ViktorkaLove napsal(a):

Já to taky JENOM TAK CÍTÍM a není to z důvodu víry, vědeckého přesvědčení, nebo čeho. Nemůžu na tom nic změnit. Mé "cítění" má stejnou hodnotu, jako to její.

No jo, to máš pravdu, tak to jste na tom obě ale úplně stejně Zbytek už je jen a jen o toleranci

Btw tys byla 33 let ateistka a pak jsi došla k názoru, že Bůh je? Můžu se prosím tě zeptat, jak jsi k tomu došla? To teď nemyslím vůbec ve zlém, naopak. Já jsem zatvrzelý ateista, existence Boha mi přijde nelogická a nepochopitelná (tím nijak neshazuju věřící, to je jen můj názor)...ale mám věřícího přítele (taky na to přišel sám v pozdějším věku). Jak ses k tomu dostala? A co tě přimělo věřit? Já se víře nikterak nebráním, jenom mě zatím nikdo nedokázal přesvědčit. S ním bych se o tom pobavila ráda, ale určitě bychom narazili na neshody, je to na delší debatu, a on je teď pryč a když si s ním píšu, nechci řešit nic filosofického. Pokud ti nevadí to tu řešit - nebo spíš soukromě? Ale myslím, že tohle vlákno už je natolik offtopicové, že už je to docela fuk

Je to jednoduché. Už jsem to někde psala. Rodiče mě vychovali podle desatera, ale existenci Bible a Boha z nějakého důvodu vynechali. Nepátrám po tom, proč. Je to jejich věc. Takže morálku, mravní zásady a co já vim co, jsem si přinesla z rodiny, z domova, a pak, když jsem dostala Bibli a začla v ní číst, jsem pochopila, že tam je původ. Co je na tom divného?
Myslím, že stejným způsobem "se v některém náhledu na život" nalezne mnoho lidí později, třeba hodně pozdě, pochopí, kde se odklonili od toho, co je jim blízké... a tak, je to věc zrání, duševního, ne?

Upravil(a) ViktorkaLove (16. 2. 2008 16:03)

Damila napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Viki, máš krásnýho vnoučka

Dik, je to , jednou ho stejně sním...

A já chci taky vidět vnoučka-děťátko!:hjarta:Kde ho máte?

Přišel mi na mail

XYZ napsal(a):

No, dobře. Ale co by teda PODLE TEBE mělo být to ideální řešení? Kdyby zůstala s otcem toho dítěte, a trápila se tak, protože jí prostě došlo, že ženy jí vyhovují víc, i přes to, co je normálně obvyklé?
Víš? prostě šanci mít otce, ale za jakou cenu?

Tak jo. Ač tuším zase následující palbu proti mně, odpovím.
Podle mně?
No, otec chlapce je nechce. Prostě se rozešli, definitivně. Nic proti tomu nemám. Splodili dítě ve vztahu, který neměl perspektivu. To se stává...
Ptala ses na optimální řešení podle mně, ano? Kdybych o tom měla rozhodovat (jakože nebudu), a ona by stále trvala na tom, že "je na ženy"..., tak by měla zůstat sama a "mít milenku". Hnusí se mi to, myslet na to, aj psat to sem, ale zeptala ses... Je to fuj!, ale ze všech zel, to nejmenší. A víš proč? Ptz. když se vdá za ženu, bude mít s ní neoficiálně trvalý vztah, nebo cokoliv takového... možnost vytvořit normální vztah muž+žena je minimální.
Když zůstane sama, se synem... šance jsou podle mě větší. Asi tak. To je MUJ POHLED, ok?

ViktorkaLove napsal(a):

XYZ napsal(a):

No, dobře. Ale co by teda PODLE TEBE mělo být to ideální řešení? Kdyby zůstala s otcem toho dítěte, a trápila se tak, protože jí prostě došlo, že ženy jí vyhovují víc, i přes to, co je normálně obvyklé?
Víš? prostě šanci mít otce, ale za jakou cenu?

