Monco, moc te neuklidnim. Moje 11ti leta slecna se to dodnes nenaucila a ja jsem to uz proste vzdala. Ja znam nekolik lidi dospeleho veku, kteri maji nazvala bych to averzi, nadavuji se atd. a vzdycky jsem se tomu smala. Tak to vypada, ze moje dcera bude jednim z nich.

Musí to dělat (podávat) někdo, kdo nekompromisně ty "divadýlka" neveme...
... navaluje se ti? vybliješ? dostaneš další, ptz. je pro tvé zdraví nutné, abys to snědl/snědla...
... čím rychleji polkneš, tím to utrpení bude kratší...
a tak podobně, tohle není o smlouvání...

U nás funguje toto:" Jseš nemocný, prášek(drtíme a jíme na lžičce v čaji) ti pomůže", "stejně si ho musíš vzít, tak ať to máš za sebou" a nejúčinější je "jestli si ho nechceš vzít ode mě, tak musíme jet za panem doktorem a ten ti ho dá", záměrně neříkám za paní doktorkou, za kterou normálně jezdíme, abych mu ji nezhnusila, páč jí má rád. A samozřejmě následuje obrovská pochvala. Ale teď už syn (5 let) jí prášky kupodivu docela dobrovolně a mladší dcerka ( 2 roky) se mu chce vyrovnat, takže po troše vysvětlování ho sní taky.

Když jsem byla malá, tak se mi prášky musely drtit, pak až časem okolo 10.,12. roku jsem byla schopná je spolknout rozčtvrcené.
Normální prášek jsem byla schopná polknout až v dospělosti. Ještě i teď se mi stane, že mi prášek uvízne někde v krku a já jsem z toho úplně hotová.

Pro dítě "nepolykače" je to tak velký stres, že ještě když ztrácí nervy máma, tak to musí být zbytečně náročná situace.
Neřeš to, buď trpělivá, rozpitvej to na prášek a buď ráda, že to polkne. Protože chuť rozpajcovaného antibiotika je taky pěkně hnusná.

Chudáci děti co musí jíst  léky nekompromisně, je mi jich líto.

Adamcik napsal(a):

S dětma je to těžké, já mám 2,5 letého syna, který byl teď němocný a musel brát ATB. Navíc měl předtím vysoké teploty, takže jsme museli dávat do zadečku čípky Nurofen, který mi syn už odmítá - nenechá si nic dávat do zadečku, ani měřit teplotu. ATB byly v tekuté formě a syn mi nevzal do úst ani lžičku, až když jsem to dala do pití, a říkala jsem mu, že mám pro něj výbornou šťávičku. Děti, takhle malé, se holt musí obalamutit :-)

Jo, to znám - nurofenové čípky jsem do synátora nedostala od zhruba roku a půl, tak jsme přešli na sirup.

Já mám problém polykat prášek i ve 33ti. U dětí se snažím co jde pořizovat v sirupu a kapkách, nebo pak žvýkací a nebo rozpouštíme v pití. Já to trápení všech vzdala. Jednou ji to polykání prášku nejde, tak hledám alternativy. I antibiotiká jsou dnes už na trhu jako sirup. Tak se ptejte, držím palečky.

Ja mam problem spolknout prasek dodnes. Neni to zadny divadylko nebo naschval, ja se proste zacnu reflexivne davit. Vubec nesmim hlavu zaklonit, ale predklonit.
Musim az na tri pokusy.

Já jsem problémy s polykáním prášku nikdy neměla, spolknu klidně i hodně veliký multivitamín, ale bratránkovi museli každý prášek vždycky rozdrtit a podat na lžičce v sirupu a rychle nechat zapít čajem.