Rozhodně bych neradila přitvrdit - jsou věci, ke kterém nikoho přinutit nelze, pokud tedy nemáme na mysli jen ten syrový styk bez touhy. Mohlo by se stát, že se mu vnucováním zprotivíš. Spíš bych zkusila nějaký čas sex vypustit.

Někteří muži mívají po narození dítěte k žene zvláštní vztah, jak to formulovat..... snad posvátný. Asi takový, jako-by měli poprvé spát s pannou.
Před dávnými a dávnými časy jsem to zažila s manželem - po čase ho to přešlo a jeho chuť se mu vrátila.

což je samozřejmě chyba...

Heřmanka napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Já to vnímám tak, že hodně té lásky a energie holt vysaje to miminko a na manžela pak už nezbývá ....

tak tomuhle nerozumím...to se vám stane jak ?????

To je tak, ked merias lasku na centimetre kubicke a mas pevne stanovenu normu, tak uz proste na toho manzilka percentualne nezostava ani prd barani.

Zelvicko, ked mas v sebe lasku, tak ju nevysaje nic, energiu ano, ale ak niekoho milujes, lasky je vzdy dost

Upravil(a) Oxi (30. 12. 2008 9:05)

Ta láska k partnerovi ta tam zůstává... to jo... beru to podle sebe... tedy ne že bych měla manžela rádá míň, to asi spíš naopak. Taky ne nadarmo se říká, že dítě vztah posílí nebo porouchá... Jen se víc "věnuju" tomu miminu a večer jsem ráda, když se můžu k manželovi přitulit, odpočinout si... takže spíš míň takových těch vášnivých nocí až do rána...
Takže asi jsem spíš měla napsat, že nějak se nedostává energie na ty vehementní projevy ...?

No a co se týče té ženské přitažlivosti po porodu, já myslím že chyba je ta móda otců u porodu... někdy snad je to bráno i tak, že když tatínek se na to necítí, tak tu ženu snad nemiluje... no a ne každý třeba snese pohled na krev, trpící manželku... pak jí třeba vidí jinak, co já vím...

Takže já budu drsná. Ono je taky možné, že má milenku. Tebe a miminko má rád, sex si "vyřídí" někde jinde. Nebyla bys ani první ani poslední. Chce to otevřený rozhovor a podrobně vše rozebrat a vyjasnit. Tyto rozhovory pokud si oba vše vyjasní přinesou úlevu a jsou osvobozující.

Želvička17 napsal(a):

No a co se týče té ženské přitažlivosti po porodu, já myslím že chyba je ta móda otců u porodu... někdy snad je to bráno i tak, že když tatínek se na to necítí, tak tu ženu snad nemiluje... no a ne každý třeba snese pohled na krev, trpící manželku... pak jí třeba vidí jinak, co já vím...

tak tomuhle taky nerozumím...jakou to má souvislost....když já tam vydržím v bolestech 15 min tlačit nákladák mým tělem a mám pocit, že to je to poslední co v tomhle životě dělám a budou ze mě 4 malý do školky, tak mi není jasný, proč ten můj chlap...když je to z poloviny jeho práce ...nemohl těch 15 min stát u mě a dívat se jak trpím a "trpět" psychicky... řekla bych, že to po něm zas tolik nechci... jen aby mě miloval a byl u mě, když je jedinej koho tam znám a komu nabeton veřím a kdo může mluvit za mě...když já mluvit nemůžu... nevím jak jinak ji může vidět než jako ženu, která je ochotná tohle přetrpět, protože je její láskou... a toužila stejně jako on lásku dvou spojit v jednoho...tak beru dítě....

přeci ho nikdo nenutí, aby se díval z pozice doktora, jak to dítě leze ven...stačí, když bude u mě a dívat se mi do očí a držet mě za ruku...prostě bude tam... a nebo alespon budu vědět, že by tam sakra moc chtěl být, ale z nějakého důvodu to nejde... ale rozhodné ne! to teda neberu...

hmm, tak ted jsem na toto téma vedla diskusi s M, tak prej z pohledu chlapa, držet za ruku je nic i když z mého pohledu je to hodně...prej vidět milujícího člověka trpět je dost těžký a jen držet za ruku mu přijde málo...
no každopádně M u porodu byl a když teda ted vím co cítil, tak ...nemám slov... děkuju...

