14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Jo jo, uzlíčku, tak tak , můj leitmotiv od té doby, co jsem se na sebe koukla bez růových brýlí .Zbytek na jablíčkách
Není tady
Sofi, ale i Blanch, Michaela43 a dalí, já jako "pozůstalá" si myslím, e je veliká koda, e u moc nepíete vae moudré rady. Přesto, e se neznáme, brala jsem vás jako své vzdálené a moudré přítelkyně. Chybíte mi.
Ale chápu, e jste si zvolily tuto cestu.
Přeji vám co nejhezčí ivot se spoustou sluníčka.
Jeee. tak Blanch a Michaela43 ... strasne davno sme sa nevideli, najma s Blanch.
Není tady
Jeee Sofi, gutalax v kafi, to mě tenkrát fakt rozesmálo. Tak jako facka Romi, kterou vpálila - tuím milence na náměstí, kdy se tam vyskytovala s manílkem?? Tak nějak to tenkrát asi bylo, co?
Ahoj Sofi, tvůj gutalax mě tenkrát jako jedna z mála věcí dokázal rozesmát , kdy na to tak dneska vzpomínám, i jsem ho chtěla koupit. Nezapomenu, na tvůj popis , jak opečovávat chudáka, kdy je mu zle ...........
Doufám e se máte vechny dobře
uzlík napsal(a):
Sofi ahóóój. Jak jde ivot holka, moc ráda Tě tu vidím. Kde je asi Blanch, abka, Kamarádka .....
ahoj uzlíčku a vichni ostatní , také já sem stále nahlíím a čtu co nového a kdo kam poskočil dál.Je mi vdy dost smutno , kdy sem přibyde nějaká nová pisatelka s bolavou duičkou. ivot je tak krátký a tak si ho dovedeme otravovat a ubliovat. Taky iju- jak napsala uzli ,ale tak nějak jinak bez plánování ,očekávání , prostě jsu tu ..O. ČTI NAE PŘÍSPĚVKY A SAMA SE ROZHODNI JAK DÁL CHCE ÍT
Není tady
ahoj holčičky a ahoj "o" - na tvojí zprávu jsem ti odpověděla, jsem tu pro tebe, pokud ti to k něčemu bude a pokud bude chtít..
moc ráda čtu o vás vech, které jste se tu hrabali z popela ve stejný době jako já....e se máte fajn a e vás duevní zdraví neopustilo..., tak se drte, uívejte si dneek, minulost na nás tak nějak hrozí prstíkem, abysme nezapomněli a budoucnost je značně nejistá.....take proč si dělat starosti dozadu a dopředu....
"O" - jsi skvělá, myslím, e tvoje názory jsou na to jak jsi mlaďounká prima, jen je mi líto, e tě to potkalo tak brzo....ale moná ....na druhou stranu - bude mít pár let k dobru u tak nějak probuzená a - aspoň pokud bude mít časem stejný pocity jako já - něco jsem sice ztratila (pocit iracionální jistoty atd..), ale daleko víc jsem tim získala a zdaleka nejen v manelství, ale hlavně ve vztahu sama k sobě a ke vemu okolnímu světu, tak se dr a tady vidí od těch vech holek, e svět se sice na chvíli zhroutí, ale rozhodně neskončí a nejvíc záleí na tobě, jestli se ti po tom vem víc rozjastní, rozsvítí a tak nějak zjednoduí a nebo se ponoří do tmy a bude kolem sebe zoufale mávat a volat ....myslím, e je jasný, kterou variantu si vybrat a to je jen na tobě. jde to.
Není tady
Je mi sympatické, jak některé z vás nazvaly zamilovanost partnera "infekcí"... dobré přirovnání. Tenhle partner doel za svojí enou jako k doktorce a "sdělil" jí vechny příznaky nemoci, podle mně úpřimně a se snahou vyléčit se... to bych povaovala za velké plus (nemyslím si, e nic nedělá, aby se "vyléčil". Myslím, e udělal maximum, přiznal vechno a el k eně hledat pomoc).
