chromý zlý dědeček napsal(a):

Chtěl bych si tu znovuzaložit téma, jestli se najde ještě dnesk pár lidí, kteří si oblíbili tvorbu nějakého soudobého skladatele, kteří se takovou hudbou zabývají a podobně. Rád bych si vyměnil nějaké zkušenosti a názory... Osobně jsem s některými tvůrci v kontaktu (z Polska, Ruska, Estonska a Finska), komunikace s nimi mi přijde inspirující a navíc leckteré nahrávky mám přímo od nich... Je dneska spousta stylů a jejich "směsí", takže myslím, že každý člověk, který trochu hudbě rozumí, by si z nich vybral - lidé ale o existenci něčeho takového nemají moc tušení...

Je nějaký server zabývající se takovou hudbou? Sám nevím, kde mám brát informace, protože v mém okolí se sice vážná hudba poslouchá, ale pouze ta lety ověřená...

Ještě doporučuju registrovat se na www.naxos.com (registrace pouze za mail) a je tam možno poslouchat čtvrtinu až polovinu každé stopy z každého CD. Doporučuji:
E.Rautavaara - cokoli (hlavně Symfonie č.7 a 8)
Allan Pettersson (taky cokoli, ale hlavně Symfonie č.7 - takový příběhe deprese a frustrace podaný mahlerovským hudebním "jazykem" se jen tak nevidí)
Alfred Schnittke - cokoli, hlavně orchestrální hudba (Symfonie č.2 a 3, Kantáta o Faustovi, (K)ein Sommernachtstraum, koncerty, Requiem)
A.Sallinen - cokoli
Lepo Sumera - cokoli
Jinak tady je ještě jedna recenze, která budiž doporučením:
http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-ja … ijen~2004/
No a je toho ještě dost - ale to už najdete leda u mě, ukázky na netu už ne :-)

Ještě sem dávám jeden odkaz: Stránky Estonského hudebního informačního centra dávají možnost si z mnoha skladeb část poslechnout. Doporučuji hlavně Galinu Grigorjevu )zvláště Cantus a Con misterio), Erkki-Svena Tüüra (cokoliv - má oblíbená je II.symfonie, z ní tam ovšem ukázka není), Lepo Sumeru, Toivo Tuleva, Eino Tamberga a koncekonců i Arvo Pärta, i když jen málo jeho skladeb mne osobně zaujalo...

Tak koukám, že tady se asi nikdo, kdo by se rád o tohle téma obohatil, nenajde - no nic.

Já jsem dnes v noci poslouchala moderní skladbu pro tři orchestry od Kotíka, které jsem sama kdysi hrála, a padla na mně depka. Zephyre, já si fakt nemůžu pomoct, tahle hudba je  depresivní, já se nedivím, že takovou vyhledáváš. Jsi podobně nastavený. Máš podobné vyzařování. Už jsem Ti to jednou psala, a naštval ses. Tak teď už se nenaštvi. 

Ta nahrávka mi připomněla, jak jsme před dvěma lety hráli takové podobné experimentální skladby na koncertě, a jeden houslista se normálně zvedl, a podával své housle do publika, se slovy, ať si taky zahrají, že je to totiž úplně jedno, že tam můžou hrát cokoliv...při koncertě.
No, vyhodili ho z filharmonie. Ale měl pravdu!

A vloni, aby to dovedli k dokonalosti, tak v létě když probíhal stejný festival soudobé hudby, bylo součástí jedné skladby rozšlapání houslí!!! Tomu říkají umění, pánové ve fraku, tváří se vážně ...a mně se chce smát.   Přestože patřím mezi ně, zachovala jsem si jaksi zdravý rozum, tomu už se fakt nedá říkat muzika, natož umění.

Upravil(a) Damila (15. 2. 2008 20:08)

Damila napsal(a):

Já jsem dnes v noci poslouchala moderní skladbu pro tři orchestry od Kotíka, které jsem sama kdysi hrála, a padla na mně depka. Zephyre, já si fakt nemůžu pomoct, tahle hudba je  depresivní, já se nedivím, že takovou vyhledáváš. Jsi podobně nastavený. Máš podobné vyzařování. Už jsem Ti to jednou psala, a naštval ses. Tak teď už se nenaštvi. 

Ta nahrávka mi připomněla, jak jsme před dvěma lety hráli takové podobné experimentální skladby na koncertě, a jeden houslista se normálně zvedl, a podával své housle do publika, se slovy, ať si taky zahrají, že je to totiž úplně jedno, že tam můžou hrát cokoliv...při koncertě.
No, vyhodili ho z filharmonie. Ale měl pravdu!