Tak jo. Ač tuším zase následující palbu proti mně, odpovím.
Podle mně?
No, otec chlapce je nechce. Prostě se rozešli, definitivně. Nic proti tomu nemám. Splodili dítě ve vztahu, který neměl perspektivu. To se stává...
Ptala ses na optimální řešení podle mně, ano? Kdybych o tom měla rozhodovat (jakože nebudu), a ona by stále trvala na tom, že "je na ženy"..., tak by měla zůstat sama a "mít milenku". Hnusí se mi to, myslet na to, aj psat to sem, ale zeptala ses... Je to fuj!, ale ze všech zel, to nejmenší. A víš proč? Ptz. když se vdá za ženu, bude mít s ní neoficiálně trvalý vztah, nebo cokoliv takového... možnost vytvořit normální vztah muž+žena je minimální.
Když zůstane sama, se synem... šance jsou podle mě větší. Asi tak. To je MUJ POHLED, ok?

a) zase následující palbu? Máš pocit, že já tady patřím mezi ty, kteří na tebe za každou cenu chtějí útočit?
b) a takhle to není?? Že má milenku, ženu, přítelkyni nebo jak tomu kdo říká??
c) OK, takže ideálně by měla mít nějakou ženu "jen tak vedle" a čekat, až o ni zavadí nějaký muž (který stojí o lesbu s milenkou a dítětem), aby syn měl mužský vzor, jednou..? Promiň, asi jsem natvrdlá..

ViktorkaLove napsal(a):

XYZ , položila jsi základní otázky, které si člověk klade, když se setká s Biblí, vírou... a tak. Teď už záleží jenom na tom, jak velký je tvůj zájem dostat na ně odpovědi.

Ne, teď záleží na tom, KDE ty odpovědi dostanu Věř tomu, že pokud bych si přítele chtěla jednou vzít a on jinou svatbu než v kostele neuznává, tak pro to budu muset taky něco udělat jasně, můžu se nechat pokřtít, pak před panem farářem sehrát divadýlko, že teda ANO, přísahám Bohu (v kterého nevěřím), že naše potenciální děti budu vychovávat k víře...Ale to asi není to pravé ořechové. Nikdy jsem nebyla, nejsem a ani nebudu neupřímný člověk. Takže prostě chci něco udělat pro něho. Ne pro sebe. Sama jsem byla jako ateistka vždycky šťastná, i moje rodina a v životě by mě nenapadlo začít pátrat po tom, jestli přece jen ten Bůh někde není "schovaný"

Jo a pokud nechci znát odpověď, nepokládám otázku a pokud nechci znát odpověď od toho, komu ji pokládám, nepokládám ji jemu

XYZ napsal(a):

Ne, teď záleží na tom, KDE ty odpovědi dostanu Věř tomu, že pokud bych si přítele chtěla jednou vzít a on jinou svatbu než v kostele neuznává, tak pro to budu muset taky něco udělat jasně, můžu se nechat pokřtít, pak před panem farářem sehrát divadýlko, že teda ANO, přísahám Bohu (v kterého nevěřím), že naše potenciální děti budu vychovávat k víře...Ale to asi není to pravé ořechové. Nikdy jsem nebyla, nejsem a ani nebudu neupřímný člověk. Takže prostě chci něco udělat pro něho. Ne pro sebe. Sama jsem byla jako ateistka vždycky šťastná, i moje rodina a v životě by mě nenapadlo začít pátrat po tom, jestli přece jen ten Bůh někde není "schovaný"

Chápu. Je to velmi sympatické jednání. Psala jsem ti SZ.

XYZ napsal(a):

b) no jak to teda je? momentální stav tvé dcery? Já alespoň pochopila, že někoho má, ale registrovaná není. Což je ale ta tvoje varianta, kterou jsi pokládala za "nejmenší zlo", proto tomu moc nerozumím.

Ano. Ale "přerůstá". Veruna visí na zdech, je u nich pečená vařená, všude jsou spolu, a malého když jsou spolu, mi dávaj hlídat. To mi nevyhovuje. (To poslední... a to předtím taky ne, ptz. to nabírá podobu partnerského soužití). Mít milenku v mých očích je milenku v pravém slova smyslu, tedy tajně. Tak, aby její působení nezasahovalo do rodiny...
Nic nezměním na tom, co ona teď dělá. Ale to hlídání chlapce na jejich radovánky, je něco nového, co ještě musím řešit. Miluju ho, budu ho hlídat na její konkurzy do práce, na nemoci, na noční, na vyřizování, na cokoliv, ale na řádění po nocích NE. Takže toto řeším teď. Ona to ví, stejně jako já, tak "bude muset na tom spolupracovat". V zájmu malýho...

