tak já nás (instruktorku a spolužačku) při první jízdě málem zabila ale musím se hájit, že to bylo poté, co jsem si zkusila pár rozjezdů na zledovatělém parkovišti a pak jsem byla vyhnána hnedka do ranního provozu (tže aut moc, moc, moc)...
vlastní auto nemám, občas jezdím s naším rodinným, ale je to kombik, tže parkovat se bojím a vlastně ani pořádně neumím (v autoškole mě naučili jenom parkování couváním rovně a ani to si pořádně napamatuju). když parkovat, tak na místo, kde je kilometr místa - no dobře, když se soustředím, tak jsem schopná to nějak mezi ty auta napasovat
a první jízda po autoškole? jela jsem s naším autem a tátou do města nakoupit a zpátky mě usadil za volant. prý to bylo dobrý, jenom jsem nemusela vymést všechny kanály - jo, to byly časy, první jízdy a až budu mít jednou vlastní auto, tak se asi budu bavit při parkování

nějak jsem se rozepsala jsem hrozně ukecaná

držím palce, určitě to zvládneš, my ženský jsme přece šikovný

Upravil(a) leny.wood (25. 2. 2008 19:51)

Neboj. Já jsem teda poškuk. Dělala jsem řidičák  v17ti a těšila se,až padne 18náctka,abych za to mohla vzít Hned v 19ti jsem nastoupila do práce, kde jsem jezdila na služebky do zahraničí. Seděla za mnoha druhy aut a vyjezdila se. Nemám problémy s parkováním, orientací ani s rychlostí. Umím nabrat benzín, vyměnit kolo, dolít olej, couvat s vlekem...
První jízda po řidičáku byly cukavá a neplynulá. Táta se držel všeho, čeho mohl v našem starém Favoritu Řekl, že se mnou už nikdy do auta nevleze. Měla jsem velké štěstí na prvního přítele, který si koupila starou Felicii a nutil mě jezdit. Byl kliďas, nekecal mi do řízení, jen radil. Musím mu v duchu za to poděkovat. Byla to jeho zásluha, že jsem se nebála.
Všechno je jízda cviku. chce to jezdit, jedzit a nebát se. A na ty ,co za tebou budou troubit, že jedeš pomalu kašli. Taky se to učili. A věř, že jsou chlapi, kteří jezdí jako idioti. Já bych s nimi do auta nevlezla.
I instruktor říkal, že ženy nemají potřebu si něco dokazovat, machrovat. Kdežto chlap, zaviní více smrtelných dopravních nehod. Dělám v pojišťovně a vidím to. Žensky při parkování spíše O´tukají auto a zmačkají pár plechů. Ale z 90% viníkem smrtelných nehod je muž. Taky pojisťovny uvažují o levnějším povinném ručení pro ženy, protože mají pak měnší plnění.

A ještě něco. Já dělala řidičák na podruhé. Přehlédla jsem stopku. Brala jsem to jako vedlejší, tak se jen rozhlédla a nezastavila úplně. Kámoška ho dělal na potřetí. Prostě je trémistka a vždy vzala nějakou popelnici. Ale obě jezdíme dobře, denně a v klidu. Sestra udělala napoprvé,ale řidičák má pro ozdobu a řidit pro ní znamená velký stres.

Neboj a držím pěsti:)))

No já jsem fakt zvědava jak to dopadne to bude sranda.   No já chci jako auto Fabii, ale nejlepší by byla fabie kombi. Jelikož dělam u tchyně v obchodě potřebuju větší autičko na zboží co budem vozit.

Holky, nějak mi připomínáte nechtěně věk Autoškola Škoda 100, pak Wartburg, Lada kombi, Dacia. Lada 07, Favorit a teď už po 30i letech za volantem na to kašlu, je nějak přeautováno, a dávat bacha na ty poděsy, co dnes jezděj..Ale tím nechci brát žádné chuť, když je hezky a poloprázdná silnice je volantem fajn.

