Řeknu názor za sebe. Zabalila bych mu kufry, postrčila do víru velkoměsta, vstříc zážitku s novou slečnou. Teď se to nesmí, teď je to zakázané a hodně lákavé. Je mi líto, ale tvůj muž se chová jak malé dítě, on čeká, že jeho zamilovanost přežiješ spolu s ním.

Pokud má něco pochopit, tak ty u toho nemůžeš být. Nemáte děti, žádné povinnosti, které by Tě držely doma. Pokud se bojíš, co by bylo, tak nic horšího než co zažíváš ze strachu teď už ne. Pokud jsou kufry za dveřmi pro Tebe silné kafe, tak je druhá možnost. Zabalit se sama, vybrakovat účet a odjet na dovolenou (aspoň čtrnáctidenní) s kámoškou, nechala bych stručný vzkaz a neozvala se celých čtrnáct dní. Přinejmenším si odpočineš, vykecáš z toho a bude lépe.

Víš mít zodpovědnost za toho druhého je blbost, je to na něm. Mít zodpovědnost sám za své činy a nebýt hlídaný kam až zajdu, už zdaleka není taková pr... Můžeme totiž víc ztratit než získat a někdy se zcela nečekaně vrátka zpátky zabouchnou a to nám lidem dochází, když máme čas na rozmyšlenou.

Já tu dovolenou myslela jako odpočinutí pro tebe. Čas, kde nebudeš nuceně na druhém konci republiky, protože tě tam odvádí práce. Čas, kdy se srovnáš s tím co dál, ty...

Ahoj O: taky nevěřím na přátelství z mileneckého nebo téměř mileneckého vztahu. Třikrát jsem si sáhla na dno  ze zjištění, že mě se to týká také, podruhé, že muž nepřestal a po mi 3/4 roce, že si nadměrně píší i v posteli. Vždy jsem dala najevo svoje stanovisko, prošla jsem si soukromým peklem a ono mě "vyplivlo" vždy nějak otupělou, ale zocelenější. To je asi to, co píší ty s pokročilejšími životními nadhledy. Bohužel to není o věku. Mě je min. o 20 víc než tobě a bolí to jako vás mladé holčiny. Je to o prožitých životních bolestech.

Já  krom úletu ještě řešila děti a prožité roky, moje blondka byla vdaná! Zůstala rána, která se hojí velmi pomalu, někdy se mnou ještě zatřese nezvyklá reakce nebo chování muže.

Píšu ti to proto, že zatím nemusíš brát ohledy na nic jiného než opravdu jen na sebe. Krásné chování tvého muže je fanj, ale sms, dopisování si, lži, obídky tě strhávají dolů.   

Já bych to asi řešila, že si s mužem pohovořím co mi vadí a vše vyklopila , nastavila bych měsíc nebo dva a pokud to nevyřeší prchla bych. Pokud zůstaneš, budeš muset věřit, protože ti stejně nedokáže, že s ní na oběd nejde a nic víc v tom není, to opravdu dokázat nejde.

Zamysly se nad tím, že nyní byste měli plánovat rodinku, myslet na společnou budoucnost, plánovat společné chvíle. On  je schopný plánovat i něco víc. Drž se.

Kuki, důkaz - stav tvého konta a docházející platby ti upřímně závidím. Stav mého konta po rozpadu našeho manželství je závislý pouze na mně a mé snaze. Chválím se za něj a jsem na sebe pyšná.
Jsem se musela pochválit, no, pochvaly mi chybí.

Proč si nesbalíte kufry sami a nejdete, není důvod aby odcházel muž.

Protože chlap může odejít s kufírkem, ve kterém má dvoje trenky, z toho jedny špinavé a několik lichých fuseklí, kdežto dámský šatník potřebuje stěhováky - žejo, holky ?
Ale jinak je to dobrá představa - pán trvale instalovaný v bytě, kterým procházejí dámy podle jeho momentálních potřeb, tužeb a stavu domácnosti

shidenkai napsal(a):

Proč si nesbalíte kufry sami a nejdete, není důvod aby odcházel muž.

JE DOVOD!!!! Byt je(bude ) môj a keď pozriem na výšku mesačnej splátky hypotéky, tak ho radšej vyhodím z okna, než že by som JA niekam chodila! Keď bol bytík jeho, dohodli sme sa... a keby nechcel, jansé, že idem JA!

Já bych se spíše snažila, aby  začal mít v hlavě starosti o mě a né o ní. Např. sem tam vypadnout z domu aniž bych řekla kam a s kým. Nebo třeba přinést domu hezkou kytku- nemusí přeci vědět, že jsem si ji koupila sama. Prostě, aby začal přemýšlet o tom, že i Já můžu mít takového "kamaráda". Někdy to opravdu funguje. Sbalit kufry můžeš kdykoliv, ale to je pak taky můžeš balit skoro v každém vztahu i když možná ne.

O-"
Kdybys ho nemilovala, dávno bys to neřešila a sbalila ty kufry a odjela.

Chlapec chce mít obě, ale bude se muset rozhodnout. Toleruješ mu mnohoženství, a on je spokojen. Naoko dělá, že to řeší, ale neřeší nic. Vyhovuje mu to . Bodejť!

Máš jen dvě možnosti:
1) setrvat v současné situaci a riskovat, že ztratíš nejlepší roky života a on se nakonec rozhodne pro ni.

2) nechat ho rozhodnout hned. Buď ona nebo Ty. Hotovo. Žádný kompromis. Máš právo vědět na čem jsi. A zařídit se podle toho.
Spíte spolu? Nevadí ti to, že předtím sahal na ni a zase bude?