O-čko, miluje ho, zná jeho klady, on myslím fakt čeká od tebe, e mu pomůe se "vyzdravit". Kdyby to po tobě nechtěl, lhal by, tutlal... Je to plně na tobě. Najít vhodný lék není snadné. On se pořád přibliuje ke "zdroji infekce", toho se vědomě nechce vzdát... myslím, e zamezit přístup nebude účinné. Ty musí najít protilátku.
Psala jsi, e tvůj pokus o stejné jednání ho znejistil (schůzka s přítelem, kytka, ev. nečekaně se nevrátit včas domů a pod.), to bude zřejmě cesta. On by toti měl přijít na to, e kdy se bude pořád "hloupě přibliovat ke svému zdroji infekce", paní doktorka ho z ordinace vyhodí a nebude ho dál "léčit"...
Drím palec...
Není tady
Zase nějaká ta zprávička pro vypsání a mylenky co mě tak napadají. Vlastně sepsáním třeba problém analyzuji i si na něj odpovím :-)
Lucie33, ViktorkaLove - děkuji za povzbuzení, Vdycky mne to dostane z nejhorího.
Dost jsem se tu dočetla - nechovat se k mui jako k dítěti. No já vlastně nevím jestli to dělám a proto mi utíká nebo ne.
Pravda je, e domácnost řídím já a jakékoliv pokusy ho zapojit samostatně z dlouhodobého hlediska troskotají a téměř ve funguje rozkazem nebo přímou konkrétní ádostí. Sice jsem mu přidělila od začátku nějaké úkoly, ale pokud nezačnu připomínat, brblat, vyčítat, protestovat, tak je prostě nekonečně odkládá s tím "jo já to udělám večer, ráno, zítra, někdy.." Dovolené a volný čas, zábavu z větí části řeí on, protoe na to u jaksi nemám sílu. A to jak u víte mám trpělivost dost velikou. Monost si to sám uspořádat má velikou, ale ne věčnou, protoe pak je výsledek, e já svoje úkoly plním a on si dělá jen ty části co ho baví a zbytek, a kdy dám opět impulzy. Iniciativa v těch "nutných zlech" ádná, nakoupí, kdy mu to "přikáu" a jetě si nechá přesně popsat co, utře prach a po silných protestech, pomůe s vařením po konkrétní ádosti - dones, udělej, podr, Říká, e mu to takhle děsně vyhovuje, e je zvyklý, e celou domácnost řídila příkazy jeho maminka. ,,, Prostě, asi jsem mu zkouela dávat tu volnost si řídit ivot ve dvou sám, ale nějak to nefunguje vyváeně a nevím proč. Pokud to má doma nějak fungovat, tak ho řídím jak děcko, i kdy jsem nechtěla a nechci, Jak jste muům ukázali, e je potřeba dělat i nezábavné věci ani by u toho na ně hystericky vřískala mamka nebo manelka, aby pak měli oba partneři prostor plánovat volný čas?
Asi se to vztahuje k tomu, e jsem se dozvěděla, e vlastně jsem prý ztratila fantazii, nadení vymýlet nové věci, páchat blbosti,...(co vechno má ta druhá a to ho na mě dříve taky fascinovalo), e to vechno dělá u jen sám, e se nerozvíjíme. Asi má v něčem pravdu, poslední rok to je z práce do práce, přejet na druhý konec republiky, zas so práce, vrátit se domu se o vechno postarat, zaběhnout se někam pobavit, kam vymyslí a zas znova, protoe nějak nemám sílu řídit a vymýlet něco jiného, večer padám utahaná do postele. A tak si teď říkám co s tím a jak to změnit. Kdy mi bude pomáhat sám nebudu muset myslet na celou domácnost, tak budu mít energii vymýlet ptákoviny, Ale on to asi nevidí. Nebo je moc idealistické čekat od mue samostatnou pomoc, jak se vyhnout výčitkám, e se zas na něco vyfláknul? (Protestně kalat na moje povinnosti moc nejde, bydlíme dočasně s babičkou, která to prostě i přes opakované domluvy udělá za mne s tím. e mi pomůe. kdy "nestíhám" a dělává kadou chvíli něco za něj, protoe "se na to nádobí dívat celý den nevydrí").
