomáhat atd.atd. ....no nebylo to lehké. Jak doslova řekla."Bolí mně to o to více, že po 15letech mi jen tak dokáže říct..chci se scházet s jinou ženou..." Tak holky,  "babo raď". Myslím si, že každá z nás chce NĚCO samozřejmě  podle svých představ.Někdy se moc podřizujeme,někdy zas moc vyskakujeme,někdy jsme chudinky,někdy generálové.Je zbytečné žárlit,podezřívat,kontrolovat.Všechnu energii,co vynakládáme pro kontrolu partnera, zaměřme se na sebe a čiňme vše,co nám povzbudí naše ego.Musíš vědět,že partner tady JE,že vám je spolu dobře...ale....

City s rozumem mám rozhádané. Jedno  mi říká oznámit mu, ať se odstěhuje a vyjasní si, co ho víc naplňuje, psaní si a co s tím souvisí nebo rodina a jeho děti. Kultivovaná nevěra se mu vymkla z rukou.

Druhé, že když jsem přežila nevěru, že dopisování vyšumí.  Snažím se řešit co nejvíce jen sebe, ale srážka s realitou mnou prostě zamávala.

Všichni vaši muži dokázali  ukončit vztah se vším všudy? Nebo mám doma slabocha.

Koi napsal(a):

Všichni vaši muži dokázali  ukončit vztah se vším všudy? Nebo mám doma slabocha.

Koi, tohle asi těžko může některá žena zodpovědně říct, protože to nemůže vědět, pokud by byl manža kulivovanější a ohleduplnější a udržoval případný kontakt tak, že nic nepozná.

Já vím o svém muži, že se s tou ženou potkal na diskotéce, protože mi to řekl, ale to jsme spolu momentálně  nebyli. Řekl na to konto jen tolik, že se chovala hrozně, namistrovaně. Víc jsme o tom nemluvili.

Kdybych věděla o tom, že s ní udržuje kontakt, vadilo by mi to zcela jistě. 

Když jsem byla sama, šla jsem jednou s bývalým milencem na pivo, ale bylo to ve vší počestnosti a teď bych podle hesla "Nečiň druhým, co nechceš, aby činili oni tobě" na žádný případný pokus o kontakt nereflektovala.

Salen, ještě vloni jsem v synově novém mobilu, o kterém jsem si myslela, že je rozbitý, neb mi celý týden na horách neodpovídal, dozvěděla, že : "Bylo mi s tebou dobře jako už dlouho ne." Manžel měl mobil půjčený od syna, protože mu došel kredit, a sms typu: "Už jedu." nebo " Kdy přijedeš,těším se." tam nestydatě nechal a nevymazal! Přičemž bývalá milenka už v té době měla dvouleté dítě.

Tak se mi zatmělo rudě před očima, zryclil tep a houkla jsem na muže. Prý jen potřebovala půjčit řezačku na dlaždičky, neb předělává koupelnu a on jel 120 km kvůli tomu zpát¨ky z hor na Mělník, aby ji půjčil od svého kamaráda a řezačku jí přivezl a pak si pro ni dojel!


U mě se doma stavil na kafe, s ní byl zřejmě déle, když to  bylo "jako dlouho ne".


Tehdy jsem ztratila iluze, tři roku po rozchodu s ní se stále stýkali a mám potvrzeno od dobrých lidiček, že i nadále jsou minimálně v kontaktu.

Jsem pořád jednou nohou "na odchodu", ale už z toho nemám trauma. : Nemyslím, že mě podvádí, ale zůstal zaháčkovaný. Tak mu to přeju.
Ale servítky si při provalení takové ubohosti neberu a zdaleka už nepřemýšlím, jestli o něho přijdu.

Je to taková hodně křehká rovnováha a já už opravdu nedělám nic pro to, abych se rozčilovala šmírováním nebotrápila  pochybováním.
V pátek jsem ji potkala znova, je znova těhule, měla jsem z toho radost (spontánní , a pak trochu škodolibou), ale záruku, že manžílek netrtká jinde, nemám. A neřeším to.

