Ale víte co můžů? Knízky od Ireny Obermannové, přestože to je také řazeho mezi "červenou knihovnu". Ale nemá s tím nic společného. Právě, že to je dost ze života rozvedených žen:)

Som,
já tě samo taky chápu, jen nad tímhle žánrem netrpím a upřímně řečeno, pokud to někdo až tak prožívá, tak si myslím, že má téma k řešení

Nu a moje relaxace pro mne ztrátou času není. Tedy UŽ není...
Někdy relaxuju procházkou v lese, jindy si jdu zaplavat, onehdy si pustím romantický film či vezmu ČK a na gauči, obložená vrnícími klubíčky u toho často konečně i usnu... Zklidním myšlenky, vypnu mozek, protože u tohohle ho opravdu nepotřebuji

A o tom to pro mne je: vypnout. A pokud možno příjemně ))
Když se potřebuju fyzicky zničit, jdu na túru.
Když zdravě naštvat, jdu na babi
Když vypnout, sahnu po OnaOnaLáskajakoTrámNezničitelná

Upravil(a) Pandorraa (26. 2. 2008 14:25)

Simona Monyová je velmi nečervená knihovna. Speciálně Deník citového vyděrače a Tchyně a uzený by měly být mezi povinnou četbou.

Somaia napsal(a):

Nejde přeci ,Ivanko, o dohánění  nějakých ideálů . Že se něco nepovedlo??? Může být.... nejsem přeci jediná komu se něco nepovedlo, tak to přijmu jako realitu a budu hledat emocinální naplnění jinde a s jinými osobami, tím nemám na mysli jen a jen dospělé muže... jestli mi rozumíš.
Kompenzovat to čtením a sledováním  romantických přeslazených nereálných příběhů a brát to jako pomoc, je jako sypat si sůl do otevřené rány, promiň, to mi připadá až jako masochismus.

Ja jsem nasla naplneni se svymi psy , s tema lidma mi  to nejak nejde . Ja nad tim proc to ctu zase tolik nepremyslim, proste se mi to libi.

Tetamáma napsal(a):

Mám to stejně jako Klubko, nebaví mě to číst i pro to, že je to tak předvídatelné.... Nebo už jste četli slaďák, který špatně dopadl?

Mne se prave libi , ze to dopadne vzdycky dobre. Od toho ty knizky jsou, na spatne konce nam staci zivot.

Klubko: "Znám jeden případ,kdy takhle spolu zanášeli dva bratři. No pak si prohodili manželky:)))"

Tak já mám přímo takové sousedy. Nevidím v tom zas takovou senzaci, další takové jsem znala v době mého mládí, dva páry se prostě prohodily.
Vypadá to, že tihle jsou po výměně poměrně dost spokojení , asi to u nich nazrálo k výměně nejen kvůli nějakým motýlkům, ale i z jiných, zřejmě praktičtějších, či duchovnějších důvodů. Každopádně oba páry vypadají spokojeně už přes 15 let.
Ale já bych to asi neriskla (anebo bych musela být s manželem ale hoooodně nešťastná) .