Větina mých koníčků vlastně přestěhováním a tímhle lítáním vzala za své. Vechno jsem to měla tam, kde jsem ila a najednou jsem ve městě, kde se skoro ztrácím i cestou do práce. Asi si můu zkusit najít i něco svého tady, ale to u pak fakt se budeme potkávat tak v noci v posteli a to jen občas, kdy budu na tomhle konci republiky. A tak to asi taky nemůe fungovat?
Není tady
Víte co mi po promylení tohohle vlastně dolo? e jsem najednou najela na úplně stejný model domácnosti jako je moje mamka. 100% plné nasazení a obětování pro rodinu. Doma jsme vdy měli plný servis, tatík řeil pouze zajitění rodiny a dovolené. Mamka si nějaké koníčky nala, a teď co jsme z domu a tak nějak jsme jí tam dokopali a doma se sama začala hrozně nudit.
A je to dost straný zjitění :-)
Není tady
Mílá O, při tom dlouhém čtení mi po celou dobu blikala v hlavě kontrolka a neodbytná otázka, kterou ti poloím. Opravdu to takhle jak popisuje dělat MUSÍ? Prací s dojíděním počínaje a ostatním maratonem během dne konče. Já tomu moc nerozumí, protoe já u bych dááávno začala to zmatené hektické klubko rozmotávat. Vechno se dá změnit, vechno na světě , jen se neprve musí začít ve vlastní hlavě a u vlastního mylení a ty tam má stále čím dál tím větí chaoz a nejsi schopná na základě toho utřídit své mylenky a priority.
Poloila sis někdy otázku, co by se stalo, kdybys z toho věčného kolotoče vypadla, třeba donuceně, třeba na základě nějaké nemoci??: Zbořil by se svět nebo by to nějak lo dál??? Já myslím, e by ses nestačila divit, třeba bys pak byla neobvykle mile překvapená, KADÝ člověk toti jednou příjde na to, e je nahraditelný...
Moje jediné doporučení pro tebe je zváit znovu vechny priority a přestat být tak zatraceně ve vem perfektní, prostě někde zásadně slevit... a´t u je to v mnoství donesených peněz do domácnosti nebo ve frekvenci mytí oken . Ty toti spolehlivě pracuje na tom, e se utve a vůůůbec nic ti to osobně nepřinese , ani tvým blízkým. Není nutné mít vechno vdy a za kadou cenu pod kontrolou. Docela by bylo zajímavé poslechnout si taky názor tvého partnera... tak nějak si si dokáu představit, co by asi říkal, předevím v tom smyslu.... jak se cítí vedle tebe svobodně a jak se mu volně dýchá... můj pocit je, e já bych s tvým dohledem nad sebou ít nechtěla a to nejsem ani chlap, jen se dokáu do lidí , včetně muů, víc vcítit. Jinak jsi určitě fajn enská... ....
Upravil(a) Somaia (11. 2. 2008 15:28)
Somaia: Děkuji za provokativní otázku :-)
Je to tak, e tohle jsou věci nad kterými přemýlím teď - dřív jsem si to ani neuvědomila. Proto popíu spí postřehy co jsem zatím vymyslela. Bylo nás víc dětí a já jsem byla to studijně, konfliktně, .. nejméně problémové. A tak jsem se celou dobu snaila vechno zvládat sama a na jedničky, aby se mnou neměli rodiče starosti a mohli se věnovat učení se sourozenci. Pak přila vysoká, kam jsem la jediná a očekávání celé rodiny, e jí přeci musím udělat a to bez problémů. A opět jsem se snaila nezklamat. Vdycky mi větina věcí la a pak jsem byla pochválena, oceněna. Asi proto mám pocit, e kdy nedělám na plno tak si "odměnu" nezaslouím. V práci - nemakám na 100% (píu babinet, icq, řeím něco jiného) a u mám výčitky svědomí, e pořádně nepracuji.2 práce mám protoe obě baví a ta v místě bydlitě není na dobu neurčitou a tak nevím jestli jí budu mít i za rok, obě mám na půlku (v mém oboru je dost sloité něco najít). Doma, kdy se na něco vykalu tak mám pocit e o domov a rodinu pořádně nepečuji a nejsem dobrá manelka, dítě se bojím si pořídit, protoe nevím jestli bych se o něj správně postarala (teda tohle u jsem nějak zvládla a teď to blokuje situace, kvůli které jsem tady). Asi jo mám vlastnosti "pana nepostradatelného a vdy nejlepího". Začínám si je uvědomovat a přemýlím co s nimi, kde je dobré to měnit a kde bych to u nebyla já.