XYZ napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Je to jednoduché. Už jsem to někde psala. Rodiče mě vychovali podle desatera, ale existenci Bible a Boha z nějakého důvodu vynechali. Nepátrám po tom, proč. Je to jejich věc. Takže morálku, mravní zásady a co já vim co, jsem si přinesla z rodiny, z domova, a pak, když jsem dostala Bibli a začla v ní číst, jsem pochopila, že tam je původ. Co je na tom divného?
Myslím, že stejným způsobem "se v některém náhledu na život" nalezne mnoho lidí později, třeba hodně pozdě, pochopí, kde se odklonili od toho, co je jim blízké... a tak, je to věc zrání, duševního, ne?

No morální zásady mám vštípené taky, ale nějak nedokážu pochopit, proč by měl být někde nějaký Bůh, který by nás z ničeho stvořil a pak nám ty morální zásady vymyslel. Když daleko logičtější je, že lidi přišli na to, že pokud se tu nechcou pozabíjet navzájem, tak se holt k sobě musí naučit chovat. Takhle: je to prostá víra, prosté chtění věřit, nebo v tom i vidíš nějakou logiku a jde to i nějak v souladu s moderní vědou? Byla bych možná ochotná Bibli chápat jako jakousi velkou metaforu toho, jak by to mělo na tom světě vypadat, abychom si tu matičku Zemi kompletně nezdevastovali a nechovali se k sobě jak bestie. Boha jako metaforu ztělesněné morálky, nebo tak něco. Ale nějak nejsem schopna ho přijmout jako jakousi sílu, která nás během sedmi dní stvořila, pak se na nás shůry dívala a sledovala, jak se k sobě chováme, museli jsme se jí zpovídat z našich činů, i když on o nich ví, museli jsme se zpovídat, že je nám líto našich hříchů, i když pokud je nám to doopravdy líto, tak on to ví...a nakonec nás rozsoudil, kam teda půjdeme, i když už když nás stvářel, věděl, jak to s námi dopadne, protože je vševědoucí a věčný.
Opakuju - tímto to nechci shazovat, ale POCHOPIT.

Ja - ale nie som Viktorka!!! - to chápem tak, že Boh je povedzme niečo vyššie, nejaká sila, ktorá to tu zmanažovala my sa sem prichádzame učiť. Poučiť sa, niečo si zobrať so sebou ďalej - do vyššieho levelu, alebo ďalšej triedy, kam pokračujeme. Nemusíme naozaj nič, len zomrieť; máme slobodnú vôľu, ale zároveň nesieme všetky dôsledky svojej slobodnej vôle, aj tie, ktoré sa dotýkajú iných ľudí, zvierat, atď. "Božia vôľa" existuje, ale je to skôr kamera zaznamenávajúca naše činy než režisér alebo autor scenára nášho života. Povedzme, že je autorom niektorých kľúčových bodov scenára, a ďalej už to ide priam jazzovou improvizáciou...
A Biblia je niečo ako instantný návod na použitie života, ale ako taký má samozrejme svoje limity. Ja osobne považujem za najväčší limit to, že je zapísaná dosť dlho po čase, keď sa udalosti v nej opísané odohrávali. Keď si vezmem len slovenské moderné dejiny a ich rôznorodú interpretáciu - a to ide prosím o udalosti staré menej ako 20 rokov tak odmietam veriť, že za stáročia sa na týchto udalostiach nič nepozmenilo. A to sa rozhodne nechcem púšťať o debaty o otm, KTO a PREČO by tieto texty pozmeňoval ZÁMERNE...

Ok, na řádění po nocích s lesbickou kamarádkou ať si najme službu, je to její problém... nemá trápení, neboj, a jestli jo, tak má aspoň důvod nad tim přemýšlet...