|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
No právě, že oni to zvládaj a v pohodě... 
, jen se udržet a nechat je. 
ahoj, zdravím Lucii33, zabku, uzlíka veru a i ostatní!
U nás doma tedy zatím se nic k starým zvykům nevrací, snaha je oboustraná ba možná teď zrovna víc se snaží manžel, já to ani moc radši nezkoumám a neřeším, po letech nemusím řešit vztah, jen si užívám, pro mě je změna jeho chování tak nepochopitelná, náš vztah teď tak pohodový, že fakt nechápu. Občas mě minulost doběhne, třeba díky nějaké noční můře si znovu odžiju ten pocit po provalení nebo se musím někdy držet abych mu to třeba nevyčetla. Ale takových návratů do minulosti je čím dál míň. Jak to bude v budoucnosti fakt neřeším, nevím nic o své případné věrnosti či nevěře, natožpak abych se zabývala jeho budoucím chováním. Jedno ale vím. Už bych nechtěla žít v takovém vztahu, ve kterém jsem žila tak deset let před provalením, ta jeho nevěra byl jen důsledek. A budu se vždy snažit udělat vše proto, abych žila jinak než kdysi.
O: chtěla jsem Ti napsat, že jsem přečetla Tvoje vlákno. Jedna věc je u vás ve vztahu rozdělení povinností, jak už Ti psaly holky. U nás to bylo obdobně, já měla na starosti domácnost, tři děti, on mi občas s něčím pomohl, když měl čas a chuť, ale když ne, tak jsem to udělala já. Já padala na hubu a večer byla ráda že klesnu k TV, on měl čas angažovat se mimo. Když se jeho nevěra provalila, hodila jsme na něj některé oblasti života rodiny a to totálně, přestala jsem se o tyto oblasti úplně starat - dostal na starost volný čas rodiny - koníčky dětí, programy na večery a víkendy, úklid koupelny, záchodu a žehlení. A udělala jsem to i přesto, že jsem byla tehdy přesvědčená, že všechny tyto oblasti a činnosti zvládám líp než on. A nějakou dobu jsme v duchu dost trpěla, když jsem ho pozorovala, jak si s tím kterým problémem poradil nebo spíš neporadil. Ale neřekla mu nic a vše opravdu nechala na něm. Uvolnily se mi kapacity pro to, abych měla víc času na sebe a na zábavu a tím pádem jsem se i pro něj stala atraktivnější, protože vzácnější a taky svolnější k zábavě. Takže jsme tím pádem stala silnou konkurencí té jeho tehdejší milence.
Ale hlavně jsem Ti chtěla napsat, že mě osobně zarazilo, jak moc pro Tebe Tvůj muž znamená, co jsi ochotná mu tolerovat, protože nemáte spolu děti a nejste spolu zas tak dlouho. A že je klidně možné, že tohle silné pouto, které Tě k Tvému muži váže je možná z Tebe cítit a tím pádem tě on má poněkud s prominutím "na háku". Nemusí Tě lovit, protože mu neunikáš. Jinak žít dál po nevěře lze, obnovit vztah nebo ho dokonce vylepšit lze, ale jednoduché to není a hlavně - musí chtít oba.
A pak jsem chtěla ještě napsat pár slov Juditě23. Nacházíš se v těžké situaci, Tvůj muž právě nosí růžové brýle zamilovanosti. Chceš zachovat rodinu - to je pochopitelné - a správně píšeš, že rozhodnutí je na něm. Ale Ty můžeš to jeho rozhodování ovlivnit svým postojem k němu. A upřímně - jediná cesta k úspěchu, který navíc ještě není zaručen, je, že bys měla udělat vše proto, aby mu bylo s Tebou (a váma) co nejlíp, aby ses stala milence konkurencí (milenka nevyčítá, neřeší, nehádá se, je s ní zábava). Což není jednak jednoduché, jednak spravedlivé a ještě navíc to nemusí být úspěšné, protože právě konečné rozhodnutí je na něm. Ale jiná cesta fakt není, jinak je to jen prodlužování trápení a ztráta času. Držím palce, ať se všichni trápíte co nejmíň.