Má pravdu, e netuím co by se stalo, kdybych z toho veho najednou vypadla. Nikdy jsem nebyla nemocná z práce. Dovolenou plánuji hodně dopředu, aby s tím vichni počítali. Zatím se učím zvolna slevovat v domácnosti - po vdavkách a stěhování jsem najela na maminky reim co vechno musí být perfektní a tak jsem se to snaila zvládnout, ale od toho loňského podzimu (kdy to vechno začalo) mi doly síly a zvolna zjiuji co je a co není nutné.
S tím co si myslí partner - já jsem se ho několikrát ptala jak to budeme vechno dělat a vdycky mi říkal, "mě vyhovuje jak se o mne stará, jsi skvělá, rád ti pomůu, ale potřebuji pokyny." Tak já nevím co si o tom myslet. Přilo mi, e to není nespokojený protest nesvobodného tvora, kterého svazuji. V zásadě jsem chtěla aspoň nějakou pomoc, abych na to nebyla sama,
Není tady
Tak začnu od konce: Jinou odpověď ne, e mu to takhle vyhovuje bych ani nečeklala O, vdy kadý človíček je od "přirození tak trochu líný" a kdy mu někdo svým opečováváním jetě přihrává, bodej by ho to nebavilo. Já taky miluji, kdy mě někdo občas opečovává a obskakuje a tak podobně... Ví, asi bude muset u něj začít pomalu, pozvolna a z jiného konce. Kdy na něj vyrukuje ve stylu: "já jsem se ho několikrát ptala jak to budeme vechno dělat", tak mu absolutně bere vítr z plachet a zabije jeho mizivou iniciativu hned v zárodcích. Chce to pomalu a od malých věcí... postupně na něj přesouvat zodpovědnosti a kdy to nepůjde ,tak zpočátku spí trpělivě čekat a to udělá, ne mu to stále donekonečna omílat. Taky by bylo dobré mu říct, e se opravdu cítí vyčerpaná a unavená a e není nutné, abys byla superena a ivitel rodiny vdy a za vech okolností. Myslí, e by neskousnul poklidný a konstruktivní rozhovor na toto téma bez vech osobních invektiv a vzájemného obviňování, jestli nějkdo dělá víc nebo míň ne ten druhý??? Doporučuji, abys při tom rozhovoru více kladla otázky , chtěla po něm návrhy na řeení a dala mu prostor pro odpovědi. Taky bych mu čatěji dávala najevo, e jsou věci se kterými si ABSOLUTNĚ nevím rady ( i kdyby to nebyla pravda).Měl by vědět co si přeje ty a jak si to v ivotě představuje.
Pokud takhle pojede dál jako rozjetá lokomotiva, tak si jednoznačně koleduje o to, e brzy dostane nedobrovolnou STOPKU. Spousta z nás udělala v ivotě stejnou zkuenost jako ty a ta zkuenost je pak velmi bolestivá, narozdíl od toho kdy začne řeit něco sama a třeba jen po malých krůčcích... není potřeba aby tvůj partner od zítřka běhal ten maraton za tebe .
Píe, e jetě nemá dětičky, upřímně... nedovedu si představit, e bys s tím co jsi na sebe naloila zvládala jetě děti. Ty by sis jako bezdětná naopak měla právě teď jetě uívat společného partnerství a pohody, protoe s dětičkami je to skutečný kvapík, jestli ho vak proíva u teď tak má celý systém opravdu velmi patně nastavený.
Jinak to co popisuje ze svého mládí, je velmi podobné tomu, co jsem proívala já. Taky jsem hrozně moc a moc se touila zavděčit svému okolí a být dokonalá, ale natěstí příel zlom v mylení a s ním i obrovská úleva: NEMUSÍM a dnes se mi dýchá volně a ije se mi svobodně, protoe je mi předevím naprosto um afuk, co si o mě kdo myslí nebo nemyslí...