A vloni, aby to dovedli k dokonalosti, tak v létě když probíhal stejný festival soudobé hudby, bylo součástí jedné skladby rozšlapání houslí!!! Tomu říkají umění, pánové ve fraku, tváří se vážně ...a mně se chce smát.   Přestože patřím mezi ně, zachovala jsem si jaksi zdravý rozum, tomu už se fakt nedá říkat muzika, natož umění.

Nebylo by možné mne na tu skladbu nějak nasměrovat? Možná pro TEBE je depresivní. A Ty paušalizuješ, a navíc pro Tebe je depresivní evidentně všechno, co není jásavé a rozjuchané, nebo líbivě sentimentální. Naštvaný nejsem na Tebe - ale obecně mě celkem deptá, když někdo, kdo se hudbou zabývá,takhle smýšlí. Svědčí to opravdu o diletantství.
Jinak co popisuješ, jsou naprosté extrémy a ty já nevyhledávám. Jen to ale potvrzuje má slova, která jsem Ti adresoval už dříve, a sice, že toho o současné hudbě víš pramálo, třebas jsi některé věci sama hrála.
Vina je ovšem i u těch, co vybírají program pro koncerty u nás. Málo se orientují na posluchače. Existuje spousta moderních skladeb, již prověřených několikerým provedením, které mají šanci zaujmout a oslovit lidi. I když dost útočí na emoce, občas tahají za uši, rvou srdce...
Já osobně dostávám psotník třeba z Malé noční hudby a podobně. Tyhle estrádní omleté kousky nemůžu ani cítit.
Zkrátka - hudba nemá a nemůže jenom jásat a hladit.

chromý zlý dědeček napsal(a):

Já osobně dostávám psotník třeba z Malé noční hudby a podobně. Tyhle estrádní omleté kousky nemůžu ani cítit.
Zkrátka - hudba nemá a nemůže jenom jásat a hladit.

Ale jo, v tom s Tebou můžu souhlasit.

Me-In-Honey napsal(a):

To já se zase ráda obohatim náhodou Akorát nemám moc nikoho čim obohatit na oplátku jelikož do této hudby teprv pronikám a moc toho neznám
Ale zeptám se: znáš komorná orchestr Berg? www.berg.cz Hrajou právě hodně moderní vážnou hudbu, i tu současnou. Já jsem zatím byla jen na 1 jejich představení ale moc se mi to líbilo a uvažuju že si koupim permanentku. Akorát mam obavy z otravných lidí co člověku zkazí náladu na koncertě, minule tam byla taková baba co tam normálně na lidi ječela at nešlapou po vytřený podlaze (což jsme nevěděli že je vytřená měli tam dát ceduli, ne?) a nebo že nesměj sedět na některých místech a podobně no prostě hysterka, byli jsme z ní uplně vytočení. Pořád tam něco remcaly ještě s další starou harpyjí. A na vážnou hudbu je přece jen potřeba klid. I mi vadí takový ty šumy okolo z publika i když za to asi ty lidi nemůžou že si potřebujou třeba odkašlat nebo tak.

Tak tenhle příspěvek mi při čtení nějak vypadl, tedy se omlouvám a biju v prsa, že reaguju až teď...
Ten orchestr neznám... Já se orientuju spíš podle autorů než podle interpretů. A podle mě by orchestr měl být zcela "podřízen" tomu autorovi. Samozřejmě, že je tu jistý prostor k interpretaci a nějakým změnám v ní, ale pořád by ta hraná skladba měla vystihovat svého autora. Nedokážu to dost srozumitelně formulovat, dám tedy jeden příklad. Mám dvě nahrávky Mahlerových Písní o mrtvých dětech (pro mezzosoprán a orchestr), v jedné zpívá Pecková, v druhé celkem málo známá Skotka Linda Finnie (ani já ji odjinud neznám). Zatímco Pecková do toho zpěvu montuje svoje technické i emoční finesy, které se pro takovou skladbu vůbec nehodí, prezentuje tak více sama sebe než Mahlera a jeho hudbu (ta jako by sloužila jen jako prostředek k jejímu vlastnímu zviditelnění), tak L.Finnie zpívá prostě, skromně - tak jak to přesně tahle skladba potřebuje. To si člověk představí to prostředí ztemnělé světničky, s mrtvým dítětem v postýlce, svíčkami, tichý smutek (byť především v poslední části vystupňovaný přechodně do naprostého otevřeného zoufalství) - prostě vytváří to tu správnou atmosféru. Kdežto takové celebrity jako Pecková a podobně prezentují opravdu více sebe než hudbu, kterou zpívají.
To bylo odbočení od původního tématu, ale myslím, že se sem hodí to napsat.
Jinak souhlasím, že na vážnou hudbu je potřeba klid, a různé zvuky z publika taky ruší... le na to se dá zvyknout - ostatně velká část nahrávek, které mám, byla pořízena z veřejného koncertu. Nejhorší jsou v tomhle směru některé nahrávky z Moskevského podzimu, které zní, jako by byly pořízeny v nějakém tuberkulózním sanatoriu... Naštěstí jsou ale vyváženy mimořádně kvalitním provedením...