Není tady
Vanilko,
tak mám pocit, že žiješ můj nynější život. Skoro na chlup je to u nás stejné i s tím, že občas mne to taky dožene( ale to již tak neprožívám, naopak, hrdě vypnu prsa a jdu kolem ní bez sklopení hlavy). Období nevěry jsem tehdy nazvala "doma temna", ale zjistila jsem, že tenhle název se spíše hodí pro období před nevěrou, než v ní. Tohle bych s odstupem času nazvala "doba velkého třesku", po kterém přišel nový život. Ani omylem bych neměnila ten, který jsem žila skoro patnáct let před tímhle, za ten, který žiji poslední dva roky. Změnili jsme se oba. A nelituji. Cítím to přesně jak jsi napsala : nevěra je důsledek a zároveň začátek- čeho to již záleží jen na nás.. Je mi vždy moc smutno, když tady přibude další nešťastná dušička, ale věřím, že každá z nás,tady dokáže se zvednout a jít dál a líp.
Není tady
Vanilko, Sofi - vy hodnotíte dobu před nevěrou jako dobu temna, do které byste se nechtěly vrátit, a nevěru jako důsledek něčeho. Zvláštní - já tohle říct nemůžu, a ani manžel. Všechno bylo fajn, i podle něj. Tak pro mě je těžké měnit něco, co fungovalo. Je to pak takové spíš experimentování, tápání a hledání cesty.
Není tady
jo Hani, to jsou paradoxy, my, co jsme si to pěkně zhnojili už před nevěrou jsme na tom v podstatě líp a teď se máme od čeho odrazit....
Není tady
No HanB, to co jsi napsala chápu. Ale je možné se kouknout na to i z druhé strany. V době provalení nevěry - před rokem a půl - nám náš vztah do té doby nepřišel nějaký špatný - koneckonců jsme oba dobrovolně tehdy rozhodli v něm pokračovat. Ale z dnešního pohledu, kdy mám srovnání se současností vidím, že to, v čem jsme žili, moc dobrý nebylo. Mě to tenkrát přišlo jako přirozený vývoj vztahu - moc jsme si spolu nepovídali, ubylo něžností, sdílení, vášně, intimity, úcty, romantiky. Myslela jsem, že tak to má po letech ve vztahu každý.
Když se dnes rozhlédnu po okolí, tak moji vrstevníci mají podobné vztahy jako my předtím. A oba s manželem víme, že ten náš vzah by se nám nepodařilo nebo nechtělo změnit bez takového silného impulsu jako bylo to provalení a možnost, že jeden o druého přijdem.
Není tady
No, já už tak optimistická nejsem, manželovy sklony dramatizovat, manipulovat a dělat si z nás hromosvod bohužel spíš gradují než by měly ustupovat. Takže nyní hledám, respektive jsem v duchu požádala, o nejlepší řešení situace pro mě a mé děti.
Je to čímdál težší žít pár týdnů v klidu , rodinná selanka, a pak z najednou hrůza. Manžel se pak uklidní a myslí si, že se nic neděje, a já jsem zase na začátku dilematu, jestli s ním mám být nebo ne.
O lásku už nejde, prořád ho mám ráda, ale když mě nebo dětem v nepravidelných záchvatech vzteku dokáže bezdůvodně ublížit a ponížit, tak co s tím?
Sedí mi ti za krkem jak balvan a nevidím z toho cestu ven, pokud se tedy neodstěhuju.
Není tady
Regí - to je mi líto a chápu Tě.
No já v tom mám jasno - pokud by se ke mně někdy manžel dlouhodobě choval nějak zle, tak já bych v sobě vnitřně nenašla důvod, proč s ním dál být. Mám zkrátka dojem, že už se mi natrápil dost a že to už stačilo.
Asi holt u mě už je pomyslný džbán trpělivosti naplněný.
Ale on tohle zřejmě nějak podvědomě tuší, proto se chová tak jak se chová.
Naštěstí to teď nemusím řešit. Řeším zas něco jiného - práci. Každý máme něco.