Upravil(a) Regina (19. 5. 2008 16:14)

Koi
Já bych to takhle nechtěla.
Určitě bych mu řekla, co mi vadí. Prostě taková jsem.    A pokud to s ní byla v minulosti skutečná vztahová záležitost, která  vás dva na nějakou dobu rozdělila, rozhodně bych mu řekla , že mi to jeho chování nepřipadá jako ukončený vztah a  že mě to jeho neohleduplné chování bolí. Buď ať se chová jako 49letý chlap, nebo jako 16 letý puboš. Oboje dvoje naráz se nedá moc dlouho se zdravým rozumem ustát. Tedy pro mě.
Zároveň bych  začala žít po svém- mile ale po svém.  Moje vlatní aktivity mě vždycky vytáhnou  ze starostí( ať jsou jakéhokoliv původu) Pokud je totiž varianta "B" správná( že vztah obnovuje a udržuje Tvůj muž, jenž si tak leští své ego), může se lehce vrátit do stavu - pod peřinu, ale ne s mobilem ale s ní. Potom bys měla Ty být ozbrojená  a ne odzbrojená..... Myslím tím  mít okruh kamarádek, kamarádů, koníčka,  jistou finanční nezávislost..... Aby Tě  případná ztráta milovaného , ale nemilujícího partnera nepoložila úplně na dno rybníčku....
Já jsem si také myslela jednu dobu, že partner, který pak při zpětném pohledu za nic nestál, je to nejlepší, co mě potkalo. Teď se tluču do hlavy, že jsem s ním vydržela tak dlouho... Přehlídka ztraceného času.
Ale dost možná, že tvůj muž jen potřebuje popostrčit a kopnout- že mu nezapíná to, že Ti ubližuje. Každopádně bych svůj pocit ventilovala nahlas.  Neumím už a ani nechci dusit pocity v sobě. Na sebeovládání a sebezapření  kašlu..... Neječela bych, ale říct bych to musela. Pokud možno po dobré večeři a klidném dnu- to se  obecně s mužskými líp mluví...

Jasně , že k tomu musí dospět sama , ale kdyby nechtěla  vědět názory jiných, nepíše si o ně....
Tedy ve zkratce : Ano , vadilo by mi , kdyby si psal s bývalou milenkou a blbě si schovával mobil....
Vadilo by mi, když by si pěstoval náznak paralelního VZTAHU,  o kterém ví, že mě zraňuje.
Ano, jsem přesvědčena , že tento můj manžel svůj mimo vztah ukončil, o tom BM  v minulosti vím, že podobně jako mě trápil i další manželku- nevěra  za nevěrou....

No já teda vzhledem ke své lenosti hlásám, že na rozvod je vždycky času dost. Ale je taky fakt, že pokud by si manžel schovával mobil anebo psal SMS narychlo v NAŠÍ ložnici, považovala bych ho za trapáka a nevážila bych si ho. A podle toho bych asi bohužel s ním taky tak jednala.
Ale taky bych možná (podle nálady) jednou skočila milé hvězdě po krku s tím, že moc dobře ví, že je to chlap ženatý, tak nemá v noci co opruzovat esemeskami. Tak buď ať mu dá pokoj, nebo ať si přijede pro jeho kufry. Jedou v tom totiž fifty fifty.

Holky moje, mě je strašně. Včera mi muž poslal dopis, chtěla jsem, aby mi napsal, když to neumí říci.
Pošlu vám ho, ale pak mi musíte poradit jak se to maže.