Upravil(a) Somaia (11. 2. 2008 16:46)
Asi budu trochu mimo téma, ale zaujaly mě poslední příspěvky. Taky mám pocit, e přítel péči o domácnost jaksi přehlíí (on by to určitě popřel). Něco udělá, ale já mám pocit, e bychom se o starost o domácnost měli podělit - a ne jenom aby on mi "pomáhal"... Asi na to jdu patně, ale nechci skončit jako moje máma (no jo, vzory z dětství), která se stará o celou domácnost sama a táta doma jenom bydlí.
Není tady
Myslím, e tady u debata na toto téma jednou proběhla a byla asi v tomto smyslu: Svobodný a svéprávný partner vám nemá co POMÁHAT, jestlie na jeho aktivity pohlííte jako na pomoc, tak se automaticky stavíte do role "rodiče nebo nadřízeného", který to umí líp , rozhoduje a jeho do podřízené role. Rovnoprávní partneři se o povinnosti prostě dělí podle svých schopností a moností. Vechno, co je uspořádané jinak přináí problémy ve vzájemném souití.
A já teď budu reagovat jen na Tvůj příspěvek, Martinko, protoe číst vechno je mimo moje síly.
Dcera ije 3 roky s přítelem , který není otcem její dcery.
Taky řeívají společnou péči o domácnost a Maras se vdy omlouvá, e ten binec fakt nevidí. Na domácí prostředí asi nemá tak vysoké nároky, jako enské oko. ehlit si musí sám, nezlomí dceru ani kdy má v ruce ehličku. Já bych to vzala jedním vrzem, ale ona mu prostě podá ehličku, a si to udělá třeba právě teď. S úklidem a dalí pomocí si vypěstovali systém vzkazů. Dcera napíe, co má udělat a přilepí to na místo, které on denně vidí- na monitor. I přes to vechno se věnuje úklidu víc dcera. Systém funguje. Větí nákupy dělají společně a potom účtují, aby se nikdo necítil partnerem oizený. Je to velké téma, tak raději nebudu pokračovat.
Jsem tématicky trochu mimo mísu, tak pardoon.
Není tady
ano, tak tohle bych taky ráda uměla zvládnout......u nás tohle přesně vedlo k nevěře a málem konci manelství....a musim říct, e překonat nevěru je z určitýho hlediska sranda proti tý pak hodně velký dřině se vyhrabat z tý krize a najet na nějakej novej a lepí systém....dost v tom plavu pořád, ač je to teď mnohem lepí. my jsme na to málem dojeli, já na vechno sama, děti, barák, domácnost, práce na plnej úvazek, komunikace vázla, na moje volání o jakoukoli pomoc (asi jsem to neuměla podat) se mi dostávalo odpovědi, no já vim, e u mě nemá ráda, já vim, e si tě nezaslouim, ale já si vdycky řikám, e ti budu pomáhat, ale nemůu si pomoct.....a pak u bylo hodně zle, kdy u jsme spolu v podstatě vůbec nedokázali komunikovat, protoe já u neviděla vůbec nic, co udělal hezkýho nebo tak a on se cejtil absolutně nepotřebnej, odmítanej, nemilovanej - co měl pravdu, protoe jsem to tak cejtila i já....a i ze mě vypadlo něco v tom smyslu, e takhle u to dál nejde a tak....a up - jeho kolegyni v práci se zdál absolutně úasnej a taky mu to patřičně dávala najevo a u to bylo. on je úasnej. hodnej báječnej. jen nerad dělá věci, který ho nebavěj a který se opakujou. těch je bohuel v běným ivotě víc ne je zdrávo. a dělám jich tedy větinu já. vyřikali jsme si to. dokázali jsme se přes to vechno nějak dostat, láska byla silnějí a začli jsme myslim líp - oba jsme tak nějak pochopili, kudy cesta nevede. moná jsem to víc pochopila já....ale pořád dobrý. teď u vím, e ho musím brát takovýho jakej je. nechtít ho měnit, nechat ho