Není tady
Regi, to mne mrzí. Žít s neustálou obavou, kdy to na něj příjde, je dost stresující. A to i pro děti. Klidný rozhovor asi není možný, ale což ho při jednom z jeho výbuchů nahrát třeba na mobil a pak mu to pustit? Možná by se divil, jak se dokáže chovat. Já tohle udělala nedávno ohledně chrápání. Pořád mne přesvědčoval , že se mi to zdá a že to není možné, aby jsem musela odcházet v noci z ložnice, protože nemůžu spát a hledal za tím bůh ví co. No a tak jsem ho jednou v noci nahrála. Ráno jsem mu to přehrála a neřekla ani popel, jen že tohle jsou zvuky naši noční ložnice. Byl v šoku a už si koupil kapky a informoval se na laserovou operaci. Tak doufám, že moje noční odchody skončí. Vím, že Tvoje situace je úplně jiná, ale možná ... . Moc bych Ti přála klid a pohodu.
Není tady
Není tady
Vanilka69 napsal(a):
No HanB, to co jsi napsala chápu. Ale je možné se kouknout na to i z druhé strany. V době provalení nevěry - před rokem a půl - nám náš vztah do té doby nepřišel nějaký špatný - koneckonců jsme oba dobrovolně tehdy rozhodli v něm pokračovat. Ale z dnešního pohledu, kdy mám srovnání se současností vidím, že to, v čem jsme žili, moc dobrý nebylo. Mě to tenkrát přišlo jako přirozený vývoj vztahu - moc jsme si spolu nepovídali, ubylo něžností, sdílení, vášně, intimity, úcty, romantiky. Myslela jsem, že tak to má po letech ve vztahu každý.
Když se dnes rozhlédnu po okolí, tak moji vrstevníci mají podobné vztahy jako my předtím. A oba s manželem víme, že ten náš vzah by se nám nepodařilo nebo nechtělo změnit bez takového silného impulsu jako bylo to provalení a možnost, že jeden o druého přijdem.
Vanilko, já jsem ty....................přesně tak to prožívám a cítím, vždycky si na teb vzpomenu, když peču něco sladkého, třeba i bez vanilkového cukru
Není tady
Tak po půl roce jen zprávička o tom jak to u nás vypadá.
1. jsem blbá a naivní, platonické zamilování neexistuje a pohádky taky ne (případně tolerantní a chápavý ženy jsou tupý slepice co všemu uvěří - tím myslím jako sebe, neberte to nikdo jako urážku), spí spolu už skoro rok, lhal mi o tom ještě dalším pár měsíců než to omylem prasklo
2. jsem ještě víc blbá a naivní, protože mi rok zahýbá a a milenkou už nepokrytě chodí a já s ním stále jsem a doufám že to má šanci skončit a zase se srovnat
3. zároveď s tím, když mi řekl že kecal a už skoro od začátku spolu spí tak mi mi řekl že s ní chce žít, že bez ní nemůže existovat, že od ní nedokáže odejít a úplně zoufale jí miluje a je ztělesněním téměř (až na nějaké ty nepodstatnosti) dokonalé partnerky
4. zároveň mi říká jak moc pro něj ten slib co mi dal znamená, že mě má rád a neví jestli mne dokáže opustit, protože mu je se mnou taky dobře
5. z optimistického naivního stvoření (tj. mě před rokem) se stává sarkastická zahořklá ženská, co svýho manžela jak ho moc milovala začíná s jeho každým odpolednem s milenkou víc a víc nesnášet, co z domu utíká za svými koníčky jen aby na něj po večerech nemusela čekat, co brečí po nocích a stýská se jí, když je bez něj a co spí na druhém konci postele, když je s ním, co se na něj podívá a je zase v koncích a je schopná mu odpustit naprosto cokoliv, protože ho má pořád moc ráda a pořád nevěří že to prostě je pravda a fakt se asi rozvedeme
6. takže manžel teď chodí doma a jen depresivně opakuje že je to v háji, nikdy to nevyřeší, že to nemá řešení, že nám oběma (mě a milence) ubližuje, že neví co dělat, že netuší s kterou být a podle čeho se rozhodnout, že nedokáže odejít ani od jedné, že zoufá při představě že jednu ztratí a třeba už neuvidí
Fakt pohádky neexistují? Vážně první uklouznutí znamená katastrofu a sebevětší snaha nepomůže? Přijde mi že ať dělám co dělám hroutí se to a řítí. To už jsme všichni tak strašní, že rozvod je společenskou normou a řešením všech problémů? Začínám přestávat věřit tomu, že to tak není :-( Asi jsem vážně ještě naivní dítě.
