No Persi, těžké rozhodování
Já jsem na tom podobně, nabídli mi taky zajímavou práci, ale už od půlky dubna, kdy by Beru bylo 7 měsíců. Je to jen částečný úvazek a navíc se dá hodně udělat externě, ale stejně bych musela 2x týdně na pár hodin přijet i s malou, protože ji nemám komu svěřit... taky pořád nevím, co s tím, peníze by se hodně šikly... ale zas aby to malá "neodnesla"...

A ty bys musela na plný úvazek? Nejde to nějak omezit?

Já vím že dnes práce,kariera je hooooodně důležitá věc,ale slyšet o svém dítěti jen od vyprávění hlídačů,nechci Vás soudit nic proti tomu nemám,ale jedno vím jasně :nikdy už to neprožijete to co ty tři roky co člověk může s tím děckem být!!!!
Je pravda že bych svého synáčka někdy vystřelila na Měsíc,ale stejně jsem ráda že můžu být u toho jak roste....
Na druhou stranu mu zas po fin.stránce nemohu dopřát moře a značkové oblečení
Jo a s tou únavou někdy jsem taky tak otrávená že mu nenachystám zrovna fajn den,ale myslím že je docela dobré aby dětičky věděli že maminky nejsou stroje...
Z mé strany závěr pokud nemáte vyloženě hlad a dluhy tak bych do toho nešla ...nechtěla bych aby mi říkalo mé dítě mamo jen proto že mu to ta babička říkala a nesnesla bych aby mi někdo říkal"to jsi měla vidět ,jak udělal...řekl....a jak už mu to jde...ukaž mamince co jsme se dnes naučili.....!"
Už vidím na svém synovi ,jak kouká na výrazu a vím co bude,jak to myslí,co chce...to si myslím že by chybělo....



Prosím je to jen názor a můj...ale třeba je to názor z doby kamenné a jen od člověka se středoškolským vzděláním,který je už 4 rokem doma a běhá od 3 měsíční dcery k 3,5letému klukovi,kterému je ten"jakoby Váš"svět(myšleno v dobrém) uzavřen a proto i ten můj mozek až dalece nezapracuje......

Upravil(a) keny (18. 2. 2008 13:41)

Ahoj lidičky,

se vším plně souhlasím. Nejhorší je, že mi o peníze nejde. Jde o práci. Pokud nenastoupím, tak už v této firmě budou pro mne dveře uzavřeny. Je tam spousta výhod, dobrý plat, skvělá pracovní doba. Taky bych chtěla být raději doma tři roky. Jenže nevím, co budu dělat potom. S touto firmou nemám smlouvu, takže neplatí to, že mne musí zaměstnat do tří let.
Ještě ke všemu mám partnera, který mne nutí jít do práce. Mí rodiče říkají ať si to rozhodnu sama. Ať třeba zůstanu dva roky doma a pak něco hledám. Ale nevím jaké to bude hledat s malým dítětem. A jinak já mám taky jen střední školu, ta práce je dost pozitivní náhoda v mém životě. Vždy jsem měla s pracema spíš smůlu. Ale máte pravdu, že bych přišla o to nejhezčí u malého.

Gabrielle....promiň asi to vyznělo hloupě ,ale já to nějak na tebe vůbec nemyslela....tak pokud jsem to napsala nějak špatně omlouvám se....a zase ten čas co popisuješ mi nepříde tak hrozný...

Gabrielle,

myslím, že zůstanu doma. Četla jsem více příspěvků od jinud a ty maminky, které pracují, mají toho všeho nad hlavu. Je hodně těch, které to zvládnou, ale já byla spíš taková, že jsem měla klidnou práci a i tak jsem chodila utahaná jako pes domů, takže jsem nejraději relaxovala. A teď mám mít dobře placenou práci, ale hodně náročnou na přesnost a vůbec strasně moc tam toho je, jedná se o personalistiku a samé papírování a je to firma s více než 1000 zaměstnanci a to bych musela zvládat. Asi to nepůjde. Nemám na to. Budu se muset omluvit. Rozhodnutá ještě nejsem, ale spíš to nevemu a třeba zkusím studovat nějaký jazyk ať nejsem jen tak doma. Nějaký přivýdělek by se hodil, ale jak říkáš, tak na 2 dny v týdnu, to ale tady asi neseženu. Je tady dost nouze o práci, nejsem z Prahy, ale z druhé strany republiky. Takže teď mi možná napíšete ať to vemu, protože nezaměstnanost je tady velká.

Já se jen děsím kam až nás tenhle zapráskaný stát donutí zajít....ve finále řeknou že nám nikdo neříkal ať máme děti ne?!
To je v čudu... hypotéky se splátkami jak ta co bučí,jídlo bomba drahý,ovoce a jogurty se stávají luxusem...a chlapy servaný z práce a ženský děti po babičkách v lepším případě a makaj taky...to je fakt humus....a co ty dě
ti co řeknou za pár let???????Toť otázka.........radšï o tom nepřemýšlet..............





Ps: Nikoho jsem nechtěla odsoudit,jen je mi to líto co se dnes musí řešit,proč práci a hlídání proč ne odřená kolena,a upatlané pusy:dudlik:

Upravil(a) keny (19. 2. 2008 11:18)

Myslím si, že ženy, které mají dobré zázemí nebo spíš které mají bohatou praxi a VŠ toto nemusí řešit, prostě zůstanou doma 3 roky a hotovo.