dejchat. někdy je to troku na úkor mejch mezí a toho co bych si přála, ale nic asi nemůe bejt ideální. snaim se slevit ze svýho pocitu mít vechno tak nějak akorát a hotový. on to vidí jinak. je těký v tom najít nějakej kompromis, ale u rok a půl se to tak nějak líp daří. ale i tak.....u začínám troičku cejtit, e ta jeho snaha a moje snaha zase můe sklouznout do jeho lenosti a pohodlnosti a do mýho pocitu zoufalství...a zas nevím, co s tim. jetě k tomu je daleko, ale u jsem taková vnímavějí....moná je opravdu chyba ve mě, nebo ne chyba, ale kadej jsme prostě jinej. a buď budem spolu za cenu e se já budu víc přizpůsobovat jeho povaze a nebo to půjde zas do háje, protoe on se moc nehne. take babo raď. vím, e mi tady asi taky napíete, a mu nedělám maminku nebo ředitele, ale o to se usilovně snaím. nedělat. bohuel nevím, jak tedy řeit věci, který se udělat musej a sami se neudělaj. vím, e jsou dvě cesty - s ním takhle (a je to daleko lepí ne před velkým třeskem, to ne e ne, ale mám strach, jak dlouho to vydrí) a nebo bez něj.....není v mejch silách si představit - jestli by se mi ulevilo nebo bylo daleko hůř. mám ho moc ráda. on mě taky - a tohle byl v podstatě od začátku - jsme spolu 18. rok - ná problém - on chce mít čas a chce abych ho trávila s ním, ale moc nechce vidět, e je taky nějaká práce. take já teď rok a půl trávim spoustu času s ním a zas tak nějak jetě ve větím fofru zvládám ty povinnosti.....aby neměl pocit, e je sám, oputěnej, nemilovanej, zanedbávanej....ano - pokrok je v tom, e kdy něco chci, u si o to umím říct a on mi to rád splní, ale jakoby sám moc nefunguje. kde je chyba? je ve mě? nebo kde. ví někdo nějakou radu, co s tím? jak se tedy naučit bejt v klidu, nic neočekávat, nehonit se jako čokl, bejt milá, milující, neprudící, no, makám na tom....ale někdy je mi úzko.
Upravil(a) Lucie33 (11. 2. 2008 21:21)
Není tady
Lucko,
moje manelství se rozpadlo. Rozeli jsme se po vzájemné dohodě a stav před tím bych přirovnala tomu, co jsi popsala. Neuměli jsme se vyrovnat se změnami modelu rodiny v dnení době. Vzdalovali jsme se a vzdalovali, a u nebylo kam jetě utéct. Nechci psát, co vechno za tím bylo, ale můu Ti opsat stav dneska. ijeme s kluky sami a já najednou zjistila, e ze mě spadla ta tíseň nestíhání ničeho. Čím méně se podílel můj mu na společném konání povinností, tím mě víc tval a přestávala jsme být naladěná na ladění vztahu.
Teď těch povinností vůbec nepřibylo. Byt máme uklizenějí ne kdykoliv před tím, zkouky ve kole jsem zvládala, i kdy o stejném podílu starání o děti se mi můe jenom zdát. Zvládám práci, u které jsem měla vdycky pocit, e z ní utíkám ne mám hotovo. A proč? Najednou toti nic nehrotím, ádná povinnost neuteče, ádný problém není nevyřeitelný. Vídám se s přáteli víc ne kdy před tím, stíhám akce které jsem nikdy nestíhala (a to vude tahám kluky ). Na děti jsem trpělivějí ne kdykoliv před tím, mezi vařením zvládám hrát. Pomáhají mi ve svých čtyřech a esti jak můou- krájet brambory, dávat do pračky, vyluxovat, zalít kytky. Končí to větinou upiněnou kuchyní, politým bytem a jinými katastrofami, ale není to fuk?
Nic na světě ti neuteče kromě ivota. Buď ráda, e jste leccos překonali a jste spolu. A mluv s ním i o tom, e to takhle není ono. Měnit by se měli oba, jinak zase dojedete do depa.