Není tady
sorry, ale to se dalo čekat, je mi to líto.
Buď ráda že spolu nemáte děti, takhle to máš daleko jednodušší.
Chceš-li se trápit a brečet po nocích, dávej mu šanci a věř na pohádky.
Chceš-li žít podle svých představ, sbal mu kufry a poohlédni se po jiném.
Člověk který vás chce obě a nedokáže si vybrat je nezralá osoba.
že neví co dělat, že netuší s kterou být a podle čeho se rozhodnout, že nedokáže odejít ani od jedné, že zoufá při představě že jednu ztratí a třeba už neuvidí
..a navíc je sobec.
Upravil(a) PetrHl (7. 7. 2008 22:39)
Není tady
O-": "Tak po půl roce jen zprávička o tom jak to u nás vypadá."
Jéžišmarja, kéž bych Ti dokázala pomoct... 
Tohle mě nepotkalo. Můžu napsat snad jen to, že jsem dosud nepochopila chlapy, kteří vyslepičí své manželce podrobnosti o jeho vztahu s milenkou. Považuji to snad za větší slabost, než je to klasické zatloukání, které je samozřejmě taky k nas.ání, ale aspoň tolik neublíží.
Tady je jasná jedna věc. Váže ho k Tobě slib, ale to je dost málo. Srdcem je u ní. Máš možnost ho v tom nechat pěkně ráchat nebo mu sbalit kufry; otázka je, co je Ti povahově blíž a co jsi schopná unést. Jsem ve vztazích opatrná, proto bych mu určitě nějakou šanci ke vzpamatování dala, ale ne dlouho. Rok je moc. Osobně bych dost špatně snášela chlapovo očividné teatrální "trápení se" tím, jestli zůstat milostivě se mnou, protože musí, nebo s nějakou roztažnožkou, které nevadilo, že je zadaný. Asi bych mu k rozhodnutí pomohla, možná bych mu takovou babu i trochu přála (za to lhaní a podvádění) ...
Ale je to všechno otázka toho, jestli máte malé děti nebo ne atd.... Držím Ti palce a netrap se, všecko bude dobré.
Jo aha, děti nemáte.... No, tak to máš jednodušší. Drž se.
Upravil(a) Tercila (7. 7. 2008 22:48)
Není tady
ahoj O,
přečetla jsem si tvůj přběh a až me přeběhl po zádech mráz...připomělo mi to moj vlastní zoufalost a naivitu, s tím rozdílem, že u nás šlo o 13náctilétý vztah a dítě v puberte. Mám-li ti poradit já uteč z toho, jen si prodlužuješ trápení. Nemáte děti ušetřš si trápení. On už zjistil že mu to obě žerete, nemá důvod měnit, změnit to musíš ty, teda pokud ti to takhle nevyhovuje... je mi líto 
na psychologické se řeš něco podobného, vlastně většina příběhů si je tu dost podobných.
Já bych dneska řešila to co jsem nakonec řešit musela dřív mohla jsem si ušetřit nejen nervy 
Není tady
Myslím, že dočasné odloučení nebo jeho život s milenkou mu dostatečně otevře oči- ty už nemáš co ztratit, jen získat- svobodu, nezávislost, šanci na nový život.....pokus se netrvat na představě, že on je jediný, pro kterého chceš žít a dýchat, protože tohle tě svazuje, degraduje a stahuje do závislé pozice.
Pokuď ho miluješ- dej mu volnost! Dáš ji i sobě.
On se nerozhodne sám. Chápu to, má k tobě vazby a k ní ho táhne nenaplněná láska. Nikdy nezjistí, jaké to s ní je, pokud od tebe neodejde nebo pokud neuzná, že ty jsi pro něj důležitější.
Nezávidím, ale na druhou stranu, když tak moc chce pryč, proč mu to neumožnit? Nejsi v tomhle trojúhelníku šťastná, trápíš se, tak proč to jedním čistým řezem neukončit?
