mimo asi ano, ale tím bych se netrápila. Asi to nebyli ti praví přátelé, když se na tebe vykašlali, když je nejvíc potřebuješ.

S touto situací zkušenost nemám,jen jsem si vzpomněla na podobnou zkušenost ze školy,ale to už je dávno pryč.Potom už jsem si,asi podvědomě ,k sobě pouštěla přátele,které mám dlouhodobě a moje přání je "mít je až na věky" 
Ale myslím si ,že pokud se k Tobě otočili zády, aniž by si zjistili skutečnost,nemáš čeho litovat.A o tom přece přátelství není.
A věř mi,že najdeš nové a lepší....a třeba i tady na babinetu

Spíš oni si nezaslouží Tvoji pozornost...

v to doufám:-)
Zaskočilo mě to,myslela jsem,že toto dělají děti na základní škole...když se chceš kamarádit se mnou,nesmíš kamarádit s tím a tím.
Ale je to zvláštní pocit,člověk je zvyklý trávit s někým většinu volného času a najednou to není.Ale to je asi úděl po každém delším a rozpadnutém vztahu.Učím se žít jinak,chodit na jiná místa,stýkat se s jinými lidmi,bydlím jinde...Všechno je najednou jinak a já myslela,že už mám všechno..Naštěstí jsem optimista...bude líp,vím:-)

"Spoloční priatelia" - to je zložité. Oni sa nie vlasntou vinou ocitli v situácii, že si musia jedného z partnerov vybrať, no a jeho asi proste poznajú dlhšie... Mne vadilo aj ot, že po rozchode sa ma naši spoloční priatelia pýtali naňho, na to, ako sa mám bez neho... Hoci boli v podstate na mojej strane, tak som sa skrátka začala byhýbať ja im. Vždy ma rozplakali a ja som chcela radšej už ísť do budúcnosti a nie stále sa vracať k minulosti...

Díky vám:-)
opravdu mi ti lidi chybí,zažila jsem s nimi dost podstatnou a velkou část života ...
A opačně?Kdyby vy jste byli na straně těch přátel?Kamarádíte se s ex vašich kamarádů?A co na to oni?Snažím se je pochopit...

mima napsal(a):

Díky vám:-)
opravdu mi ti lidi chybí,zažila jsem s nimi dost podstatnou a velkou část života ...
A opačně?Kdyby vy jste byli na straně těch přátel?Kamarádíte se s ex vašich kamarádů?A co na to oni?Snažím se je pochopit...

Z vlastní zkušenosti ti píši, že jsem se já a dalších pár lidí ocitla ve stejné situaci. Bylo nutné dát jednomu z bývalého páru přednost. jelikož by oba nemohli pokračovat  ve "staré" skupině přátel oba dva s novými partnery. Nebo jeden sám a jeden s novým partnerem... nešlo to v žádném případě. Tak nějak samovolně ze situace vyplynulo, že se s námi přestal stýkat ex-partner... ex-partnerka pokračuje s novým přítelem. Velkou měrou k tomu přispělo to, že se ex-partner nechoval při rozchodu příliš korektně.  Jednou jedinkrát jsem to ještě zažila, že se na akci objevili oba, ale bylo to naprosto neúnosné, křečovité a nakonec nepřijatelné pro všechny.
Jak by sis to představovala??? aby organizovali vaši přátelé jednou akci a pozvali tebe a pak druhou a pozvali tvého ex??? Takové věci se prostě dějí často a tak, jak to nakonec dopadne nevyplývá z dobrovolného rozhodnutí každého jednotlivce ve skupině. Není nutné , abys někoho z něčeho vinila, případně na ně dokonce myslela jako na "proradné" přátele. Je to příliš složité a zamotané, není to jednoduchá situace pro nikoho ze zúčastněných.
vezmi to jako ukončenou etapu svého života... není nutné, aby ses nestýkala s nikým, koho jsi měla v oblibě, někomu z nejbližších můžeš zkusit zavolat a případně se ho i zeptat jak na to pohlíží, ale šance, že by vše pokračovalo hromadně , tak jako před  tvým rozchodem je naprosto nulová.

mima napsal(a):

Díky vám:-)
opravdu mi ti lidi chybí,zažila jsem s nimi dost podstatnou a velkou část života ...
A opačně?Kdyby vy jste byli na straně těch přátel?Kamarádíte se s ex vašich kamarádů?A co na to oni?Snažím se je pochopit...

Ja by som sa asi kamošila, pokiaľ by sa medzi nami nič nezmenilo a pokiaľ by odo mňa nežiadali pod telesnými vyhrážkami, aby som s nimi nadávala na "bývalého"... To odmietam.

Když se rozešli moji kamarádi po pěti letech (on byl můj kamarád a s ní jsem se spřátelila díky tomu, že spolu začali chodit), tak jsem se vídala s oběma, nebyla jsem na ničí straně. Prostě jednou jsem se sešla s ním, jindy zas sní. Oba to věděli a nikdo z nás s tím neměl problém...

¨Samozřejmě nečekám,že budu zvaná na společné akce,ale chodíme na stejná místa,jsme nuceni se potkávat a oni mě ani nepozdraví.Asi to řeším zbytečně,možná je to opravdu normální,že si v téhle situaci musí vybrat.Na druhou stranu jsem po celou dobu vztahu poslouchala,jak jsou rádi,že mě má,byla jsem jediná,kdo ho uměl zkrotit,před tím hrozně řádil,užíval si života tak,že o něj měli strach.Je to velice vtipný člověk,musí být pořád středem pozornosti,dost pije,věčné dítě...Několik let jsem byla trpělivá a naprosto tolerantní a všichni tvrdili,že je obdivuhodný jak trpělivě a sláskou snáším jeho výstřelky,no a ted pohár přetekl a ted jsem ta mrcha,která ho chudáčka nechala napospas ...A všichni byli u toho,jak jsem je několikrát obvolávala,že mi nepřišel celý víkend domů,jezdili se mnou po městě a hledali ho.Nejednou mě utěšovali,když slavil tak moc,že nemohl ani chodit...
Jé,koukám,že jsem se rozpovídala skoro mimo téma:-)

Koukám že všechno se točilo jenom kolem něho, třeba tě akceptovali jen proto, že jsi patřila k němu?  Každopádně, kdyby se mnou někdo nechtěl kamarádit tak jak to píšeš, tak bych si pomyslela že mě brali mezi sebe jen proto že jsem patřila k jejich parťákovi a o takové známosti bych taky nestála, když se mnou nechtějí být kvůli mně....

Mimo, podle toho co pises asi nebylo, o co stat. Nedovedu si predstavit nekomu tvrdit, jak jsem rada, ze je po boku me nejlepsi kamaradky (napr.) a pak ho ani nepozdravit.... Tohle by me taky ranilo.