Ahoj O, moc Ti drím palce, a to zvládne a zase k sobě s muem najdete cestu. Já proívám stejnou situaci s tím rozdílem, e jsem vdaná 10 let - 14 let vztahu. Máme 2 děti. Manelství fungovalo a do podzimu dobře. Těila jsem se jak budeme v září oslavovat nae kulaté výročí, ale nějak se to zvrtlo.... Manel je člověk, kterého si velmi váím, za těch společně proitých let mi nesčetněkrát ukázal, e je to chlap o kterého se můu i v krizových situacích opřít. Okolí o nás tvrdilo, e kdyby se kolem měli vichni rozvést, tak my dva zůstaneme spolu... ivot nám ale někdy do cesty přistaví situace a zkuenosti o které se neprosíme, nechceme je zaít a přesto bez varování vtrhnou do ivota a obrátí ho vzhůru nohama... Poslední 2 roky naeho souití byly náročnějí v tom smyslu, e manel změnil práci, začal podnikat a ani jeden jsme netuili, jak náročné období nás čeká a jaký je to boj se poctivě prosadit.. Píu to proto, e to jsou okolnosti, které nás odcizili ani jsme to stačili oba postřehnout - časově náročné povolání, u mě pocit, e jsem na děti a domácnost víceméně sama. Říkala jsem si, e toto období musíme přečkat, e se to nakonec povede a bude líp...měla jsem to ale asi častěji říkat nahlas a přímo jemu. Na konci srpna se nakupilo najednou více nepříjemných věcí - M se vrátil z 3 týdenní sluební cesty, já jsem mu v hádce vyčetla, e se nám po návratu málo věnuje (pracovní víkendy). Dost ho to sebralo a ani bych já něco tuila, nastal u něho vůči mně zlom. Navíc se přidala finační krize... A v tu dobu, kdy řeil navalující se problémy v práci a ode mě necítil podporu, tak se sblíil s kolegyní v práci - ona je svobodná,mladá, veselá, temperamentní, je to cizinka. Nael u ní zřejmě něco, co jsem mu v tu chvíli nebyla schopná dát já. Vůči mě ochladl a já si asi měsíc myslela, e je to právě kvůli práci, pak přiel na začátku října rozhovor, kdy mi řekl, e se sblíili, e je jim spolu dobře a e se mají rádi - tma, bolest,srdce na tisíc kousků, pocit paniky... ..(vak vy víte...)Jejich vztah trvá dodnes. Manel neví jak se rozhodnout. V prosinci se to pokusil ukončit, ale ta citová vazba ( o sex tam prý nejde)je hodně silná. Silná se snaím být i já, neudělala jsem ádnou scénu, nevyčítám, ale řekla jsem mu e dvojí ivot ít nedokáu... Párkrát jsem to otevřela a bez velkých emocí jsme o tom mluvili, ale bylo to pro mě spí bolestné. On sám sobě nerozumí, nedokáe city k ní ovládnout, ona je teď po novém roce opět tady a jsou v kadodenním kontaktu. Teď to ji neotvírám a nechávám plynout čas, ale je to boj sama se sebou. Chci zachovat rodinu a není pro mě lehké zahodit tolik krásných společných let. Rozhodnutí je na něm . A milá O , Tobě řekl, e Tě má rád a chce zůstat s Tebou, Z toho bych vycházela, u nás to je jinak, silnějí city- láska je nyní u ní a s tím se těko ije. Moc mi pomohly příspěvky HanyB, Salen a spousty dalích, díky, e se o své zkuenosti dělíte, pomáhá to.
Není tady
hroánku
Já od té doby, co iju se synem, sice dospělým, mám stejný pocit. Zase vecko dělám sama, stejně jako s manelem, ale jsem klidná, spokojená, mám spoustu času na své koníčky a přátele.
Výborně vycházím se svými dětmi, naly jsme k sobě cestu s mou dcerkou. Jsem astná.
Tos napsala krásně - nic na světě ti neuteče, kromě ivota.
..." jak tedy řeit věci, který se udělat musej a sami se neudělaj " ...