Upravil(a) Regina (8. 7. 2008 8:07)
Není tady
No nevím, O, ráda bych ti napsala, že pohádky existují... Ale připadá mi, že u tebe bohužel ne. Když mám dobrou náladu a chci se poplácat na rameni, tak řeknu, že my to fakt zvládli, že je všechno v pohodě. Moc často to neříkám, páč se bojím, abych to nezakřikla, ale u nás to mělo přece jen jiný průběh než u vás.
Ten tvůj chlap, pokud se to tak dá říct, se chová jako neskutečnej sobec nebo měkota. Aspoň mě to tak z toho tvého psaní připadá. Na srovnání vztahu jsou prostě potřeba dva, ale tvůj muž se vůbec nesnaží. Jemu tenhle stav asi víceméně vyhovuje, tak proč by ho měnil? tahle volba bude asi přece jen víc na tobě. A já bych to už na tvém místě rozsekla. Šla bych pryč, vysvětlila mu, že chápu jeho rozpoložení, ale že mi tohle ubližuje, že si při nejmneším potřebujete oba od sebe odpočinout a rozmyslet si co dál. Nevšimla jsem si, ale pořád dojíždíš do práce? Zkus si tam sehnat podnájem, asi na půl roku, odstěhuj se a as manželem se domluvte, že se za půl roku sejdete, a rozhodnete co dál. Jste bez dětí, tak tohle všechno jde bez problémů zařídit. Po té době uvidíte, iba, jak jste se na tom se vztahem a podle toho se zařídíte, co dál. I pro tebe je škoda ztrácet čas s někým, kdo tě každou chvíli vymění za někoho jiného.
A rozvod je v podstatě normou. Mě to nepřipadá moc normální, ale co naděláš? Pro nějaké fungování vztahu jsou prostě potřeba dva, a pokud nejsou.... tak nic neudržíš.
...a ztrácíš čas, který bys prožila vedle někoho, kdo za to skutečně stojí...
Není tady
O-",
vidím to jen zdálky, nikdo nejsme ve tvých botách, ale jeví se mi to takhle: měla bys z toho prostředí aspoň na týden či dva vypadnout, tak jak radila Hrošánek už v příspěvku 4. Odjet sama někam na dovču, do klidného prostředí, sebrat a zmobilizovat zbytky sebeúcty a s klidnou a pročičtěnou hlavou popřemýšlet, co dál. Podívat se na svůj vztah jakoby z dálky. Možností je několik, a je jen na tobě, jakou pak zvolíš.
Když se naučíš být samostatná jednotka, co má svou sebeúctu, svůj život, svůj program a priority, snadněji najdeš řešení. Prostě je potřeba zvednout hlavu a naučit se mít se ráda (ale není to tak snadné, jak to vypadá)..... dát taky sobě šanci, právě k práci na sobě.
Je to jen můj pohled, zvenku to vypadá jinak.
Upravil(a) Vanda (8. 7. 2008 9:23)
Vanda napsal(a):
...měla bys z toho prostředí aspoň na týden či dva vypadnout...
Podle mě spíš na furt, protože to, že jsou spolu rok a půl, a on jí z toho rok zahejbá a "s milenkou nepokrytě chodí", to o něčem svědčí...
Není tady
Mikeši, tak jsem to věděla 6 měsíců, než se manžel rozhodl pro mě...jenže tady nejsou děti, tak proč to zachraňovat? To si O sebe tak málo váží? To jí ten její nerozhoda za to stojí? Asi ano...
Není tady
Spolu jsou nejmíň čtyři roky, Mikeši, jestli dobře čtu. A tohle rozhodnutí se dělá sakra těžko, tím hůř, čím dýl se v tom žije. Proto myslím je potřeba nejdřív zapracovat na sobě a své sebeúctě, aby i takové rozhodnutí byla schopna třeba udělat, chápeš?
holky já vás čtu a úplně hltám očima a tak strašně rozumím tomu co píšete...a připadá mi že už na to zase koukám jinýma..."posunutějšíma" očima...dekuju Vám
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
Díík 
