Dneska jsem mela rozhovor s manzelem, kde jsem mu rekla, ze se obavam, jak to bude tedy do budoucna, se svatky, s narozeninami atd, kdyz oni se ted berou jako rodina, a clenove teto rodiny mi davaji najevo, ze mne nemusi...
Tak mi bylo receno, ze pujdu s nim, a kdyz jsem mu rekla, ze za takovychto podminek tam proste chodit nebudu, tak mi nekompromisne rekl, ze tedy bude navstevovat rodinu sam.
TAk ja to vidim jako svoji osbobni prohru a to, ze to v nas dava klin nebo jeste bude, ze se kvuli tomu hadame a ja jsem stale ta spatna... Mozna asi opravdu jsem, nevim.

Nebudu a nemuzu nikomu zakazovat, aby navstevoval svoji rodinu, ale pokud jeho rodina nechce prijmout mne a manzel si nechce svoji rodinu rozhadat..... tak fakt nevim, jak to bude...aby nas to opravdu nerozdelilo.

Jejich rodinu jsem vlastne nikdy nechapala, tedy vadilo mi to, jak se snazi byt na povrchu dokonala rodina,
a ono to tak nebylo. Aspon mne to tak prislo.
Tchyne se snazila o spolecne nedelni obedy, ktere vetsinou koncily nejakou hadkou, budto mezi ni a manzelem nebo zacala sama na sveho manzela. Chtela, aby vsechno bylo dokonale, ale bohuzel nebylo.
O vanocich se predhaneli, kdo komu da drazsi darek, jaka restaurace je lepsi pro oslavu narozenin atd...
Manzel ale v tomto ohledu byl jiny, jakoby obycejnejsi, nedelal takove rozdily a proto jsme si asi rozumeli, protoze se snobem bych zit nemohla.

Po jeji smrti (dnes ji chapu, byla nestastna, osamocena ve svem zivote a chtela, aby rodina fungovala, abysme byli spokojeni, kdyz se vsichni sejdeme atd...) se to vsechno zmenilo a jeji snaha proste nevysla.
Stejne vyslo na povrch, co bylo citeno, ale nikdy ne receno....

IlonaN napsal(a):

Ahoj, jsem zoufalá. Vztah se švagrovou je pro mne uzavřená kapitola. Ale začali problémy jiné - včera se začal navážet potencionální švagr do mého manžela. Nebyla jsem u toho, ale:
Celá věc se má tak, že manžel přijel domů podívat se na svého otce. Byl osočen, že se nechová vuči š.  slušně, protože si DOMA sedl do křesla vedle švagra a ani se nezeptal, jestli je tam volno a švagr se zvedl a odešel si sednout někam jinam. To manžela naštvalo a odjel.... Byly tam prý přítomni švagrová a tchán, takže situaci viděli, ale manžela se nezastali,
Začalo z toho hnusné e-mailové dopisování, mezi pš. a manželem: že můj muž se ma doma - u tchána -  chovat jako na navstěvě, protože má domov někde jinde a že švagr se podílí finančně na domácnosti, takže v podstatě už je tam doma on....což nebylo řečeno doslova, jestli víte, co tím myslím.
Manžela jsem samozřejmě podpořila, a řekla, ať si to tak nebere.... Ale víte, slova útěchy a pocity jako takové jsou jiná věc.
Je to tak, že tchán už bez nich neudělá ani krok: kromě snad práce. A myslím, že ho dost ovlivňují - říkají, že už tam ani manžel skoro nejezdí, že je sobec atd.. Ale za těchto podmínek, kdo by se na takovéto návštěvy těšil, že?

Co si o celé situaci myslíte? Poradíte, jak se zachovat, aby se všichni chovali normálně? Třeba opět přeháním, nevím...

Myslím že nepřeháníš... ale chování druhých lidí prostě ovlivnit moc nejde.
Já bych to řešila tak, že bych omezila styky s tchánem a švagrovci na minimum, tak 2x ročně, na Vánoce atd., a při této návštěvě bych se chovala opravdu odměřeně, jako na návštěvě...
Nelze se nutit lidem do života, i když jsou to příbuzní, pokud vás nechtějí.
A na psychické vydírání nedej, je to pouze psychické vydírání a proti tomu je potřeba být imunní.

Pokavad přijedu domů se podívat na svého otce a švagr děla takovéhle problémy..byl by mě v danou chvíli švagr ukradenej ..Já přijela za otcem a né za ním!!!! ..