To jsem citovala. Vyvolalo to ve mně moc příjemnou vzpomínku na doby dávno minulé, kdy jsem po nocích se svými přáteli podobné problémy donekonečna prodiskutovávala... KRÁSNÉ ČASY... !!!
V mnoha nekonečných rozhovorech na toto téma jsme nikdy na nic nepřili... kadý ze zůčastněných toti VDYCKY předloil dostatek osobních důkazů pro to, e VECHNO JE JINAK...
V paměti mi utkvěla jedna mylenka, kterou dodnes povauji za skvost:
...otázka: Kdo to tedy udělá?
...odpověď: Ten, komu to bude vadit víc!
Není to geniální?
Není tady
Heluka napsal(a):
... se vdy omlouvá, e ten binec fakt nevidí. Na domácí prostředí (mu) asi nemá tak vysoké nároky, jako enské oko... ona mu prostě podá ehličku, a si to udělá třeba právě teď. S úklidem a dalí pomocí si vypěstovali systém vzkazů. (Ona) napíe, co má udělat a přilepí to na místo, které on denně vidí- na monitor...Systém funguje. Větí nákupy dělají společně a potom účtují, aby se nikdo necítil partnerem oizený...
To je svatá pravda... a nemá chybu!!!!!!!!!!!!
Není tady
Lucie33, přesně tak je to i u mě, 13 měsíců po velkém třesku, 33let manelství, euforie opadává, ale pořád je to o 100 procent lepí ne dřív, ale je mi taky úzko..........často, kladu si otázku............jak to bude za 3 roky, udělala jsem dobře?, měním se hlavně já, musím ho brát takový jaký je..............někdy je to moc sloité........ufffff
Není tady
No, já bych k tomu "pomáhání", zařizování,prostě ke vem povinnostem té skvělé, úasné, chápající, pomáhající a nevím jaké manelky jetě něco dodala: nevím, jak ostatní, ale já byla přesně v tomhle vychovaná. Máma zvládala úklid (pravda, táta luxoval), vaření, druhou práci, o víkendech brigády, pomáhat spravovat auto, výlety... prostě vechno.Vlastně jedno ne- hrát si s dcerou, ale to je o něčem jiném. Nai asi měli, z mého dětského pohledu, ideální manelství, kdy spolu trávili větinu času. Mno... Ta jsem se to taky snaila tak nějak zvládat. Dobu to lo, občas jsem se sekla, ale v podstatě jsem fakt taky větinu zvládala. Natolik, e mi můj milovaný mu těsně po velkém třesku oznámil, e jsem byla tak dokonalá, e on se nemusel o nic starat, tudí měl čas na zálety a ptákoviny. To byste jim daly korunu, e? No nic, měla jsem zařízené vechno- barák, sloenky, nákupy, úklid, hlídání... Po třesku jsem začala věci vypoutět. Nelo to nijak rychle, ale občas jsem nestihla vyprat, uklidit, nakoupit. Co se týče placení sloenek, to je samostatná kapitola. To jsem vypustila docela rychle, ale kdybyste viděly ty mé stavy, kdy jsem se uu cukala, e mu připomenu, e se to mělo zaplatit... pak jsem si řekla, e jednou dvakrát přijdem o dalí peníze coby penále, ale e se to on naučí... A výsledek? Nikdy jsme (aspoň zatím) nic navíc neplatili. Včer mi zrovna oznámil, e se mají platit poplenice... No a já to vůbec netuila. U mě věc před rokem nevídaná. To samý se týká třeba výročí.. u jsem to tady psala, jak jsem dopadla o naem 10letém výročí... On si vzpomněl, já ne. Kdy nejsem na víkend doma, přijedu a je vypráno, uklizeno... Moná ne tak dokonale, jak bych to udělala já , ale rozhodně víc, ne kdyby se na to vykalal a já to musela nebo měla dohánět po nocích...
Je to samozřejmě o kadém chlapovi zvlá, ale dejte jim tu anci a prostor... I kdy vypadají, e to nemohou nikdy "zvládnout", no, opak je pravdou. Mmch, M NIKDY předtím nezaplatil sloenku včas a NIkdy předtím nic neudělal bez 10-tinásobného připomenutí....