chromý zlý dědeček napsal(a):

Tak tenhle příspěvek mi při čtení nějak vypadl, tedy se omlouvám a biju v prsa, že reaguju až teď...
Ten orchestr neznám... Já se orientuju spíš podle autorů než podle interpretů. A podle mě by orchestr měl být zcela "podřízen" tomu autorovi. Samozřejmě, že je tu jistý prostor k interpretaci a nějakým změnám v ní, ale pořád by ta hraná skladba měla vystihovat svého autora. Nedokážu to dost srozumitelně formulovat, dám tedy jeden příklad. Mám dvě nahrávky Mahlerových Písní o mrtvých dětech (pro mezzosoprán a orchestr), v jedné zpívá Pecková, v druhé celkem málo známá Skotka Linda Finnie (ani já ji odjinud neznám). Zatímco Pecková do toho zpěvu montuje svoje technické i emoční finesy, které se pro takovou skladbu vůbec nehodí, prezentuje tak více sama sebe než Mahlera a jeho hudbu (ta jako by sloužila jen jako prostředek k jejímu vlastnímu zviditelnění), tak L.Finnie zpívá prostě, skromně - tak jak to přesně tahle skladba potřebuje. To si člověk představí to prostředí ztemnělé světničky, s mrtvým dítětem v postýlce, svíčkami, tichý smutek (byť především v poslední části vystupňovaný přechodně do naprostého otevřeného zoufalství) - prostě vytváří to tu správnou atmosféru. Kdežto takové celebrity jako Pecková a podobně prezentují opravdu více sebe než hudbu, kterou zpívají.
To bylo odbočení od původního tématu, ale myslím, že se sem hodí to napsat.
Jinak souhlasím, že na vážnou hudbu je potřeba klid, a různé zvuky z publika taky ruší... le na to se dá zvyknout - ostatně velká část nahrávek, které mám, byla pořízena z veřejného koncertu. Nejhorší jsou v tomhle směru některé nahrávky z Moskevského podzimu, které zní, jako by byly pořízeny v nějakém tuberkulózním sanatoriu... Naštěstí jsou ale vyváženy mimořádně kvalitním provedením...

V tou s tebou souhlasím, interpret by se měl určitě umět vžít do toho co autor chtěl skladbou sdělit. Ale zase někdo to umí líp, někdo hůř a někdo si to třeba jenom jinak vyloží. A nebo jak píšeš se snaží o nějakou exhibici. Nevím jak je to v případě který popisuješ jelikož jsem to neslyšela a i kdybych to slyšela tak třeba by to zas na mě působilo jinak. Ale každý interpret by se rozhodně měl pokusit porozumět dané skladbě co nejlíp. A v případě současných autorů se může toho kterého skladatele i zeptat pokud mu něco není jasné
S tím Bergem se mi právě líbí že oni hrajou hodně zajímavé autory tak proto se o nich zmiňuju Hrajou i věci mladých českých skladatelů což je myslim dobře protože aspoň se jejich věci dostanou na veřejnost, ne jenom skladby těch nejslavnějších z nejslavnějších.
Mimochodem teď už mi ten Terterian chodí normálně, a moc se mi ty jeho skladby líbí, je v nich takové napětí které mám ráda třeba v tý třetí symfonii jak je ten začátek takovej... no jako ticho před bouří a pak přijde ta poslední věta, paráda! Fakt dík moc za tenhle tip!

