Mám syna a dvě dcery,ale toto??
Tyhle rozdíly jsem nedělala a ani nevypozorovala u maminek . To je víc než 20 let zpět. Jak píše Damila, jsou možná pomalejší, tak jsem si sedla a počkala, až to ve svém tempu udělá. Mám na mysli školku odpoledne. Ráno jsem  musela já, jinak bych přišla pozdě.
Pracuji s dětmi a přehrávám si, jak kdo je rychlý.a šikovný, nebo rozmazlený. Na pohlaví nezáleží. Je tam milé 10. leté děvče, které obědvá asi 40 minut. Kromě toho, že je to čas pro ni a její kámošky, tak se opravdu celou dobu rýpe v tom studeném jídle a jí.
Je tam taky druhák, který umí senzačně roztřídit prvky různých stavebnic, udělá to rád a dobře se u toho baví, zatímco já mám na tu hromadu stres, jen si ji představím. Jako dítě bych se této práci ráda obloukem vyhnula.
Je tam pár malých úžasných architektů a stavitelů, jejich díla - to je něco.
Přijdou do šatny a najednou neví, co s rukama.

to dost záleží na ty mámě jak je vychovává...já osobně mám kluka (10let) a od malička ho vedu k samostatnosti.Vždycky jsem si myslela,že ke klukům se přistupuje přísněji než k holkám,že se od nich víc vyžaduje,aby se postarali o kde co sami.

Fuj fuj fuj, to je hnusné.
To maminky fakt když se ocitnou vedle testosteronu, ztrácejí schopnost normálně myslet?
Já nevím, jaká bych byla na dceru, samozřejmě doufám, že ne přísnější, než na kluky..., ale jsem celkově spíš matka-salámistka, když to nejde, tak to nejde. Ty úplně základní věci jsem děti naučila, ale stálo mě to tolik sil (a křiku, a nucení a výhrůžek a...), že jsem to omezila opravdu jen na to základní a je možné, že budoucí snacha mě nepochválí. Ale matka nezmůže všechno. Takže jsem to hodila za hlavu.

Je možné, že holky jsou nějak poslušnější, a mají větší ochotu a vůli se učit a dělat, než kluci.

Ale napadlo mě, že znám taky pár rozmazlených holčiček od svých tatínků. Takové ty princezničky, které si tátu omotaly kolem prstu a v jeho přítomnosti se stávají tím správným slabým pohlavím, vynucují si vše křikem, plášem, kňouráním, a od tatínka dostanou vše co si umanou.
Měla jsem na základce hned několik spolužaček, které měly staršího bráchu, a ty potvory na něho vše sváděly, on za ně  doma dostal, a ještě si ty ještěrky ve škole vyprávěly, jak to těm velkým bráchům zase doma zavařily...
Asi to tedy funguje i naopak.
Ale v žádném případě se to nedá paušalizovat. Tak jako se vztahem máma-dcera.

My máme dva kluky, takže sebe posuzovat nemůžu, snažím se, aby se naučili všechno, co budou potřebovat. Oblíkat se uměli, uklízet musí ...
Ale je pravda, že jsem měla mladšího bráchu a dodnes je mi líto, že já jsem něco musela a on ne, a já jsem ven nesměla a on mohl. Naše mamka měla rozhodně jiný přístup ke mě a k němu. Ale je fakt, že byl první kluk v široširém příbuzenstvu, tak se to prostě asi muselo někde odrazit.