|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|

Do mateřství jsem vstupovala s představami...některé z nich se časem rozplynuly. Všichni to známe.
Přesto jednu věc jsem si chtěla prostě pořádně užít. A to je dětství mých dětí. Věnovala jsem se jim maximálně (taky jsme doma ještě neměli internet!
) od narození. Byla jsem tu pořád jen pro ně. Ve dne v noci.
Myslím, že zpočátku je takový stav zcela přirozený.
Jenže pak přišla chvíle, kdy jsem si uvědomila, že svým dětem plním celý den. Že čekají na to, co já vymyslím, co jim připravím, jak je zabavím. A neuměly se bavit samy.
A už jsem chtěla mít i "svůj" život, a chvíle, kdy budu mít jen pro sebe, a začala jsem si ukrajovat tedy i pro sebe. A to se jim nelíbilo. Začaly se vztekat, a zlobit, že maminka už není jen jejich. A to trvá dodnes. Už jsou to školáci, a pořád se neumí sami zabavit. Maximálně sedět u TV či PC.
Dělají sice sport, ale ten mají 2x týdně.
Často spolu někam chodíme, na různé akce. Ale sami by si aktivitu většinou nenašli. Prostě se nudí.
Nejsou takové dny pořád, ale často.
Otevřeně se přiznávám, že NESNÁŠÍM, když se nudí, chodí po bytě a otravují mě. Snaží se mi vnutit, že je to má vina, že oni se nudí.
Takže jim něco odpovím v tom smyslu, že ve svém věku (9 a 11 let) už by se měli umět zabavit sami . Jsou naštvaní, unudění, pořád mě ruší, a když to nepomáhá, začnou se prát, hádat, žalovat jeden na druhého.
Bezva. Takže ječím a ještě jednu slíznou.
Pak jsem ta strašná máma, co je nejen že nechce zabavit, ale ještě po nich řve.
Když si vzpomenu, že naši rodiče si s námi hráli naposledy v batolecím věku...tak se naštvu. Naše děti mají pozornosti mnohem víc, a pořád jim to není dost.
Jak najít tu správnou hranici?
Není tady
Damilo - já jsem se takhle stala otrokem staršího kluka. Možná tím , že jsem zůstala jako svobodná matka- už jako těhotná. Věnovala jsem se mu od nevidím, do nevidím, když jsem ho náhodou nechala samotného, vyčítala jsem si, že se mu dostatečně nevěnuju. To se mi ale vrátilo. Ve třech, ve 4 v 5 si neuměl hrát sám, vyžadoval mojí pozornost, a tak jhsem ú něho seděla a podávala kostky na lego, protože jinak ho to nebralo.
Mladší kluk už byl samostatnější. Od mimina. I mým přičiněním řekla jsem si,že na sebe nebudu šít bič, ale on byl od přírody klidnější, za to ted mi tedy dává kapky. - s poruchou soustředění a tak. Ale vyhrál si vždycky sám, má svůj svět, a neotravuje, neobtěžuje.
Starší kluk si začal hrát samostatně až po vzoru mladšího.
Je jim 14,5 a 11.5. Ted už tolik ne, i když občas ještě hrajou fotbal, chodí na hřiště, rádi se poštuchujou, to je jejich hra na bratříčkování, samozřejmě pc, u toho se musej střídat, nebo hrajou proti sobě nhl nebo fotbálek. Starší ted má jinou zábavu - randit. A mladší má psa. štěně bígla. Je to jeho nejlepší kamarád a tím pádek spolu vymýšlí bejkárny a nenudí se.
Jo a ještě sem chtěla napsat, že když vidím, že se nuděj, ukážu na nádobí, na koš, atd a najednou zalezou do pokojíku a je klid. 
Upravil(a) dusička (23. 2. 2008 20:41)
Není tady
No já myslím, že to je celkem obvyklá věc, že si prckové neumí sami hrát, taky s tím bojuju, ale od malička jsme dali pravidlo, kdy jsem řekla tak a teď mi sám postav velkou věž.... a byl hodinu pokoj, dýl to kolem toho třetího čtvrtýho věku neuměl. Dneska si rád čte a tvoří, tak sedí v pokoji a něco si tam dělá nebo poslouchá discmena třeba celý odpoledne. No ale taky mi někdy stojí za zadkem a prudí a fňuká že neví co má dělat. Nakonec ale vždycky něco vyháhne. Stejně ale nejradši dřepí u PC 
Není tady