Ahoj Tinko,neumím moc to napsat ani říct a už vůbec nějak logicky a smysluplně vysvětlit.Vím že jsme spolu už hodně dlouho a ty že jseš po všech stránkách úžasná
ženská a manželka a máma dětem.Jseš samostatná a máš spoustu nápadů,dovedností
a jseš schopná všechno realizovat.Já se snažil po celou dobu, aby nám to spolu
vycházelo.bohužel jsem měl stále více pocit,že je spousta věcí jen nutných a ne
chtěných jak z mojí tak z tvé strany a každý chceme něco jiného a stále se nám
každému nakupují střípky které se nám zarývají od toho druhého.Já jsem to asi
už nemohl ustát a chtěl mít v životě taky chvíli kdy se nemusím vázat na nějakou
nepříjemnost nebo omezení a myslet jen na příjemné věci a ne na budoucnost ať už
v zaměstnání,ve zdraví a ve všem vůbec, abych mohl zvládat ještě chvíli a prožívat život
a neříkat si to až v důchodu co měl radši člověk dělat.Vím že ty to chápeš jinak a z jiného pohledu a bereš to jako jednoznačné negativní vůči tobě,což tak není, ale sám jsem zažil jak
špatně se to druhému jeví a vidí to úplně v jiných souvislostech.Vůbec nemá smysl si říkat
co jednomu na druhém vadí většinou jsou to v podstatě malichernosti a druhého stejně
nezměníš.Vím, že ti nesplňuji co by jsi chtěla a že tě tím hodně trápím.Vím že pocit je horší
než skutečnost,ale skutečnost pro každého znamená něco jiného.Asi chceš abych se rozhodnul,nebo všechno změnil a byl tak jak chceš. To asi neumím.Vím že asi s neurčitým
pocitem nemůžeš žít a taky nechci abys se tvářila že se nic neděje a nestalo.Já se s tím
taky těžko vypořádávám a přemýšlím zda by nebylo lepší abych byl sám a dál tě netrápil.
Moc mě mrzí že tím tak všem okolo ubližuji,ale nějak to jinak neumím a vrátit to zpět nejde
a nevím jestli čas něco změní a kudy půjdu dál.j.

VOlala jsem mu a pak jsme bulili celé odpoledne v lese. Řekl mi, že to má rozděléné na asi 1/3 mě, samotu a blondku(ta je údajně vdaná - víc o ní nevím, jen mobilní číslo kam posílá sms). Při mluvení ten odchod nebyl tak zásadně řešen jak to napsal.  Neví o tom ani jeho rodina a když jsem se ptala zada to mám říéci dětem, sice mi řekl jak chceš, ale brečel u toho.

řekl ať nenaléhám, že potřebuje čas. Holky, on se úplně ztratil sám v sobě. Ono ho to zamilování a podle mě i mužský přechod semlel. Ptala jsem se ho, jestli nějaká ta třetina není maličko větší, tak ta co chce být sám. Ale cítím, že to je trošku gesto(to je ale hnusný slovo, které není zrovna výstižné) a bojí se ho sám. Myslím, že i kdyby chtěl, že by se neuměl vráti z nějakého principu, který nechápu, hrdost nebo by ho již pevně držela milenka. S ní by bylo vše novější.

Sedím tu jako hromada neštěstí a vůbec nevím jak se dát rychle dohromady, abych mu tolik nepřipomínla smutnou manželku, ke které se vrátí pokračovat trápit.

Nevíte jak fungují pilule na uklidnění, já je ještě nikdy neměla a myslím, že dnes je správný okamžik. Potřebuju se dostat trochu do klidu. Třesou se mi ruce a vevnitř jsem celá scvrklá. Děkuju za vaše slova

Koi, jak je to u nás - víš. Velmi podobné. Jen to neřeším, protože to jako nevím. Ale vadí mi to. A pro ostatní: M dokonce v mírně alkoholovém opojení sám od sebe o tom začal mluvit, respektive řekl jen, že je s ní v kontaktu a že nevylučuje, že se s ní zase jednou setká. Má odpověď byla asi v tom smyslu, že to je sice jeho věc, ale že pokud ucítím, že mě to trápí - odcházím. Nenechám se prostě trápit. A třeba je to banalita, ale pokud tu banalitu nedokážu unést, pokud mi to přináší negativní pocity - končím. Natolik můj pud sebezáchovy. Nevím, jestli mě pochopil, ale už jsem schopná mu to kdykoliv zopakovat. Budu-li vědět, že za ní jede a bude mi to jedno, také dobře.
Prostě se budu řídit jen svými pocity, tak jako to dělá on - bez ohledu na mě.