Heřmanka napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

No a co se týče té ženské přitažlivosti po porodu, já myslím že chyba je ta móda otců u porodu... někdy snad je to bráno i tak, že když tatínek se na to necítí, tak tu ženu snad nemiluje... no a ne každý třeba snese pohled na krev, trpící manželku... pak jí třeba vidí jinak, co já vím...

tak tomuhle taky nerozumím...jakou to má souvislost....když já tam vydržím v bolestech 15 min tlačit nákladák mým tělem a mám pocit, že to je to poslední co v tomhle životě dělám a budou ze mě 4 malý do školky, tak mi není jasný, proč ten můj chlap...když je to z poloviny jeho práce ...nemohl těch 15 min stát u mě a dívat se jak trpím a "trpět" psychicky... řekla bych, že to po něm zas tolik nechci... jen aby mě miloval a byl u mě, když je jedinej koho tam znám a komu nabeton veřím a kdo může mluvit za mě...když já mluvit nemůžu... nevím jak jinak ji může vidět než jako ženu, která je ochotná tohle přetrpět, protože je její láskou... a toužila stejně jako on lásku dvou spojit v jednoho...tak beru dítě....

přeci ho nikdo nenutí, aby se díval z pozice doktora, jak to dítě leze ven...stačí, když bude u mě a dívat se mi do očí a držet mě za ruku...prostě bude tam... a nebo alespon budu vědět, že by tam sakra moc chtěl být, ale z nějakého důvodu to nejde... ale rozhodné ne! to teda neberu...

hmm, tak ted jsem na toto téma vedla diskusi s M, tak prej z pohledu chlapa, držet za ruku je nic i když z mého pohledu je to hodně...prej vidět milujícího člověka trpět je dost těžký a jen držet za ruku mu přijde málo...
no každopádně M u porodu byl a když teda ted vím co cítil, tak ...nemám slov... děkuju...

no ale byl tam, protože tam asi chtěl být ne?
Můj manžel se taky rozhodl, že tam se mnou půjde. Od jisté doby (zabil se mu bratr při autonehodě) nemůže vidět krev, s tím já nic nenadělám. Takže jsem mu řekla, že budu ráda, když tam se mnou bude a když mu prostě nebude dobře, tak se jednoduše sbalí a půjde pryč. Taky vydržel až do konce... tedy třeba pupeční šňůru přestřihnout, na to neměl
No a upřímně řečeno, ono to asi není pro toho chlapa nic příjemného, když třeba ta jeho láska už nestihne ani ten klystýr a jde to ven všechno že jo...

Jessika napsal(a):

nechci vám do toho vrtat, ale když už tady poušítíte názory do éteru ohledně Shali - tak jen upozornuji, že je to téměř rok staré téma a Shali sem již tak od dubna nepřispívá...

tak nám do toho nevrtej

jsme to rozšířili na tatínky u porodu a tak

přeci téma není mrtvé jen proto, že konkrétní příbeh mrtvý je ...určo není jediná

ne Jes klidně vrtej

Já jsem rodila císařem, tak tam manžel nemohl být. Ale řekl mi kdybych rodila přirozenou cestou, tak by u porodu nechtěl být, že nemá rád pohled na krev. Já to vzala normálně, ani bych ho nenutila, aby byl u porodu.

topazio napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Heřmanka napsal(a):

si mě pobavila...jasně že ano, že tam byl protože chtěl...si myslím...ale x měsíců jsme o tom mluvili a věděl , že je to mé přání, že to moc chci...

no a klystýr ? jo holka, jsme byli rádi, že jsme vůbec stihli dojet do porodnice natož tohle...a že by teda šlo ven všechno o tom nic nevím a to jsem se předtím pěkně napráskla knedlo zelo vepřo a jak mi bylo

no vidíš a já to vím a pamatuju si velice dobře... a v životě jsem si nepřipadala víc trapně

mě naštěstí klystýr nedali

No mně právě taky ne ...

Heřmanka napsal(a):

Jessika napsal(a):

nechci vám do toho vrtat, ale když už tady poušítíte názory do éteru ohledně Shali - tak jen upozornuji, že je to téměř rok staré téma a Shali sem již tak od dubna nepřispívá...

tak nám do toho nevrtej
jsme to rozšířili na tatínky u porodu a tak
přeci téma není mrtvé jen proto, že konkrétní příbeh mrtvý je ...určo není jediná
ne Jes klidně vrtej

no... tak já si vrtnu   hledám "tatínka u porodu"  napřiklad v těchto příspěvcích...

lvice: Takže já budu drsná. Ono je taky možné, že má milenku. Tebe a miminko má rád, sex si "vyřídí" někde jinde. Nebyla bys ani první ani poslední. Chce to otevřený rozhovor a podrobně vše rozebrat a vyjasnit. Tyto rozhovory pokud si oba vše vyjasní přinesou úlevu a jsou osvobozující.

Želvička17: Taky mě to napadlo s tou milenkou. Doma už má třeba jenom "maminu"

Želvička17 napsal(a):

a v životě jsem si nepřipadala víc trapně

trapně ? no tak to máš můj obdiv....jsem na tento pocit teda neměla čas...