Klubko, mluvíš mi z duše, Barrandovský most je pomsta řidičům. Kamarád bydlí v Radotíně a kdykoliv jsem k němu jel, tak vždycky honička, trefit ten správnej pruh..
Jeden mi vyprávěl, že "to" dělali i ve Velorexu (pro ty mladší, oplachtovaná dvojmístná tříkolka pro invalidy)

Jo a k tomu Barranďáku, za to by někdo zasloužil pár facek, to je taková neuvěřitelná zprasenost, že to se hned tak nevidí. Vyhýbám se mu jako moru. Jezdím někdy z Dejvic na brněnskou dálnici a stokrát radši to vezmu přes město, než po Barranďáku. To je fakt peklo.
I když jsou taky jiná hezká místa...taková křižovatka na Letenském náměstí, nebo U Bulhara...hlavně když tam nejdou světla...to je hukot.

Pořizování auta...je odvislé od naditosti prkenice. Za poslední půlrok si moji kolegové pořídili celkem asi deset aut. Z toho jsou 3 Škodovky, 2 renaulty, 2 citroeny, 1 fiat, 1 ford a 1 toyta. Ale jen 2 funglovky, ostatní jeté. A to u nás ve firmě dělníci mají mírně nadprůměrné platy.

Ale zase děsně rychle stárnou, ojedou se - jednu jsme měli minule, najeto cca 140 000 a byla to téměř šrotovka
Sirie - no protože pořídit si funglovku je nejblbější investice na světě - ukaž mi něco, co má po roce užívání pouhé dvě třetiny vlastní hodnoty Mně se konečně povedlo přemuvit manžu na bazaráka a protože se mu to náhle zdálo zázračně levný, máme konečně! pořádný auto

Upravil(a) lupina montana (29. 2. 2008 20:21)

Vzpomínám si na první jízdu ..byl to šok!!!
Učitel mě posadil  do auta a jeď!! nevěděla jsem co dělat dřív ,,Já šlapala na pedály on řadil:lol: jo ,vlastně ještě točila volantem!!!
Po několika jízdách to bylo lepší,jenže jsme jezdili pouze na dvojku ,..někdy i trojka..po ukončení autoškoly mě všechno učil manžel...Ze školy jsem nevěděla vůůůbec nic..
Maya. a.neboj určo to zvládneš..jen to chce pak jezdit a jezdit a jezdit........
Jo a k té Praze..to je očistec!!!!není to jen Baranďák..dneska už je Praha zasekaná celá..

Ahojte,tak konečně mám po zkouškach.Ted jen čekat 3 tydny na řidičak a pak do terénu.Autoškola byla super.perfektni učitel.Auto už na mě čeka v garáži.

Klubko napsal(a):

Nevím proč mi už v autoškole říkali Schumacherová....

Jo - tak od tebe bych skutečně neočekávala ani ve snu, že se budeš skromně plížit škarpama

já jsem si dělala řidičák ve 20 letech, kdy jsem už měla 4 roky pilotní průkaz.
Když jsem jela autem byla jsem strašně nervozní, že je tam podivný klid, nic se neděje, člověk jenom drží volant a jednou za čas zmáčkne páku nohou. Navíc se kontroluje jen prostor 2D - horizontálně kolem, nemusí se koukat nahoru a pod sebe. Že ano, ty nahoře mají vždycky přednost, o těch dole musíš vědět, když budeš dělat vývrtku. Taky když jsem zabočovala, měla jsem tendenci koukat zda mám dostatek rychlosti, správný poměr křidýlek a směrovky. Pořád jsem kontrolovala, co jsem zapoměla. Situace jsem řešila vždy strašně dopředu, páč co kdybych ztratila výšku, že ano, pak už musím dělat manévr na přistání. Na tom prachsprostým zabrždění mi pořád něco nesedělo.
Nechtěla jsem jezdit. Dlouho.
Pak dali manželovi do sádry nohu a já v 7. měsíci těhot. ho vozila do práce, přes Prahu.
Naučila jsem se.
Dlouho jsem však doma plánovávala na mapě cestu tak, abych nikdy neodbočovala doleva. Prostě furt doprava. Ať to bylo dlouhý jak chtělo.

Teď už po Praze jezdím jak taxikáři, nic mě nepřekvapí.

Upravil(a) poletucha (25. 3. 2008 14:29)