ita napsal(a):

Ahoj, rajčata stačí zalévat jednou za týden, když je zasadíš do fólie, nevyschnou. Trávu jsme u svatého nadšení naseli taky všude a pak jsme nestačili sekat. Máme tam samou mez a svažitý terén, tak jsem začala nakupovat půdopokryvné keře (třezalku, skalníky, nízké tavolníky, plazivé růže, pak skoro plané keře..). Mým snem je bezúdržbová zahrada, protože při té rozloze než odplevelím jeden konec, na druhém už to není vidět. V létě tam bývá období sucha, tak přestože je tam rybník, s vodou je to horší.
Jinak mi manželství snad vyšlo taky až na druhý pokus, děti už mají dávno svoji rodinu a zahrádka je nějak nezajímá.

Taky občas plánuju to vybetonovat.To by se jen zametlo.

Jo jasně-taky jsem si jednu zapálila,chystám si gaučíček u televize.Muže mám na chalupě s pejskou a tak si budu lebedit.To je parádička- ráno vstávám kdy chci.Přeju Vám moje nové kamarádky dobrou noc a zítra nashledanou.

Jo, můj měl 15 a zrovna řešíme záškoláctví. Přitom je to takový milý a šikovný kluk. Přestěhovali se sem z venkovské školy, měl problémy s angličtinou a známá ho doučovala. Tvrdila, že se nedokáže celou hodinu soustředit, že příště se tváří, jako by to viděl poprve. Chtěla jsem, aby s ním dcera zašla do poradny, nechtěla, že je v pořádku. Teď přešel na učiliště a protože měl asi problémy s učením, chodil za školu. Vždycky jsem dceři se vším pomohla, ale její nynější partner ji tak zmanipuloval, že se mi zdá, že jí na dětech nezáleží.

Ahojky holčeny-zdravím po ránu.Vítám další babču-jsem ráda,že se  sejdeme.nějak ty problémy budou menší-když si pohladíme hlavičky navzájem.Moc se mi nechce-ale dávám se do práce a tak jsem nahlédla co je nového.Tady je zamračeno,nevlídno a nejlíp by bylo zalézt do postele-tedy podle mne.Přeju Vám krásný den.

No vidíš, máš na mě dobrý vliv, taky začnu pracovat, kromě venčení psa, úklidu a naplnění pekárny jsem ještě nic nestihla. Odpoledne se staví vnučka, je celá moje dcera a ta s ní proto špatně vychází. Taky jsem s ní moc nevycházela, když byla v pubertě, studovat nechtěla, našla si hocha hned vedle chalupy a dopadlo to děsně. Nedala si do ničeho mluvit, až po letech přišla, že jsem měla pravdu (alkoholik, násilník). Asi ty děti moc rozmazlujeme, moji rodiče mě od matury brali jako dospělou a mně by vůbec nenapadlo, běhat za nimi s každým problémem.

ita napsal(a):

No vidíš, máš na mě dobrý vliv, taky začnu pracovat, kromě venčení psa, úklidu a naplnění pekárny jsem ještě nic nestihla. Odpoledne se staví vnučka, je celá moje dcera a ta s ní proto špatně vychází. Taky jsem s ní moc nevycházela, když byla v pubertě, studovat nechtěla, našla si hocha hned vedle chalupy a dopadlo to děsně. Nedala si do ničeho mluvit, až po letech přišla, že jsem měla pravdu (alkoholik, násilník). Asi ty děti moc rozmazlujeme, moji rodiče mě od matury brali jako dospělou a mně by vůbec nenapadlo, běhat za nimi s každým problémem.

Opět jsi mi připomněla-slíbila jsem synovi, že jim upeču chleba a nic.To jsem matka macecha.Ale už se na to vykašlu- byl by až večer.Dám se do toho zítra>

zahradnice teda nejsem, ale snad mne neukamenujete
ráda vařím, dost čtu,  maám pejska a jsem babička sedmileté vnučky - určitě najdeme společná témata

Tak se tu courám, ale máte asi při pátku co dělat.Já se už jen poflakuju-tak si čtu a dělám na stránkách.Zajdu.