Je tu ještě třetí možnost. Zařídit si život podle sebe, najít si chlapa a užívat si. Psát si s ním sms a ICQ...
Budete tak žít vedle sebe, ale každý svůj život. A bude to aspoň čistá hra, ne jako teď, kdy jeden trpí a druhý si užívá.

Jako přes kopírááák !!   Očko, já to vyřešila svým odchodem...bylo to bolestný , ale jen chvilku  !!!!
Ale chodit domu s kytkama a mít nyvý pohled, nebýt tam, kde se očekává , že budu...a podle reakcí to  poznáš,jestli ho to přinejmenším zarazí..... jsi přece chytrá holka

Vando,
na rozmýšlení měl půl roku času, už by měl vědět co chce.

Jinak souhlasím zcela s Tebou, že vlastní rozhodnutí O-"  je víc namístě, než čekat na to jeho. To je pravda, o svém životě si má rozhodnout ona sama, ne on.

Je dobré to vidět z mnoha stran - děkuji vám.
simply.net: koresponduje i v mé přítomnosti s prohlášením, že je to pracovní a musí to vyřešit. Ale asi protože ví, že jsem na to už alergická tak se snaží tvářit "nenápadně". Což mě možná znervózňuje o něco víc - na jednu stranu si říkám, že se tedy snaží brát ohledy a na druhou vrtá ten červík "pročpak to asi schovává, že by to nebylo pracovní?".

Koi: no s plánováním rodiny jsme původně (když ještě nebylo jasno) počítali po novém roce, ale za této situace jsem mu to odmítla s tím, že nejřív nám musí být líp a oni dva to musí mít vyřešené. Opravdu hodně ho tohle moje rozhodnutí vzalo. Teď je v takové nějaké divné depresi, že nic nemá smysl, protože všechno zklazil a nemá to řešení. Dřív po vážných rozhovorech na něm nebylo znát, že by zanechaly stopu.

Kukačka: S těmi kufry, mě zatím přijde, že všechny jeho vlastnosti by měl mít člověk se kterým chci žít. Nechci se vzdát jen pro to, že na chvíli zakolísal - pro to jsou přeci manželé, aby se o sebe opřeli, když je jim těžko. Jen se bojím, že nepoznám tu hranici zakolísání + potřeby mojí pomoci a tolerance, aby to zvládl a toho, že si se mnou mává jak chce a spokojeně aplikuje mnohoženství. Asi jsem ještě příliš naivní (ale nejsme svoje první lásky). Ani to neznám z domova - naši byli vždycky v pohodě, táta nedal sebemenší důvod k jakýmkoliv pochybnostem a máma byla vždy trpělivá, když mu něco přelítlo přes nos a vrčel a čekala až se to srovná.

shidenkai: říkala jsem, že bych v tomto případě balila já, neboť jsme u jeho rodiny.

Sofi1: A nevzdá to pak? Nebude si myslet, že jsem ho už odsoudila, nechci ho, hledám si jiného, a tak se přestane snažit to nějak zvládnout?

Damila: třetí možnost je pro mne nepřijatelná, přijde mi strašné s někým jen tak existovat vedle sebe, to už je lepší odejít. Ještě se chci zeptat na variantu - podmínka: přestaneš dělat do dobrovolnou činnost v rámci níž s ní pořád něco řešíš (tj. minimalizuješ to že se uvidíte třeba na 1x14 dní, nebudete mít důvod si psát) a já zůstanu? Má něco takového naději na výsledek nebo to jen povede k tajným rande? K tvé otázce, nebráníme se jeden druhému, ta myšlenka že sahá i na ní, ně občas napadne a nic moc, uznávám.

Dakota: No na prohlášení že jdu na kafe s jedním kámošem, kterého jsem viděla jednou a pozval mne (i když to mělo být jen vyměnit si nějaké knihy, které jsem měla někomu donést), reagoval hodně nezvykle :-) Strach, rezignace, nejistota. To u něj neznám.

KUKI - toho tvýho chlapa muselo být moc těžký se vzdávat :-) a taky ti závidím to porozvodové zaopatření od něj, ani ne to finanční, ale že s tebou nepřerušil kontakty a pořád si tě váží jako ženy, se kterou šel kus života. To ke mě se ex chová tak, jako by litoval každého dne, který se mnou musel strávit = nechová se nijak, ani mě nepozdraví. A to mi kolikrát v manželství říkal, jak je nám spolu dobře, jak nám vše vychází.

O-" .... jste spolu velmi krátce, nejsou ještě děti, v podstatě si teď nastavujete vzájemně hranice tolerance, ve kterých byste v manželství dál žili. Tvůj manžel považuje za normální, že má důvěrnou kamarádku, kterou ty budeš tolerovat. Těžko ho soudit. Třeba to tak opravdu má. Ale po pravdě si spíš myslím, že ho fascinuje to lehlé flirtování a drobné důvěrnosti a nechce se toho vzdávat. Napadá mě, zda by byl stejně odolný i vůči tvému důvěrnému kamarádovi. Tohle si musíš rozhodnout sama. Podle toho, jak chceš dál žít. Jestliže ti to vadí, začínáš silně žárlit, vyvoláváš kvůli tomu hádky, tak zřejmě to už je za tvými hranicemi tolerance. Manželovi jsi to řekla, on to změnit nechce. Pak asi opravdu budeš muset tenhle vztah vzdát. Když se s tím totiž nějak smíříš, musíš počítat s tím, že přijde v budoucnu jiná kamarádka a z tebe se stane stíhačka, nepříjemná sama sobě.