Máte pravdu, spíš se přikláním k tomu, že zůstanu doma. Jen říkám, že ženy s VŠ a praxí si pak snadněji najdou práci..

ja jsem nastoupila do prace na castecny uvazek, kdyz byly nasi holcice tri mesice (nyni 15M), kdyz jsem v praci, tak se o ni stara manzel, ze zacatku to bylo narocne kvuli tomu, ze jsem nebyla dost vyspana a souhlasim s tim, ze se mi nekdy do prace nechce a chci byt radsi s moji holcickou, ale na druhou stranu jsem strasne rada, ze si tatinek sve holcicky taky uzije, nemuzu rict, ze by me mrzelo, kdyz mi manzel sdeluje nejaky novy pokrok, protoze to proste prozivame spolu a s radosti si sdelujeme, co nase holcicka snedla, kolikatou ma plenku atd.
jinak chci rici, ze bydlime v usa a znam dost holek, ktere jdou do prace po trech mesicich (tak dlouho tu je obvykle materska dovolena) a miminko daji do "jesli",  to bych nesvedla, protoze chodit do prace na cely uvazek a pak prijit domu a starat se o mimi je dost narocne a taky by mi vadilo, ze se mi o nej stara nekdo cizi, rozhodne me hreje u srdce, kdyz si ctu prispevky, jak ceske mamy povazuji za dulezite byt se svymi miminky...

Zdravím

Mám úplně stejné dilema. Mám práci ve firmě, kde jsem "vyrostla" a vypracovala se a před mateřskou jsem měla už manažerský plat. Když se na práci vykašlu na 3 roky, už se do ní nevrátím, co si budem nalhávat - je spousta mladších, bez závazků a taky ochotných pracovat za mnohem méně peněz, zvlášť když jde o slováky nebo mimopražské, tím nechci nikoho urazit, pouze konstatuji realitu.

Abych si udržela práci i nezbytnou dávku nezastupitelnosti, nevypadla z procesu a zachovala si přehled i kontakt s firmou, tak jsem záměrně nezapracovala svoji nástupkyni v celém rozsahu mojí náplně a navrhla vedení, že budu dále zpracovávat část mojí práce, jedná se hlavně o analýzy a reporty. Můžu to dělat z domova a zabere mi to cca 1, maximálně 2 dny v týdnu a asi 3 dny na začátku měsíce, časem toho bude o něco víc.

Otevřeně přiznávám, že víc bych teď ale nezvládla a ani se tomu nechtěla víc věnovat.
A mám docela strach co bude později, protože jsme si směle naplánovali dalšího potomka na příští rok , takže mi přibyde práce kolem dětí.
Možná budu donucena to časem přehodnotit, ale zatím to pořád ještě cítím, že je pro mě práce, peníze a postavení velmi důležité, zároveň se ale nechci okrádat o čas s dítětem a nechci se připravovat o energii, kterou bych mu mohla věnovat... takže model práce/chůva je pro mě nepřijatelný... chce to nějaký zlatý střed...

Rozhodně nechápu (a jsem tady tím i nechvalně pověstná), jak si někdo může udělat dítě, jít na mateřskou a neřešit budoucnost a pak teprve řešit z čeho se bude žít, z čeho se zaplatí školka a další náklady.

Milá Persi,
než si pročtu veškeré odpovědi, reaguji hned tak, co mne k tomu napadá.
Osobně se domnívám, že v první řadě bys měla vyřešit priority. V tuto chvíli váháš mezi prací a dítětem. Polož si otázku, kdo tě víc potřebuje... Zaměstnavatel nebo dítě?
Víš, ačkoliv v zahraničí je běžná praxe, že se maminky navrací do zaměstnání i po třech měsících od narození miminka, u nás je stále možnost být s dítetěm do tří let věku, kdy se nejvíce vyvíjí jeho osobnost. V plánu jsem měla totéž co ty, vrátit se do práce a péči o dítě řešit au-pair... Ale přesně v době, kdy jsem zjistila, že mě dcera potřebuje a jak je s ní každý den, týden, měsíc jiný, jak mi roste před očima a takřka denně přijde s něčím novým... jen těžko jsem se smiřovala s představou, že první, kdo pokrok zaznamená bude žena, dívka, která se malou stará v době, kdy jsem v práci. Pochopila jsem, že je mnohem důležitější dát dítěti vše co mohu nabídnout, protože to jsou léta, která nikdy nevrátím zpátky, než to, jestli se vrátím do zaměstnání a dodržím tak slib.
Mít dobré pracovní místo je dozajista super vyhlídka a věřím, že pokud máš své kvality, bude znovu podobná či jiná... Ať už se rozhodneš jakkoliv, věřím, že to bude správné.

Trisho,
jak píšeš o těch kvalitách, tak samozřejmě nějaké mám, ale dnes je spousta lidí s lepším vzděláním a praxí. Nemám VŠ, takže uvažovat o tom, že se najde taková práce jako je mi nyní nabízená, nemůžu.
Nejlepší řešení by byl poloviční úvazek, jenže na toto místo to není bohužel možné, je to místo, kde je člověk potřeba opravdu na 100% a mám strach, že budu muset zůstávat i přesčasy, protože práce je tam opravdu mnoho a hlavně než se zapracuji, tak mi to bude déle trvat. Bohužel v blízkém okolí je málo práce.

Jak to řešíte vy, hledaly jste si novou práci na poloviční úvazek nebo ji dostaly u vašeho zaměstnavatele?
U mne se jedná o úplně novou práci a na poloviční úvazek tam nic není. Ale stále se spíš přikláním k tomu zůstat doma.