Ivco, to mě trápí poslední dobou taky. Obě děti se chovají jako sobci, kterým záleží jen na nich, nevím, co jsem to vychovala. Dcera se upne na mužského (pořád stejný typ) a nevidí a neslyší, i děti jsou jí jedno. Synek je děsně milý když je sám, což už poslední dobou není. S oběma jsem měla hezký kamarádský vztah a najednou je to pryč. Naštěstí mi to vynahrazují vnučky. Díky tomu, že mám psa (NO), trávím v parku 3-4 hodiny denně a mám tam spřízněné duše, se kterými si popovídám. Doma dělám vrbu, pokud se potřebuji svěřit já, jsem si jistá, že mě manža vůbec nevnímá. Náš společný život sestává ze společného bydlení. Ještěže mám toho psa, ten mě určitě miluje.

Víte sluníčka-jsme v letech,kdy je člověk trochu považován za kus nábytku.Pořád k disposici,pořád připravený se o někoho starat a rodina si na to zvykla.A je to pro ně samozřejmé.To, že máme svoje starosti-samy se sebou-to už asi není tak důležité.Děti žijí svůj život-pořád jsme to v duchu chtěly-a tak to máme.Nemusí se nám to líbit-stejně nic nenaděláme.jsou dospělí.Možná se našim rodičům taky nelíbilo,co a jak děláme-ale dopadli stejně jako my.Já tu situaci řešila tak, že jsem čekala.Věděla jsem,že syn jednou pochopí,že ho mám pořád ráda a že přijde.A trvalo to 6 let-pak se všechno obrátilo.Varovala jsem se jakékoliv poznámky,jakékoliv výčitky-prostě přestala jsem komentovat jeho život- jen jsem byla ráda že přišel na návštěvu.A vrátilo se všechno do starých kolejí-máme se rádi,syn změnil partnerku-musel na to přijít sám.Po téhle zkušenosti mám radu-a radit už můžu-netrapte se nad tím, co nemůžete změnit.Možná je to na dlouhou debatu-určitě.Kdybyste měly čas.zajděte na moje druhé stránky-
http://sova.webgarden.cz/- hodně jsem tam nad tím uvažovala.Přeju krásný den.

Nojo, celý život jsem tu byla pro druhé a teď ... Rozčilují mě takové maličkosti. Manžel i syn jezdí autem a já tahám nákupy jako blázen kus pěšky. Synka nenapadne (ani když nakupuje pro sebe) vzít třeba velké balení mléka, nebo toaleťák, manžel poznamená, že nemám nakupovat, že zhubnem. A pak se rozčílí, když doma něco chybí.  Pořád si opakuji  "každý si k Tobě dovolí, co si necháš líbit", ale nějak to nefunguje. Vnučky za mnou obě chodí pravidelně, povídáme si o všem (co by si měly povídat s mámou, kdyby na ně měla čas). Vlastně se ji snažím nahradit. Ale jsou i hezké chvilky, už předpěstovávám papriky a chystám se na rajčata. Včera jsem pekla řezy Margot, dnes musím něco dalšího, přijde druhá vnučka se svým hochem.

Ahojky,teď  i upadly ruce od práce.A už se mi nechce vůbec nic.Jo je pravda-co dovolíme lidem,aby si k nám dovolili-tak to dělají.Byla jsem taky pořád jak velboud a pak jse  si řekla dost.Muž se stále divil,že nadávám na ceny-lednička peníze nechtěla.Tak jsem ho párkrát poslala na nákup něčeho hrozně důležitého-hlavně co má rád-měl oči navrch hlavy-že je nákup těžký.No a teď chodíme spolu,jezdíme spolu a je klid.Přesto někdy-hlavně když letím z práce-tak je mi líto ho tahat a tak mi chybí jen přívěsněj vozík.Ale musíme je zapojit,pořád tahat nákupy to nepůjde.Vzpomeňte na své páteře.

Jo mužský hrozně rádi choděj do hračkárny,můj taky.Já včera odpadla jak mimino-celý den jsem dělala a večer místo koukání jsem jsem usnula.A teď tady lezu po Internetu,protože nemůžu spát.Chlebíky jsou vynikající,jsem s pekárnou  moc spokojená.Mám vynikající recepty a chleba zmizí hned.A ostatní jako rohlíky nebo buchty taky.Syneček vždycky volá než přijde-mami nebude chlebíček?Dělala jsem s oříškama-byl pryč,než jsem se stačila pořádně rozhlédnout.Tady se snad umoudřil vítr-sice to u nás nebylo nic moc-koukala jsem ale co to nadělalo škody.Nemusím takovíhle počasí-co škodí-ani náhodou.Přeju krásnou neděličku.