Upravil(a) Me-In-Honey (16. 2. 2008 14:47)

Me-In-Honey napsal(a):

chromý zlý dědeček napsal(a):

Tak tenhle příspěvek mi při čtení nějak vypadl, tedy se omlouvám a biju v prsa, že reaguju až teď...
Ten orchestr neznám... Já se orientuju spíš podle autorů než podle interpretů. A podle mě by orchestr měl být zcela "podřízen" tomu autorovi. Samozřejmě, že je tu jistý prostor k interpretaci a nějakým změnám v ní, ale pořád by ta hraná skladba měla vystihovat svého autora. Nedokážu to dost srozumitelně formulovat, dám tedy jeden příklad. Mám dvě nahrávky Mahlerových Písní o mrtvých dětech (pro mezzosoprán a orchestr), v jedné zpívá Pecková, v druhé celkem málo známá Skotka Linda Finnie (ani já ji odjinud neznám). Zatímco Pecková do toho zpěvu montuje svoje technické i emoční finesy, které se pro takovou skladbu vůbec nehodí, prezentuje tak více sama sebe než Mahlera a jeho hudbu (ta jako by sloužila jen jako prostředek k jejímu vlastnímu zviditelnění), tak L.Finnie zpívá prostě, skromně - tak jak to přesně tahle skladba potřebuje. To si člověk představí to prostředí ztemnělé světničky, s mrtvým dítětem v postýlce, svíčkami, tichý smutek (byť především v poslední části vystupňovaný přechodně do naprostého otevřeného zoufalství) - prostě vytváří to tu správnou atmosféru. Kdežto takové celebrity jako Pecková a podobně prezentují opravdu více sebe než hudbu, kterou zpívají.
To bylo odbočení od původního tématu, ale myslím, že se sem hodí to napsat.
Jinak souhlasím, že na vážnou hudbu je potřeba klid, a různé zvuky z publika taky ruší... le na to se dá zvyknout - ostatně velká část nahrávek, které mám, byla pořízena z veřejného koncertu. Nejhorší jsou v tomhle směru některé nahrávky z Moskevského podzimu, které zní, jako by byly pořízeny v nějakém tuberkulózním sanatoriu... Naštěstí jsou ale vyváženy mimořádně kvalitním provedením...

V tou s tebou souhlasím, interpret by se měl určitě umět vžít do toho co autor chtěl skladbou sdělit. Ale zase někdo to umí líp, někdo hůř a někdo si to třeba jenom jinak vyloží. A nebo jak píšeš se snaží o nějakou exhibici. Nevím jak je to v případě který popisuješ jelikož jsem to neslyšela a i kdybych to slyšela tak třeba by to zas na mě působilo jinak. Ale každý interpret by se rozhodně měl pokusit porozumět dané skladbě co nejlíp. A v případě současných autorů se může toho kterého skladatele i zeptat pokud mu něco není jasné
S tím Bergem se mi právě líbí že oni hrajou hodně zajímavé autory tak proto se o nich zmiňuju Hrajou i věci mladých českých skladatelů což je myslim dobře protože aspoň se jejich věci dostanou na veřejnost, ne jenom skladby těch nejslavnějších z nejslavnějších.
Mimochodem teď už mi ten Terterian chodí normálně, a moc se mi ty jeho skladby líbí, je v nich takové napětí které mám ráda třeba v tý třetí symfonii jak je ten začátek takovej... no jako ticho před bouří a pak přijde ta poslední věta, paráda! Fakt dík moc za tenhle tip!

Počkej, ta Třetí symfonie má tři části - ta první začíná naopak dost bouřlivě, tou poloimprovizací bicích :-) To spíš ta druhá je takový klid před bouří, je úplně komorní... A v téhle symfonii je hodně zajímavé to zařazení arménských lidových nástrojů (duduk, zurna) do orchestru...
A co ta Druhá? Ty mluvící hlasy v první větě, improvizující sólový hlas ve druhé a rytmičnost (a zařazení zase mluvícíh hlasů i sboru) a postupná kulminace a opadávání ve třetí...

nerozlisuju hudbu na veselou ci smutnou, dulezite je, aby se mi libila.
Vrele doporucuju sjet tento kousek, po hudebni i vizualni strance naprosta spicka
http://youtube.com/watch?v=lrBZeWjGjl8& … re=related

vlcice_samotarka napsal(a):

Ad depresivni hudba:
ja si o sobe myslim, ze hudbe dost rozumim. Sice posloucham vesmes elektroniku, ale depka je proste depka. Dokazu uznat, ze tahle a tahle skladba je sice hezky a kvalitne udelana, ocenit vsechny inovativni postupy, ale nemuzu poprit, ze na mne jde z ni depka. Za priklad takove hudby povazuju napriklad posledni album Radiohead. Je to krasne, ale emocne me to nechava naprosto v klidu.

Ale tak depka je taky emoce přeci...